MAFIA II – dvojí pohled, dvojí názor

Cvrnda rozebere hlavní příběh, mise, různorodost a atmosféru, vozový park a jízdní model, a také soundtrack a dabing. Mendys se více zaryje do zbraňového arzenálu, města Empire Bay a dobového feelingu, AI a přestřelek a nakonec i audiovizuálního zpracování. Příjemné čtení.

Jmenuji se Vito Scaletta – Cvrnda

Tak, dámy a pánové, chopím se kormidla a pochopitelně musím začít tím nejdůležitějším, a to příběhem. Jednička v tomto ohledu excelovala. Jak je na tom druhý díl? Za sebe říkám, že příběhová stránka rozhodně nezklamala. Celá zápletka je promyšlená, skvěle sepsaná a téměř neobsahuje nějaká hluchá místa. Snad jen délka mohla být trochu lepší. A o čem vůbec Mafia 2 vypráví?

 

1 z 2

- +

1.

2.

Celá hra vypráví příběh dvou Italoameričanů, Vita Scaletty a Joea Barbara, přičemž vše sledujeme očima charizmatického Vita. Ten se shodou nešťastných okolností dostane do víru druhé světové války. A jak už to tak bývá, náš hrdina schytá kulku. Díky tomu dostává dovolenou a čeká ho návrat do svého domovského města, Empire Bay. To, co mělo trvat měsíc, se však díky Joeovi a jeho kontaktům protáhne napořád, takže je Vito volný. Jenomže je tu jeden malý problém. Vitova rodina má na krku pořádné dluhy, a tak nezbývá, než je nějak vyrovnat. V tom opět pomůže Joe a díky němu se Vito dává na složitou dráhu zločinu.

Víc vám prozrazovat nechci, jen si to prožijte sami. Jak už jsem řekl, zápletka je tak jedinečná, že by byla škoda prozrazovat více, než by bylo nezbytně nutné. Také mě dost potěšila spousta spojitostí s prvním dílem. Ať už jde o nějaké proslovy během loadingů nebo shodné značky aut, pamětníci a znalci jedničky budou ve svém živlu. Já tedy byl, hlavně co se týče jedné scény dost výrazně spojené s prvním dílem. Ale to vám už tuplem nebudu prozrazovat, snad jen řeknu, že ona scéna mi málem vehnala slzy do očí. A tak mě napadá, co by to bylo za popisování příběhu bez nějaké větší zmínky o postavách?

 

1 z 1

- +

1.

Postavy jsou hlavním tahákem příběhu – Cvrnda

Jestli vás v průběhu Mafie 2 něco táhne stále kupředu, jsou to právě jednotlivé postavy. Stejně jako v případě prvního dílu je každá významná osoba něčím jedinečná. Ať už mluvím o Vitovi, Joeovi, mafiánovi Eddiemu nebo Vitově matce, všichni dokážou něčím zaujmout a perfektně pohání zápletku vpřed. A jako v každém správném mafiánském příběhu i zde není vše tak, jak to na první pohled vypadá, takže mnoho postav během hry vážně překvapí. V tomto ohledu se tedy může dvojka směle měřit s nezapomenutelnou jedničkou.

Jedna věc je pro mě však docela rozporuplná, a to český dabing. Tady už se tedy s prvním dílem měřit nemůže. Ne, že by většina dabérů neodvedla skvělou práci, naopak. Všem kraluje Martin Trnavský v roli Vita a Vlastimil Zavřel jako Joe (Na Homera Simpsona zapomeňte). I ostatní dabéři na sebe mohou být pyšní, tedy až na hlas zákeřného muže jménem Luca. K němu jeho český hlas vůbec nesedne, ale jinak si v podstatě není nač stěžovat. Ptáte se, proč jsem tedy výše psal, že je dabing rozporuplný? To kvůli tomu, že velmi často hlasy neodpovídají pohybům úst, a to je problém, kterého si všimne téměř kdokoliv. Něco takového je vážně škoda, ale stalo se a já to chtě nechtě považuji za zápor. Ale dost řečí o příběhu a postavách, protože mám pocit, že je nejvyšší čas, aby otěže převzal Michal.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zbraňový arzenál – Mendys

Začněme tím, co se nám dostane do rukou. Žádná pořádná gangsterka se nemůže obejít bez nástrojů hromadného i místního níčení. Hra věrně popisující určité časové odvětví si navíc nemůže dovolit pouštět fantazii z vodítka a musí se přidržovat reálií. To se Mafii daří nejen v prostředí, ale také arzenálu pod váším kabátem. Druhá světová válka nechává nezanedbatelý otisk na celé hře a my se tak dočkáme kromě známých klasik, jako je Colt 1911 či Magnum také Mausera, MG40 či Thompsona, tolik oblíbeného gangstery té doby.

