CoD: Modern Warfare 3 – epické zakončení patriotských muk

Již od prvního dílu novodobé řady Call of Duty: Modern Warfare se nám dostalo uširvoucí hollywoodské akce, která jako by z oka vypadla vizi Michaela Baye. I takové hry jsou totiž potřeba na poli vojenských a veskrze reálných simulací, které se o realitu jen otírají a nabízí především pořádně opepřenou zábavu. Naše urputná cesta za zadkem prohnilého Makarova navíc musela jednou skončit a padlé kolegy musí někdo pomstít. Je to ale završení důstojné, nebo se Infinity Ward jen veze na úspěchu předchůdců?

War…war never changes

A zde to bohužel platí v přímém smyslu tohoto vyjádření. Nostalgický návrat a završení příběhu naštěstí stále hraje velmi silnou roli, návrat do starých kolejí je však v Modern Warfare 3 silnější, než by se chtělo. Třetí díl se totiž otírá o to dobře známé natolik intenzivně, že především v úvodních několika misích silně smrdí kopírkou. Po překonání prvotního šoku a několika superlativ na účet prázdné peněženky ale Modern Warfare ukazuje svou pravou tvář a člověk zapomíná, na co se vlastně zlobil.

Příběh navazuje takřka vteřinově na konec druhého dílu a rychle vás vhodí do víru událostí. Shepherd je mrtev, kapitán Price a informátor Nikolaj táhnou raněného Soapa do vrtulníku a Vladimir Makarov je zase o půl kroku před námi. Rusko navíc pokračuje ve své invazi na USA a začíná se roztahovat i na Evropu, což nevěstí nic dobrého. Makarov má navíc podle všeho všechny kroky dobře promyšlené a zbývá jen jedno. Unést prezidenta Ruské federace a vymlátit z něj kódy pro přístup k jadernému arzenálu státu.

Takřka celý příběh byl vyzrazen už při odhalení závěru trilogie a popisovat zde konkrétní mise nemám v úmyslu. Každý si je jistě rád zažije na vlastní kůži a dodám jen, že se v honbě za osobní odvetou a zastavením třetí světové války proletíme všemi významnými městy světa, včetně Paříže, Berlína, Dubaje, New Yorku, Moskvy či Sierra Leone. A ano, podíváme se i do Prahy, kde si prohlédneme noční Karlův most a podnikneme sprint přes Staroměstské náměstí. Musím uznat, že virtuální návštěva tak známého místa přidala hře na atraktivitě a věrnost zobrazení našeho centrálního města i přiléhavého okolí nehodlám zpochybňovat. Vše se povedlo do puntíku a deštivá mise v Praze patří mezi jeden z vrcholů celé kampaně.

Až dojdou náboje, palte dál

Musím chlapce ze studia pochválit za dobrý scénář a důstojný závěr trilogie, který dává zapomenout na obrovskou podobnost s předchůdci a nutí hráče drtit tlačítka až do posledního náboje. Modern Warfare 3 má zkrátka onen pověstný frenetický spád a adrenalinovou hratelnost, kterou nenajdete v mnoha jiných hrách. Většina „over the top“ momentů je samozřejmě plna lineárních pasáží a hra je naditá skripty více, než kalhotky kvalitní striptérky stodolarovkami, ale tak už to holt chodí a bez toho by podobnou epickou hratelnost ukočírovat jednoduše nešlo.

Pokusíme-li se srovnat MW3 s nejnovějším Battlefieldem, musím přidat bod k dobru právě dílku EA DICE. Jejich počin totiž není tak příšerně lineární a i v kampani každá mise disponovala mnohem větším prostorem pro taktiku a strategii, což zvyšovalo obtížnost a nutilo hráče více myslet. Zde je nám představen oblíbený koridor, ze kterého se nepohnete do strany ani o píď. Pokud se jím necháte nést, užijete si skvělý interaktivní válečný velkofilm. Pokud ale budete zbytečně koukat do stran, tvrdě narazíte.

Samozřejmostí jsou často využité zpomalovačky, které vývojáři nacpali takřka do každé mise a už se neomezují pouze na vykopávání dveří.

