Recenze z hraní Xbox 360 verze.
Existuje spousta her, které nejsou natolik omývané marketingem a reklamou, abyste jména hrdinů křičeli ze spaní. Občas se na trhu objeví hra, na kterou narazíte čistě náhodou, případně na ni nebude vloženo obrovské očekávání, a to jednoduše proto, že nepatří do světoznámé série či se nejedná o velký komerční projekt. Tím samozřejmě nechci Capcom nijak urazit, s Dragon’s Dogma ale vývojáři šlápli do nebezpečných vod a snaží se na trh přinést novou IP, což je v dnešní době jako kejvat přirozením nad akvárkem s piraňami. Buď se to povede, nebo ne.
Filmový…blábol?
Navíc samotný příběh si pro sebe žádného Oskara neurve. V kostce se totiž vžijete do role hrdiny z chudého rybářského městečka Cassardis, který je jako na potvoru svědkem návratu legendárního draka, jenž přináší do světa zkázu a smrt. Místo toho, aby však jeho pozůstatky v klidu spočinuly na pláži, je drakem vybrán jakožto vyvolený. Tento „rituál“ s sebou přináší vyrvání vašeho srdce, což je takové místní profackování rukavicí a vyzvání na duel. Z hlavní postavy se tak stává „Znovuzrozený“ (nebo Arisen, chcete-li) s osudem a mocí zabít draka a vrátit si své drahocenné srdce zpět. Nehorázná haluz, že?
Ač zní základ příběhu příšerně připitoměle, po několika hodinách se začíná větvit a nabízí velmi zajímavé zvraty a situace, které hráči vrací naději. Událost střídá událost, hlavní hrdina se zdokonaluje a připravuje se na svůj poslední epický boj. Velkým problémem jsou ale takřka všechny postavy v příběhu, jež postrádají jakoukoliv sympatickou stránku a je pro ně těžké si vás získat. Výsledkem je to, že po cestě zabíjíte lidi, které vás nezajímají, a děláte činy, jež jsou vám ukradeny. To samozřejmě brání, aby vás příběh doopravdy vtáhl, ten ale naštěstí není tím hlavním esem titulu. Ať se tomu dá těžko uvěřit, v tomto RPG není důležitý ani tak příběh, jako samotný svět a cesta, kterou se k jeho konci ubíráte. Pokud navíc ona cesta zabere přes 30 hodin (+ 70 hodin nepovinných úkolů), nemáme důvod hře nevěřit.
Nikdy nejsi sám
Velmi důležitou roli v příběhu hrají tzv. Pěšci (Pawns), rasa nadlidí, která přísahala věrnost Znovuzrozenému. Ten podle jejich víry má přinést do světa mír a navždy jej osvobodit od tyranie zlého draka, který zmítá i jejich dimenzi. Hned na začátku si kromě své postavy vyberete také jednoho pěšce, který vás bude vždy následovat. Kromě stálého pomocníka pak máte možnost si přizvat do týmu další dva podle vašeho uvážení. Tyto pěšci se najímají buď všude možně po světě, nebo v éterickém světě zvaném Rift, kam se dostanete přes magické kameny. Ten vypadá jako zamlžená kavárna v době slev, kde se promenádují různí pěšci a vy si chodíte mezi „regály“, porovnáváte a vybíráte.
Teprve při hraní pochopíte opravdový přínos online systému, když během těžkého boje s jeskynním trollem najednou začne váš Pěšec vyhrkovat rady na jeho zdolání.
Parádní vychytávkou je online propojení, které sice hra nevyžaduje, jeho přítomnost ale velmi obohacuje výsledný zážitek. Pokud hrajete v off-line režimu, jsou Pěšci náhodně generováni počítačem. Pokud se ale vydáte do online režimu, zaplní se Rift všemožnými Pěšci jiných hráčů z celého světa. Ty si můžete navzájem půjčovat stejně, jako si kdokoliv může půjčit vámi vytvořeného kolegu v době vaší nečinnosti. Ti pak při cestování s cizím pánem sbírají zkušenosti, jež využijí po návratu. Navíc si s sebou mohou přitáhnout i malý dárek v podobě lektvaru či bylinky, pokud se předchozímu majiteli váš nařachanec obzvlášť líbil. Na papíře to možná nevyzní tak důležitě, teprve při hraní ale pochopíte opravdový přínos tohoto systému, když během těžkého boje s jeskynním trollem najednou začne váš Pěšec vyhrkovat rady na jeho zdolání.