Inventář je velmi dobře vyvážen a každá zbraň má své určité výhody i nevýhody. Takový Colt připomíná dětské petardy, střílí ale hodně rychle a nabízí tak slušnou šanci někoho zasáhnout. Naopak Magnum je pomalý jako březí slon, stačí ale trefit nebožáka kamkoliv od pasu nahoru a máte vystaráno. Brokovnice se hodí do stísněných prostor, Thompson naopak na přestřelky v ulicích. Podobné rozdíly ale každý akcemi zocelený hráč bude vědět, není tedy třeba je zbytečně rozebírat.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Velmi stylově je vytvořen samotný inventář zbraní. Ty se shlukují do kříže, kde se řadí dle druhu zbraně. Zleva máte pěsti, granáty a molotovy (bohužel žádné další zbraně pro boj zblízka k dispozici prozatím nejsou), zhora všechny druhy samopalů, zprava pistole a nakonec dole brokovnice a lovecké pušky. Pokud máte z některé oblasti několik kousků, uvidíte to minitečkami pod zbraní a stačí stisknout požadované tlačítko několikrát, abyste se dostali ke konkrétnímu modelu. To se mi zdálo jako skvělý nápad. Nejen, že nemusíte zběsile skrolovat, abyste si vybrali vytoužený samopal, navíc můžete rychle přeskakovat z jedné oblasti do jiné, aniž byste se zbytečně odtrhovali od hry.

Empire Bay a druhá světová – Mendys

Vývojáří měli nelehký úkol. Vytvořit americké město, které se bude podobat těm, jež tak dobře známe (především New York) a přitom udržet ve městě dobové znaky a atmosféru. I když se Druhá světová válka Ameriky nedotkla tak agresivně, stále je cítit ve vzduchu. Nejen zbraněmi, které budete používat, ale také rádiem, jenž do světa vysílá časté zprávy o tom, co se v zákopech děje. To dodává hře hloubku něčeho globálního a vy tak máte pocit, že se něco děje i za hranicemi města. Za hranicemi herního prostředí, což je jen a jen dobře.

 

1 z 1

- +

1.

Hned z kraje musím přiznat, že je město Empire Bay jedním z těch nejrealističtějších dobových měst, které jsem měl možnost ve hrách vidět. Občas až maniakální smysl pro detail udělal své a město vypadá skvěle nejen v exteriérech, ale také interiérech, jejichž každý pixel byl vypulírován k dokonalosti. V GTA IV se vývojáři dušovali, že nabízí každá čtvrť svou vlastní náladu, což rozhodně nebylo daleko od pravdy. Empire Bay ale prostě působí uvěřitelně, realisticky a více dospělým dojmem. Právě onen větší příklon k realitě dává hře navrch, protože to tak hráči i berou. Ať už je to realistický fyzikální model, skvěle vytvořená destrukce prostředí či malé detaily čtyřicátých/padesátých let, vše tu do sebe zapadá.

Při prvním pohledu na mapu jsem byl trochu v rozpacích, zda se velikost města bude zdát dostačující. Pravdou je, že vás příběhová linka vede neustále kupředu a nenechává přičichnout k nějakému místo více než párkrát, což rozhodně působí ve prospěch variabilitě. Na poměry příběhové linky tak město dostačuje, nabízí tři lehce odlišné čtvrti a ulice kypící životem. Když ale přihlédneme k Volné jízdě a možným taškařicím, které již teď můžeme díky malému triku ve hře zažít, může se zdát po určité době město malé. To, co postrádá na rozloze však vynahrazuje kvalitou provedení a smyslem pro detail, který je jedním slovem dechberoucí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Umělá inteligence a přestřelky – Mendys

Je zajímavé, nakolik rozdílná může být hra v jednom okamžiku. Z celé recenze lze vyčíst, že je Mafia 2 čistě příběhově zaměřený zážitek s minimem odboček. Tedy prozatím. To samozřejmě dává tvůrcům možnost naskriptovat dokonalé přestřelky a situace, které by se jinak v otevřeném světě ztrácely. A skutečně, během příběhových misí se vše děje tak, jak to očekáváte. Přestřelky vypadají jedním slovem skvěle. Intenzivně, akčně a správně filmově. Nepřátelé se kryjí, často mění pozice, při viditelné přesile utíkají za svými krčícími se kolegy a vůbec se chovají značně realisticky. Policie je ve městě velmi agresivní, při honičkách vás tlačí ke krajnici, při pronásledování pěšky neustále dýchá na záda a snaží se vás odříznout.

