Krater – obrovské zklamání

Při rychlém ohledání totiž Krater vypadá parádně. Na Steamu vás přijde na pár dolarů, za něž dostanete na první pohled propracované akční RPG s vesměs prostou, leč neuvěřitelně sympatickou grafikou a hlavně vynikající atmosférou postapokalyptické budoucnosti. Bohužel, řada velice podivných tvůrčích rozhodnutí se vcelku úspěšně stará o postupný útlum nadšení, dokud si ho nevšimnete ležet na zemi, pod podrážkami vašich hráčských ambicí. Přeskakuju? Fajn, vezmeme to od začátku.

Jak už jsme zjistili z Rage, Borderlands, Falloutu a bambilionu dalších titulů, blízká budoucnost pro lidstvo neskrývá nic příjemného. Lidstvo se přestane mýt, ženy se přestanou holit, Zemi zaplaví mutanti a možná, jen možná neumřete hned na začátku nějaké kataklyzmatické události. A pokud se vám přeci jen podaří přežít, radosti si stejně moc neužijete, neb zjistíte, že se kdesi na severu Evropy (hranice už přece dávno neplatí) objevil obří kráter, jenž kolem sebe kompletně proměnil veškerý život.

Na jeho okrajích i vně jsou typy fauny i flóry, které jste v životě neviděli, lidé jsou neustále nabroušení a do toho všeho jste hovado, co se neumí ovládat a předchozí večer se zkalilo pod obraz. O co tady vlastně jde tak budete muset teprve zjistit, přičemž abyste se mohli pustit do světa beze strachu z brzkého konce vaší dráhy dobrodruha, je třeba sehnat si parťáky. Jejich lov je vlastně takový herní tutoriál, kde ještě všechno funguje jak má. Soubojový systém je vcelku prostý (navzdory údajnému důrazu kladenému na strategické prvky ale zapomeňte na možnost pauzování) a každý, kdo někdy nějaké RPG hrál během pár minut pochopí, která bije. Pravděpodobně proto, abyste měli víc času divit se, co to tvůrci provedli s postavami.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jejich vývoj je totiž asi největším negativem hry a tak trochu i WTF momentem. Abych vás uvedl do obrazu… jedna z prvních věcí, kterých si bez pochyby všimnete je, že vám nepřibývají žádné zkušenosti. Levely pro své parťáky i sebe si musíte nakupovat za těžce vydřené peníze a to zdaleka není jediný háček. Ba naopak! Každého rekruta pod vaším velením totiž v daných lokacích můžete vylepšit pouze na určitou úroveň. Až se tak stane, dojde k přesunu a vy můžete zamávat vašim investovaným penězům. V novém prostředí si musíte najít novou partu a tu si vypiplat hezky od píky. Fakt, že postupujete příběhem, bojujete se stále silnějšími nepřáteli, to vše za využití postav na nultém levelu je vážně na facku.

V praxi proto systém vypadá tak, že s novými postavami strávíte kopec času plněním těch nejjednodušších questů, protože kdybyste je vzali rovnou tam, kam chcete a potřebujete, s absolutní jistotou by vám chcípli po pár úderech. A to je druhá věc, která člověka zarazí. Nejen, že se postav musíte po čase zbavovat dobrovolně sami. Ona to za vás zvládá i hra. Ve studiu Fatshark si nejspíš řekli, že když třetí Diablo nabízí Hardcore mód jen pro ty nejprotřelejší click-mastery, oni ho zprostředkují všem. Když vám tedy životy některé z vašich postav klesnou na nulu alespoň čtyřikrát, můžete ji zahrát serenádu a smutným pohledem ji vyprovodit do věčných lovišť. Zdravíčko, permanentní smrti.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jak jsem ale říkal hned na začátku, je to ohromná škoda, protože gamesa jako taková nevypadá vůbec marně. Audiovizuální kabátek nikoho neurazí (soundtrack si dokonce můžete nově pořídit vylisovaný na CD) a nezřídka dokáže překvapit i vyrazit dech. Spousta myšlenek je nesmírně zajímavých a třeba zpracování questů si zaslouží olbřímí pochvalu. Proč? To pochopíte až budete po několikáté s vašimi charaktery plnit stále ty nejjednodušší z nich. Jejich rozmanitost je totiž obdivuhodná, a i když se stále znovu a znovu vracíte na začátek, skutečně nudit a otravovat vlastně nikdy nezačnou. Tomu ostatně nemálo napomáhá i chytrý loot, jenž dokáže vypadávané předměty nakombinovat dostatečně atraktivně, abyste lehké protivníky nezabíjeli jen z povinnosti.

To však přímo vede k dalšímu mínusu, kterým je fakt, že se svými pimprláky můžete vlastně používat jen dvě věci – zbraň a gadget. K tomu připočtěte ještě skutečnost, že v daný čas lze čerpat výhody jen ze dvou vybraných schopností a možnosti jak vaše postavy budovat se bryskně smrsknou. Škoda, zatraceně velká škoda! Vždycky když si člověk myslí, že narazil na zlatou žílu a začne si říkat „okay, tamto je sice na přesdržku, ale tohle funguje výborně“, přijde hra s něčím co pozitivní dojem utlumí, nebo rovnou zmlátí, oběsí, rozčtvrtí a každý kus zakope na jiném světadílu. Třeba s prapodivným vylepšením postavy, o kterém jsem, jak tak koukám, ještě nemluvil.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Místo získávání klasických bodů a jejich následného přerozdělování do vámi zvolených atributů totiž titul nabízí implantáty. Ne ty silikonové, ale bio cosi kdesi, jež se víceméně starají o boostování vašich dovedností. Ty nicméně opět stojí peníze a známe kolečko lítosti a agrese se zase roztáčí. K tomu si připočtěte ještě ne úplně ideální umělou inteligenci, obzvlášť co se pathfindingu týče (charaktery nemají problém se o sebe vzájemně zasekávat a způsobovat vám tak nemalé obtíže), a musí vám být jasné, že hru prostě a jednoduše nemůžu vychválit do nebes.

V rámci úsměvného paradoxu ji však musím dát hodnocení, které byste z textu pravděpodobně nevytušili. Navzdory všem chybám a trablům, jichž gamesa nemá málo, jde o docela sympatickou záležitost, které nesmírně prospěla celá řada opravných patchů a hlavně jí do vyšších sfér pomáhá vykopat online kooperace, v níž můžete s kamarády i cizáky plnit k tomu určené mise. Započtěte následně i příslib autorů, že se během tohoto a příštího roku dočkáme příběhových rozšíření á la Borderlands a člověk zkrátka musí přimhouřit obě oči, sklopit uši a zakdákat 6/10.