Tákistán, krásná to země…
Vlastně, zas tak krásná není. Každopádně se jedná o působivou fiktivní zemi na Středním Východě, ve které si každý voják užije, jak je libo. Ano, Střední Východ. Se slzou v oku se tedy rozlučme s malebnými vesničkami, rozlehlými lesy a tuzemskou atmosférou, jež nám byla předvedena v Černarusi z původní hry. A proč se vůbec do Tákistánu chystáme?
Na to existuje jednoduchá odpověď. Tákistán sice na první pohled vypadá chudě a bezútěšně, nicméně pod povrchem skýtá ohromné nerostné bohatství. O ně se už od roku 1988 přou 2 místní frakce, Socialisté a Monarchisté, jež vede jakýsi plukovník Aziz. Jedni měli podporu SSSR, druzí USA. Postupem času zvítězili Socialisté, ale druhá skupina se pochopitelně nehodlá jen tak vzdát, a tak dokáže rozvrátit produkci ropy, kvůli čemuž Tákistán zchudne. Od toho okamžiku jde vše od deseti k pěti, politická situace je na pokraji zhroucení a ještě k tomu se Monarchisté zmocní raket Scud B a hrozí útokem na sousední Karzegistán. Něco takového už je zkrátka příliš, a tak zasahuje nejen USA, ale i vojáci z ČR, Německa a Černarusi. Rusko se tentokrát naštěstí neangažuje, ale i tak je o pořádný vojenský konflikt opět postaráno.
Koho dostaneme na starost?
Celý průběh konfliktu hráči sledují v kampani z pohledu čtyř osob. Výsadkáře Drakea, tankisty Harrery, pilota Pierce a člena speciálních jednotek Gravese. Díky nim si tak užijeme nejen pěchotní boje, ale i ovládání tanku a vrtulníku. Vypadá to slibně? Ano, vypadá, ovšem je tu jedno velké „Ale“. Celá kampaň je totiž neuvěřitelně krátká, na normální obtížnost zabere něco kolem šesti hodin a během tohoto času bohužel není snadné vyzkoušet všechny prvky hry. Tvůrci slibovali, že změní situaci původní hry, kdy jsme se během kampaně ke strojům prakticky nedostali. To rozhodně splnili, ovšem k čemu nám to je, když si to člověk ani nemůže pořádně užít. A co je nejhorší, poslední mise s bojem o hlavní město je neuvěřitelně odfláknutá. Když se řekne „boj o hlavní město“, většina lidí si nejspíš vybaví obrovský konflikt s množstvím jednotek, ale tady nic takového neprobíhá. Napadlo vás, proč jsme zmiňovali Českou nebo Německou armádu, když v kampani hrajeme pouze za Američany? Bohužel, tvůrci slibovali další věc, a to že si zahrajeme i za tyto národy, ale z nepochopitelného důvodu tento slib zůstal nesplněn, a to i v samostatných misích. Armáda České Republiky, CDF (Chernarus Defense Forces) i Německé ozbrojené síly tedy v kampani působí jen pro parádu.
Nicméně i tak je kampaň slušný zážitek, který si ovšem užijí převážně majitelé původní hry; nováčkům toho moc neřekne. Ještě tu jsou ony víceméně povedené samostatné mise, zbrojnice známá z původní hry a samozřejmě mírně rozšířený editor. Takže o zábavu je přeci jen postaráno a hra vám s trochou zájmu vydrží dlouho.
Hurá do strojů, chlapi
Datadisk nerozšiřuje pouze kampaň, ale i seznam veškeré vojenské techniky. Dostaneme tak do rukou kromě starých známých zbraní i nové kousky jako SCAR nebo FN FAL. Vrtulníky rozšiřuje především oblíbený Chinook a Little Bird a co se týče tanků, nejvýraznějším přírůstkem je asi legendární ruský T34. Disponují jím především místní povstalci a díky tomuto starému kousku občas ve hře nastane úsměvná situace. Jednou se nám stalo, že jedeme údolím v tanku M1A2 Abrams a proti nám z kopce sjíždí rachotící T34. Prostě a jednoduše, je to jako králík proti kobře a T34 nemá proti novým strojům šanci. Ovšem je to příjemné zpestření, které musíme ocenit. Dalším oživením jsou jakési samostatné moduly, které nejdou ani tak nazvat samostatnými misemi. V nich si může každý snadno vyzkoušet téměř veškerou techniku, a co víc, jeden z modulů zobrazuje i obyčejný civilní život v hlavním městě Zagrabádu. Možná to vypadá jako maličkost, ale i takovéto drobnosti dokáží být užitečné a poutavé.
