Oil Rush – nedotažené nápady

Recenze z hraní PC verze hry

Oil Rush vypadal už od prvního obrázku jako velice zajímavá variace na tower defense hru, která se ale zároveň nebojí něco si vzít ze žánru realtimových strategií. Vlastně to zní skvěle i nyní a taky se to tak z počátku hraje. Časem však na povrch vyplouvají i trošku méně šťastné skutečnosti, díky kterým už hra tak super není.

A přitom je to věčná škoda, protože potencionál tady určitě je a najdete zde hned několik nápadů, jež bych určitě ještě někdy rád viděl. Ale to už trochu předbíhám! Pojďme se vrátit hezky na začátek a rozeberme si všechny ty dobré i ty trochu horší prvky pěkně po jednom.

Nesnažte se to pochopit

Hra nás zavede do budoucnosti, a dost možná ne do zrovna moc daleké. Většina ledovců již dávno roztála a většina výdobytků lidské civilizace plave někde hluboko pod drasticky zvýšenou hladinou moře. Název ale přeci jen odkazuje na něco trošku jiného. Stejně jako ve skutečném světě i v téhle hře se vede nelítostný boj o tu hlavní surovinu, a sice ropu. Jak vidno, některé věci se asi nikdy nezmění.

Příběh je plytký až to bolí a doslova překypuje hloupými dialogy nebo zbytečnými postavami.

Že vám to moc originální nepřijde? Nejste sami a to jsem ještě ani nedošel k tomu nejhoršímu. Jednotlivé postavy, které mimochodem celou kampaní jen proplouvají a nemají vůbec žádnou osobnost, jsou totiž naprosto zbytečné, dokonce bych řekl otravné. Dialogy často balancují nad propastí trapnosti a poslouchat je bych vám dvakrát nedoporučoval. To, že hrajete za jakéhosi Kevina, jehož rodina má zářnou vojenskou minulost a vaším cílem je potlačit jednotky povstalců je totiž k hraní hry naprosto nepotřebné.

K dobru ale autorům z Unigine Corp musím přičíst fakt, že si nepovedeného příběhu nejspíše také všimli. Jak jinak si totiž vysvětlit, že jej hra moudře přeřazuje až na třetí kolej. Vyprávění tady probíhá skrze statické obrázky, které ale jsou poměrně hezké a mnohdy i mnohem intelektuálnější, než dialogy. Skoro by se dalo říci, že komentář vypravěče je zde navíc protože kvalit toho v Bastionu rozhodně nedosahuje!

V jednoduchosti je síla

Naštěstí je tohle dílko o úplně něčem jiném, než o poslouchání zbytečného tlachání ještě zbytečnějších postav. Prim zde hraje strategická složka, kterou buďto milujete nebo nenávidíte. Již v úvodu jsem zmínil žánr tower defense a to ne náhodou. Základní páteří hratelnosti totiž skutečně je bránění jednotlivých základen a ropných věží, popřípadě dobývaní těch protivníkových. Všechno přitom stojí až na dětinsky jednoduchých principech. Právě v tom však je největší lákadlo hry. Všechno je neskutečně intuitivní a vlastně ani nepotřebujete tutorial.

Prostě máte výrobní plošiny, které jsou rozděleny do několika typů podle toho, kterou jednotku vyrábějí a ropné věže, jež zajišťují přísun surovin. Ano, opravdu se hraje pouze s jedinou surovinou. Někomu to může připadat až moc lehké, ale ve skutečnosti se jedná o skvělé zjednodušení umožňující plně se soustředit na strategii a bojovou složku.

Ráj nejednoho stratéga

Od každé jednotky můžete mít pouze předem určený počet, který je definován populačním limitem. K dostání je skutečně široká škála jednotek, od lehkých skútrů až po hotové plovoucí pevnosti, a časem dojde i na letadla nebo vrtulníky. Tak jako jinde pak platí systém kámen nůžky papír. Tedy měl by platit, avšak realita je bohužel trošku jiná a daleko více se hraje jen na počty a ne na typy jednotek. Takováto kompenzace pochybné AI určitě není nejšťastnější a nepříjemně se pere se skvěle zvládnutým přesunem jednotek.

