Batman: Arkham City – vítejte v pekle

Titul Batman: Arkham Asylum si pamatují všichni. Objevil se z ničehonic a stal se hitem, který nikdo nečekal. Možná právě moment překvapení hrál ve výsledném zážitku velkou roli a proto má nyní Arkham City pozici mnohem těžší. Od něj totiž celá herní komunita čeká doslova nadpozemský výkon a očekávání jsou tedy obrovská. Všichni to ale známe. Čím větší je natěšenost, tím bolestivější je většinou pád. Zvládl nám novodobý Batman pád alespoň zpříjemnit?

Vítejte v pekle

Příběh druhého dílu je zamotanější více, než nohy baleťáka v důchodu. Má spoustu nečekaných zvratů a já rozhodně nehodlám kazit čtenářům překvapení. Naštěstí jediné, co potřebujete vědět je, že od událostí prvního dílu uplynulo několik let. Quincy Sharp se stal starostou města a první z velkých činů, které na svém postu vykonal, bylo vybrat pořádný kus Gotham City, obehnat jej vysokou zdí s ostnatým drátem a naházet do vzniklé pánve všechny zločince, zloduchy a vyvrhele, které se v Arkham Asylum našli.

Otázek je spousta a na vše se dostane odpověď. Mezitím vás ale čeká jedna z nejepičtějších poutí, které komiksové adaptace pamatují.

Z Arkham City, jak bylo městské vězení pojmenováno, se tak stává vlastní uzavřená komunita, kde superzloduši vládnou tvrdou rukou a bojují o území. Ještě překvapivější je ale fakt, že se vládcem tohoto nebezpečného místa stal Hugo Strange a jak víme z trailerů, on jako jediný zná pravou identitu Batmana.

Náš hrdina se navíc do města dostane zcela náhodou a celkový úvod rozhodně patří mezi šťavnaté třešničky hry. Poté, co se však oháknete do svého přiléhavého obrněného oblečku, začíná to pravé tóčo. Co se v Arkham City děje? Co plánuje Joker? Two-Face? Tučňák? A proč ze všech repráků Hugo Strange nelítostně odpočítává hodiny k jakémusi Protokolu 10? Otázek je spousta a na vše se dostane odpověď. Mezitím vás ale čeká jedna z nejepičtějších poutí, které komiksové adaptace pamatují. Také jste se báli, že vývojáři v návalu trailerů odhalili vše, co odhalit šlo? Tak na to zase zapomeňte.

Kam dřív?

Obrovskou výzvou bylo konečně nabídnout hráčům otevřené noir město, které je pro Batmana jako stvořené, a přesto dokázat zachovat hutnou atmosféru a tempo, kterým se chlubila jednička. Kluci z Rocksteady Studios na to šli naštěstí velmi chytře a místo toho, aby splácali obrovské poloprázdné město, které brzy unudí, se raději soustředili na pořádný jeho kus, jemuž věnovali maximální pozornost. Nenechte se vyvést z míry, Arkham City je téměř pětkrát větší, než celé prostředí z prvního dílu a je to znát. Co ale upoutá mnohem více je ona maniakální přesnost a smysl pro detail, kterým bylo město ztvárněno. Jak se vyjádřil jeden z tvůrců v rozhovoru, cílem nebylo vytvořit největší herní prostředí, nýbrž nejdetailnější.

Pokračování je stále silně zaměřené na příběh, temné uličky ale skýtají lákavé rozptýlení. Samotný příběh vám totiž zabere nějakých osm, případně deset hodin čistého hraní, což samozřejmě není moc. Jenže pouze naprostý ignorant by střemhlav letěl po příběhu, protože stačí na vteřinu zapnout detektivní mód a člověk se ve městě ztratí na dlouhé hodiny. Když totiž nutně nechcete pokračovat v příběhu (a věřte, že chtít budete), můžete využít volnosti a jen tak se poflakovat městem. V něm různé gangy kutí pikle, bojují o území, hlídkují v ulicích, navzájem se mlátí a provokují. Vy si sedíte na střeše a pozorujete kecy žoldáků (které nepostrádají celou řadu vtípků). Čas od času vysílání protne zoufalý křik o pomoc, nebo se náhodou přimícháte do jedné z desítek nepovinných misí. Příběh je tu stále hvězdou večera, ale je nesmírně těžké v něm pokračovat, když vás něco neustále rozptyluje. A to myslím v tom nejpozitivnějším možném smyslu.

