The Elder Scrolls V: Skyrim – putování na draka

V herní branži není nikdo, kdo by o sérii The Elder Scrolls neslyšel byť jen chrupavkou ucha. S trochou nadsázky lze říci, že bychom marně hledali mezi fantasy žánrem titul, který by nabídl stejně obsáhlý a poutavý zážitek, jako právě tato série. Předchozí díl s názvem Oblivion byl podle mnohých jedno z nejlepších fantasy RPG své doby, a tak není divu, že byl recenzovaný Skyrim vyhlížen s velkým očekáváním. Drsný severský svět, legendární okřídlení tvorové a hrdina, který je jako jediný schopen jim čelit. Může snad být něco lepšího? Na to možná dokážu najít odpověď, až si z hlavy vytrousím zbytek tajícího sněhu a rozmražené ruce začnou dostatečně reagovat, abych mohl začít psát. Vlastně už to nevypadá tak špatně, takže jdeme na to.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Za záchranou světa

Příběh Skyrimu, odehrávající se 200 let po událostech v Oblivionu, začíná podle tradice ve vězení. Tedy, na cestě do vězení. Tedy, na popravu. Zkrátka Havaj to není. Nehrajete totiž RPG pro nic za nic a je zcela na vás, jaký hrdina před monitorem stane, jakou rasou se bude honosit a čím své činy podpoří. Jak jste se vůbec na cestu smrti dostali je vlastně jedno. Světu totiž hrozí starověké zlo v těle mýtického boha destrukce Alduina s podobou černého draka, jenž má podle proroctví přinést konec světa a zkázu všeho živého ve světě Skyrim i Tamriel. Naděje lidstva spočívá v hrdinech Dragonborn (nebo také Dovakin, chcete-li), kteří jako jediní vládnou hlasem draků a patří mezi vyvolené, jež mohou stvoření zastavit jednou provždy. Podobní jedinci už ale nebyli ve Skyrimu viděni dlouhá staletí a nikdo ani pořádně neví, kdo jsou. Jisté je jedno. Jako na zavolání totiž dračí krev začnete pociťovat i v sobě a nezbývá, než ji nechat proudit, co to dá. Jste totiž jediní, kdo může Skyrim spasit. Otázkou je, zda na to máte koule.

Mimo příběh, který vám sám o sobě zabere dobrých 16-20 hodin čistého času, je tu svět plný žádostí a potřeb.

Příběh je rozhodně dospělejší a o něco realističtější, než tomu bylo u předchůdců, protože se opírá o mnohé současné mýty a skandinávské legendy, což je nám přece jen bližší, než básnička o pekle. Reálnému pocitu více nahrává i samotná oblast, která působí o něco méně uměle a více drsně. Zkrátka tak, jak to od severské oblasti očekáváme. Jako vždy máte k mání celou mapu, kterou můžete procestovat křížem krážem po svých, na koním hřbetu nebo rychlocestováním, které je dostupné v objeveném území. Tady tedy novinky nečekejte. Jediné, co se dočkalo rapidního vylepšení, je jízda na koni. Ta je přirozenější a v rámci ovládání i lepší. Jak jsem již nahlodal dříve, Skyrim je oblast značně nehostinná a drsná, z větší části pokrytá sněhem a ledem. To ale překvapivě nevadí, protože jsou tu vichřice a nehostinné počasí zpracovány vskutku bravurně. Husté sněžení zaclání ve výhledu, vše je pokryto vrstvou ledu a člověk se začíná cukat kosou i ve vyhřátém pokoji. Kromě několika hlavních měst nechybí mnohem menší osady, farmy, městečka a samozřejmě dungeony, kterých je ve hře více jak stovka. Každý je navíc podle slov vývojářů zpracován unikátním způsobem a i když jsem neměl šanci prolézt všechny, z nalezených jim musím dát za pravdu.

 

1 z 1

- +

1.