Pastva pro oči i pro uši
Grafická stránka hry zůstává víceméně beze změn, takže platí to, co u původní hry. Máte-li slušný počítač, vypadá ArmA II skutečně impozantně. I na nižší detaily však hra nevypadá vůbec zle, tedy kromě dohlednosti. Datadisk však obsahuje především nový soundtrack, který je na podobné úrovni, jako hudba z původní hry. Tentokrát ale lépe sedne do daných situací, což hráč pozná hned v úvodní sekvenci s nepodařeným atentátem (mimochodem, velmi působivý začátek ze hry).
Staré známé…chyby
Ano, je to tak, i tentokrát se nevyhneme všelijakým bugům a nedodělkům. Není jich tolik, jako v předešlých hrách, ale i tak dokáží dost pozlobit. Najdou se např. určité chyby v dohlednosti, kdy se kus nebe zobrazuje jen jako prázdný trojúhelník nebo čtverec, ovšem i některé herní principy nefungují zrovna nejlépe. Pro příklad, jedna ze samostatných misí končí příletem vrtulníku, který by ihned po nástupu měl vzlétnout, a mise by byla zdárně ukončena. Jenže toto zakončení je jako sázka do loterie. Jednou vzlétne bez problémů, ovšem mnohem častěji se stane, že i když nastoupíte vy i vaše jednotka (resp. to co z ní zbylo), vrtulník pořád stojí na místě jako přilepený, a když už zázrakem vzlétne, pořád se ve vzduchu drží na místě. Mise tak prakticky nejde dohrát, a to je docela závažný problém.
Umělá inteligence se však jistých změn dočkala. Na první pohled se tak pořád chovají jako pitomci, ovšem zdání klame. Ve většině případů spolubojovníci jednají rozumně a bezpečně, a to i za cenu, že vás jako hráče tato preventivní zdrženlivost může osudově zdržet. Stále ještě není AI dokonalá, nicméně je na tom líp a líp, takže si myslíme, že to pár patchů dokáže vyřešit do takové míry, že s AI nikdo nebude mít problémy.
Mise dokončena
Abychom si to shrnuli, ArmA II: Operace Arrowhead není zklamáním. Některé sliby zůstaly nesplněny (mrzí nás hlavně nulové zapojení českých vojáků), ovšem většina slibů byla naplněna, a tak tu máme důstojný datadisk, který původní hře ani vývojářům rozhodně nedělá ostudu.
Na závěr ještě doporučení pro majitele původní Army II: Instalujte datadisk do složky s původní hrou, nikoliv samostatně, díky tomu se např. v editoru dočkáte velkých změn a mnohem širších možností.
PS: Vyzkoušejte si také hratelné demo datadisku lokálně na Zingu.
Recenze
ArmA II: Operace Arrowhead – zpět do bitevní vřavy
ArmA II se dočkala skvělého datadisku, ovšem jeho hodnocení sráží určité chyby a omezenost všech misí.
Líbí se nám
- nové prostředí
- poutavá kampaň
- množství novinek a inovací
- "zkušební" moduly
Vadí nám
- stále přetrvávající chyby
- velmi krátká kampaň
- zahrajeme si pouze za Američany
2Cvrnda: To tě musím opravit, ale T 34 byl už v základu (Za partyzány)
To mě štve hrát jen za jednu stranu…
No, ale podle toihéohle tam T 34 byla.
[ odkaz ]
pařan: Ne, nebyla, v původní Armě II je akorát T 72 a T 90, ovšem T 34, stará zrezivělá plechovka ještě z dob před 2. světovou válkou, přišla do hry oficiální cestou až díky Operaci Arrowhead
Já nechci nic říkat, ale nebyla T 34 i v původné Armě II?
Winkja: Přesně tak, i mě to v původní hře trochu vadilo, naštěstí v poslední misi už měl člověk na výběr, jestli chce na starost armádu, nebo jenom Razor tým, ovšem Operace Arrowhead víc připomíná starou dobrou Operaci Flashpoint a to je velké plus, jenom škoda toho nulového využití českých jednotek, v původní Armě II jsme aspoň mohli hrát v samostatných misích za povstalce, ovšem je tu editor, takže já osobně se s českými vojáky vyblbnu až až
Musim jen souhlasit, OA mě chytla při prvnim spuštění a až do konce nepustila (chytla mě odpoledne a večer pustila) Nejvíc se mi líbilo že jsem jako v předešlé hře nedostal armadu (diky tomu jsem předešlou hru neodehral, jelikož chci hrat vojenský simulator a né strategii ) ale chytlavé mise za jednotky