V zásadě se tedy nic nemění. Každá mise většinou žene naše hrdiny z bodu A do bodu B a jediné, co se počas akčního sprintu mění, jsou zbraně ve vašich rukou. Situaci zachraňuje pohled na celou šarádu z několika očí a různých částí zeměkoule, jež se počas příběhu postupně stahují a spojují v jedno klubko. Vše je rozhodně perfektně promyšleno a i když skáčete z postavy do postavy rychleji, než černý pasažér mezi vagóny, stále máte stabilně viditelný cíl a příběh, který se vine na jeho pozadí.

Chybět nesmí ani zpestření v podobě výpomoci pozemním jednotkám z bombardéru, případně obstarat podporu z korby vozidla. Samozřejmostí jsou často využité zpomalovačky, které vývojáři nacpali takřka do každé mise a už se neomezují pouze na vykopávání dveří. Stěžovat si ale nelze, „Bayovky“ vypadají cool, dávají možnost se pokochat pomalu poletujícími papírky a v neposlední řadě dodají ten správný filmový feeling. Některé dokonce lehce hraničí s extrémem, ale co člověk pro zábavu neudělá.

Co si počnu, až střílet začnu?

Modern Warfare nikdy nebylo o realismu, ten přenechme sérii Battlefield. Zde jej hra využije v té míře, která je nutná k uvěřitelnému ději, zbytek se může jít klouzat. Narazíme tedy na kupu detailně vymodelovaných moderních zbraní, kterých je více, než si člověk stihne za jeden zátah vůbec vyzkoušet. Tvůrci konečně zapracovali na jejich ozvučení a není tedy problém rozeznat rachot AK47 od rychlopalného Scaru. Bohužel podobné serepetičky nebyly upraveny u všech zbraní a některé menší samopaly pořád zní jako dětské prskavky. Zde se tedy Modern Warfare 3 nemůže Battlefieldu 3 ani přiblížit.

V hojné míře jsou tentokrát využity dodatečné zbraňové systémy a vojenský dron si tedy ochočíte častěji, než kdy předtím. To bylo nejspíše přidáno do hry pro co největší údernost závěru, protože v poslední čtvrtině se naše malé skupinky setkávají s opravdu nepřeberným množstvím nepřátel, kteří podle pravidel umělé inteligence povětšinou míří jen na vás. Během velkých přestřelek to opravdu začíná lézt na nervy a o to více zamrzí občasné (naštěstí opravdu občasné) minely spolubojovníků. Několikrát se mi stalo, že jsem se v začervenalém obrazu krčil u bedny a modlil se za pár vteřin oddychu a mí kolegové opodál nehybně stáli a čuměli jako telata na vrata. No nepotěší vás taková podpora?

Co takhle přidat nějaký ten pixel?

Musím přiznat, že z větší části může za pocit přílišné podobnosti především audiovizuální stránka hry. Starec z prvního dílu Modern Warfare je totiž zatraceně znát a pár berlí navíc mu na síle nepřidává. Závěr trilogie tak jako by z okna vypadl celé sérii a ačkoliv stále vypadá k světu, už to prostě není ono. Pár kladných bodíků rozhodně přičítám lepšímu osvětlení a částicovým efektům, které některé scény dovádí k dokonalosti. Potěší i stabilní framerate, který nejde pod 60 fps. A věřte, že budete potřebovat každý „snímek“.

Stárnoucí engine se Infinity Ward snažilo zakrýt megalománskými výbuchy, záblesky, ohněm a všudypřítomným prachem, který skrývá v některých místech oplzlé textury a nedokonalosti enginu. Při té rychlosti si toho nejspíše ani nevšimnete, pokud se ale rozhodnete více koukat po stranách, připravte se na rozčarování. Alespoň zůstala průstřelnost některých materiálů, i když z hlediska destrukce prostředí hra propadá na celé čáře.

Bojiště je většinou plné křiků a povelů, narazíte i na pár emocionálních scén.

