Star Fox 64 3D – S liškou do vesmíru

Zvířata v kosmu

Star Fox 64 3D je v zásadě klasická letecká sci-fi arkáda, se vším, co k tomu patří. Tím mám v první řadě na mysli to, že nějaký ten příběh tu sice je, ale zaprvé, jedná se o hodně primitivní záležitost (více méně jde o klasickou záchranu vesmíru a pomstu hlavního hrdiny Foxe za smrt a zradu svého otce), a za druhé vás ten příběh nemusí vůbec zajímat. To ale neznamená, že ho budu přehlížet, resp. že budu přehlížet jeho náplň. Rozhodně se dá pochopit, že je hra trochu zaměřená na mladší hráčské obecenstvo, všichni hrdinové jsou totiž drobná zvířata, takže tu primitivnost částečně akceptuji a tak výsledné hodnocení zas tak moc neovlivňuje.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Co už se ale nedá pochopit, je hrací doba. V tomto ohledu jsem toho zažil už opravdu dost, při vzpomínce na takové Resident Evil Mercenaries se mi stále otevírá kudla v kapse, ale abych nějakou hru, prodávanou za plnou cenu, dohrál za přibližně hodinu a půl, to tu ještě nebylo. Je mi úplně jedno, jak je z hlediska Nintenda Star Fox proslulý, tak krátká hrací doba by se měla trestat minimálně vodou v přezuvkách, když už ne pořádnou fackou hlavnímu scénáristovi. Tohle je vážně hnus a tak vám na rovinu říkám, počkejte si na nějakou slevu, plnou cenu za Star Fox 64 v žádném případě nedávejte. Ale nechci hned hru odsuzovat jenom proto, že je kratší než většina Java her, takže se vrhnu na další aspekty.

Star Fox 64 na 3DS trpí krátkou herní dobou – dohrát lze přibližně za hodinu a půl.

Jedna planeta za druhou

Samotná hratelnost je naštěstí o něco lepší než příběhová stránka. Základ probíhá vcelku jednoduše, vámi ovládaná stíhačka, eventuálně pozemní tank v jedné z misí (dohromady jich je 7), sama létá/jede dopředu, a vy tak pouze uhýbáte, zrychlujete, zpomalujete, pomáháte třem parťákům, sbíráte různé bonusy pro navýšení konečného skóre a samozřejmě také střílíte, což je koneckonců hlavní náplň hry. Nepřátel se kolem vás rojí opravdu dost, takže nemějte strach o nedostatek cílů. Kromě toho na vás na konci každého levelu čeká boss. Čtete správně, na konci každého levelu, což tentokrát kupodivu neznamená stereotyp. Naopak, z nějakého záhadného důvodu jsou bossové zábavní, a to i když přesně víte, kdy a kde je čekat. Už jenom jejich design se povedl na jedničku, a zároveň jde o vítané zpestření.

Na konci každého levelu na váš čeká boss, což tentokrát kupodivu neznamená stereotyp.

Bohužel je tu opět zádrhel, a to, že je hra příšerně jednoduchá, a to jak v klasickém boji, tak i v případě bossfightů, a tentokrát bych se vážně neodvolával na zaměření pro děti. V průběhu celé té extra dlouhé kampaně mě zabili pouze dvakrát, a to jsem v obou případech místo do 3DS koukal na televizi a chvíli nevnímal. Vyjma některých bossů vám střely nepřátel ubližují jenom minimálně, každou chvíli vám navíc hra předhazuje obnovení zdraví, resp. štítů, takže Star Fox bez problému dohraje i pětiletý Franta od vedle, a to ještě s prstem v nose. Ať jsem hledal sebevíc, ani jsem nenašel žádnou volbu obtížnosti. Nabízí se tedy otázka: Jde o nechtěný přehmat, nebo tvůrci schválně dělají z hráče primitiva s inteligencí na úrovni bublajícího potůčku?

 

1 z 2

- +

1.

2.

Když kampaň nestačí

Budiž hře připsáno ke cti, že kampaň naštěstí není jediný mód ve hře. Jednak obsahuje Star Fox Score Attack, což je v podstatě obyčejná kampaň s tím rozdílem, že naháníte co nejvyšší skóre. Jde sice o maličkost, ale aspoň nějaká motivace ke znovuhratelnosti. Mnohem důležitější roli však hraje multiplayer, v hlavním menu pod názvem Battle. Bohužel, rozlučte se s online hraním, žádný co-op s hráči z druhého konce světa se prostě konat nebude, ani kdybyste se stavěli na hlavu, což je určitě ohromná škoda. Zahrajete si tedy buď s boty, nebo s blízkými přáteli skrz službu Download Play, což však také není od věci.