Ano, po celou cestu vaši parťáci hubu prostě nezavřou, a ačkoliv je to často ku prospěchu věci, po nějaké době začne jejich žvatlání lézt na nervy. Nejen, že vám totiž často poradí při nějakém questu, případně řeknou, co byste podle nich měli dělat dál, často ale říkají absolutně nepotřebné věci, a to pořád dokola. Až vám posté někdo sdělí, že byste si v nočním lese měli dát pozor, zabrousíte do menu a mluvu Pěšců vypnete. To se bohužel odrazí i na mnohých pozitivních radách, všechno je ale lepší, než poslouchat ustavičné bláboly na cestách. Své kolegy můžete také jednoduše komandovat, pokyny se ale omezují na „pomozte!“, „pojďte!“, případně „jděte tam!“. Ve většině případů reaguje AI pohotově a dokáže velmi obstojně navigovat prostředím, což je v této hře nesmírně důležité. Často se mi ale také stávalo, že místo útěku z bojiště, který by nám zachránil život, pokračovali v nesmyslné řezanici do té doby, než padli. V tu chvíli musí hráč samozřejmě naběhnout do chumlu a nemehla oživit. Pokud tak totiž neučiní, po chvíli se odeberou zpět do svého světa a vy si pro ně budete muset dojít.
Válečníkem či srabem?
Nebylo by to kvalitní RPG bez řady povolání, ze kterých si můžete vybrat pro sebe to vhodné. V editoru, kde si splácáte postavu svých snů (a také parťáka svých snů), na začátku narazíte pouze na tři povolání – Fighter (bojovník), Strider (lukostřelec) a Mage (mág). Stačí ale splnit pár questů a odcestovat do prvního většího města, když zjistíte, že je povolání mnohem více. Celkové číslo se zastavilo na devítce a nabízí velmi lákavé kombinace tří základní profesí. Narazíte tak například na Warriora, který ovládá takřka všechny typy zbraní, Assassina, zručného v čepelích a lukostřelbě či Magic Archera, jehož šípy mají ten pravý magický říz. V zásadě se jedná o dokonalý tah, protože se mi v jiných RPG již mnohokrát stalo, že jsem narazil na skvělou třídu, které však chybělo pár prvků z jiné. Zde problém odpadá, protože si každý přijde na své. Ať už prahnete po chladných zbraních, magii či kombinaci obojího, povolání jsou vám k službám. Navíc si je můžete kdykoliv změnit, stačí zajít do taverny a vysolit pár zkušenostních bodů.
Každé povolání má svůj unikátní mix schopností a dovedností. Ty se dělí na základní (síla, rychlost, výdrž atd.), rozšířené a nakonec perky. Zatímco základní se vyvíjí postupně s tím, jak dosahujete vyšší úrovně, rozšířené schopnosti už si střádáte podle svého. Tam patří dovednosti a komba s jednotlivými zbraněmi, speciální útoky či bonusy v podobě možnosti nést více věcí v inventáři aj. Nakonec perky jsou stálé schopnosti, které se drží vaší postavy nezávisle na vybrané zbrani. Při změně povolání s jiným zaměřením se vám samozřejmě schopnosti resetují a musíte si ty nové vydobýt bojem. Jakmile ale ozkoušíte alespoň dva druhy povolání ze tří, budete mít ve stromě schopností dost puntíků. Ty si pak v taverně rozdělíte podle potřeby na tři tlačítka ovladače, to samé uděláte i pro svého společníka. Nic ale není zadarmo a kromě peněz na své cestě získáte především body zkušeností.
Zatímco jinde mnohdy raději utečete z boje, případně se budete snažit řešit své problémy v konverzaci, tady se jít na nože vyplatí.
Ty se vám do kasičky samozřejmě sypou za plnění questů, mnohem větší přísun ale získáte ze soubojů. A tady Dragon’s Dogma ukazuje své další eso. S trochou nadsázky lze říci, že patří soubojový systém ve hře k jednomu z nejlepších, který lze v RPG žánru najít. Zatímco jinde mnohdy raději utečete z boje, případně se budete snažit řešit své problémy v konverzaci, tady se jít na nože vyplatí. Ano, Dragon’s Dogma není moc ukecaná hra a díky luxusně vypadajícím bojům se více přiklání k akci. To vám ale vůbec nemusí vadit, protože je variabilita soubojů nevídaná.
Zapomeňte na zběsilé bušení do tlačítek, zde musíte taktizovat, kombinovat speciální útoky, pobíhat, využívat pěšáky jako podporu (nebo se úplně zdekovat a počkat, aby za vás odřeli veškerou práci) a dávat pozor na zdraví a staminu. Tyto ukazatelé totiž kolísají velmi rychle a je tedy zapotřebí mít v brašně pár bylinek na posilněnou. Kromě mnoha druhů menších nepřátel samozřejmě narazíte i na ty větší, kde využijete jeden z mnoha prvků titulu. Tím je samozřejmě možnost vylézt na jakéhokoliv většího nepřítele a vysvětlit mu své záměry hezky zblízka. Tuto vlastnost převzala hra z klasiky Shadow of the Colossus a my jen vítáme, že se tento prvek objevil i zde. Díky tomu má totiž boj hloubku a je více fyzický. Hráč musí více přemýšlet a taktizovat, využívat silných stránek své postavy i kolegů (díky čemuž se vyplatí mít dobře vybalancovaný tým). Už tu nenarazíte na trapné sekání lýtek desetimetrového draka, zde si hezky vyskočíte na hřbet a jede se. Zlatým hřebem jsou pak boje s bossy v podobě mytologických příšer. Na večírek dorazí Hydra, Gryf či Kyklop, které pořádně prověří vaše reflexy.