S tím se částečně pojí i jeden menší nedostatek, a to občas hodně nevyvážená obtížnost. Je sice skvělé, že po pár kulkách Vito bezpodmínečně padá k zemi. Je to prostě život a musí se tak brát. Často se ale na vás sesype opravdu úctihodné množství nepřátel, jindy zase policie ne a ne vycouvat. Často se tak stává, že vaše hodiny vymýšlená úniková akce skončí špatně postaveným sloupem, načež to do vás skrze sklo nakropí policista samopalem. Konečná. Na obtížnost si v žádném případě nestěžuji, občas by ale mohla dát hráči do ruky trochu férovější karty.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Dosud jsme mluvili pouze o příběhových částích hry. Je však zajímavé, nakolik se umělá inteligence liší během obyčejného brouzdání městem. Je pěkné, že si při zatčení můžete vybrat, zda zaplatíte pokutu, zkusíte strážce podplatit či případně vezmete nohy na ramena. K čemu to ale je, když na vás policie často úplně kašle? Jednou jsem si takhle vytáhl na ulici Thompsona a začal si hrát na Empire Bayský masakr samopalem. Motorová pila bohužel nebyla. Kromě pár nešťastných strážníků, jež beze slova lehli pod náporem mých kulek, se mi však nikdo na ulici nepostavil. Abych si vysloužil nějakou tu pozornost, musel jsem si doběhnout k nejbližší křižovatce a pokropit zepředu policejní auto. I poté jsem musel pěknou chvíli čekat na posily, které se uráčily dostavit skrze nejbližší plot. Během samotných přestřelek navíc policisté i gangsteři okolo často nesmyslně pobíhají, jakoby přemýšleli, ze kterého úhlu vás to bude bolet nejvíc. To samozřejmě vypadá nejen komicky, ale také špatně. Takže si to shrňme. Příběh na jedničku, poflakování po městě kulhá. O lidech už ale toho bylo napsáno dost, přenechám tedy kolegovi místo na povídání o vozovém parku.

Trochu se projedeme – Cvrnda

Pokud jde o vozový park, taktéž si nemohu stěžovat. Každý vůz je zpracován do nejmenších detailů, a to včetně rozsáhlých možností destrukce nebo takových drobností, jako otevírání kapoty a kufru. Jak už jsem zmiňoval výše, ve hře můžeme vidět i pár značek, se kterými jsme měli tu čest už před osmi lety. Konkrétně jde o značky Shubert nebo Lassiter. Hra také nabízí dost možností úpravy vozidel. K tomu slouží Body Shopy ve městě. Díky nim si tedy můžete na svém (resp. ukradeném) autě nejen změnit barvu, ale i ráfky a vylepšit motor. Nejvíc mě potěšila možnost úpravy poznávací značky. Té jsem hned využil, a tak na mém prvním autě zářila značka s nápisem „CVRNDA“. Až tak si můžete poznávačku upravit.

 

1 z 1

- +

1.

Na autech je však nejdůležitější jízdní model. Mafia 2 sice není žádný simulátor, ale pocit z jízdy je i tak dost uvěřitelný, a to mi stačí k tomu, abych auta a jejich vlastnosti hodnotil velmi pozitivně. Ovšem zdá se, že už mi ten benzín leze na mozek, takže bude lepší opět předat slovo Michalovi.

Mafii zásadně na PC – Mendys

Mezi hodně diskutovaná témata patří rozhodně audiovizuální zpracování, které fanoušky upoutávalo již od prvních trailerů. Hned zkraje musím všem „mafiánům“ zásadně doporučit hraní druhého dílu na PC, nejlépe na pořádně nabušené sestavě. O ostrouhání PS3 verze již padla nejedna nadávka, Xbox360 verze naštěstí vypadá podstatně lépe a již se dá přijmout jako dobrý vizuální zážitek. Teprve PC na plné pecky se zapnutým fyzikálním enginem však dokáže naplno odhalit potenciál této gangsterky. Kdybychom zabrousili čistě do technických parametrů, nejpůsobivěji se jeví rozlišení a kvalita textur, která je ohromující. Nenajdete tu jediný zubatý roh a materiály se zdají být věrné svým reálným vzorům. Kožená bunda vypadá jako kůže, dřevěný plot se správně tříští pod náporem kulek, zdivo odlétá jakbysmet. Při zapnuté funkci PhysX od společnosti nVidia navíc přestřelky dostávají nový rozměr v podobě bordelu, které se na zemi rozpoutá po výměně olova. Kousky lahví, třísky ze dřeva, kusy betonu a skla, vše tu vytváří dokonalý útok na vaše smysly.

