Deadlight – atmosférická hopsačka

Je to sice trochu smutné, ale indie hříčky mainstreamová scéna téměř nebrala vážně do té doby, než přišlo Limbo. Svým extrémně jednoduchým a přesto geniálním konceptem dokázalo přitáhnout k obrazovkám tisíce lidí, o čemž se můžete přesvědčit i v naší recenzi. Už při první pohledu na Deadlight zkušeným hráčům dojde, že si z tajemného Limba hra vypůjčila více než dost. A proč také ne? Když nám v Limbu něco chybělo, tak to byli zombíci.

Surový horor

Deadlight na to jde rozhodně správně, minimálně z hlediska podání příběhu. Píše se rok 1986 a svět je na pokraji zhroucení. Téměř 90% světové populace je pryč a smrtonosný vir změnil zbytek v krvelačné zombie, ve hře pojmenované jako Stíny. Hráči se vžijí do role Randalla Wayna, který se prodírá zamořeným Seattlem a hledá svou ženu a dceru. Do všeho se motají Waynovi přátelé a především tajná vojenská organizace se zlotřilými plány, takže situace rychle nabírá na obrátkách. Příběh je vyprávěn pomocí animovaných komiksů, které dobře zapadají do celkového konceptu a zbytečně nenudí. Surově realistický příběh bohužel shazují příšerné dialogy, o tom však až později.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Deadlight sází na populární notu. Nesnaží se napodobit zombie parodie, zamořující internet v poslední době a jde po mrazivě realistickém podání, které máme tak rádi například v seriálu The Walking Dead. Také zde musíte žasnout nad chaosem, který se ve světě rozpoutal, brečet nad neustále unikajícími informacemi o vaší rodině a pochovávat jednoho přítele za druhým. Ale právě v tom je hlavní atmosféra hry. V depresivním, krvavém a nelítostném existování. Příběh se navíc ke konci zcela zlomí vejpůl a hráče čeká pěkně mrazivé překvapení. O tom však už ani muk. Jeden z nedostatků hry však tkví v její samotné délce. Seattlem proběhnete během tří hodin a není tu nic, co by vás udrželo u obrazovky déle. Stejně jako v případě Limba se tak jedná o extrémně krátký, ale chutný zážitek, který skončí právě tehdy, když si jej začnete opravdu užívat.

 

1 z 1

- +

1.

Kolísavá hratelnost

Hra naštěstí není jen o příběhu, ale i o hratelnosti samotné a o prostředí, ve kterém se pohybujete. Velkou části zážitku je hopsání, šplhání a hledání správné cesty 2D světem. Běhat tedy můžete jen doleva či doprava, prostředí je však zpracováno ve 3D, díky čemuž vznikají některé skvělé momenty a nečekané situace. Na rozdíl od Limba, které je z větší části postaveno na řešení fyzikálních hádanek, jich tu však najdete jen pár, což je velká škoda. Tvůrci totiž několikrát ukážou, že na chytře vymyšlené puzzle mají, je tedy nepochopitelné, proč v celé hře narazíte jen na pár vypeklitých příkladů, které ještě ke všemu závisí spíše na všímavosti, než vašich mozkových závitech.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vývojářům se moc nepovedl ani prostředek hry, který strávíte ve velkém tutoriálovém labyrintu. Více neprozradím, řeknu však, že se tato složka dala vymyslet mnohem lépe a co je horší, příliš ruší od celkové nálady a atmosféry, ke které se budete chtít vrátit každou minutu tohoto podzemního dobrodružství.

Kromě příběhu lze ve hře najít několik bonusových výzev a rozličných ID karet u polehávajících mrtvol.

Situaci zachraňují achievementy, které budete nacházet počas své cesty. Narazíte především na ztracené stránky ze svého deníku, jež více osvětlí situaci ve světě a odhalí některé detaily příběhu, aby jej hráč více pochopil. Kromě toho lze najít několik bonusových výzev a rozličných ID karet u polehávajících mrtvol. Bohužel ale neodemykají nic podstatného, dočkáte se maximálně nových achievementů či oblečení pro vašeho avatara na Xbox Live.

 

1 z 1

- +

1.

Kulkou nebo rozumem?