Není lepšího pocitu, než sundat jednoho ze střelců a v klidu sledovat jeho kolegu, jak pár metrů od vás zápasí se svou zaseklou zbraní.

Když už vás unaví hrdina se špičatýma ušima, není problém najít koťata, která jsou roztroušena všude možně po městě a v mžiku se převtělíte do vysokých podpadků Catwoman. Důrazně doporučuji užít si pobíhání po městě i s ní, protože je to zcela jiný, a z osobních pocitu dodám, že i o něco příjemnější zážitek. Catwoman totiž vyměňuje brutální sílu za eleganci, mrštnost a sexy křivky, což je kombinace, která se prostě neodmítá. Volné přepínání však bude možné až po dohrání příběhu. Do té doby jsou vsuvky s kočičí ženou striktně příběhové a dostupné mimo jiné také v hlavním menu.

Stále brečíte, že je toho pro vás málo? Co takhle inovovaný Challenge mód, který tentokrát nese název Pomsta Hádankáře? Kromě oblíbených výzev v podobě „vyklízení“ místností jako Tichý predátor nebo rvačky s množstvím nepřátel tu máme třetí a poslední oblast módu, kde si mnohé kritéria nastavíte podle sebe. Pokud totiž vyhrajete zlatou medaili ve všech přednastavených mapách, rozhodně neopovrhnete možností zapnout si několik Perků. Ty se dělí jak na pozitivní, tak negativní a věřte, že je to pak úplně jiná káva, když máte vypnutou možnost omračovat zezadu a souboje vedete zásadně s jednou rukou svázanou. Myslíte, že na to máte?

Čím bych ti po ksichtě dal

Je opravdu málo her, kde má hráč zážitek už z obyčejného mlácení nebožáků a dovolím si tvrdit, že nikdo ze známých superhrdinů to nedělá takovým cool způsobem, jako Batman. Už samotný systém Freeflow dělá ze soubojů epickou podívanou a jednoduchý fakt, že i ke konci hry budete objevovat stále nové a nové pohyby a animace je dostatečným důkazem dokonalosti tohoto systému. Pokračování jej ale vylepšuje ve všech ohledech, až se člověku zdá, že to vývojáři trochu přehnali. Možností, jak s někým zatočit je totiž až absurdně moc a ke klasickým úderům, úskokům a protiútokům se nyní přidává možnost využít takřka všechny gadgety narychlo během rvačky, schopnost odrazit útok tří nepřátel najednou, uhýbat útokům nože, vracet s elegancí tanečníka hozený předmět zpět jeho majiteli, a také zneškodňovat zbraně takovým způsobem, že už nepůjdou použít nikým dalším.

Rocksteady se ale snaží nás přimět, abychom zaměstnávali všech patnáct prstů na rukou a nezřídkakdy se tak stane, že po vás hra během jediné šarvátky vrhne všechny možné typy nepřátel a vy tak musíte neustále měnit taktiku a strategii boje. Pár chudáků s pěstmi jsou pro Batmana téměř výsměch. Přidejte ale do víru boje kluky s baseballovými pálkami, mačetami, ocelovými štíty, brněním a židličkou a hned se musíte zatraceně otáčet, abyste neschytali hasákem do ksichtu. Po dohrání příběhu máte navíc možnost spustit si hru od samotného začátku ve speciálním módu. V něm vám zůstanou všechny upgrady a vylepšení od minulého průchodu, nepřátelé se ale stanou mnohem otužilejší, jejich kombinace se změní a hlavně zmizí ony varovné ikonky nad jejich hlavami. Tento mód je tak pro ty pravé Temné rytíře.