Nepřesouváte zde totiž přímo konkrétní jednotky, ale rovnou celé skupiny, které se zrovna nacházejí u dané plošiny. Jedinou možností je výběr procentuálního množství přesouvaných jednotek. Někdo určitě namítne, že je to sakra málo! Ve skutečnosti to však rozhodně stačí.

Většina herních principů sází na co nejjednodušší principy, což dává maximální prostor hráčově invenci, co se strategie týče. Škoda, že někde to tvůrci nedotáhli do zdárného konce.

Pořád jsem totiž nezmínil jeden důležitý fígl. Když už jsou jednotky jednou na cestě, nic je nepřiměje k návratu nebo ke změně směru. Rázem tak na stole máme až neskutečně zapeklitý strategický prvek. Stačí jedno chybné rozhodnutí, jeden chybný tah a celá mapa je rázem ta tam.

Zdejší systém si jednoduše pohrává s vaší myslí a v lecčem si nezadá ani s mnohem propracovanějšími hrami. Téměř před každým kliknutím vás čeká nervy drásající souboj o to, zda je ten, či onen krok opravdu správný. Oil Rush jasně ukazuje, že stačí jeden skvělý nápad a rázem dostává celé hraní nový rozměr. Každá mapa je tak především o skvělém odhadu soupeře a o dokonale naplánované strategii. Za ten pocit tahle hra rozhodně stojí a rozhodně jsem si tento prvek užíval ze všeho nejvíce.

Jediné co principy trošku obohacuje je možnost kolem výrobních plošin postavit obranné bunkry. Na výběr jsou tři typy, a aby těch trojek nebylo málo, lze je vylepšit až na třetí úroveň. A to je všechno, přátelé! Vlastně jsou k dispozici ještě jakési speciální možnosti, jako je odhalení části mapy, nebo zrychlení produkce, ale nejedná se o žádné terno.

Tady někdo přestal přemýšlet

Zatímco tak strategická část hry z jednoduchosti vyloženě těží, ta budovatelská je na tom o poznání hůře. Vývojářům se nepodařilo dobře rozvrhnout jednotlivé činnosti a často se přistihnete, jak pouze zíráte do monitoru a nic neděláte. Největší podíl na tomto faktu bezesporu nese trošku pochybný design misí.

Jejich prvotní nápad je sice většinou dobrý a narazíte na opravdu rozmanité situace a řešení. Někdo tady však zapomněl myšlenky dotáhnout do zdárného konce. Všude je až moc šedých míst, kdy čekáte na dodělání nových jednotek nebo na jejich přesun. Nikoho nenapadlo tyto chvíle něčím vyplnit. Naneštěstí si tento neduh nese hra i do multiplayeru. Jedná se totiž daleko více než o problém kampaně o zásadní nedostatek v samotném návrhu hry a určitě není jediným.

Hezké, ale …

Ještě že situaci alespoň částečně zachraňuje technické zpracování. Unigine engine, na němž hra běží, dostál své pověsti a efekty vody nebo střelby jsou skutečně pohledné. Ona grafika vůbec celkově zaslouží pochvalu a určitě nepatří mezi prvky, které by Oil Rush stahovaly dolů. Úplně to samé už bohužel nelze říci o ozvučení, které jsem ve hře vlastně téměř nepostřehl.

Podle očekávání má Oil Rush povedenou grafiku, to samé se bohužel nedá říci o soundtracku.

Škoda jen, že nepříjemně zlobila stabilita a setkal jsem se až s překvapivě častým padáním. Navíc po posledním patchi začalo zlobit i rozlišení. V celkovém měřítku se ale jedná jen o malé kapky vody v opravdu velkém moři a určitě pomůže další patch.

Věčná to škoda

Výsledný ortel se mně nad touto hrou vynáší velice těžko. Dlouho jsem se na Oil Rush těšil a v jistých ohledech mě opravdu nezklamal. Určitě disponuje skvěle promyšlenými strategickými prvky a pěkně se na něj kouká. Avšak ve valné většině ostatních aspektů se nacházejí poměrně zásadní chyby a je úplně jedno, zda se bavíme o designu misí, klišovitém a hrozně nepovedeném příběhu či o zásadních problémech v některých herních mechanismech.