Krása, kam oko dohlédne
Jak už jsem zmínil v úvodu, tím pravým důvodem, proč hrát Dragon’s Dogma je především obrovský živý svět plný překvapení a dobrodružství, u kterého by se dokázalo přiučit nejednou moderní RPG. Přitom zážitek tu nenajdete v jeho velikosti, nýbrž v malých detailech. Jak postupně odkrýváte zamlženou mapu, nacházíte zasluněné pláně, údolí, horské úvaly, vesničky i velká města se stovkou NPC postav. Ve městech panuje čilý ruch, každý vykonává nějakou činnost. Můžete se projít po náměstí, nakoupit pár mečů a prodat nepotřebné harampádí. Když ale vyjdete za hradby, začíná nová cesta. A nové nebezpečí.
V každém lese, v každém potoce, za každou skálou se mohou ukrývat nepřátelé, na které zkrátka nebudete mít koule.
Prozkoumávat svět Dragon’s Dogma se vyplatí, a to nejen proto, že narazíte na schované truhly a vzácné předměty. Vaši parťáci se totiž učí všechny nové oblasti a další cestování je již mnohem jednodušší. Všichni nepřátelé mají navíc svou vlastní úroveň, která se počas hry nemnění, což je velký skok od toho, na co jsme zvyklí u konkurence. Právě díky tomu je ale toulání po světě natolik poutavé, protože nikdy nevíte, na co narazíte. V každém lese, v každém potoce, za každou skálou se mohou ukrývat nepřátelé, na které zkrátka nebudete mít koule a hráč musí rychle reagovat na vyvíjející se situaci. Možná se to nezdá, ale tento malý prvek obrovských způsobem přispívá k faktu, že cestování po krajině není jen o cestě z bodu A do bodu B, ale dokáže být malým dobrodružstvím.
Po chvíli si na prostředí zvyknete a budete přibližně vědět, kde co očekávat. Pocit neustálého nebezpečí a neznáma se však nevytrací, protože je tu přítomen systém střídání dne a noci. A tentokrát to není jen o hezkém západu slunce. Pokud máte to štěstí a noc vás potká v lese, máte zaděláno na velký problém. Po nocích jsou totiž nepřátelské stvůry mnohem agresivnější, rozšiřují oblast lovu mnohem dále a především útočí ve skupinkách. Vám přitom osvětluje cestu jen malá lucernička na pase, případně pár kouzel, které jsou vám ale stejně platné, jako slepci dalekohled. Noční toulání tak dostává takřka hororový nádech po vzoru Resident Evilu, což je další nesporný klad titulu. Podobně různorodý zážitek při cestování herním světem je už dnes opravdu vzácností a jsem rád, že Capcom myslel i na takové maličkosti.
Je na co se dívat
Vizuální stránka titulu může vzbuzovat jak euforii, tak rozpaky, z větší části se ale vývojářům povedlo vykouzlit velmi působivý fantasy svět. Krajina a příroda je velmi přirozená, stromy a tráva se pohybuje ve větru, hustý les doslova žije a efekty v podobě vířícího se prachu či paprsků slunce dokážou okouzlit i ty nejtvrdší kritiky. Nepřátelské stvůry a mytologické potvory jsou skvěle navrženy a animovány, což se dá říci i o postavách. Smysl pro detail (minimálně co se oblečení a inventáře týče) je opravdu úctyhodný a v mnohém mi Dragon’s Dogma připomínala Pána Prstenů. Souboje vypadají lahůdkově a správně akčně, magie zaplavuje obrazovku efekty a noční toulání je neopakovatelně strašidelné.
Potlesk naopak směřuje k ženským postavám, které projednou vypadají elegantně a přitažlivě, díky čemuž je hraní za ženskou assassínku velmi příjemné (především v krátkých šortkách).
