Operation Flashpoint: Red River – promarněná šance

Maminka mi vždycky říkala, že když nemůžu říct něco pěkného, mám raději mlčet. To se ale v případě recenze dodržuje docela těžko, takže, mami, raději zavři oči. Ne, budu fér, zas tak kardinální průšvih nová Operace Flashpoint není, i když jsem tomu po dohrání preview verze moc nevěřil. Hlavní problém je, že jsou Codemasters v případě akčních her tak trochu bezradní. Jako by nevěděli kam dřív skočit a samotným vývojářům proto chybí pevná ruka, která by jejich dílo nasměrovala do vod silného nadprůměru. A to je docela škoda vzhledem k možnostem a výhodám, jež měli tvůrci k dispozici.

Stále tak platí, že ArmA válcuje Flashpoint na celé čáře, byla by ovšem chyba, myslet si, že je na tom Red River stejně bídně jako Dragon Rising. V Británii jsou kluci šikovní a v rámci možností se jim podařilo vyvarovat chyb předchozího dílu, což by bylo jistě chvályhodné, kdyby tam nenasekali přehršel nových. Ve finále se k vám proto na médiu dostane titul, jenž má schopnost překvapit asi stejnou, jako sněhulák uprostřed arabské pouště. Příjemné ovšem je, že pokud se nerozpustí dřív, než se k němu dostanete, dá se s ním na pár hodin docela solidně zabavit.

Nebudu zastírat, že je příběh jednou z mála věcí, která mě na Red River docela zaujala.

O mnoho déle, pokud jste proamericky zaměření a rádi strkáte nos do nestálé politické situace každého státu na východ od nás. Třeba takový Tádžikistán, malá zemička mezi Afghánistánem a Čínou, úpí pod nadvládou teroristů a volá po hamburgerech svobody, kterých mají Američané plná humvee. Ehm, nebo to alespoň tvrdí ve Státech. Coby lehce naivního vojáčka vás proto i s vaší jednotkou o třech členech čeká nebezpečná cesta lemovaná mrtvými těly odpůrců míru, kteří měli tu smůlu, že je nadřízení poslali vstříc vaší oheň a lásku (osvobozujeme, ne?) plivající zbrani.

Problém ovšem je, že to samé co Pentagon napadlo i Čínskou lidově demokratickou republiku, která má ve zvyku brát si co chce, a vzhledem k mnohamilionové armádě si to konec konců i může dovolit. S vašimi parťáky vás proto čeká zatraceně nepříjemný průchod mezi dvěma mlýnskými kameny, jedním rudým a druhým s plenou na hlavě. Nebudu zastírat, že je příběh jednou z mála věcí, která mě na Red River docela zaujala. Ne snad, že by byl bůh ví jak originální či duchaplný, ale je tak nějak správně „vojenský“ a místy dokonce i epický. A to je fajn!

Škoda, že se trocha té „duchaplnosti“ nepřenesla i do hry samotné. Hlavní překážku pro mě v tomto ohledu představuje systém udílení rozkazů vašim parťákům, který je jedním slovem špatný. Jak už jsem zmiňoval v dojmech, hru nelze hrát jako hektickou vojenskou akci. Buď své parťáky necháte takzvaně na holičkách, avšak s tím, že jim budete jako správný velitel stát po boku, nebo se od party jednoduše trhnete, abyste měli přehled o bojišti a mohli adekvátně udílet smysluplné rozkazy. Velká škoda, velké zklamání … jsem skutečně přesvědčený, že tohle šlo udělat i lépe.

Stejně jako šlo více pozornosti věnovat umělé inteligenci. Ta v případě vašeho týmu sice dokáže čas od času mile překvapit (světe div se, ale spolubojovníci se dokáží do nepřátel trefit), ale většinu času je to takové poloviční utrpení. Vašim parťákům totiž nedělá problém zabraňovat svým tělem kulkám, aby si poškrábaly plášť, a co je nejhorší, asi se jim to líbí, protože to dělají až nepříjemně často. Na druhé straně barikády jsou ovšem nepřátelé, kteří dokáží čas od času zatlačit a potrápit. Nejednou jsem byl nucen začínat misi znovu od posledního checkpointu, a za to tleskám.

Lehkou úklonu si nicméně zaslouží i namíchání misí jako takových, jež jsou sympaticky rozmanité a hlavně relativně otevřené. Ačkoliv je totiž zadání úkolu jasné, cestiček jak se dobrat jeho splnění existuje vždy několik a záleží jen na vás, po které se vydáte. Zamrzí ovšem téměř úplná absence vozidel, zvlášť přihlédneme-li k rozsáhlosti herního světa. Ten je sice menší, než v případě Dragon Rising, za to ale navštívíme v podstatě každou jeho část. Většinou pohodlně usazení na korbách vojenských humvee (a kdyby vás to zajímalo, ne, animace nastupování se opravdu neobjevila).

Co se audiovizuálního zpracování týče, tady mám asi nejvíc výtek. Ačkoliv bugy z preview verze zmizely, dalo se to očekávat, stále jde v mých očích stěží o průměr, který častěji urazí, než potěší. Ztvárnění lokací je místy odbyté (z hořící vesnice stoupají čtyři oblaky dýmu, všechny na chlup stejné atd.), animace postav krkolomné, nebo chybějící a soundtrack v podstatě neexistuje. Těch pár písniček co hraje z rádia, když se někam se svou jednotkou přesouváte, opravdu nepočítám. Dost trpěl i level design, jenž byl sice limitován prostředím, ale vážně se v Tádžikistánu všechno odehrává při západu slunce? Copak jsem v nějaké kovbojce? Vypíchnout ovšem musím nebe, které bylo v kteroukoliv denní dobu zasypané hvězdami. Nereálné? Možná. Pěkné? Rozhodně!

Důvod proč Red River vůbec kdy strčit do mechaniky tak vidím všeho všudy jeden. Kooperativní hraní. Vaše čtyřčlenná jednotka totiž může kromě vás sestávat ještě ze tří živých kamarádů, s nimiž lze celou singleplayerovou kampaní projít a hra se tak dostává na úplně jinou úroveň. Bohužel jsem to ale nemohl důkladně vyzkoušet, neboť jsme na recenzi dostali zapůjčenou PS3 verzi hry a všichni jistě víte, jak to v současné době s Playstation Network vypadá. Pokud se ovšem v dohledné době rozjede a my najdeme odvahu spustit hru znovu, jistě se s vámi o naše dojmy podělíme.

 

Čas na sčítání a podtrhávání. Nová Operace Flashpoint nabízí relativně zajímavý příběh, možnost levelování vašich postav (formou perků, stejně jako vylepšování fyzických atributů) a kooperativní hraní. Naproti tomu ovšem stojí zmršený audiovizuál, spousta herních kiksů (to si takhle ležím v tratolišti krve a projde kolem mě batalion spojeneckých vojáků; na koule mi šlápnou s radostí, zranění mi ovšem neošetří), minimum invence od posledního dílu a fakt, že Bohemia Interactive je stejně nejlepší. Ať se na to koukám z kterékoliv strany, nemůžu si pomoct, ale bobtná ve mně přesvědčení, že by Codemasters měli zůstat u „efjedniček“ a rally. To jim jde nejlépe.

P.S.: Říkám to často, půlkové body nevedeme, takže si k finálním hodnocení jednu takovou dvoučtvrtinku připočtěte.