Resistance 3 – změna je život

Původně byl článek vydán 29. srpna. Kvůli nedorozumění ohledně embarga byl následně stažen a vydán až nyní.

Je docela fajn sledovat, kam až Insomniac Games sérii Resistance vytáhli. Hra, která původně začala jako nepříliš povedený klon Gears of War (fanboyové nechť prominou, ale tak to prostě je) s každým dalším dílem nabývala na síle a věhlasu a ten zatím poslední je veskrze úchvatnou akční jízdou, která vývojářům dost možná zajistí nesmrtelnost. Dvojnásob, uvážíme-li, že na pokračování bude podle dosud zveřejněných informací pracovat někdo jiný, což se sice fandům nelíbí, ale to je asi tak všechno co můžou. Toho se však nedočkáme dřív jak za rok a daný čas proto můžeme bez okolků strávit v přítomnosti Resistance 3.

Pokud jste hráli druhý díl, jistě víte, že Nathanovi se zablýskala očka a musel být utracen protagonistou aktuálního dílu. Překvapivé tvůrčí rozhodnutí, které na konci dvojky působilo nádherně svěže, avšak do pokračování se promítlo s potenciálem všechno zkazit. Z kinematografie víme, že přeobsazení vedlejší, byť důležité, role se ještě skousnout dá, v případě hlavního protagonisty je to ale něco trochu jiného. Fanoušci jsou na něj zvyklí, vytvořili si k němu určitý vztah a vývojáři je násilím donutili ke změně. Pokud se to uchopí správně, lze z toho vytřískat mnohé, pokud ne…

V kancelářích Insomniac naštěstí nesedí žádní zelenáči, díky čemuž je Resistance 3 s Joem Capellim v hlavní roli veskrze příjemnou záležitostí, která působí tak trochu jako restart. Během intra je vám docela polopaticky vysvětleno o co jde, kdo to byl Nathan Hale, jak a proč zemřel a následně jste hozeni do zbrusu nové lokace a mezi nové postavy. Třetí díl je proto bez obav přístupný i absolutním nováčkům, což je třeba kvitovat s povděkem především pokud si uvědomíme, že neméně zajímavý je i pro ostřílené harcovníky. Tvůrcům se tak podařilo vytáhnout páté eso a ještě ho protlačit do hry, aniž by si někdo stěžoval na podvod.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nemalý podíl na tom ale asi bude mít i fakt, že se do hratelnosti vrátilo několik prvků (jako třeba výběrové kolo), jichž se hráči dožadovali nejhlasitěji. Jinak se ale paradoxně na první pohled moc nezměnilo. Přeživších deset procent lidské populace dál pokračuje v odboji, i když si Chiméra již podmanila drtivou většinu světa, všude se to hemží potvorami na odstřel a vy jste uprostřed veškerého dění. Vzato kolem a kolem klasická akce se vším co k ní patří a možná několika sympatickými drobnostmi navíc (kupříkladu dvojím uzdravováním; to probíhá jednak automaticky – frekvence je závislá na zvolené obtížnosti – druhak prostřednictvím „lékárniček“).

Čeho jsme se bohužel opět nedočkali, je nějaký smysluplný systém krytí, který ve hře chybí, zvlášť když jsou nepřátelé všude kolem vás a vám nezbývá, než zmateně pobíhat kolem dokola. Pak by ale nejspíš byla inspirace Gears of War až příliš znatelná; jako kdyby to někoho zajímalo. Naštěstí s sebou můžete tahat slušnou zásobu zbraní a náboje vypadávající ze všech zabitých protivníků zajistí, že je vždy budete mít čím nakrmit. Tedy, skoro. Obří chiméří šmejdi, kteří se objeví vždy, když začnete dostávat pocit, že je to moc snadné, jsou totiž neuvěřitelně tuzí i na nejlehčí obtížnost a nezřídka se mi stávalo, že jsem do nich vyprázdnil všechny zásobníky a jen tak tak jsem je dodělal granáty.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ještě paradoxněji se to pak jeví ve spojení s umělou inteligencí, která je … no, umělá. Nepřátelé se dost často chovají nelogicky, místo krytí se, či uskakování naopak přiběhnou ještě blíž, aniž by se ale nějak výrazněji hrnuli do útoku. Od invazní armády, která si podmanila pomalu celou zeměkouli, bych asi čekal něco víc. Na druhou stranu, když máte pár miliard bojeschopných vojáků, s taktikou a opatrným přístupem asi není důvod se nějak výrazněji zdržovat.

Jsou to všechno ale jen drobnější chybky, které výsledný dojem ze hry moc nekazí a pravděpodobně si jich ani nevšimnete. Obzvlášť, když celou singleplayerovou kampaň můžete projít ve dvou na jedné konzoli (ať žije split-screen), nebo klidně i online. Resistance 3 je rovněž zadobře s pohybovým ovladačem Move, jenž je údajně stejně precizní jako v případě Killzone 3, avšak bohužel jsme to nemohli vyzkoušet. Jakmile se k tomu v budoucnu dostaneme, budeme vás zpětně informovat.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Stejně kvalitní je samozřejmě i audiovizuální zpracování, kde však audio část dává slušně na frak vizuálnu. Nechápejte mě špatně, gamesa je v otázce grafiky bezpochyby nadprůměrná. Bohužel ale ne o tolik, aby to dokázalo uchvátit, nebo alespoň zaujmout. Naproti tomu orchestrálně teskný soundtrack dokonale dokresluje ponurou atmosféru 50. let minulého století, přičemž je to především jeho zásluha, že ve vás hra vyvolává nějaké pocity. Ať už jsou jakékoliv.

Multiplayer jsme naneštěstí nemohli otestovat kvůli haprujícímu PS Pass kódu.

Jak jsem zmiňoval už na začátku, Resistance 3 je skutečně povedenou záležitostí. Pokud bych měl volit mezi ní a třetím Gears of War, stále ale asi sáhnu po dítku Epic Games. Ne snad, že by Insomniac pustil na trh břečku, GoW mi prostě jen sedí víc. A pokud o koupi rozhodují pouze osobní preference, znamená to, že se vývojářům podařilo vytvořit vskutku kvalitní titul.