Nemluvím tu ani tak o srovnání se špičkou současné vojenské scény, třetím Battlefieldem, ale spíše s vlastními démony pod kapotou. Je totiž úsměvné, když podnikáte únik na helikoptéře a mrakodrapy kolem vás se rozpadají na kusy, stačí ale vystřelit raketou do nejbližší stěny a zůstane po ní jen menší černá skvrna. Přitom o několik vteřin později do stejné stěny vletí sestřelená helikoptéra a samozřejmě nezůstane kámen na kameni. Podobné nedokonalosti výsledný dojem trochu kazí. O to více, když je závěr trilogie destrukcí nabit k prasknutí.

Vraťme se ale ještě ke kladným stránkám hry. Dabing rozhodně patří mezi současnou elitu a vrací se všichni známí v čele s Kevinem McKiddem (Soap) a Billy Murraym (Price). Bojiště je většinou plné křiků a povelů, narazíte i na pár emocionálních scén a nebude problém uvěřit postavám jejich zlost, vztek či zklamání. Zvuková stránka je tu prostě na úrovni toho, čemu se Modern Warfare snaží celou dobu podobat. Na úrovni hollywoodských velkofilmů. To podtrhuje i kvalitní soundtrack, který sice nedosahuje chorálů Hanse Zimmera, ale bez problémů jej zastupuje.

Když slzy uschnou

Kampaň ale není to jediné, proč by měla krabička s číslovkou 3 spočinout na vaší poličce. Inovovanou multiplayerovou složku si patřičně rozebereme v samostatné recenzi po vzoru Battlefieldu 3. Zde se ale ještě zmíním o Spec Ops módu, který se vrací s několika inovacemi. Kromě online bojišť si můžete pustit kooperativní mód Spec Ops i samostatně, ať už jednotlivě, nebo s kamarádem na rozdělené obrazovce. Připraveny pro vás jsou skvěle navržené mise, které jsou částečně vytrženy z kampaně a dávají vám velmi zajímavý pohled na celou situaci. Často se totiž vžijete do role nepřátel a budete s kamarádem plnit jednotlivé úkoly zaměřené proti hrdinům z kampaně, což se mi zdá jako parádní nápad.

I to ale časem omrzí, a proto Infinity Ward zahrnulo do hry také proklamovanou novinku Survival Mode, který kopíruje to nejlepší z Hordy, viděné v Gears of War 3. Zde s kamarádem stanete proti vlnám stále silnějších a tužších nepřátel, za jejichž likvidaci získáváte body. Ty pak utrácíte za lepší vybavení, inventář a zbraně. Zkrátka klasika všech klasik, kterou v současné době najdete skoro v každé druhé akční hře. Kombinace Spec Ops a Survival módů ale prodlužuje herní dobu o početnou řádku hodin. Tedy do té doby, než se pustíte do samotného multiplayeru.

Zapalme si doutník, končíme

Pokud jste celou recenzí jen prolítli a ptáte se, proč vidíte ve výsledném hodnocení osmičku, osvětlím vám situaci. Modern Warfare 3 rozhodně není horší hrou, než konkurenční Battlefield 3. Obě hry patří mezi špičku válečného žánru a jedná se o jedny z nejlepších akčních her letošního roku. Také je nelze přímo srovnávat, protože každá zaujme zcela rozdílnou skupinu hráčů, i když z příběhového hlediska recenzovaný kousek určitě vede. Příběh ale není všechno.

Hře dokážu odpustit i přílišnou podobnost s druhým dílem. Co ale odpustit nedokážu je absence jakékoliv jiskry či překvapení (mise v Praze potěší, ale rozhodně se nejedná o kulervoucí záležitost). Chybí mi jakýsi X-faktor, který by z epického závěru dramatického válečného příběhu udělal něco zajímavějšího. Hoši z Infinity Ward a Sledgehammer Games měli dát hlavy dohromady a vymyslet něco originálního, překvapujícího a zajímavého, co by důstojně uzavřelo dlouhou pouť. Bohužel, nestalo se tak a my se dočkali jen kvalitního, byť lehce předvídatelného zakončení. Modern Warfare 3 je skvělou akcí, která se vyplatí jak milovníkům žánru, tak majitelům předchozích dvou dílů. Jen od ní nesmíte očekávat příliš.