Plošiny a zase jenom plošiny
Recenze ještě ani nezačala, ale už bylo řečeno to nejdůležitější. Na rozdíl od předešlého 3D Land, New Super Mario Bros. 2 je stará dobrá plošinovka, viděná výhradně z boku. V ní vás čeká naprosto překvapivá, šíleně nepředvídatelná zápletka. Zachránit princeznu Peach, kterou tentokrát unesla celá rodinka pěkných gaunerů. No dobře, zas tak překvapivá a nepředvídatelná není. Naopak. V případě ikonického instalatéra je však spíš než cíl důležitý průchod, a to přes množství levelů v šesti prostředích, každé se svéráznou tématikou (klasická zeleň, poušť, pláže, zasněžené hory, oblaka, vulkanická oblast). Nechybí ani trojice bonusových světů. Kromě úkolu projít každý level máte přitom možnost sbírat hromady, hromady a další hromady zlaťáků. Díky nim se vám samozřejmě zvyšuje skóre, při dosažení sta zlaťáků se vám navíc přičte k dobru jeden život. Zkrátka klasika.
Stejná klasika je i možnost najít v každém levelu trojici speciálních mincí, tzv. Star Coins. Ty vám nejen dovolí průchod skrz bonusové světy, ale hlavně máte při patřičném počtu přístup do jakýchsi houbových domečků, v nichž vás čeká množství bonusů a zlepšováků. Dobrá zpráva určitě je, že už nepotřebujete sbírat Star Coins pro odemčení základních levelů, jako tomu bylo v Super Mario 3D Land. Ale zpět ke zmíněným bonusům a zlepšovákům. Ty lze totiž nacházet a sbírat i během průchodu jednotlivými levely. A co přesně jde? Nejdůležitější, a zákonitě nejzábavnější je trojice obleků. První z nich je Fire Mario, jenž se skrývá pod barevnou kytkou a dovolí vám metat firebally. Dále můžete nalézt oblek Gold Mario, pro změnu se schovávající pod zlatou kytkou, a ten umožní metat ještě větší firebally, které mohou likvidovat nejen nepřátele, ale i zdi. Něco takového jsem si přirozeně pokaždé užíval, člověk si s tímto oblekem připadá jako instalatérský terminátor. Srandu si lze užít i se známým Raccoon Mario (původně Tanooki, název pravděpodobně změněn na žádost ochránců zvířat), jenž získáte sebráním hnědého lístku. S ním se můžete vesele ohánět ocasem a trávit ve vzduchu o poznání víc času. Pokud se vám navíc obzvlášť nedaří a v jedné úrovni několikrát za sebou zemřete, hra vám nabídne speciální zlatou verzi Racoon obleku, jež vám pro daný level propůjčí nesmrtelnost. Totéž bylo koneckonců k dispozici už v Super Mario 3D Land.
Zlaťák za zlaťákem
Kromě obleků lze sbírat i hvězdy pro dočasnou nesmrtelnost a pár typů hub. Červená vám dodá zdraví a navýší skóre, zelená vám stejně jako stovka zlaťáků přidá život, a modrá zase Maria extrémně zmenší, což má za následek, že je hrdina lehký jako pírko. Občas narazíte i na červené nebo zlaté kruhy. Po průchodu červeným kruhem je třeba sesbírat osm náhle se objevivších červených penízků, za což dostanete zelenou houbu, a po průchodu zlatým zase zezlátnou nepřátelé, a začnou za sebou trousit množství zlaťáků.
Oblíbené Mariovy převleky se vrací, tentokrát nechybí ani Golden Mario s devastující silou fireballů
Tím se konečně dostávám k nepřátelům. V levelech samozřejmě nepobíháte sami, takže vám problémy mohou způsobit nejen četné překážky a pasti, ale i samotní nepřátelé. I v tomto ohledu čekejte klasiku. Hnědé potvory zvané Goomba, želvy, žravé květiny, duchové (Nintendo nezapomnělo ani na úrovně uvnitř strašidelných domů), prostě všechno, co kdy Mario ve své historii nabídl. Řadoví protivníci navíc často neslouží jen jako pouhé zpomalení, ale jako skutečný problém, takže se občas můžete zapotit. Alespoň já měl sem tam potíže s hladkým postupem. Na konci každého prostředí vás navíc čeká i hrad, a v něm nějaký ten bossfight. Ačkoliv žádný z nich není nějak zvlášť těžký, jsou všechny alespoň řádně originální, jednoduše řečeno je každý jiný.
