D’Avekki Studios z Velké Británie se sice zaměřují na hry, ale ne nutně pouze na ty počítačové. Nabízí i deskovky a jejich preferovaným žánrem jsou detektivky a záhady. Ve svém novém díle se spoléhají jednak na obrovské množství videí a za druhé na velkou svobodu hráče. Necháte se nakazit od svých pacientů šílenstvím?
Kdo je kdo
Jako mladý a nadějný psychiatr se ujímáte ordinace brutálně zavražděného doktora Dekkera. Nejen, že se musíte postarat o své nové pacienty, jež se pohybují na hraně šílenství, policie zároveň doufá, že odvedete práci za ni. Předpokládá, že zjistíte, zda některý z pacientů nebyl vrahem doktora Dekkera. Než však začnete první schůzku, seznámíte se se svou sekretářkou Jayou, která je tak trošku dotěrná, ale zároveň vás může zásobit užitečnými informacemi, protože s lékařskou etikou a lékařským tajemstvím si hlavu zrovna neláme. Ale potom už se musíte věnovat svým novým pacientům. Nejprve je musíte trochu poznat, pak se musíte pokusit pomoci jim s jejich problémy, a navíc ještě musíte zkoumat, zda mají všichni alibi, či zda měli důvod doktora Dekkera zabít. S Mariannou, Brycem, Claire, Elin a Nathanem se potkáte v každém z pěti aktů, občas sice potkáte i jiné pacienty, těm ale nemusíte věnovat tolik pozornosti.
Postupně rozkrýváte jak životy svých nových pacientů, tak poměry v ordinaci a možné motivy k vraždě. Velmi sympatické je, že na začátku každé hry je vrah náhodně vybrán a tomu je celé vyprávění přizpůsobeno. Pokud tedy budete spokojeni, nic vám nebrání zahrát si znovu (a zároveň to nebude nuda, protože půjde o pozměněný děj).
Bez angličtiny to nepůjde
Což je samozřejmě pro mnoho hráčů škoda. Ale je to logické, hra se spoléhá na to, že budete sami aktivně vypisovat velké množství slov a převod do jiných jazyků by byl dost náročný. Nejen, že by bylo potřeba přeložit všechna videa, také by bylo nutné vyřešit otázku zadávání, nebo snad integrovat do hry slovník.
Velká svoboda na jednu stranu umožněna velmi zajímavou mechanikou, na druhou stranu samozřejmě nefunguje na 100 %. Klíčová slova jsou občas propojena tak, že ač zamýšlíte jednu věc, dostanete odpověď na něco úplně jiného, případně přeskočíte celou logickou posloupnost, která by vás k této odpovědi měla zavést. V tomto ohledu jsem také měla dojem, že na plno otázek nebyly odpovědi.
„Velmi sympatické je, že na začátku každé hry je vrah náhodně vybrán a tomu je celé vyprávění přizpůsobeno. Pokud tedy budete spokojeni, nic vám nebrání zahrát si znovu (a zároveň to nebude nuda, protože půjde o pozměněný děj).“
Zajímavá je také mechanika, jež vám ukáže, jak daleko ve hře jste. V menu můžete vidět různé statistiky – kolik otázek jste položili, kolik klíčových slov jste odhalili, jak daleko jste v aktu nebo v celé hře, či kolik jste použili nápověd. Hvězdičky či puntíky u vašich pacientů a jejich odpovědí vám pak ukážou, zda jste se již dozvěděli všechno, či se musíte dále ptát. Co však chybí, je stav vašeho mentálního zdraví. Během sezení s pacienty se vyvíjí, a i vy se můžete stát obětí šílenství. Nevíte ale, jak dobře nebo špatně na tom jste.
Správně se ptát
Hra vám na začátku sice vysvětlí, jak funguje, i přesto vám bude chvíli trvat, než to celé vychytáte. Vizuál je celkem „jednoduchý“. Na pozadí vidíte svého pacienta, po levé straně je vyskakovací menu, kde můžete pacienty střídat, přehrávat si jejich odpovědi, pročítat si své poznámky, či se podívat, na co jste se již zeptali. A nahoře řádek, do kterého zadáváte otázky. Respektive slova. Hra pracuje s takzvanou technikou zrcadlení – tím, že opakujete slova, která vaši pacienti řekli, jim umožňujete jejich výroky dále rozvíjet.