Nebyl by to ale Elder Scrolls, kdyby nám na ramena nenavěsil množství dalších zodpovědností. Mimo příběh, který vám sám o sobě zabere dobrých 16-20 hodin čistého času, je tu totiž svět plný žádostí a potřeb. Je tedy na vás, zda si zahrajete na poslíčka, přidáte se do jedné z několika frakcí a budete plnit jejich vlastní strom questů, rozhodnete se nakupovat nemovitosti, pomáhat obyvatelům s jejich problémy, nebo se jednoduše vydáte do přírody a budete prozkoumávat taje Skyrimu. A že toho je. Mnohé questy mají navíc variabilní charakter a mění se v závislosti na tom, kdy a jak k nim přistoupíte. Proklamovaný systém Radiant Story totiž funguje překvapivě dobře, a tak vaše činy drasticky ovlivňují to, jakým způsobem se k vám lidé budou chovat, jaké mise budou k mání a na co ve světě vůbec narazíte. I když totiž dokončíte hlavní příběh, mnohé NPC postavy a klany ve hře vás budou zásobovat úkoly donekonečna a nikdy by neměl nastat stav, že byste hru vyloženě dohráli. To je samozřejmě zatím brzy hodnotit a bude to chtít čas, ale jsem si jistý, že o tom na fanouškovských stránkách padne mnoho slov.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jen aby bylo o co stát

Jeden můj známý kdysi podotknul, že se kvalita RPG vyznačuje tím, kolik nepotřebného harampádí se vám válí v inventáři. Srdcem každého RPG je ale kromě širokých možností hlavně vývoj postavy, který zde doznal velkých změn. V Oblivionu byl vývoj schopností postavy limitován vybranou rasou, která víceméně definovala a ohraničovala vaše počínání. Limitace jsou nyní pryč a nezávisle na tom, koho si vyberete, budete mít přístup celkem k šestnácti různým oblastem ve stromě schopností, rozděleným do tří základních kategorií – Zdraví, Magie a Výdrž.

Jediné, co tak určuje nyní vývoj vaší postavy je váš vlastní herní styl. Jak postupně budujete postavu, rozdělujete schopnosti dle libosti a tvoříte si ultimátního hrdinu tak, jak je vám srdci blízké. Chcete mít nabušeného elfího assassína, který je navíc zdatný ve fireballech? Proč ne. Nikdo vám nebrání vytvořit ani severského válečníka se dvěma sekerami a úchylkou pro magické léčení. Limit je tu pouze ve vaší vlastní fantazii. Celý svět se chlubí variabilní nabídkou plnou brnění, zbraní, knížek, svitků, lektvarů a dalšího nepotřebného harampádí (tak přece jen měl pravdu). Můžete si kovat vlastní druhy brnění a zbraní, posvěcovat magií čepele a vytvářet i osobité lektvary z nalezených surovin. Počet činností se tak neuvěřitelně rozrostl a to své si ve hře najde prakticky každý.

 

1 z 1

- +

1.

Stejný princip je využit i v inventáři a systému soubojů. Máte tu dvě ruce a záda plně k dispozici. Co si na ně navěšíte už je na vás. Nástroje hromadného ničení jsou přiřazovány podle rukou, takže můžete mít kombinace dvou zbraní, dvou kouzel, nebo po jednom v každé ruce. K tomu na zádech luk se šípy a v zásobě připraven jeden ze Shoutů, kterými jsou lovci draků věhlasní.

Shoutů je několik druhů a rozhodně tu nehodlám kazit překvapení z jejich objevování.

