PAYDAY: The Heist – jeden večer za ty špatné

Nestává se každý den, aby i totálně béčkový projekt tak trochu provětral celou herní scénu. Přesně to však dokázal PAYDAY, který sice neexceluje svým zpracováním a vlastně ani neláká hráče na přelomové nápady, pouze trefuje momentální mezeru na trhu a dělá to jak se patří chytlavě.

Na policajty a zloděje

Už základní koncept nezní nijak novátorsky. Vy jako hráč si navléknete groteskní masku a vydáte se trochu obohatit na úkor poctivých lidí. Na druhou stranu barikády se pak postaví policejní složky ovládané vševědoucím počítačem.  Všechno však zároveň není pouze o přestřelkách. Autoři se monotónní kolorit střílení snaží rozbít jakýmisi mini-úkoly a nutno podotknout, že se jim to poměrně daří.

Celkově by se každá ze šestice misí dala rozdělit na tři části. Prvně si hezky očíhneme situaci, vyhodnotíme pozice stráží a také šance na úspěch. Když si myslíte, že jste tohle všechno zvládli, můžete v libovolnou dobu odstartovat akcičku. Ta se skládá z pár úkolů typu „dones sem tohle“, „rozřež tamto“ anebo „najdi támhleto“. Asi si řeknete nic moc, ovšem to jádro tady přeci jen netvoří samotné mise v takové míře, jako kooperace a lidé samotní.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tajemství úspěchu tkví v týmu

Ano, tahle hra je opravdu hlavně o kooperaci a asi nejpřesnějším příměrem by bylo Left  4 Dead. Celkové schéma je totiž vyloženě obšlehnuté. Jednotlivé postavy můžete lidmi z masa a kostí libovolně nahrazovat a musím se přiznat, že právě ti živí spoluhráči z PAYDAY dělají to, čím je. S kamarády se velice primitivní princip mění v extrémně chytlavou záležitost.

Jelikož totiž každá ze čtyř postav může nést trochu jinou výbavu, může zastat i jinou roli. Lze tak až překvapivě taktizovat. Jeden kryje schody, druzí dva kontrolují řezáky či otvírající dveře a ten poslední třeba loví poldy někde na chodníku opodál. Těch je navíc hned několik typů od obyčejného pochůzkáře, přes ostrahu v bance až po odolné těžkooděnce.

A jestli kamaráda nemáte, nemusíte zas až tak smutnit. On totiž PAYDAY má i překvapivě kvalitní AI. Tedy o kvalitě se můžeme bavit pouze v případě vašich spoluhráčů. Ti se nejen docela slušně kryjí, ale zároveň jsou s přehledem schopni i někoho sundat či se velice rozumně rozestavit. Dokonce se i přizpůsobí vaším změnám směru a následují hráče zhruba se stejným úspěchem.

To druhá strana barikády je na tom opravdu o mnoho hůře. Nejen, že do uniforem odění panáci nabíhají, jako kdyby si chtěli užít s vašimi mířidly. Bohužel je v akademii povětšinou nenaučili ani krytí a zatopit vám vážně mohou jen ve velkém počtu.

 

1 z 1

- +

1.

Anonymní město

Leč se při svých lumpárnách podíváme opravdu na rozličná místa, jako je banka, rozlehlé ulice nebo střecha mrakodrapu, nějak všechny tyto lokace vypadají hrozně typově. Jednoduše jsem tady našel všechno, co bych čekal, ale nějaký výraznější nápad okolnímu prostředí prostě chybí. Proč autoři neztvárnili třeba nějaké známé místo? Tak se pohybujeme sice na žánr v solidně vyvedených, ale za to nudných kulisách. To, že si řeknete při pohledu na masivní sejf „wau“ nestačí. Tenhle pocit totiž opadne v prvních pěti minutách a co pak?

Podobně rozpolcený dojem ve mně zanechala i celková skladba misí. Pochvalu si hra zaslouží za svou rozmanitost. Najdete tady všechno, od loupeže až pro přestřelky a každá ze šestice má svou atmosféru. Dokonce i stealth pasáž autoři nezapomněli, ale ten počet… Když hodně nadsadím, tak za šest hodin máte vystaráno. Někdo může nadhodit argument nízké ceny a já to i beru. Ale přesto je to děsná škoda. Takhle totiž PAYDAY působí dosti nedotaženě a vyhlídka na DLC mě zrovna dvakrát neukolébá.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Něco tady chybí

Menší kritiku určitě musím vychrlit i na zbraňový arzenál. Hlavně z počátku je situace tristní a na výběr je v podstatě jen pistole a samopal. Jak postupně hrajete, odemykají se nové a nové kousky, avšak ani tohle žádné terno není. Navíc je odemykání nových kousků chaotické a někoho ani nemusí bavit hrát pořád dokola jedno a to samé. V tomhle hold nepomůže ani dobrá parta přátel.

A nakonec i ty statistiky vypadají jako po důkladné liposukci. Já chci vidět něco děsně podrobného ať s těmi kámoši soutěžím snad ve všech myslitelných aspektech. A co mám tady? Počet zabití a přesnost. Takhle teda určitě ne!

Na jedno zatáhnutí

Tahle hra je jednoznačně cílená na kooperaci. Jde vidět, že ji tak vývojáři od začátku navrhli a docela se jim to i podařilo. S těmi správnými lidmi se i to málo mění v povedenou zábavu, která ale vydrží jen nějakých těch šest hodin. Po projetí už totiž nemá běžným hráčům co nabídnout. Originalita misí i jakákoli překvapení jsou prostě pryč. A co zbývá pak? Stereotyp a nesmírně neosobní prostředí, které nemá jiskru.