Hned z počátku si dovolím pozitivní zprávu. Revelations nemá s Mercenaries téměř nic společného, snad jenom pár postav. Už nejde o žádný chabý pokus převést kus hry do podoby samostatného titulu, ale o skutečně plnohodnotný titul, jenž by se docela dobře vyjímal i na velkých platformách. Pokud se vám tedy ještě pořád při vzpomínce na první 3DS počin otevírá kudla v kapse, můžete zůstat v klidu. A co víc, s těmi dobrými zprávami nekončím.
Smrtící moře
První pořádný klad je samotný příběh. Ten je sice poměrně klasický, ani vás nečekají kdovíjak nečekané zvraty, ale dělá čest značce a hlavně se vyvaroval většině žánrových klišé. A o čem že je? Sexy kočka Jill Valentine jednoho dne obdrží zprávu, že velení ztratilo kdesi na moři kontakt s jejím bývalým parťákem, Chrisem Redfieldem. A tak Jill spolu se svým současným kolegou, Parkerem Lucainim, vyráží Chrise najít. A nenarazí na nic jiného, než obrovskou nákladní loď uprostřed oceánu. Každého určitě překvapí, že po Chrisovy není ani stopa, a loď je plná ohavných monster. Nezbývá tedy nic jiného, než zkusit Chrise najít a mimo jiné zjistit, co se na lodi vlastně stalo, nebo co se pořád děje.
Tolik k základní zápletce příběhu. Sama o sobě by sice za moc nestála, postupem času naštěstí story graduje, na scénu přijde víc postav (nutno podotknout, že docela dobře vymyšlených) a teroristická hrozba, a z obyčejné prohlídky lodi a záchranné akce se tak stává boj o mnohem vyšší cíle, zvlášť když se role pohřešovaných a záchranářů tak nějak obrátí. Škoda jenom že příběh skutečně graduje hlavně v třetí čtvrtině hry, závěr působí jako dost nastavovaná kaše snažící se uměle protáhnout finále. Důležité však je, že kromě kvalitních postav nabízí příběh i zajímavé lokace, kromě útrob lodi třeba katastroficky vyhlížející pobřeží, zasněžené horské oblasti nebo futuristické město, které bude fanouškům série určitě známé. Hlavní roli ale hraje samotná loď, zvlášť když v jejím případě platí, že nic není, jak vypadá. V útrobách zdánlivě obyčejného nákladního tankeru se totiž skrývají tak působivé a hlavně variabilní interiéry, že by i Titanic zreznul závistí. Jinak řečeno, o variabilitu prostředí se určitě bát nemusíte, což je dost podstatný bod k dobru.
Podstatnou úlohu má opravdu tuhá atmosféra, díky které budete mít strach podívat se za nejbližší roh, a také nepřátelé, v tomto případě řádně zmutované, většinou humanoidní potvory.
Hlídej si záda
Jak to tak ale u Resident Evil bývá, neméně podstatnou úlohu má i opravdu tuhá atmosféra, díky které budete mít strach podívat se za nejbližší roh, a také nepřátelé, v tomto případě řádně zmutované, většinou humanoidní potvory. Z počátku narazíte jen na řadová monstra, která se pohybují pomalu, síly a schopnosti vás zabít taky moc nepobrali, jenom si musíte dát pozor, aby se k vám nedostali moc blízko, jinak vytáhnou odporný tlustý jazyk a zkusí, co vydržíte. Později ale máte tu čest potkávat monstra s mohutnými pažemi sloužícími jako sečné zbraně, šmejdy co na vás mohou střílet, odolné potvory se štítem, a sem tam dojde řada i na hutný bossfight, jenž vždy prověří váš postřeh, rychlost a orientaci v prostředí. Takže, na adresu nepřátel nemám co vytýkat. Jsou provedeni stylově, originálně a zejména v pokročilejších fázích hry dokážou pořádně zatopit, už jenom kvůli relativně častému nedostatku vhodné munice.
Cože? Munice? No jasně, přece jste si nemysleli, že se proti monstrům bráníte holýma rukama. Zbraně jsou další podstatná složka hry. Ať už jde o pistoli, brokovnici, sniperku, samopal P90, útočnou pušku G36, granáty nebo obyčejný nůž, budete děkovat bohu, že je máte. Připravte se ale na to, že munice se většinou neválí na každém rohu, ani nepadá z nepřátel, kteří těch zásahů vydrží docela dost, takže musíte hledat. Ale nejenom munici, občas je potřeba se porozhlédnout i po nějakých předmětech důležitých k postupu, jako je šroubovák nebo nějaký klíč. K tomu vám často pomáhá speciální skener, díky němuž se můžete i něco dozvědět o padlých nepřátelích nebo o daném prostředí. Užijí si tedy nejenom střelci, ale i průzkumníci co rádi prošmejdí každý kout herní mapy. A jen tak mimochodem, pokud najdete potřebné díly, můžete všechny zbraně vylepšit, třeba zvětšením kapacity zásobníku nebo průraznější municí. Upgrade sice nemá na hratelnost kdovíjak významný vliv, ale jde o fajn zpestření.
Připravte se na to, že munice je většinou málo, neválí se na každém rohu, ani nepadá z nepřátel, kteří těch zásahů vydrží docela dost, takže musíte hledat.