O co že se jedná? Inu, zatímco v kouzlení je vše víceméně při starém a nadílka magie nabídne všechno možné, od léčení a mrazení až po povolání zvěře a klamání soupeře, je tu ještě jedna specialitka. Jakožto Dragonborn máte přístup k unikátnímu seznamu Shoutů, tedy pokřiků, které vás naučí Šedovlasí mudrci na špičce nejvyšší hory. Nezávisle na magii a zbraních tak budete moci např. plivat oheň, povalit mocným křikem vše v dosahu nebo se rychle přemístit ve větrném víru vpřed. Shoutů je několik druhů a rozhodně tu nehodlám kazit překvapení z jejich objevování. Jejich síla se dělí na tři části a čím více slov umíte vykřiknout, tím mocnější bude Shout.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Když vydám se na pouť

Svět Skyrimu je obrovský. Máme tu pohoří, zasněžené kopce, ledové pláně, údolí i husté lesy a členitá města. I přes relativně zimní náladu nepřijdete o zeleň, i když trochu severskou, a mnohá místa opravdu dokáží vyrazit svou pestrostí dech. To si takhle jedete po údolí, sluníčko svítí, ptáci řvou a z kraje pole vidíte pochodovat mamuty, které hlídají obři. Najednou se z nebe snese drak, obloha se zahalí šedivou barvou a poklidná hudba se změní na bitevní chorál. A je zle. Nesmírně působivě jsou zpracovány sněžné vánice a vůbec změny počasí celkově.

Na své cestě potkáte nespočet různých nepřátel, obyčejnými vlky a skřety počínaje a medvědy a obávanými sněžnými trolly konče. Všichni nabízí různorodý způsob boje a vy musíte zvážit, co přesně proti komu využít. Špičkou soubojů jsou však draci samotní, jejichž objevení je nevypočítatelné. Okřídlenou potvoru tak můžete potkat kdekoliv a kdykoliv. Po pár úmrtích vás hra naučí být vždy připraven a nejlépe si vyhledávat více obydlená území pro svou cestu k cíli. Pokud vás totiž překvapí dračí potvora na širém poli, máte zaděláno na velký problém. Jejich zabíjení je ale klíčem k absorbování jejich duší a tím i učení nových Shoutů, takže vám doporučuji se jejich výskytu nevyhýbat. Přinesou vám peníze do kapsy i schopnosti do hlavy.

 

1 z 1

- +

1.

Skvěle jsou vytvořeny reakce světa a umělá inteligence mě téměř nikdy nezklamala. Vaši případní společníci mají hlavu na pravém místě, dokážou vás podpořit v boji a zbytečně neotravují. Obyvatelé světa se téměř vždy přidají k boji s drakem a je vidět, že jednotlivé frakce a jednotlivá království se v lásce nemají. Burcují konflikty, bída a válka zmítají zem. Svět zkrátka žije svým životem a vy se do něj mícháte se svým vlastním osudem. Umělá inteligence ale není bez chyb a především díky nedokonalému systému animací se často zasekává za každou větev, což především ve spěchu neoceníte. Také mi byla jednou králem přidělena společnice, která však z nějakého důvodu nedostala koně. Zatímco já jsem tedy za vraty objevil svého věrného hřebce, ženština povětšinou sprintovala za mým ocasem jako čokl a nepomohl ani nákup nového koně. Hra prostě nepočítá s tím, že by vaši kolegové měli obdržet koně také a pokud tak jednoho máte vy, většinou se stane, že na všechny rvačky dorazíte jako první a opozdilci se jen koukají, jak jste si tu tlupu vlků podali. Když už ale nějaký souboj kámoš stihne, rozhodně nezklame. Na druhou stranu se mohlo jednat o obyčejný bug.

 

1 z 2

- +

1.

2.

The Elder Scrolls

I přesto, že nás ve Skyrimu potkalo spoustu změn, hra je věrná svému jménu. Narazil jsem na ty nejlepší herní mechanismy jak série TES, tak novodobého Falloutu a všechno do sebe zapadá jedna báseň. K pohledu z první osoby, který byl vždy využíván nejvíce, se konečně přidává plně využitelný pohled z osoby třetí. Zatímco v minulých dílech se jednalo spíše o špatně vychytaný dodatek, zde konečně patří „akčněadventurní“ pohled mezi další neodmyslitelnou součást hry a já osobně jsem většinu hry odehrál právě s ním. Člověk pak má lepší přehled o okolí, souboje jsou lépe ovladatelné a v neposlední řadě můžete obdivovat nové tretky, které si na svého hrdinu navěšíte.