Tím největším lákadlem je však samotné město, které se věrně drží své doby i do těch nejmenších detailů. Od malého bistra po telefonní budku až obchůdek s oblečením, do jehož výlohy kouká bezdomovec. Vše tu neuvěřitelně dýchá životem čtyřicátých a padesátých let a hráč ani na minutu nezačne pochybovat o zasazení. Natolik bravurně odvedenou práci na trhu jen tak nenajdete. A to jsem ani nezmínil druhou stranu mince – zvukovou stránku, o které už vám více poví Martin.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zázrak pro naše uši – Cvrnda

Jestli mě však kromě příběhu něco vyloženě ohromilo tak, až mi skoro vypadla čelist, je to určitě hudební doprovod. Český FILMharmonický orchestr i mistři zvuku přímo v 2K Czech si vážně zaslouží potlesk. Spoustu melodií sice člověk mohl slyšet už před vydáním v různých trailerech, ale ve hře jsem měl často pocit, jako bych je slyšel prvně. Hra však nenabízí pouze orchestrální melodie, k dispozici je pochopitelně i rádio a s ním spojená hromada dobových skladeb. Namátkou můžeme ve hře zaslechnout skladby jako Rebel Rouser (k poslechu např. ve filmu Forrest Gump), Long Tall Sally, Manish Boy, Boom Boom Boom, Speedoo a dokonce nějaké ty vánoční koledy. Zatímco tedy úžasné orchestrální skladby pomáhají k navození správné mafiánské atmosféry, dobové skladby se pro změnu snaží připomenout čtyřicátá a padesátá léta. A musím říct, že se jim to daří skvěle. Pochvalu si zaslouží i obyčejnější zvuky jako střelba, nárazy nebo znění aut. Téměř jako v reálu, takže nemá cenu se o tom nějak přehnaně rozepisovat. To si člověk musí zažít.

 

1 z 1

- +

1.

Problémy – Cvrnda

Pokud bych měl mluvit o nějakých technických potížích, zas tak moc jsem jich nezaznamenal, ale když už se nějaké našly, nešlo to přehlédnout. O potížích s českým dabingem už jsem mluvil, ale rád bych popsal ještě jeden příklad. Spolu s Joem jedu po dálnici v náklaďáku naloženém bednami cigaret, přičemž několik z nich bylo otevřených. Na okamžik však ztratím pozornost, prorazím zábradlí a náklaďák spadne pod most. Ovšem zaprvé, náklaďák po pár kotoulech bez problému padne na kola a zadruhé, krabice s cigaretami se ani nehnou, jako by byly přibité. Takových věcí můžeme ve hře vidět více, a zatímco v roce 2002 to bylo bez problému akceptovatelné, v roce 2010 musím něco takového považovat za závažný problém. Zvláště když už si titul dal tolik záležet na autentickém pojetí.

Závěr – Mendys

Mafia 2 je mistrovsky odvedené dílo, které v žádném případě nelze přímo srovnávat se sérií Grand Theft Auto. Mnohem blíže totiž má k takovým kouskům, jako je např. Alan Wake či Modern Warfare. Krátký, akční a skvěle zrežírovaný herní zážitek, který vás se vší parádou doveze z jednoho bodu do druhého. Možná během jízdy párkrát narazíte na hrbolek, do cílové rovinky se však dostanete v celku. Rozhodně má k dokonalosti daleko a jeho omezenost v mnohém nepříjemně zapáchá. Tak nádherné město si totiž větší hrátky doslova zaslouží. Doufejme tedy, že DLC nezklame. Ať je to jak chce, fandové mafiánských filmů, stylových akčních adventur a jízdy po městě nebudou zklamáni. A ti ostatní se mohou vrátit k Tetrisu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Závěr – Cvrnda

Abych to tedy shrnul, Mafia 2 je skvělý titul. Ohromilo mě především vše, o čem píši, tedy auta, postavy, ale hlavně příběh a hudba. I ostatní věci jako přestřelky, město nebo vizuální stránka se určitě povedly. Nicméně, jistě jste si všimli, že jediná hra, se kterou Mafii 2 srovnávám, je její předchůdce. Tím ještě nekončím a řeknu, že druhá Mafia jedničku nedokázala překonat, ani se jí vyrovnat. I přesto však tento veleočekávaný titul považuji za úžasnou hru. Takže pokud máte rádi mafiánskou tématiku, je to jasná volba. Pokud hledáte v herním průmyslu něco neotřelého, také bez rozmyslu berte. A pokud chcete jen dobrou hru, i tak vám Mafia 2 poslouží více než dobře. Český herní klenot sice nebyl vybroušen k dokonalosti, ale stojí za těch několik let čekání.

 

1 z 2

- +

1.

2.

PS: Oba dva jsme druhému dílu Mafie dali hodnocení 8/10, které můžete vidět i u výsledného verdiktu.