Legend of Zelda: Skyward Sword

V záplavě listopadových pecek člověk někdy jednoduše netuší, po které sáhnout dříve. Z jedné strany na nás chrlí oheň podařeného RPG ze světa Skyrimu a z té druhé už, už přilétají kulky od vojáků v modrozeleném. Ta největší pecka je tady však až nyní. S minimálním hypem se na konzoli od Nintenda snesl doslova zázrak. Zázrak Shigera Miyamoty, jenž dává všem těm nahypovaným hrám po hubě tím nejstylovějším způsobem. Řeč je samozřejmě o Legend of Zelda: Skyward Sword, nejlepší hře na Wii a pravděpodobně i jedné z nejlepších her poslední doby. A kdo nevěří, ten ať čte o to pozorněji, protože na konci určitě pochopí.

Umění z mála vykouzlit mnoho

Pění ód můžeme začít třeba hned u příběhu. Ten skvěle kombinuje hravost a naivnost Maria či jemu podobných s epičností, jakou předvádí například Skyrim. Přitom však tenhle mix servíruje po svém s pořádnou porcí vypravěčského stylu světa Hyrule. Základní premisa je přitom až směšně jednoduchá a klišovitá. Máme zde zlo ohrožující vše známé, bohy vyvoleného hrdinu s magickým mečem, sličnou děvu v nebezpečí a samozřejmě i tu záchranu světa.

Zcela překvapivě se ale Skyward Sword daří i z toho mála vykouzlit strhující fresku epických rozměrů. Příběh o hledání ztracené Zeldy se postupně prováže právě s krutým osudem světa a scénáristé zdařile rozehrávají nesmírně dojemný celek, který se v konečném důsledku může směle měřit i s více známými kolegy, á la Pán Prstenu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mlčenlivá a přesto výmluvně nádherná

Tajemství úspěchu tkví v mistrném vtáhnutí do děje. Kvalitní cut-scény se vyznačují nesmírnou hloubkou detailů a překypují nejen emocemi, ale i dobrými nápady. Dokonce ani nevadí, že hlavní hrdina Link není již tradičně nadabován. Všechno se tady totiž dohání výrazy ve tvářích a stylizovanými pózami. Právě díky nezaměnitelným a nápaditým charakterovým rysům si budete i nedůležité postavy pamatovat ještě hodně dlouho po dohrání. Tím však také nechci říci, že by ty hlavní byly v něčem horší. Ba naopak třeba takový Linkův průvodce, duch Fi svým chladným vtipem a neschopností pochopit lidské emoce dokonale paroduje GLaDOS.

Svou roli navíc hraje i samotný Hyrule. Ten je sympaticky bizarní a určitě by se zalíbil i Timu Burtonovi. Designéři se opravdu nebáli popustit uzdu své fantazii a jednotlivé lokace jsou malá mistrovská díla. Ty v Nintendu trošku zmenšili a mohli tak jednotlivým místům věnovat mnohem více času. Rozhodně se však nemusíte bát přílišné osekanosti. I když se někam vracíte, vždy na vás čeká něco nového a zajímavého. Rozličné dungeony, harmonické lesíky a prastaré chrámy vám jednoduše nejednou vyrazí dech a rozhodně jsou hodny vystavení ve světových galeriích.

U téhle hry prostě přestává platit rčení, že grafika na Wiičku je hrozná. Nová Zelda naopak jasně ukazuje, jak dokáže péče, skvělé nápady a výtvarný vkus směle trumfnout i nekonečné množství polygonů nebo HD textury.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nikdy nekončící a rozmanitá zábava

Žádná hra si však nevystačí jen s podařenou příběhovou linkou nebo povedenou grafikou. Nejdůležitější je přece samotná hratelnost a tu má Zelda jak se patří vymazlenou. Slova jako stereotyp nebo nedostatek nápadů tvůrci rozhodně neznají. Naopak je zážitek z téhle hry natolik rozmanitý a pestrý, že se mně tomu ještě ani teď nechce věřit. V podstatě zde najdete všechno, co má podobné RPG mít.

Předmětů ke sbírání a užívání je dostatek a za zmínku určitě stojí zbraňový arzenál. Najdete zde totiž všechno od luku, přes prak a konče třeba mechanickým létajícím broukem. Zelda jednoduše oslňuje počtem a rozličností jednotlivých featur a herních principů. Vlastně se raději koukněte na videa. Kdybych tady měl všechny vypisovat, sedíme zde společně ještě o Vánocích.

Pozadu ostatně nezůstávají ani nepřátelé. Když přiznám, že jsem se v podstatě nedopočítal, bude to mluvit samo za sebe. V úvahu se přitom musí vzít již v úvodu řečené. Všichni jsou do detailu vypiplaní a unikátní. Na každého platí trošku jiný přístup, a kdybyste si náhodou nevěděli rady, vždycky je na blízku FI.

On mytický duch doprovázející Linka je na samostatné povídání. S jakým stylem ve hře vystupuje, už jsme si řekli. Daleko více než břitký humor však asi uvítáte podnětné rady, doplňující informace k lokacím a k zahození není ani počítač odehraného času.

 

1 z 1

- +

1.

Přesné jako nikdy, tedy téměř

Nikdy by se však Zelda nehrála tak perfektně, nebýt do detailu vyladěného pohybového ovládání. Sice jsme na něco podobného čekali téměř 5 let, ale s klidným srdcem můžu říci, že Wii Motion Plus se předvádí v tom nejlepším světle a pohyby přenáší s téměř bezchybnou přesností. Kromě toho jsem upřímně nadšen i z intuitivního rozvržení ovládacích prvků na obou ovladačích. Něco podobného nemá ještě ani dnes údajně přesnější PS Move a Kinect ani zdaleka nepřinese ten správný zážitek z máchání mečem nebo střílením z luku.

Tedy celou dobu pořád jen chválím a už to asi vypadá trošku blbě. A navíc ani Zelda není úplně bezchybná. Jedna malá piha se na té líbezné tvářičce přeci jen najde. A sice se bude jednat o kameru, která si někdy opravdu děla co chce a máchání remotem jakýmkoli směrem jednoduše nepomáhá.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Závan starých časů

Celkový téměř dokonalý dojem už může vyšperkovat jen hudba a ta je jak jinak, než výborná. Jednotlivé skladby se s výtvarným stylem hry skvěle doplňují a nostalgikům určitě ukápne slza při zaslechnutí podkresů z minulých Zeld. Navíc autoři s hudbou pěkně pracují, a když už se nějaký hudební nástroj rozezní, vždy to stojí za to!

Zářná budoucnost!

Směr, který načrtl Skyward Sword je perfektní. Sice není tak šílený a experimentální jako třeba Ocarina of Time na 3DS, ale přesto má něco do sebe. Exceluje snad ve všech myslitelných i nemyslitelných aspektech a ani ten největší rýpal by prakticky nic nevyrýpal. Jestli vůbec existuje dokonalost, pak je jí tahle hra absolutně nejblíže!

Nejnovější Zelda je jedním slovem epochální. Skvělý příběh se dokonale doplňuje s parádní grafikou a famózním ozvučením. Hlavně se však skvěle hraje. Nabízí vybalancované RPG, které exceluje jak v typických mechanismech žánru, tak i v hravém pojetí tolik tradičním pro Nintendo.