Audiovizuální stránka Skyrimu rozhodně nikomu nevyrazí dech, byla ale vytvořena s péčí, což je znát.

Velkou proměnou prošlo i menu samotné. Schopnosti se nyní rozdělují v grafickém souhvězdí, kterým přejíždíte a vybíráte jednotlivé perky. Mapa se z kreslené podoby posunula do plného 3D prostředí s aktivními mraky a efekty, i když si stále zachovala pohodlnost a praktickou stránku věci. Pryč je model vaší postavy v inventáři (podle mě stejně jen překážel), veškeré své nářadí si můžete zvlášť prohlédnout v okně, avšak výběr se více soustředil na textové nabídky, aby se hráč zbytečně neodtrhával od hry. S potleskem vítám menu rychlé volby, kam si můžete naházet vše, od zbraní a oblečení až po magii a Shouty. Během hry pak jednoduše vysunete menu, vyberete pár potřebných věcí a hru zase odpauzujete. Jednoduché a praktické. Pokud nechcete, do samotného inventáře ani zbytečně nemusíte.

 

1 z 1

- +

1.

Hrdinská vizáž, hrdinská znělka

Grafické pozlátko jsem již nakousl dříve. Svůj půvab skrývá především v detailech a v bezkonkurenčním ztvárnění severské přírody, obyčejů a stylu života. Mnohokrát mi v hlavě plápolaly vzpomínky na Vikingy a brutální středověké období. Krví se tu totiž rozhodně nešetří a díky skvěle provedeným finišujícím úderům v soubojích si ji také patřičně vychutnáte. Audiovizuální stránka Skyrimu rozhodně nikomu nevyrazí dech, byla ale vytvořena s péčí, což je znát. Ve hře narazíte na spoustu modelů postav a osobně se mi nestalo, abych několikrát narazil na klon té samé osoby. Textury nezlobí a jen občas naskakují v pozadí, což se tak obsáhlé hře dá prominout. Menším trnem na oko jsou animace, které se bohužel od předchůdce moc daleko nedostaly a stále působí lehce kostrbatě a nereálně. To se naštěstí nedá říci o soubojích, které urazily doslova obří kus cesty a jednoznačně zážitek ze hry pozvedávají.

Drsnému prostředí patří drsný motiv a soundtrack tu jede na plné obrátky. Některé scény svou epičností rozduní i betonové stěny bytů a burácející chorály spojené s orchestrální hudbou zažehnou hrdinskou jiskru i totálnímu pesimistovi. Zde Bethesda odvedla pořádný kus práce a společně s propracovaným systémem interaktivních dialogů nabízí jednu z nejpropracovanějších zvukových stránek, které jsem měl možnost v RPG hrách zažít.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Všechno dobré jednou končí

I když, to v případě Skyrim tak úplně neplatí. Hra je to opravdu nekonečná, a pokud vás bude bavit, můžete sjíždět nepovinné úkoly až do konce světa. Vývojářům se povedl doslova mistrovský kousek. Vzali oblíbenou fantasy sérii a vzkřísili ji nespočtem menších i větších změn, které se ve většině případů projevily velmi pozitivně. Odstranili otravné herní prvky a přidali velmi ucházející systém soubojů, realistický, a přitom tak fantaskní svět, napínavý hrdinský příběh a možnost splácat si hrdinu skutečně podle vlastních představ. Od Skyrim jsem čekal hodně. Po lehce pesimistickém začátku mi ale hra naprosto vytřela zrak a ukázala, jak se má správně budovat herní zážitek. Pokud máte rádi fantasy žánr a vojenské akční FPS, zaplavující trh v posledních měsících, vám lezou krkem, není lepšího léku, než menší výlet do světa Skyrim. A těch pár chybek se dá s lehkostí prominout.