Jak už jistě tušíte, konfrontacím se ve hře nevyhnete. Tam, kde jste v Limbu mohli jednoduše utéct, případně nepřítele přechytračit fyzikálně, zde jednoduše vytáhnete kvér a provrtáte zombíky olovem. Nábojů je samozřejmě poskvrnu a tak přichází na řadu strategie, která často vypadá tak, že si vyšplháte na vyvýšení, zapískáte na nemrtvé, jež si to k vám samozřejmě přišinou, a pak jednoduše uděláte olympijský skok a odsprintujete do dáli. Taková taktika se hodí, když chcete ušetřit náboje a nestojíte o nepotřebné bitky, často na vás ale zombíci zaútočí z obou stran a pak nezbývá, než se rychle otáčet. Ovládání je naštěstí dostatečně jednoduché a vše obstaráte dvěma analogovýma páčkama a několika tlačítky ovladače.

Nepříjemným faktem je, že se mnohé puzzle soustředí na tom, aby hráč co nejrychleji aktivoval nějaký spínač, zatímco se do okolí donekonečna spawnují nepřátelé.

Kromě pistole a brokovnice na sobě potáhnete ještě sekery, ta je ale proti zombíkům překvapivě extrémně neúčinná. Proti jednomu se ještě dá ubránit, více mátořících se bestií ale hrdina jednoduše nezvládne. Nepříjemným faktem je, že se mnohé puzzle soustředí na tom, aby hráč co nejrychleji aktivoval nějaký spínač, případně ustřelil držák u okna, zatímco se do okolí donekonečna spawnují nepřátelé. Během takových chvilek budete drnkotat zubama a modlit se, aby už bylo po všem. Škoda, že vývojáři nedokázali vyvážit hranici mezi snahou a frustrací, která je často velmi tenká.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Umělecké pojetí vede

Deadlight je jednou z těch her, která láká svým výtvarným stylem, nikoliv grafickým pozlátkem jako takovým. Ačkoliv titul běží na Unreal 3 enginu, jde tu hlavně o atmosféru. A ta se povedla na jedničku s tučnou hvězdičkou. Pokud opomenu onu nudnou prostřední část, sálá ze zdevastovaného Seattlu ta pravá atmosféra. Skvěle je vyžito 3D pozadí, které zasahuje do samotné aktivní 2D plošiny, kde se pohybuje hráč. Často tak uvidíte, jak opadává omítka ze vzdálených budov, zbylí přeživší utíkají do bezpečí, případně vás hledá vrtulník. Často se také zombíci vynoří právě z pozadí a hráč musí dávat pozor, kde přesně stojí. Potěší také malé detaily a efekty, které opravdu dokážou oživit hru. Ať už jde o třísky z rozkopnutých dveří, vystřelené mozky nebo detailní okolí, vše vypadá perfektně.

Chápu, že se vývojáři snažili o filmovém pojetí s hlubokými monology, částečně se jim to i povedlo. Všeho ale s mírou, a Deadlight to zcela zjevně přehnal.

Menším kamenem úrazu je dabing postav, respektive dialogy samotné. Hlasy se k postavám víceméně hodí, co však dokážou vypustit z úst často nutí vypnout zvuk. Nemluvím tu ani tak o klišovitých filozofiích a rádoby tvrďáckých hláškách, jež začnou lézt na nervy už po prvních několika minutách. Spíše jde o to, že musí Randall komentovat takřka každý svůj krok. To poznáte hned na začátku, kdy vám prakticky postava říká, co s ní máte dělat a i když to ve stylu tutoriálu nezní špatně, po polovině hry už to začne vypadat divně a často budete mít nutkání zařvat, aby už držel hubu. Chápu, že se vývojáři snažili o filmovém pojetí s hlubokými monology, částečně se jim to i povedlo. Všeho ale s mírou, a Deadlight to zcela zjevně přehnal.

 

1 z 1

- +

1.

Za pár kaček nad zlato

Deadlight se ve velkém podobá Limbu, a to jak hratelností, tak atmosférou a celkovým pojetím. Vezmu-li v úvahu, že vás vyjde jen na pár kaček, rozhodně se koupě vyplatí. Už jen kvůli neopakovatelné hororové atmosféře, která vás vtáhne stejně, jako dříve zmiňovaný seriál. Velkou škodou je extrémní krátkost, nevychytaná prostřední část a klišovité dialogy. To je však daň za povedené dobrodružství, které rozhodně musí mít pokračování.