Borderlands 2 – kreslená pecka

Recenze z hraní PC verze.

Původní Borderlands byly velmi příjemným překvapením, které kombinovalo FPS střílečku, RPG titul a brilantní vtípky ve scénáři společně s fešnou cell-shade grafikou. Tuto kombinaci si zamilovalo dostatek lidí na to, aby vývojáři začali přemýšlet o pokračování. Jak ale překonat hru, která ve své podstatně neměla moc nedostatků? Snad jen vylepšit vše, co se dá. Tuto strategii si vzal Gearbox k srdci a mohu-li soudit z vyčerpaného výrazu v zrcadle a dehydratace, byl to výběr dobrý.

Za vlast, svobodu a krásné děvy

Jestli bylo jedničce něco vytýkáno, byl to jednoznačně slabší příběh a ubíjející stereotyp v úkolech, které hráče do ničeho zbytečně netlačily a po chvíli tedy přicházela ona očekávaná otázka „proč to vůbec dělám?“. Nehledě na otevřený svět a kupu úkolů zkrátka musí existovat kostra, která vás bude táhnout dál. Důvod, kvůli kterému budete rádi pokračovat ve své cestě. Gearbox nám sliboval vychytání naprosté většiny nedostatků, jak je to ale s příběhem?

Společnost Hyperion nyní vládne většině planety a ti, kdo se ji snažili postavit, dávno hnijí v údolí.

Inu, k mání máme čtyři zbrusu nové postavy, které však vizuálně i charakterově vychází z dřívější čtyřky. O jejich osudech i schopnostech si více povíme později, prozatím se zaměřme na to, co na planetě Pandora vůbec ranaři dělají. Příběh totiž úzce navazuje na konec prvního dílu (kvůli možným přítomným neznalcům se vyvaruji spoilerů) a opět láká na bájné poklady a tajemství, jež nitro planety skrývá. Drahocenný minerál, odhalený v prvním dílu, totiž není jedinou chuťovkou a mezi obyvateli kolují zvěsti o mnohem zajímavějších věcech. Od minula se však ledacos změnilo. Společnost Hyperion nyní vládne většině planety a ti, kdo se ji snažili postavit, dávno hnijí v údolí. Svět se tak rozdělil na utlačované a útočníky, kde poslední naděje třímá obrněné město Sanctuary.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Lidé však potřebují hrdinu, který povstane a pořádně naklepe hlavnímu padouchovi, Hezounovi Jackovi. Do příběhu se navíc vrací tajemná kráska Strážný Anděl, mnohé postavy z jedničky a dokonce i původní čtveřice hrdinů. Úkol je tedy jednoduchý – nasbírat co největší posily a vymlátit Jackovi všechny zuby za to, co provedl vám i celé planetě. Bude to však opravdu tak jednoduché? Ne. Příběh naštěstí zbytečně netlačí a často dává prostor nepovinným misím a úkolům, které jsou pomalu zábavnější, než ty příběhové. Zadání se většinou nehne ze zajetého „zabij toho“ či „přines to“, což je rozhodně škoda, avšak samotný podtext, atmosféra a scénář těchto misí z nich dělá unikátní zábavné chvilky, které rozhodně není radno obcházet stranou. Omáčka zde zkrátka zdaleka převyšuje možný stereotyp samotné mise, což je skvělé.

Sám Hezoun Jack je bezednou snůškou srandiček a pichlavých poznámek, které vás příjemně překvapí ani ne půl hodiny po startu.

Nepostradatelnou součástí příběhu a celé DNA série je excelentní humor, který kombinuje inteligentní hlášky s opravdovým šílenstvím. Šílení nepřátelé a ještě šílenější věty letící vzduchem se vrací i zde a patří mezi to vůbec nejlepší, co titul nabízí. Pokud vás neuhrane samotný příběh, vtípky trhající bránici vám to bohatě vynahradí. Sám Hezoun Jack je bezednou snůškou srandiček a pichlavých poznámek, které vás příjemně překvapí ani ne půl hodiny po startu. Takhle si pánové představuji zábavný zážitek z hraní.

 

1 z 1

- +

1.

Harampádí až oči přechází

Každému dojde, že příběh není tím hlavním důvodem, proč titul vůbec hrát. Jistě, od minula se scénář řádně polepšil a dokonce dokázal vtisknout situacím nějaké ty emoce a motivaci, tím největším důvodem, proč budete těch 30 hodin sedět u obrazovky je ale především nepřeberné množství chuťovek, které naleznete po cestě. Ve svém základu jsou Borderlands 2 čistokrevnou střílečkou. Dostanete úkol, vykosíte vše, co se na vás křivě podívá a jde se dál. Na rozdíl od mnoha ostatních titulů tu však po vykonání spravedlnosti posbíráte vše, co zůstalo. A že je z čeho vybírat. Svět je plný zbraní, modifikací, perků, oblečení a dalších maličkostí, které většině hráčů spustí onu sbírací horečku z Diabla. Jak můžete vypnout hru, když za tím dalším rohem může být o něco lepší brokovnice a hezčí ochranný štít?