Nejspíše jedinou výtku bych směřoval ke kvalitě textur. Mnohé postavy vypadají zblízka vyloženě hnusně a neumí ani pořádně otevírat pusu při mluvení, prostředí pak často chybí pár polygonů navíc. Kvůli tomu vypadají některá místa velmi chudě a prázdně, nemluvě o rozmazaných zdech či hranách. Tento neduh ale naštěstí není tak častý a pokud budete svůj zájem směřovat jinam, ani si toho nevšimnete. Potlesk naopak směřuje k ženským postavám, které projednou vypadají elegantně a přitažlivě, díky čemuž je hraní za ženskou assassínku velmi příjemné (především v krátkých šortkách). Skyrime, piš si…
Pochvalu si zaslouží také hudba, která se dynamicky mění během hraní. Motivy připomínají tradiční fantasy filmy, mají ale určitý punc unikátnosti a nezní jako okopírovaná data z jiné hry. Hře perfektně sedí také japonský rock, který Capcom umí nacpat do takřka každé své hry. Na RPG není ve hře moc propracovaných konverzací (vlastně jsou všechny dost jednosměrné) a opět si musíme ťukat na hlavu z němé hlavní postavy, člověk už holt ale nemůže chtít všechno.
Fantasy jako víno
Dragon’s Dogma má své nedostatky, které ji budou brzdit na cestě za trůnem RPG žánru a rozhodně nemohu tvrdit, že se v současném stavu může pokusit sesadit z trůnu Skyrim. Nabízí ale téměř dokonalou kombinaci mnoha her, které do sebe navíc skvěle zapadají. I po letném pohledu lze v základu vidět prvky Dark Souls, Demon Hunter, Shadow of the Colossus, Resident Evilu a dokonce i Devil May Cry. Dragon’s Dogma navíc nabízí obrovské množství detailů, jejichž počet občas spíše škodí. To ale nemění nic na faktu, že tu máme velmi kvalitní a promakané akční RPG, kterému stojí za to dát šanci. Je totiž dost možné, že se u něj budete bavit více, než u Skyrimu, jak se to stalo v mém případě.
Recenze
Dragon’s Dogma – dobrodružství za všechny prachy
Akční fantasy, které kombinuje tradiční prvky japonských i amerických RPGček, stejně jako fůru známých her do jednoho klubka. Někdo by mohl namítat, že z toho nic dobrého vzejít nemůže, svými možnostmi ale Dragon’s Dogma jasně dokazuje, že tu někdo myslel správnou částí těla. Těšíme se na dvojku.
Líbí se nám
- obrovský živý svět
- noční toulání
- fůra povolání
- variabilní schopnosti a perky
- propracovaný bojový systém
- obří herní doba
- systém Pěšců
Vadí nám
- divný příběh
- místy odfláklá grafika
- absence pořádných konverzací
Velmi opomijene kvalitni RPG, kterych je potreba…. parada
Proč dáváte recenzi mezi tuhle smršť novinek? Dejte to po E3. .
TumaPetr: Jasně, o bohatých možnostech také mluvím jako o velkém plusu. Musím ale brát základy, mnoho lidí se v tom takto vrtat nebude a pokud do toho člověk neinvestuje dost času, tak jsou některé prvky dost nepříjemné Ty jsou ale stejně jen maličkostí ve srovnání s tím, co hra nabízí. Jedno z nej RPG co jsem hrál.
Pěkný pěkný …. myslel jsem , že to bude provar jak tenkrát …. skusím to.
Edit : aha neni na PC …. tak nic .
Nemůžu se dočkat až si ho koupim… A co se týče toho Skyrimu, tak mně přijde takový mdlý… Jako hezký propracovaný svět má, to se mu musí nechat, ale na vyšším lvlu jsou ty souboje prostě o tom dát do potvory 1-2 rány a je mrtvá… Už teď vim že mě DD bude bavit víc, ale aby to nedopadlo jako s Kingdom of Amalur, který byl pro mě osobně sklamánim…
Na začátku píšeš o pawnech, kteří s tebou příliš komunikují a musíš kvůli tomu měnit nastavení. Spíše bych doporučil najmout mlčenlivější parťáky a upravit chování main pawna. Dále si stěžuješ, že tě parťáci neposlouchali při ústupu z boje a musím tě odkázat znovu na to samé. Zkrátka každý pawn má od tvůrce nastavené vzorce chování (Dá se upravit během hry pomocí wisdom chair nebo lektvary) a ty si musíš najmout ty, kteří ti sedí, ale nestěžuj si na hru. To, že nemluví hlavní hrdina je součástí vžití se do role. (Vzpomene si někdo na bezejmenného z Gothicu? ) A že člověk nesoucítí s ostatními lidmi ve hře? O pawny se starám, rád je poslouchám a spolupracuji, na ostatní bezcenné lidi kašlu…stejně jako ve skutečnosti. Jinak pro mne jedna z nejlepších games, co jsem kdy hrál. V to jsem v současnosti opravdu vůbec nedoufal a navíc od hry, kterou jsem ještě asi měsíc před vydáním nesledoval.
Edit: Mimochodem warrior nevládne všem zbraním, ale jen obouručním.