Uncharted: Golden Abyss – velká hra v malém balení

V případě 3DS jsme na ty hlavní a pořádné tituly museli čekat bezmála půl roku. Sony se z téhle chyby poučilo hned na začátku života svého nového handheldu a svůj hlavní titul, který perfektně ukazuje všechno, co konzole umí, na trh vrhá již nyní. Pochopitelně není řeč o ničem menším, než o handheldovém Uncharted s podtitulem Golden Abyss. A kdo by čekal nějak osekanou nebo ochuzenou hru, tak ten je na omylu. Přenosné Uncharted totiž kvalit svých „velkých“ bratříčků rozhodně dosahuje a troufnu si říci, že na handheldu jsme lepší kousek asi ještě neměli.

Ohrané, ale pořád zábavné

Jelikož se jedná o prequel k regulérním dílům z PS3, nebude mít ani úplný nováček vůbec žádný problém s orientací v herním světě a jeho reáliích. Opět se chopíme archeologa, dobrodruha potažmo i vandala a ve strhujícím tempu propátráme celou střední Ameriku. Tvůrci se vyhnuli jakýmkoli experimentům a znovu nám dávkují osvědčený příběhový princip, který tak neuvěřitelně uspěl již dříve.

Příběh je pro sérii vyloženě standardní. Zase tady tak máme Nathana, hezkou dívku a kupu zlata, o kterou se přetahuje víc lidí než je zdrávo.

Máme tady přítele v nesnázích, z kterého se až nepříjemně brzy vyklube jeden z hlavních záporáků, krásnou dívku, jež potřebuje neustále zachraňovat, a jednoho obézního generála s až moc velkým castrovským komplexem. Jo, a abych nezapomněl, všichni se perou o nechutně velkou kupu zlata. Jednoduše řečeno se jedná pouze o nutnou omáčku a příběhovou stránku stejně jako u jiných dílů série zachraňují samotné postavy.

Ty jsou hezky vykreslené a hlavně si mezi sebou během celé hry budují vztahy. Co se opravdu podařilo, jsou rozhovory. Postavy rády hláškují a jiskření je cítit doslova na každém kroku. Pravda trošku jde cítit, že Golden Abyss už nedělají Naughty Dog a někdy prostě jde postřehnout jistá prvoplánovost, ale téhle hře to bez okolků odpustím. I přes značnou klišovitost příběhu jsem se totiž bavil královsky a věřím, že ani hráči předchozích Nathanových dobrodružství nebudou zklamaní.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vypravěčský klenot

Ostatně vyprávění zvládli autoři z Bend Studio na jedničku. Herecké podání je neprůstřelné. Dabing je shodný s tím z klasických dílů a nechybí ani typicky špičkové animace obličejů. Z jednotlivých gest doslova srší emoce a je zcela jedno, jestli se bavíme o ironii nebo o lásce. Všechno jde postřehnout hned na první pohled. Klasicky se hraje na efekt, takže se můžete těšit také na nekonečnou záplavu zpomalovaček a hollywoodských střihů, které jsou ještě podpořeny monumentální hudbou.

Autoři pochopili, v čem tkví kouzlo Uncharted a ani na okamžik vás nenechají vydechnout. Pořád se něco děje, jeden efektní záběr střídá druhý a mnohdy ani nepoznáte, jestli je to ještě cut-scéna, nebo už hrajete.

Soundtrack je na špičkové úrovni a stydět by se za něj nemusel ani Hans Zimmer. Hlavní téma se bez jakýchkoli úprav může hodit do libovolného filmu či AAA hry a nikdo nemůže poznat, že pochází z handheldové hry. Podobně na tom jsou i jednotlivé skladby, které vždy přicházejí ve vhodnou chvíli a vtahují vás neuvěřitelným způsobem do dění na displeji. O ozvučení přírody nebo starobylých rozvalin pak ani nemá cenu mluvit. Taktéž je totiž výborné!

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nejlepší podívaná

Svůj podíl na hloubce hráčského prožitku má i grafika. Ta je podle očekávání výborná a jedná se o současný vrchol. Žádné hra na přenosné zařízení nedokáže nabídnout více. Přesto budu trošku hnidopich a neodpustím si menší rýpnutí. Místy totiž limity konzole přeci jen lze postřehnout. Například když visíte ze skalního masivu, tak vrcholky hor v dálce už jsou lehce mázlé a jde na nich pocítit faktu, že operační paměti se jaksi nedostávalo.

Přesto je ale grafika velice pěkná a ztvárnění středoamerické džungle naprosto uvěřitelné. Animace jsou přesně, jak jsme zvyklí naprosto plynulé a povedené. Tedy až na fakt, že Drake pořád divně skáče. Pochvalu pak určitě zaslouží i kvalita zpracování. Technických bugů se totiž nedostává po celou dobu hraní a jedinou kaňkou na jinak neposkvrněném vysvědčení jsou v tomhle ohledu trošku uskakující textury.

Jak už bylo řečeno, příběh nás zavede převážně do lokací situovaných ve střední Americe. K dobru hře třeba přičíst, že jednotlivá prostředí nejsou stereotypní a už vůbec hráče nenudí. Výtky bych však měl k jejich koridorovosti. Aby byla grafika co nejhezčí, museli se vývojáři soustředit pouze na jednu hlavní cestu a nezbyl tak ani prostor na nějaké ošálení smyslů.

