Game of Thrones RPG

Recenze z hraní PC verze

Západozemí neboli Westeros se stal symbolem moderní fantasy naší generace a sága Píseň ledu a ohně už dávno není pouze záležitostí knih skvělého spisovatele George R. R. Martina. Dokonce už není ani výsadou jen televizních obrazovek a do světa plného intrik, soupeřivých rodů a také nějaké té magie jsme se mohli podívat už i my hráči prostřednictvím strategie Game of Thrones: Genesis.

Ta naneštěstí čest své předloze neudělala a kvalitní podání Martinova příběhu tak zatím pořád ještě nabízejí pouze knihy a televize. Tedy nabízely! Nově se totiž na naše konzole a harddisky dostává Game of Thrones RPG, které konečně slibuje důstojné uctění slavné série. Podle některých zlých jazyků (rozumíme samozřejmě fanoušci Pána prstenu) se ovšem vývojáři z Cyanide, kteří mají na svědomí i tu strašnou strategii, jež se může rovnat mučení, zrovna dvakrát nepolepšili a zprvu bych jim i věřil.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Počáteční kroky po virtuálním Westerosu jsou totiž tvrdým nárazem fanouška na nízkorozpočtovou produkci francouzských vývojářů a především na pocit, že se k nám dostává pouhopouhý přívěšek známějšího a povedenějšího seriálu, z něhož si autoři půjčili jak vzhled postav, tak i celého světa. Všechny tyhle první úsudky však po nějaké době vezmou za své a každý znalec Západozemí nakonec příjme nové dílko Cyanide alespoň s malou pochvalou.

Nové osudy, starý svět

Doslova na každém kroku jde totiž vidět, že to nově frantíci uchopili za trošku jiný konec a dokonce se pokoušejí do známého universa přidat i něco svého. Prohlášení o seriálovém přívěsku odvolá každý, kdo došel alespoň do druhého aktu a stejně tak většina zatvrzelých fanoušků zapomene i na všude vykukující nízký rozpočet.

 

1 z 1

- +

1.

Velice rychle vás totiž chytne příběh, který je překvapivě zcela nový a s tím knižním, potažmo seriálovým má společného jen málo. Cyanide si vlastně pouze vypůjčili herní svět a pár signifikantních okamžiků celé historie Západozemí a zbytek dodali sami. Dočkáme se totiž vyprávění, jehož středobody jsou dva zcela neznámí muži, kteří prožívají nové a ve valné většině případů i neokoukané situace.

Příběh popisující zcela jiné hrdiny, než kniha a seriál dokáže svými kvalitami zaujmout jak znalce celé ságy, tak i úplné nováčky.

Prvním hrdinou je Mors, člen Noční hlídky a strážce prastaré zdi, jenž řádí hlavně na severu a pokud možno se vyhýbá většině intrik a podrazů tolik typických pro jih a Rudou baštu. Ani o tuhle část universa ale díky druhému hlavnímu hrdinovi hráči nepřijdou. Rovnou do víru špinavé politiky a zápasu o trůn se vrhá Alester Sarwyck, člen řádu R'hllor a také mladý šlechtic zápasící o pozici svého rodu ve vysoké mocenské hře.

Ve znamení seriálu

Nebudu vám ani vyzrazovat jak oba hrdinové skončí nebo zda se nakonec setkají, protože příběh je příjemným překvapením, které hře dodává na atraktivitě jak pro fanoušky universa, tak i pro úplné nováčky. Neznalci si totiž prožijí story plnou intrik, podvodů, nejednoznačných charakterů a dobře zvládnutého vyprávění. Fanoušci pak budou nadšeni možností potkat známé postavy, prohodit s nimi pár slov a především nebudou postrádat typický rukopis George Martina.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Respektive typický rukopis filmařů. Pravdou totiž je, že pod pojmem Game of Thrones si dnes většina mediální masáží semletých mladých hráčů a televizních diváků vybaví hlavně seriál z produkce HBO, nežli skvělou knižní ságu a pro tyhle účely je zde oficiální seriálová licence ždímána do poslední kapky.

Seriálová licence je využita do posledního detailu a věrně jsou zobrazeny postavy i lokace.

Herní zážitek skvěle dokresluje hudba z pera Ramina Djawadiho a především pak podoba herního světa a známých postav, která seriál zcela věrně kopíruje. Je opravdu příjemné, když potkáte Varyse, jenž jako seriálový Varys v rámci videoherní grafiky vypadá a také mluví hlasem seriálového herce.

O hlavu připravená grafika

Podobně příjemný má být i průchod známými lokacemi a částečně dokonce i je, ale grafika úplné nadšení rozhodně nedovoluje. Bez nadsázky rovnou označím Game of Thrones za jednu z nejhnusnějších her letošního roku. Na technickém zpracování a obzvláště na grafice se šetřilo a tak je Rudá bašta nebo Černý hrad o poznání méně monumentální a exkluzivní. Většina lokací je příliš malinkých a hnusných, rozplizlé textury nezachrání ani čiré fanouškovství. Neustále vás budou štvát neviditelné textury a z důvodu úspory času a lidských zdrojů chybí i pocit volnosti pohybu.

Největším zklamáním celé hry je grafika, která ztrácí i na průměr, oslovit nemůže vůbec nikoho.

