The Walking Dead – zahnívání je konečně fajn

Recenze z hraní X360 verze

Nemrtví jsou všude. Zatím naštěstí jen obrazně, ale otravné je to zhruba stejně. Napůl uhnilé obličeje na nás dělají bububu z televizních obrazovek, stejně jako stříbrných pláten či grafických románů. A už se to trochu zajídá. Je proto jen dobře, že tu už hezkých pár let máme Kirkmanovu původně komikovou sérii The Walking Dead, která se podle všeho snaží ovládnout zábavní průmysl v celé jeho šíři. A daří se jí to!

Televizní seriál je opěvován ze všech stran (už se chystá další sezóna) a pětidílná videoherní adaptace z rukou Telltale Games zatím vypadá, že bude svého předchůdce věrně následovat. Hned na začátku bychom si asi měli ujasnit jednu věc, The Walking Dead není hrou v pravém slova smyslu. Nevím, zda-li to udělali záměrně, nebo to tak vyplynulo samo, ale vývojáři upozadili drtivou většinu aspektů, které dělají hru hrou a místo toho nám nabídli strhující příběhovou jízdu, jíž jste pouhým pozorovatelem.

Ale vezměme to hezky od začátku. Ano, sice se tu střílí, nicméně Telltale zůstává věrno tomu, co mu jde nejlépe a i Živí mrtví tak spadají do kategorie adventur. To v praxi znamená chození po lokacích, sbírání předmětů a mluvení s NPC postavami, jenže… Už tady se The Walking Dead vymyká zažitým konvencím a slovnímu spojení „filmový zážitek“ dává zbrusu nový rozměr. Pokud jsme Uncharted za cinematičnost chválili, pomalu se šourající zombie bychom měli rovnou postavit na piedestal.

Od spuštění hry to totiž trvá dobrých dvacet, pětadvacet minut než můžete dělat něco víc, než jen zmáčknout správné tlačítko ve správný čas. Hra má hodně pomalé (nezaměňovat za nudné!) tempo, přičemž drtivou většinu času strávíte konverzováním s tím či oním pimprlákem. Rozhovory přitom ale nejsou pouze do počtu. Jednak se bez nich není možné pohnout kupředu a druhak jsou bez přehánění klíčové pro další vývoj. Totiž, abyste tomu rozuměli, každá jedna postava je unikát.

 

1 z 2

- +

1.

2.

A to v tom smyslu, že si s nimi na základě vašich reakcí a odpovědí (vždy máte omezený časový limit na to, abyste si z nabízených vybrali tu, která vám vyhovuje nejvíc) vytváříte vazby a vztahy, jež sehrají svou roli v budoucnu. Zachránili jste něčího syna? Třeba dotyčný následně pomůže vám. Urazili jste některou slečnu? Bude se k vám chovat odměřeně a pokud na tom nebude záviset i její život, nepomůže vám. Hra disponuje desítkami různých cest po kterých je možné se vydat, přičemž právě tato diverzita je příslibem nemalé zábavy i na několikáté rozehrání (dokončení každého dílu vám totiž zabere jen asi tři hodiny čistého času).

Falešná objektivita stranou, minimálně první epizoda The Walking Dead je zatraceně příjemným herním zjevením a to i přesto, že vám většinu času bude gamepad ležet na klíně. Děj hry je totiž kirkmanovsky ponurý, přičemž autoři se nebojí odpravovat postavy, které jste si oblíbili a to ještě tak, aby to byla vaše chyba. Příběh pádí kupředu bleskovou rychlostí a postupem času zjistíte, že děláte vše proto, abyste z tohoto dobře rozjetého vlaku nevypadli. Čekání na druhou epizodu bude nekonečné.

Každopádně, nadšené reakce ani zdaleka neznamenají, že by snad byla gamesa bezchybná. Tím největším problémem je pro mě fixní kamera, která je většinu času na tom nejstupidnějším místě, ze kterého nemáte vůbec žádný přehled a dlouhé vteřiny strávíte narážením do všeho co je kolem. Trochu mi to přijde, jako by se vývojáři snažili zuby nehty držet alespoň nějakých tradic a skrze kameru do světa křičet, že jsou Živí mrtví opravdu adventurou. Chvíle, kdy skutečně hrajete, a že jich není moc, jsou tak současně i těmi nejvíc frustrujícími. Něco tu je špatně.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Druhým negativem budiž grafická stránka hry. Ovšem tady je to s jedním velkým ale! Ačkoliv vizuálně hra opravdu není žádný zázrak, je hodně stylizovaná a mně osobně to k ní třeba náramně sedí. Chápu nicméně, že to nemusí být šálek pro každého. Tak či onak, výtky tímto směrem očekávejte především od všech těch milovníků Battlefieldů a Crysisů, které to ale mají složitější, neb kromě perfektního kabátku nemají moc co nabídnout. Nebo jste snad někde před vydáním třetího Battlefieldu (či druhého Crysis) zaslechli ohnivé debaty o revoluční hratelnosti, hluboce inteligentních dialozích, nebo nolanovsky vyšperkovaném ději?