Když Mario nestačí
Musím říct, že mě průchod hrou opravdu bavil, zvlášť když nebyl nijak krátký. Mariovská hratelnost prostě zklamat nemůže. I když, místy nastal drobný stereotyp. Jedinečné a originální prostředí rozhodně zahání každou chvíli, ale level design občas působí jako přes kopírák, především v počátečních světech. Občas tedy zábava zakolísala, a já chtěl prostě jen projít úroveň do konce, a to s nadějí, že příští level už snad nabídne něco nového. Stejně tak bych si představoval lepší systém ukládání, resp. auto-savů. V klíčových bodech všech světů vám sice hra nabídne, zda chcete hru uložit, nabídne vám to i při odemčení houbových domů a bonusových levelů, ale nebylo by vůbec od věci, kdy by se jednou za čas hra ukládala sama. I uložení při ukončení musíte sami odkliknout, a pokud na to náhodou zapomenete, což se klidně může stát, lze tak ztratit docela slušný postup, což může být především v posledních fázích dost k vzteku (ne že by se mi něco takového stalo, zapomínal jsem jen ze začátku).
Alespoň tomu stereotypu může částečně zamezit možnost kooperativního hraní, což mi vážně chybělo v 3D Land. Pokud máte k dispozici kolegu, jenž taktéž vlastní Nintendo 3DS a New Super Mario Bros. 2, může se ujmout role Luigiho, a celou hru projít společně s vámi. Hraní ve dvou je samozřejmě zábavnější, rychlejší, účinnější, a také jednodušší. Pokud navíc trpíte horečkou ze sbírání zlaťáků, nabízí nový Mario i nový mód Coin Rush. V něm vás čeká trojice náhodně vybraných levelů z každého prostředí, a vy nemáte za úkol nic jiného, než v časovém limitu všechny úrovně projít a posbírat co nejvíc zlaťáků, které se vám následně přičtou k celkovému skóre, viditelnému přes StreetPass. V tomto případě opravdu nejde o nic jednoduchého, stačí jediná chyba, jedné úmrtí, a můžete začít odznova.
Pokud máte možnost, určitě vyzkoušejte kooperaci Maria a Luigiho. Všechno je hned zábavnější, svižnější a pestřejší
Barevný jako vždy
New Super Mario Bros. 2 si navíc stále udržuje jedinečný grafický kabát, kdy všechno vypadá nesmírně stylově. Jak asi tušíte, vzhledem k tomu, že jde o klasickou plošinovku, 3D efekt ztrácí jakýkoliv význam, i když prostředí, v němž se přesunujete mezi všemi úrovněmi, je ve třetím rozměru. Ale upřímně, něco takového musí mrzet asi málokoho, když víte, že si kupujete klasickou dvourozměrnou (pokud se to tak dá říct) plošinovku. Svůj vysoký standard si udržuje i ozvučení, od zvuků prostředí přes vřískání princezny Peach až po klasický hudební doprovod, na jehož tóny dokonce pravidelně tancují nepřátelské želvy a díky veselým a rytmickým tónům skvěle doplňuje jedinečnou atmosféru.
Nintendo si zaslouží pochvalu i za ovládání. To je v mnoha ohledech stejné jako v 3D Land. Circle Pad nabízí základní pohyb, díky tlačítkům X nebo Y můžete sprintovat, sbírat předměty (většinou ulity po padlých želvách), nebo se chytat plošin a pavučin, po nichž lze následně šplhat. Tlačítka A a B naopak slouží ke skákání nebo plavání v podvodních levelech. Na všechny ovládací prvky si zvyknete okamžitě, což je hlavní.
Vstříc další záchraně
Dalo by se říci, že je Bros. 2 v podstatě jen další plošinovka s Mariem v hlavní roli. To je vlastně pravda. Do žánru nepřináší nic extra nového, což je také docela pravda. Naopak ale dohání všechny klasické prvky k bodu, jenž nemá daleko k dokonalosti, ať už jde o řemeslně zpracované levely, sbírání zlaťáků a všech možných bonusů, kooperativní mód, nestárnoucí nepřátele nebo pohodlné ovládání a stylový audiovizuál. Tohle všechno dokázalo Nintendo zpracovat mistrně a zábavně. Škoda jen občasného stereotypu a absence pořádného systému auto-savů. Pokud si však dáte pozor, nebo jste jednoduše fajnšmekři v oblasti plošinovek, přes tyto problémy se dá docela snadno přenést. Troufám si však říct, že takový Super Mario 3D Land je před právě recenzovaným titulem stále o malý skok napřed a na žánrové špici. Bros. 2 se však nenechává nijak zahanbit, a tak tu máme klasickou, ale přitom nesmírně zábavnou a stylovou plošinovku. A to je přesně to, co jsem od proslulého zakrslého instalatéra očekával.
Recenze
New Super Mario Bros. 2
Pocta stařičkým legendám v novém kabátu, jež zároveň nabízí i nesmrtelnou a nesmírně chytlavou hratelnost, která jen výjimečně zakopne. Nový Mario zkrátka ani tentokrát nezklamal.
Líbí se nám
- skvěle zpracované prostředí i samotné úrovně
- zábavné bonusy a speciální obleky
- stylový audiovizuál
- ideální obtížnost
- pohodlné ovládání
- sbírání zlaťáků, které je prostě zábava
Vadí nám
- absence pořádného systému auto-savů
- občasný stereotyp
Už nic pro mě tohle