Příjemným ulehčením je v tomto ohledu možnost si odpovědi pacientů znova přehrát, a pokud máte zapnuté titulky, můžete rovněž vidět klíčová slova zvýrazněná (pokud by vám to ale přišlo moc jednoduché, můžete tuto nápovědu vypnout). Zároveň také můžete jednou za čas (frekvenci můžete nastavit v rozmezí od 30 vteřin do šesti minut, případně ji úplně zakázat) vyťukat slovo nápověda a dostanete tak návrh, na co se zeptat. Především v počáteční fázi ji asi budete používat častěji, do jisté míry vám umožní odhalit všechny herní mechaniky.
Přesto však není vždy lehké odhalit klíčová slova či věty, které děj posunou kupředu. To je také více méně jediná slabina hry. Samozřejmě není (zatím) možné vyrobit takovou hru, kde na každou otázku dostaneme odpověď. Propojení špatných otázek s odpověďmi ale není zrovna povedené, jelikož jejich náhodné střídání prostě často nebude dávat smysl. Jestliže vám někdo řekne o kočce a vy se na tu kočku vzápětí zeptáte, očekáváte, že odpovědí bude něco jiného než „netuším, o čem mluvíte“.
Svoboda nebo kletba
Strávila jsem ve hře 11 hodin, nesnažila jsem se vždy zjistit úplně všechno, pokud by to tak bylo, potřebovala bych samozřejmě o pár hodin víc. Libovůle při kladení otázek nám dává ve hře svobodu, ale zároveň je největší slabinou tohoto díla. Plynulé slovní výměny, kdy se přesně trefujete do klíčových slov, se střídají s momenty, kdy nevíte, jak se ptát, či se chcete ptát dál, ale nemůžete, protože autoři už dál diskuzi rozvíjet nechtějí. Lehko se tak může dostavit pocit frustrace. Přesto jde o povedenou hru, která vás chytí, a pravděpodobně si ji zahrajete víckrát.
Pokud máte rádi detektivky a oceníte lovecraftovskou atmosféru, jistě si toto dílo užijete. Dejte si ale pozor, bez velmi dobrých znalostí angličtiny a bloku na poznámky se tu neobejdete! Pokud však máte obojí připraveno, nic vám nebrání ve skvělé zábavě, hra si rozhodně svou cenovku zaslouží a může vám nabídnout desítky hodin zábavy.
Recenze
The Infectious Madness of Doktor Dekker – detektivka na pohovce
The Infectious Madness of Doctor Dekker je skvělým zážitkem, který však není pro každého. Očekává od vás totiž hodně vlastní invence a místy budete jistě prskat vzteky (anebo se možná zamilujete). Především nutnost ovládání angličtiny z této hry činí dílo, které mnohým bohužel zůstane nedostupné.
Líbí se nám
- poměr cena/výkon
- herecké výkony
- atmosféra
- možnosti nastavení
- více konců
Vadí nám
- práce s klíčovými slovy občas nefunguje, jak má
- chybějící stav vaší mysli
Odpověď na komentář uživatele FireWolf
Mně teda Jayin důvod přišel celkem logický, z jejího pohledu minimálně No, že se ti Marianna líbila, jsem si všimla Ale mně teda fakt nenadchla, taková mrcha.
Zrovna u Jaye, co jsem četl, je ten její důvod, proč zabila Dekkera nelogický Nebo spíše nejméně logický ze všech šesti postav A Marianna je super! Co jsem fotil v té hře, tak to z 90% byla právě ona…
Odpověď na komentář uživatele FireWolf
Já měla Jayu. Vyloučila jsem troje alibi od Bryce, Nathana a Marianny (kterou jsem nesnášela) a holt mi zbyla Claire, Elin a Jaya. Nevím, myslím, že nějak podvědomě jsem směřovala k Jaye, ale pak plácla něco o tom, že když budu blbnout, tak mě pošle na dovolenou a já jí to sežrala Claire mi ani moc nevadila
Odpověď na komentář uživatele FireWolf
Jo, to je ono Krásná jednohubka. Je fakt, že až moc krátká.
Odpověď na komentář uživatele Ylbirda
Jo, nastavení obtížnosti tu je provedeno parádně, člověk si může všechny druhy nápovědy povypínat a pak to je jen čistě o tobě a pacientech Já pacientům taky věřil, ale jak ti říkají své alibi, tak tam prostě šlo lehce vydedukovat, kdo je vrahem. Bylo to tak u Claire, kdy se i jednou přeřekla. Navíc jsem ji ze všech postav měl nejméně rád, takže to pro mě byla celkem výhra Mimochodem jaký jsi měla konec?