Chtělo by to pomoc
Dobrá zpráva je, že téměř nikdy nejste na nepřátele sami, protože máte po ruce nějakého parťáka (pro potřeby příběhu se vtělíte i do jiných postav, které mají jiné parťáky). Špatné naopak je, že neoplývají zrovna ideální umělou inteligencí. Sice se nezasekávají ve dveřích ani nezkoušejí, jestli funguje friendly fire, ale jakmile dojde na kontakt s nepřítelem, střílí jako prase. Nejenom, že se málokdy trefí, ale hlavně vystřelí jen jednou za čas. A když na vás nějaké monstrum přímo zaútočí, partner se vůbec neobtěžuje vám nějak pomáhat. Spolu s plytkým závěrem naštěstí jde o jediný výrazný problém.
Pokud vám náhodou nestačí klasická hra (což by měla, nehledě na slabší finále trvá příběh víc jak 7 hodin), díky splnění taktéž přítomných achievementů se vám odemkne i Raid mód, což je víceméně klasický survival, kdy je potřeba zastřelit potřebný počet nepřátel. Tedy něco jako nepovedené Mercenaries, v tomto případě slouží naštěstí Raid mód jen jako takový bonus, a co víc, lze v něm kupovat stále lepší a lepší zbraně, stačí mít dostatek bodů. Samozřejmě nechybí ani možnost kooperace s reálným parťákem lokálně nebo po internetu, ale bohužel, stejně jako v případě jiných her, ani tentokrát nějak nebylo s kým hrát. Každopádně, i v jednom hráči je Raid docela zábavný, představuje totiž celkem slušnou výzvu.
S využitím novinky
Stejně jako vždy není od věci zmínit ovládání. To je tentokrát docela pohodlné. Circle padem se pohybujete, zadním R tlačítkem míříte, Y tlačítkem pro změnu střílíte a používáte předměty, A slouží k vyléčení zranění, X k použití sekundární zbraně a B k přebytí. Nakonec dotykový displej, skrz nějž si vybíráte zbraně a vybavení a sem tam na něm musíte vyřešit drobnou minihru. Já ale měl tu čest hrát Revelations s novinkou Nintenda 3DS, a to s přídavným zařízením Circle Pad Pro. To přidává nejen druhý circle pad, ale i další dvojici zadních tlačítek. Možná to zní jako zbytečnost, ale díky tomu se hra ovládá mnohem pohodlněji, kromě toho má Nintendo 3DS s Circle Pad Pro rozměry klasického gamepadu, takže se i celý handheld lépe drží. Hlavní je ale větší pohodlí a snadnější ovládání, kdy ke střelbě a použití věcí neslouží Y, ale pravé tlačítko, tedy ZR, k zamíření ZL, tedy levé, a určitě nemusím vysvětlovat, jak jsou v případě pohybu postavy lepší dva circle pady místo jednoho.
Pokud i další 3DS tituly nabídnou stejně šikovné využití této slibné novinky, čekají nás zlaté časy ovládání. Jediný problém nastává ve chvíli, kdy se chcete dostat k přepínači bezdrátového připojení a ke slotům pro stylus a herní kartu. Kvůli rozměrům Circle Padu Pro musíte pro přístup k nim pokaždé celý handheld vyjmout ze zařízení a zase ho vrátit, což není vždy zrovna estetické řešení.
S novinkou jménem Circle Pad Pro je ovládání celkově jednodušší a pohodlnější, a dokonce se celá konzole lépe drží. Jediným problémem je zablokování přístupu k přepínači bezdrátového připojení a slotům pro stylus a herní kartu.
Krása strachu
Grafika taktéž stojí za to. Resident Evil: Revelations rozhodně patří mezi nejlépe vypadající hry, co jsou pro 3DS dostupné. Všechno vypadá přesvědčivě, detailně a barvitě, i postavy jsou vyobrazeny skvěle, a to všechno jenom dodává hře na vynikající tísnivé atmosféře. K tomu si připočtěte i kvalitní zvukovou stránku v čele s perfektním dabingem, a nevyjde vám z toho nic jiného, než že se Revelations povedlo i po směru audiovizuální stránky.
Revelations se ale povedlo celkově. Pokud překousnete mizernou umělou inteligenci parťáků a mírně prkenné finále, čeká vás vynikající hororové dílo plné strachu, tísnivé atmosféry, s kvalitním příběhem a postavami, a ještě k tomu se to všechno dobře ovládá a perfektně vypadá. Pokud máte o hru zájem, doporučuju k tomu rovnou zakoupit i Circle Pad Pro, s nímž je ovládání opravdu mnohem pohodlnější. I bez něj ale můžu Resident Evil všem doporučit, už jenom proto, že jde o opravdu plnohodnotný titul, jemuž se aktuálně může na poli handheldů máloco rovnat.
Recenze
Resident Evil: Revelations
Kvalitní horor se vším, co k tomu patří, a kromě toho i vynikající hra, v jejímž případě určitě nebudete litovat vyhozených peněz. Revelations se tedy bez problému může řadit mezi tituly, kvůli nimž je dobré si Nintendo 3DS pořídit.
Líbí se nám
- klasický, ale povedený příběh
- skvělá atmosféra
- variabilní prostředí
- dobře padnoucí ovládání
- vynikající grafika
- raid mód jako bonus
Vadí nám
- horší inteligence parťáků
- ke konci už trochu nudné
Pěkná holka : P
Koukám, že 3DS se konečně rozjelo… nakonec to nebude takový propadák jak jsem čekal.