The Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D – hrdina třetího rozměru

Pocit De ja’vu

Že vám název Ocarina of Time něco říká? Že jste tu hru přece hráli na starém Nintendu 64? Paměť vás rozhodně neklame, Zelda pro 3DS je totiž v základu ta samá hra, se kterou jsme měli čest před zhruba třinácti lety, a tak je shodný i název. Nemějte však strach, hra je novému handheldu přizpůsobena dobře a nejde o prachsprostou konverzi. Každopádně budu dělat, že žádná verze pro N64 nikdy neexistovala a vezmu všechny prvky jeden po druhém.

Stejně jako jindy musím začít příběhem. Opět se hráč vžije do role mladého Linka, příslušníka rasy Kokiri, což je něco mezi člověkem a skřítkem, přičemž všichni příslušníci této rasy nosí ikonické zelené oblečky (s armádou to ale nemá nic společného). Ze začátku všechno vypadalo klidně. Link chrápe ve svém příbytku, když za ním přiletí jakási světluška s tím, že bude Linka provázet (každý Kokiri totiž musí mít takovouto světlušku, jež se souhrnně jmenují Navi), což je super, a že si ho zároveň zavolal kvůli rozhovoru zdejší bůh ve formě obrovského stromu, což je ještě víc super.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Od té doby to ale začíná jít z kopce. Nejdřív musí Link zbavit onoho boha jakési kletby, což je ještě snesitelné, ale pak se shodou okolností přimíchá do záležitostí ohledně záchrany celého světa, což už je poněkud komplikovanější věc. Když ale o pomoc se záchranou světa požádá princezna, tak se taková nabídka přece nedá odmítnout, to dá rozum. A tak Link nelení a vydá se na dlouhou a obtížnou cestu za vznešeným cílem.

Svět se nezachrání sám

Příběh pochopitelně není nic složitého ani převratného, ale k celkovému stylu Zeldy prostě sedí, navíc jde o parádní připomínku starých časů a vůbec jde akorát o důvod, proč procházet celou hrou, zejména pak rozličnými lokacemi.

Ocarina of Time nabízí úctyhodné množství prostředí, ať už jde o lesy, širé pláně, zalidněná města (plná aktivních NPC), nitro sopky nebo horské výšiny. Díky vynikající, doslova 3D grafice, o níž se zmíním později, vypadá všechno parádně, navíc se člověk skoro nikdy nemůže ztratit a celkově působí hra neuvěřitelně propracovaným dojmem. Určitě vás ale zajímá, co vůbec v takových lokacích lze dělat.

 

1 z 1

- +

1.

Samozřejmě tu jsou různí nepřátelé, proti nimž se Link postaví v první řadě s mečem a štítem. Postupem hrou však nacházíte různé užitečné věcičky, jako je třeba prak, výbušné ořechy nebo dlouhé větve, jež můžou sloužit zároveň jako pochodně. Všechno tohle navíc najdete převážně ze začátku hry, a čím dál se dostáváte, tím je toho víc, kromě toho se Link dočká i lepších verzí některých stávajících zbraní, jako třeba štítu či meče.

A samotní nepřátelé? I těch je požehnaně, Link na svých cestách potká tuny pavouků, masožravých kytek, krabů a občas přijde řada i na „lidské“ protivníky. Nesmí chybět ani bossfighty, jež jsou poměrně zábavné a navíc často představují skutečnou výzvu. A co víc, Ocarina of Time nabízí speciální mód nazvaný Master Quest, v němž se můžete znovu postavit každému bossovi, jehož jste již porazili. Díky tomu můžete vymýšlet novou taktiku boje nebo zkoumat, co lze udělat lépe.

 

1 z 2

- +

1.

2.

To ale není všechno, postupem času dostanete možnost jízdy na koni, nechybí rozhovory, obchody s lepším vybavením a samozřejmě přijdou občas na řadu nějaké ty hádanky, u nichž ale většinou stačí pořádně prozkoumat okolí a hned jde všechno samo.

Ušité na míru

V případě Nintenda 3DS je bezesporu důležité ovládání. Zelda využívá snad všech ovládacích prvků konzole. Na horním displeji vidíte jen samotnou hru, minimapu a nápovědu, co zrovna udělá univerzální tlačítko A, jež lze využít na několik způsobů, např. na otevírání dveří, na potápění, zvedání předmětů nebo zapředení rozhovoru. Spodní dotykový displej slouží k zobrazování celé mapy a rozdělování vybavení a jiných předmětů, třeba různých zbraní. Ty lze libovolně rozdělit do slotů využitelných tlačítky X a Y. Čtveřici tlačítek uzavírá B, jenž slouží ke klasickému boji s mečem, a pokud jde o zadní tlačítka, stiskem L se dostanete do intuitivního zaměřovacího systému a R zase slouží k ovládání štítu. Posuvné kulaté tlačítko, jinak zvané Circle Pad, pak slouží ke klasickému pohybu postavičky a nerad bych ještě zapomněl na možnost zapnutí first-person pohledu, kde můžete opět využít posuvného tlačítka nebo pohybových senzorů samotného 3DS. Všechno dohromady se ovládá snadno, občas přijde řada i na nějaká jednodušší komba, zkrátka pokud jde o ovládání, rozhodně se povedlo.

 

1 z 1

- +

1.

Jenom škoda pomalé a také nepřesné kamery. Když se s Linkem pohybujete delší dobu jedním směrem, je všechno v pohodě, ale pokud se chcete otočit a rychle tím směrem kouknout, trvá téměř 2 vteřiny, než si hra uvědomí, kam Link kouká a kam má tedy přesunout pohled kamery. Ta občas zlobí i při skocích z větších výšek, kdy se doslova tře o stěny a vy tak nevidíte nic, a když zkoušíte přebíhat mezi větším počtem nepřátel, ani při tom není pohled zrovna nejrychlejší a nejideálnější.

Jen samá chvála se samozřejmě dá říct o grafické stránce hry. Na poměry Nintenda 3DS jde nádhernou záležitost plnou barvitých a detailních textur a skvěle vymodelovaných objektů, přičemž hraje nezanedbatelnou roli i 3D, jež dodává hře jedinečný vzhled, a troufám si tvrdit, že v tomto případě by bez 3D působila hra z hlediska grafiky o řád hůř.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zvuková stránka hry už je o něco slabší, působí totiž až moc velkým retro dojmem, což je s přihlédnutím k parádní grafice velká škoda a moc to k sobě neladí. Pamětníci původní verze nejspíš nebudou mít žádný problém, na mě ale působil zvuk slabě a často jsem ho raději vypínal.

Vstříc nečekaným dobrodružstvím

Z hlediska možností Nintenda 3DS je The Legend of Zelda: Ocarina of Time mistrovské dílo. Nabízí neuvěřitelné množství nádherných lokací, tunu nepřátel, vyzývavé bossfighty, řadu zbraní, parádní grafiku a intuitivní ovládání, plus ještě úctyhodnou hrací dobu pohybující se v řádu hezkých pár hodin, možná desítek hodin, s přihlédnutím k možnosti znovuhratelnosti bossfightů. Škoda jen otřesné kamery a ne zrovna přesvědčivé zvukové stránky. Nebýt těchto dvou neduhů, byla by Ocarina of Time dokonalé veledílo. I tak jde ale o fantastickou hru, již můžu směle doporučit všem vlastníkům 3DS. A nejen jim.