Odpověď na komentář uživatele Corvus
Máš na mysli Event[0] to je taky parádní hra, bohužel dost krátká. Dle tvého vztahu s umělou inteligencí se odvíjí i konec, kdy tě při dobrém vztahu sám od sebe pošle domů Ale tam taky byl tenhle prolbém s neporozuměním, což je prostě věc, na které se musí ještě dost zapracovat.
Tím lépe.
Jinak mě z těchto "textovkových" her, kde člověk vepisuje slova/věty asi nejvíce bavilo scífko, kde člověk komunikoval se zákeřnou umělou inteligencí na porouchané stanici ve Vesmíru. Nevzpomenu si teď na název hry (je z roku 2016 myslím) . U této hry jsem měl opravdu vynikající pocity a odezvu, kterou bych si velice dobře dokázal představit (nějakým způsobem zakomponovanou) v Deus Ex či Cyberpunk 2077. Ten pocit, kdy člověk prosí a přemlouvá umělou inteligenci (řídící chod stanice) u vstupu do přechodové komory s ubývajícím životodárným kyslíkem… to je prostě jízda. Obecně mě bavila nutnost vepisovat do konzole hesla k otevření dveří, rozsvícení světel, hrabat se v softwaru AI, zkusit jí přečůrat nebo odhalit, co komu provedla… Pochopitelně s člověkem uměla nádherně vyběhnout, když zadal patřičná slova apod. Ohromně nápaditá jednohubka.
Odpověď na komentář uživatele FireWolf
No mně přišly občas oranžové stavy dost těžké, ale samozřejmě máš pravdu, dohledat některé věci byl občas problém i proto, že ses musel ptát na věci, které jsi už vlastně věděl/vydedukoval, tak tě ani nenapadlo se na ně ptát. Na tom se mi ale opravdu líbila integrance nápověd, když bylo nejhůř, tak ti hra pomohla.
No s tím šílenstvím máš asi pravdu, já musím říct, že to šlo poněkud mimo mě. Hrála jsem většinu času bez zvýrazněných klíčových slov, ta možnost "nastavení obtížnosti" byla taky dobře udělaná.
No desítku jsem nedala právě proto, že občas to zadávání hrapruje a já se lehko vztekám a tohle mi občas kazilo zážitek.
@ corvus vyspoilerování konce se určitě konat nebude, jak píše Firewolf, spíš si myslím, že konec je dost náročné vychytat, záleží na tom, jak moc si zvládneš zapamatovat/zapsat, nebo jak moc věříš svým pacientům. Já jsem si naivně myslela, že mi říkají pravdu, tak jsem chytla vraha až na potřetí.
Odpověď na komentář uživatele Corvus
Tady nic takového nehrozí, určité odpovědi se odemknou až po shlédnutí některých videí. V nejhorším případě ti osoba odpoví na něco, na co ses neptal nebo ti řekne na jasnou otázku, že neví, i když po změně formulace ti s radostí odpoví.
Jinak teda samozřejmě souhlasím s recenzí, já šel o stupínek výš, ale holt nejsem redaktor, takže si to můžu dovolit Po hře Kona druhý povedený horor tenhle rok, který není založený na lekačkách
Já si myslím, že celkově je tahle hra jen pro úzkou skupinku hráčů. Někteří to určitě ani nenazvou hrou, jak už to tak vidím. Jenže ona je to fakt paráda, člověka to pohltí, zajímá ho osud každé ze šesti hlavních postav a každým dalším aktem celý děj graduje, až nastává závěr.
Nesouhlasím u té stupnice šílenství, protože o to tu právě jde – sám hráč ani netuší, jak moc už je šílený a co z toho všeho je pravda a co ne. Kdyby tam byl ukazatel, který suše oznámí 250/400 bodů šílenství, tak to prostě není ono. Takhle tápete a říkáte si, zda vám to jde dobře nebo ne. Pokud bys pak šla na 100% u každého, což jsem udělal (s pomocí nápověd) , tak se objeví další zápor, který by měl nahradit právě tenhle s tou stupnicí – mnohdy takové otázky, které tě ani nenapadnou. Dostat se na oranžový stav byla mnohdy hračka, ale pak ten zelený byl až příliš těžký, kdy ses někdy musela ptát na takové blbosti, až jsem kroutil hlavou