Neurazí ani počet vychytávek, co má Batman v rukávu. Technici z Wayne Tech pracovali přesčas, aby mohli nabídnout hráčům většinu udělátek z jedničky hned z kraje. Počas hry ale přijdete na nové a vskutku luxusní kousky, jako je instantní zmrazovač, harpuna pro rychlejší plachtění a můj osobní oblíbenec – Disruptor. V zásadě se jedná o malinký spínač, kterým zaměříte například zbraně nepřátel a na dálku je vyřadíte z provozu. Není pak lepšího pocitu, než sundat jednoho ze střelců a v klidu sledovat jeho kolegu, jak pár metrů od vás zápasí se svou zaseklou zbraní. A to je pouze malá ochutnávka dokonale vymyšlených systémů hry.

Epic znamená epický

Zkušený hráč bude precizní práci vývojářů vidět na každém kroku. Ať už je to vychytralá umělá inteligence nepřátel, skvěle strukturované a nabité město či souboje s bossy. Těch sice není mnoho, ale naprosto nesouhlasím s tvrzením některých recenzentů, že se jedná o nudné a nezáživné části hry. Osobně mi všechny souboje přišly vkusné, skvěle zrežírované a především velmi filmové a atmosférické. Jistě, na slabinu každého bosse lze velmi rychle přijít a souboje jsou spíše o hbitosti vašich prstů, než čemkoliv jiném. To ale nemění nic na faktu, že se jedná o takové menší vrcholy vaší poutě za pravdou a jeden ze soubojů (nebudu spoilerovat) mi utkvěl v paměti velmi tvrdě.

Lví podíl na správném pocitu z vyprávění je věrnost v každém ohledu. Rocksteady dokázalo ze stařičkého Unreal Enginu 3 vymáčknout neuvěřitelný epos. Naprosto vše, od architektury budov a složení města až po nádherné světelné efekty, modely postav a jejich animace je tu v dokonalé symbióze a vytváří jeden z nejpůsobivějších zážitků, které v současné době lze na naší generaci konzolí najít. PC verze pak pozvedne tento standard ještě o pár latěk výše.

Batman: Arkham City si nic než superlativa nezaslouží.

Zcela zvlášť bych chtěl vytknout jednu nepatrnou maličkost – sníh. Nikdy bych nevěřil, že může natolik nicotná vlastnost vizuálu tak drasticky změnit pocit ze hry. I bez sněhu by se stále jednalo o skvělou podívanou, jenže právě takové detaily dělí skvělou hru od hry dokonalé. Průvod audiovizuálu pak završují staří známí herci v čele s Kevinem Conroyem v roli Batmana a Markem Hamillem v roli Jokera. Již předchůdce nabídl vysoký standard filmových kvalit a Arkham City v tomto oboru jen zvedá laťku dál. Kapitolou samou pro sebe je pak libozní soundtrack, který střídá lehce dramatické a depresivní tóny předchůdce za regulérní epický orchestr a už procházka v menu hráče připraví na to, co má přijít.

Hrdinové do fronty

Někomu se může zdát, že je celá recenze jen sbírkou superlativ. Pravdou ale je, že si Batman: Arkham City nic jiného nezaslouží. I když se člověk soustředěně snaží najít chyby v tak vyleštěném díle, má pramalé šance. Někdo si může stěžovat na krátkost hlavního příběhu, příliš starý engine nebo přílišnou podobnost s předchůdcem. Někdo jej může srovnávat s GTA a nadávat na příliš malé otevřené město. Pravdou ale je, že Rocksteady zvládlo dokonale vyvážit všechny aspekty hry a nic tu není na úkor něčeho dalšího. Titul je pro vás nutností, ať už patříte mezi fanoušky komiksů, Batmana nebo jen nemáte co dělat. Pokud je nějaká hra, která si bez zamyšlení zaslouží titul Hry roku a má k dokonalosti nejblíže, je to právě Arkham City. Těšíme se na třetí díl.

Recenzovali jsme konzolovou Xbox 360 verzi, protože PC verze vyjde až v listopadu.