A co vůbec v multiplayeru zažijete? Můžete si zvolit mezi třemi režimy. Survival, kdy vítězí poslední přeživší hráč, dále Point Battle, kdy naopak vítězí hráč, jenž jako první dosáhne určitého počtu bodů, a nakonec Time Battle, kdy pro změnu vítězí letec, který bude mít nejvíc bodů po vypršení časového limitu. Pro všechny tři režimy je pak k dispozici čtveřice poměrně rozsáhlých map. A věřte mi, i s boty je něco takového zábava, hra je dokonce o poznání těžší, takže aspoň něco, co pořádně vynahrazuje příšernou hrací dobu singleplayeru. Stejně se mě ale stále nechce pustit myšlenka, že s online režimem by to bylo ještě lepší.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Leteckým esem snadno a rychle

Dalším kladem budiž to, že má hra bezproblémové, pohodlné a přesné ovládání, teda většinou. Star Fox totiž podporuje gyroskopické ovládání, kdy hraje hlavní roli pohyb se samotným 3DS, což by bylo fajn nebýt prostého faktu, že pro 3D efekt musíte držet konzoli v rovnovážné poloze. Jakmile tedy kvůli pohybu se stíhačkou začnete přístrojem mávat, uvidíte tak maximálně pěkně rozmazanou show. To zas někdo něco vymyslel… Když ale ponechám gyroskop stranou, jinak se hra ovládá vážně skvěle. Pro představu, circle pad šikovně slouží jako knipl, a vážně se tak i chová, tlačítkem A střílíte z laserového děla, X váš stroj pěkně zrychlí, B naopak zpomalí, a Y zase slouží pro výstřel torpéd. Zadní tlačítka L a R oproti tomu dobře slouží pro účely prudkých úhybů, a tvůrci nezapomněli ani křížové tlačítko, jímž se zas mění úhel kamery, hodící se třeba v bossfightech. Star Fox se díky tomu všemu ovládá neuvěřitelně snadno a všechno vám hned vleze pod kůži, což je snad na ovládání to nejdůležitější. Jenom vážně nedoporučuju blbnout s gyroskopem, tedy pokud vyžadujete 3D.

Když už jsem zmínil třetí rozměr, je nejvyšší čas se zaměřit na audiovizuální stránku. Jak lze od všeho na 3DS čekat, grafická stránka je mistrovské dílo. Tentokrát v tom však hraje 3D minimální roli, nejpůsobivější je prostředí planet, kde se odehrávají jednotlivé mise. Proletíte se nad nekonečnou lávovou řekou, skrz písčité kaňony, futuristická města, skrz pole asteroidů nebo podél železniční tratě, mě osobně však nejvíc dostaly přelety těsně nad hladinou moře, kdy se křídla letounu jemně dotýkají hladiny a vzniká tak fantastický efekt.

Zvuková stránka nezůstává té grafické nic dlužná. Hudba tedy mohla být lepší, stejně jako v případě Zeldy je ve víceméně původním stylu, což v kontrastu s nádhernou grafikou vůbec nesedí. Star Fox je však kompletně nadabovaný, což mu zejména v případě sympatických spolubojovníků dodává úplně jiný rozměr a díky tomu vůbec nevypadá, že jde o bůhvíjakou vykopávku, ale naopak o moderní hru na moderní handheld.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Síly dobra zasáhly

Ačkoliv jsem nejdřív z hrací doby pěkně zuřil, a kvůli tomu jsem nejdřív ani neuvažoval nad tím, že by hra dostala vyšší známku, nakonec se situace obrátila. Kromě té krátkosti sice není ani absence online multiplayeru, přílišná jednoduchost nebo nedomyšlené ovládání s gyroskopem zrovna trefou do černého, ale díky zábavné hratelnosti, nádherné grafice, perfektnímu základnímu ovládání, skvělému dabingu nebo celkově pojatému multiplayeru hře prostě nemůžu dát špatné hodnocení, protože si to ve výsledku vážně nezaslouží. Koneckonců si můžete ve hře aktivovat Nintendo 64 mód, kdy nějaké problémy s gyroskopem mizí a ani vás hra neotravuje dotazem, jestli ho chcete zapínat. Abych to tedy nějak shrnul, minimálně dětem se hra bude jistě líbit, příznivci leteckých arkád taky zažijí parádní zážitek a i ti ostatní nemusí být nějak zvlášť zklamáni, v každém případě se však v první řadě připravte na ultrakrátkou hrací dobu, kterou už jsem v této recenzi sice zmínil snad stokrát, ale ono je to potřeba. Uznejte sami, že se to jen tak nevidí.