Warhammer 40,000: Space Marine – sympatická jatka

Už dávno neplatí, že by dobrých her z univerza Warhammeru bylo málo (ačkoliv fantasy mutace má ještě hodně co dohánět). Spíš naopak! Díky studiu Relic Entertainment a vydavatelské společnosti THQ se na trhu s železnou pravidelností objevují pokračování strategické série Dawn of War, jež v poslední době doplnila arkádová akce Kill Team a především third-person záležitost Space Marine, kterou fanoušci netrpělivě vyhlíželi v podstatě už od loňské E3. Dlouho sice panovaly obavy, že půjde o nepovedený klon Gears of War, avšak nyní můžeme s jistotou říct, že si vývojáři ostudu rozhodně neutrhli.

Říkám to vždy, když dojde na Space Marine a řeknu to i teď, Warhammer 40,000 si prostě zaslouží pořádnou, brutální a krvavou akci. Všechny ty strategie byly sice fajn, ale od adaptace temné budoucnosti 41. století, v níž není nic než válka tak nějak očekáváte trochu té přímočarosti. Jméno vývojáře proto zpočátku vzbuzovalo rozpaky, ale od prvního spuštění hry vám bude jasné, že v Relic pracují odborníci na slovo vzatí, kteří mají dané univerzum sakramentsky rádi a neohrozili by ho svým neumětelstvím. Od prvních screenshotů a od prvních videí proto zaznívaly jen nadšené ohlasy, na které můžeme díky bohu navázat.

A proč nezačít tím, co bije do očí. Audiovizuálním zpracováním. Od real-time strategií tvůrci udělali pořádný skok do neznáma a vyplatil se jim. Ne, grafika hry možná není úplně špičková, ale když nic jiného, je po čertech povedená! Vývojářům se podařilo dokonale zpracovat svět, v němž se gamesa odehrává, ze kterého na vás okamžitě dýchne geniální kontrast mezi přetechnizovanou budoucností a zároveň často primitivními světy, na nichž se proti vašim rozštěkaným bolterům řítí nepřátelé s pouhými sekerami v rukou. Na každém stavení a na každém předmětu je navíc vidět celá řada drobných detailů, jež nemají žádný velký význam, avšak milovníci univerza je bezpochyby ocení.

Trochu tak jen zamrzí zpracování postav. Zatímco mariňáci jsou téměř bezchybní a ve svém skvostném keramitovém brnění potřísněném karmínově rudou krví vám nejednou vyrazí dech, u ostatních už to tak slavné není. Gardisti jsou hodně stereotypní a nevýrazní, zatímco na orcích jsou zase vidět technické limity designérů a programátorů. Ne, že by to nějak výrazněji omezovalo, či dokonce vadilo, jen to člověku nedá nezeptat se, kde se asi tak mohla stát chyba? V případě hudebního podkresu naštěstí neexistují hranice, jež by nešly pokořit. I tentokrát se proto můžete těšit ze sympatických tahů smyčců i dunivých bubnů symbolizujících blížící se zkázu. Pravda, jednotlivé melodické linky nejsou zdaleka tak výrazné jako v případě Dawn of War, což je ohromná škoda, avšak neurazí a příběh bez problému ženou vstříc emocionálnímu balastu.

Ono, ne, že by příběh potřeboval nějakou větší podporu. Pokud je studio Relic něčím známé, tak určitě tím, že si na ději dává vždycky záležet. Všechny doposud vydané díly Dawn of War, včetně datadisků, se proto mohou pochlubit propracovanou linkou, jíž nedělá problém nečekaně měnit tempo a ještě přihazovat jeden zajímavější zvrat než druhý. A velice obdobně je na tom i Space Marine. Ano, začátek je sice pomalejší, ale události začnou brzy nabírat rychlý spád a až se na scéně objeví zplozenci Chaosu, nebudete se chtít od monitoru odlepit ani kvůli protestujícímu močovému měchýři.