Částečně to naštěstí vyvažuje fakt, že lokace jsou stavěné do výšky. Pořád tak někde šplháte a někdy se opravdu najdou momenty, kdy budete muset na chvíli zastavit a nad dalším postupem zapřemýšlet. Za takovéto řešení technických limitů patří Golden Abyss jednoznačně palec nahoru.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Standardní Uncharted

Co se herní náplně týče, nelze říci nic jiného, než že tady máme naprosto tradiční a nepřekvapivé Uncharted. Tedy směsku Indiany Jonese a Lary Croft. Pro nováčky jen rychlé shrnutí. Již tradičně na vás čeká samé poskakování, šplhání a střílení, místy proložené hádankami a různé další blbůstky, z kterých jsem byl osobně opravdu na měkko.

Herní principy se nezměnily již od prvního dílu série. Pořád tak běháte, skáčete po římsách, střílíte a sem tam dáváte méně zkušeným kolegům přednášku z historie.

Jak jsem již zmínil výše, tak lezení je dobře udělané. Někdy vyžaduje najít další římsu špetku představivosti, ale nikdy to není žádná otrava. Překvapivě povedená pak byla kamera. Jasně, sem tam vám ukáže zcela nesmyslný úhel, ale to se děje jen výjimečně. Chození a střílení je na chlup okopírované z Uncharted 3 a opravdu se nekoná nic nového. Buď vás to tedy baví, anebo prostě ne.

Skvěle navržené ovládání

Jestli v něčem nejnovější Nathanovo dobrodružství exceluje, tak je to ovládání a způsob jakým celá hra s konzolí pracuje. Vývojáři si dali opravdu velkou práci s koncepcí a na výsledku to jde vidět. Jednotlivé mechanismy dávají smysl a jsou vypiplané do posledního detailu.

Například nemusíte lézt pouze prostřednictvím tlačítek, ale za vděk můžete vzít i dotykový displej. Ono vůbec hodně věcí se dá dělat pouhým dotykem. Skvěle se to například hodí, když si to s neřády rozdáte hezky postaru na pěsti a zapomenout nesmím ani na Quick Time Eventy, které jsou představovány tažením prstem po displeji v určitém směru a které hratelnosti přidávají neskutečnou porci adrenalinu. Rozhodně ale nejsou ani zdaleka tak otravné, jako v klasických hrách. Dále můžeme jmenovat třeba zhoupnutí na laně provedené místo analogem švihnutím celou konzolí. Je toho opravdu hodně a já vám nechci zkazit všechna překvapení, takže zbytek už si objevíte sami.

 

1 z 1

- +

1.

Radost z objevování

Přesto se musím zastavit u hádanek. Skládání roztrhaných map dotykem už dneska není žádné terno. Z čeho jsem však byl opravdu odvařený, je práce, kterou odvádí dotykový displej a zadní dotyková ploška konzole při řešení všemožných puzzlů, hádanek či popřípadě pouze jednoduchých vložek určených k odreagování.

Můžete odmetat písek, různě předměty zkoumat a naklánět. Můžete otvírat zámky a přicházet na to, jak fungují starobylé mechanismy. Takhle napsané to zní docela obyčejně, ale v reálu je to opravdu děsná zábava, která zase trochu více vtahuje hráče přímo do hry.

Skvělé pak je, že ve většině situací hra nenutí vyloženě gyroskop nebo dotykové ovládání využívat. Sami si můžete vybrat, zda dáte přednost tradičnímu ovládání, které je taktéž navrženo precizně a hraje se s ním jedna báseň (hlavně díky dvěma analogovým páčkám), nebo jestli si užijete trošku netradičních zážitků a vyzkoušíte všechno, co PlayStation Vita nabízí.

Opravdu dlouhá jízda

Docela šokující je herní doba. Nějakých 13 hodin objevování, střílení a běhání by tomuhle titulu na cesty mohla závidět i kdejaká hra na PC. Navíc když ani v samém závěru jí rozhodně nedochází dech. Právě naopak je zakončení po všech stránkách skutečným klenotem. A teď pozor! Podobně jako třeba u starších Tomb Raiderů jsou všechny úrovně napěchované relikviemi a bonusovými předměty, které na poprvé určitě minete.

Herní doba je na svůj žánr opravdu suprová. Navíc je zajištěna slušná znovuhratelnost. Ke spokojenosti už chybí jen multiplayer.

Můžete si tak tuhle hru pouštět pořád dokola dokud nebudete mít úplně všechno. To pak prostřednictvím funkce Near směníte za něco jiného, co jste třeba ani po usilovném hledání ve starověkých rozvalinách nenašli. Za vděk bych vzal i multiplayerem, ale co, určitě se dočkáme příště.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ano, ano a ještě jednou ano

Nové Uncharted se směle může zařadit po bok svých bratříčku z PS3 a nebude vypadat jako chudý příbuzný. Jednoznačně se jedná o ten „must have“ titul, který Vita na začátku svého života potřebovala. Nabízí neskutečně bohatý obsah a od každé herní featury něco. Navíc vypadá téměř dokonale a taky přichází se skvěle promyšleným ovládáním a principy.

V některých pasážích to sice není vyloženě hra do autobusu nebo metra, ale to jí určitě všichni rádi odpustí. Jedná se totiž o naprostý vrchol současného handheldového trhu a také jasný důkaz, že i velké hry se dají zabalit na cesty!