Tohle jednoduše není hra od Ubisoftu, na které dělalo 1000 lidí, a tak zde zcela chybí jeden zároveň existující svět. Herní prostředí se skládá z důležitých míst Sedmi království, mezi nimiž cestuje pouhým klikáním na mapu a samotná cesta načtenou lokací bohužel probíhá většinou pouze jedním směrem. Místo Králova přístaviště je tady jen pár uliček a divočina či zasněžené lesy severu oproti jiným hrám působí jako chudí příbuzní.

 

1 z 2

- +

1.

2.

V tomhle ohledu je rozhodně Game of Thrones prohrou zábavy nad penězi a kromě lokací to samozřejmě pociťují i animace a modely postav. Mluvil někdo před vydáním hry o použití technologie Motion capture při snímání obličejů? Jako marketingový tahák sice pěkné, ale Varys vypadající jako kdyby do něj napíchali botoxové injekce určené zcela umělé Cersei, mluví o něčem jiném.

Zpomalená řež

Naštěstí jsem už z žánru RPG na trošku horší grafiku zvyklý a Game of Thrones tuto daň za její vznik odpustím. Stejně důležitá, ne-li ještě důležitější je totiž hratelnost a v tomhle už si je tohle RPG o poznání jistější. Vyzvednout musím především lehce netradiční a velice zajímavý soubojový systém.

 

1 z 1

- +

1.

Všechno stojí a padá s výběrem a následným vývojem vaší postavy. Podle toho, zda máte lučištníka, těžkopádného bojovníka nebo třeba mrštného válečníka, se odvíjejí speciální schopnosti, které jsou alfou i omegou všech bitek a ozbrojených střetů. Kromě základního útoku a vykrytí úderu totiž můžete stisknutím mezerníku zpomalit čas a naklikat své postavě a také vašim spolubojovníkům sérii až tří speciálních úderů, uzdravovacích schopností a magických překvapení.

Soubojový systém takřka koketující s tahovým řešením je vedle příběhu největším tahákem celé hry.

Takto nastavený soubojový systém klade velký důraz na taktiku a nutí hráče schopnosti dobře volit. Všechno totiž stojí také na energii, jejíž ukazatel pochopitelně není bezedný, a když jednou skončíte vysílen, garantuji vám, že moc dlouho na nohou nevydržíte. Obtížnost je totiž lehce vyšší a leč se nejedná o nic nepřekonatelného, hráči FPS určitě pár problémů mít budou.

Špetka magie proti stereotypu

Stejně jako hratelnost příjemně ozvláštňuje soubojový systém, tak stereotyp rozbíjí ještě jedna speciální schopnost obou hrdinů. Jak již bylo řečeno, Alester je člen R'hllor a jako takový vládne speciálními schopnostmi spojenými s ohněm, které využívá jak k boji, tak i k řešení zádrhelů logičtější podstaty. Mors je pak takzvaným měniče, tedy člověkem se schopností převtělit se do zvířat a zejména do svého psa. Prostřednictvím této schopnosti se tak hráč dostane i do jinak nepřístupných míst a skrze psův čich může také stopovat hledané osoby, čehož hra poměrně často využívá.

 

1 z 1

- +

1.

Celkově jsou obě tyto možnosti vedle soubojového systému asi nejvýraznějšími featurami celé hry. Zbytek je totiž již vyloženě tradiční a klasické sbírání nového vybavení už dnes nikoho nemůže překvapit. Za zmínku snad stojí ještě příjemná počáteční úprava hrdinových schopností, kde se nemyslí jen na to dobré, ale hráč si například musí vybírat i špatné vlastnosti a nechybí ani další, poměrně komplexní možnosti následného vývoje.

Šeď průměrnosti

Jako by se mohlo zdát, až na dvě solidní featury se v Cyanide zmohli jen a pouze na šedý průměr. Ničím totiž neoslňují ani rozhovory ve stylu Mass Effectu, které postrádají jak dopad jakéhokoli morálního systému, tak se také prakticky vůbec neodrážejí na vývoji celého příběhu. Hra sice nabízí až pět různých konců, ale ve valné většině případů jsem stejně netušil, která volba zrovna byla osudová, a která nikoli.

Příběh bohužel nijak zvláště neovlivňují hráčovy volby a spolu s nudnými úkoly je tak hra odsouzena spíše k průměrnému hodnocení.

Ve znamení průměrnosti se nakonec nesou i questy, jejichž náplň si ve většině případů ani nevybavuji. Jedná se totiž pouze o zcela tendenční zajdi tam, najdi tohohle a tamto mi přines. Tyto archetypy jsou pouze zaobalené do výše zmíněného povedeného příběhu a ikonického světa George Martina, a ačkoli fungují, tak nenabízejí žádnou přidanou hodnotu.

Stvořeno pro fanoušky

Se slavným spisovatelem jsme začali a tak s ním docela příznačně i končíme. Game of Thrones RPG totiž stojí a padá především na skvělém využití licence a na dobře napsaném příběhu, který je schopen oslovit jak fanoušky série, tak i úplné nováčky. Prezentaci celého díla ovšem sráží brutálně zastaralá technická stránka v čele s ošklivou grafikou a až na bojovou stránku a pár drobností vyloženě standardní hratelnost, která nijak výjimečně nepřekvapuje.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Úkoly jsou nudné, rozhovory se téměř neodrážejí na herním světě a celkově tak jde pouze o průměr, který je sice lepším průměrem, ale pořád průměrem. Takto pouze za 6, milovníci Martinova díla však klidně i za 8. Pokud patříte mezi milovníky Tyriona, Varyse nebo proradné Cersei, tak si totiž přijdete na své a i já bych lhal, kdybych řekl, že jsem se dobře nebavil.