Bohužel ale budete muset. Singleplayerovou kampaní je totiž možné prolétnout během nějakých sedmi hodin, což je v dnešní době možná průměr, ale to neznamená, že bychom se s tím spokojili. Potěší tak alespoň skutečnost, že je skvěle vyvážená. Vývojářům se podařilo dát dohromady mix zběsilé akce a sympatických „mini-her“, požitek z nich ještě umocňuje rozsáhlá škála zbraní, na blízko i na dálku, s nimiž se nebudete nikdy nudit. Dokonce si nejspíš ani nevšimnete, že typů nepřátel je v gamese jen pár. Jsou ovšem ideálně namixovaní, díky čemuž jednotlivé lokace nepůsobí repetetivně.

I když designérsky si tvůrci mohli vyhrát trochu víc. Míst, které navštívíte, je sice docela dost, ale v rámci žánru asi nikoho nepřekvapí, že je vaše cesta skrze ně pevně daná a hra vám nepovolí odchýlit se od ní ani o centimetr. Někdy to ani nepostřehnete, avšak někdy to vyloženě bije do očí. Ono, od na příběhu si zakládajícím titulu asi ale nešlo čekat nic moc jiného. Kdyby si ovšem vývojáři dali trochu víc práce a cestička nebyla vždy přesně vymezena harampádím nalevo a harampádím napravo, mohlo to celé působit mnohem, ale mnohem příjemněji.

Co se multiplayeru týče, tomu do kvalit hry jednoho hráče přeci jen něco málo chybí. Je nicméně zábavný a možnost úpravy postavy a její postupné levelování budou pro mnohé pravděpodobně dostatečné důvody, aby se u něj zdrželi. Pokud se mu ovšem Relic, ať už formou DLC balíčků, či obyčejných updatů, nebude do budoucna věnovat – pořádně – moc dlouho u něj lidé nejspíš nevydrží. Důkazem budiž, že nejen, že nesnese srovnání s multiplayerovou částí Gears of War, on totiž není ani ve stejné kategorii, nebo dokonce lize. Když se nad tím člověk zamyslí, dost možná ani nejde o stejný sport.

Zatímco GoW se může pochlubit spoustou map a propracovanými módy, Space Marine má módy přesně dva. Deathmatch a Domination (v němž jde o ovládání předem stanovených bodů). To je všechno, beze srandy. Ano, mnozí můžou namítnout, že Gears of War je na trhu podstatně déle, ale je mi líto, pokud to někdo s hrou více hráčů myslí vážně, nemůže čekat, že budou stačit dva prostinké módy. To je jednoduše málo. A jelikož se z MP vytratila možnost omráčení nepřátel a jejich naporcování výměnou za zdraví, tak trochu zmizel i prvek, který mohl výrazně napomoct zábavnosti.

Měli jsme možnost otestovat jak konzolovou, tak PC verzi hry. A ačkoliv bych tohle u hry, co se mi líbila asi říkat neměl, doufám, že si tu na stolní počítače pořizovat nebudete. Určitě to tak nevidí všichni, ale mně osobně přišlo ovládání na myši a klávesnici neuvěřitelně krkolomné. Chyběla tomu lehkost a elegance gamepadu, a to je něco, co se promítne i do dojmů ze hry.

Mnohem zajímavěji se proto, alespoň zatím, jeví kooperativní režim, jenž jsme však nemohli otestovat, neboť jeho vydání tvůrci slibují ke konci tohoto měsíce. Moc se toho o něm zatím neví, snad jen, že prý bude kompletně separován od singleplayeru, avšak jakmile se objeví, určitě si na něj posvítíme. Do té doby ale nerušte, čeká nás ještě spousta porcování. Je libo orčí kotletku? Nebo byste radši panenku? Nový odběratel nám začal ve velkém posílat plemeno se zajímavou příchutí chaotitu.