 

1 z 2

- +

1.

2.

Na první pohled to možná nevypadá, ale právě kombinace povedenějšího příběhu a neustálé honby za novým vybavením je dostatečně motivující na to, aby vás hra pohltila. Gearbox se poučil z dřívějších chyb a značně pozměnil inventář, stejně jako možnosti jeho úprav. Nespočet zbraní lze nyní upravit mnoha způsoby, které jsou často unikátní vzhledem k vaší postavě. Z nepřátel vypadávají módy a upgrady, které přidávají dodatečné vlastnosti vašim zbraním, štítům či inventáři celkově. Nemluvím tu nyní o postavách, nýbrž o samotném batohu na zádech. Počet válejícího se harampádí občas přerůstá přes hlavu a člověk si klade otázku, zda to vývojáři už nepřehnali. Neustálé porovnávání samopalů totiž občas může unudit, na druhou stranu je lepší mít na výběr.

Jedinou černou čmouhou je opět tragicky malá možnost úprav vzhledu postavy.

Vylepšení doznala i vizuální stránka inventáře, která si stále zachovává onen holografický styl. Nabídky jsou však nyní mnohem přehlednější a jednodušší, obchodování lze provést pár kliknutími a přepracování se dočkala také mini-mapa, která konečně ukazuje všechny body pro rychlocestování (rozuměj teleporty) a jiné podstatné prvky. V menu se budete cítit jako doma už po prvním průzkumu, takže lze říci, že vývojáři odvedli skvělou práci. Nepřehlednost prvního dílu totiž občas pěkně naštvala. Jedinou černou čmouhou je tak opět tragicky malá možnost úprav vzhledu postavy. Ta se omezuje pouze na hlavu a celkové barevné kombinace, zatímco bychom mnohem více uvítali výběr a barvení jednotlivých kusů oblečení. No co, člověk nemůže chtít všechno.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Upravuj a dominuj

Jak jsem zmínil již dříve, k mání jsou čtyři nové postavy – siréna Maya, nabíječ Salvador, voják Axton a asasín Zer0 (nebo Zero, chcete-li). Každý má svou unikátní vlastnost a dovednost, která se s ním táhne počas hraní. Maya opět využívá telekinezi a dokáže znehybnit soupeře, Salvador rád používá dvě bouchačky najednou, Axton jako správný mariňák povolává na pomoc střílny a Zer0 na sebe hodí cloak a běží podřezávat hrdla. Jak jste tedy pochopili, každá postava sedne jinému typu hráčů, právě možnost výběru je ale to podstatné. Když navíc dohrajete hru, není problém ji spustit nanovo v bonusovém režimu, kdy si ponecháte všechny levely i inventář z prvního dobrodružství, nebo rovnou zkuste postavu novou.

Velkých změn se dočkaly stromy schopností, které se dělí na tři jednotlivé úseky a kde si svou postavu už upravujete mnohem pečlivěji. Právě zde přidáváte na síle a poškození, zvyšujete štíty či vylepšujete svou unikátní schopnost. Jednotlivé body už však nejsou vázány na postavy a jsou přístupné všem, což dává možnost ještě větších změn a přizpůsobitelnosti. Maya tak může hodně používat telekinezi a být spíše obrannou postavou, případně nejvíce vylepšit útočné parametry a trhat nepřátele pouhou myšlenkou. Zer0 zainvestuje do cloakování a bude potichu ostřelovat z povzdálí, případně vylepší schopnosti boje nablízko a bude podřezávat jedna báseň. Výběr je na vás, a výběr tu opravdu pocítíte.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tyto změny jsou nejvíce vidět v kooperačním online režimu, který je nově přístupný až čtyřem hráčům najednou. Se třemi kamarády už je to zcela jiná káva, nepřátelé jsou mnohem tužší a jejich počet narůstá. Na druhou stranu se díky kooperaci z Borderlands 2 stává skvělá týmová řežba, o to více, že už mohou nyní využívat vozidla všichni čtyři najednou. Během kooperativních radovánek však narazíte na jednu nepříjemnost, která se týká sbírání trofejí a pohozeného inventáře. Ten je totiž pro všechny společný, což v případě špatného výběru parťáků může vyústit v neustálou soutěž o to, kdo vše posbírá jako první. Gearbox se mohl inspirovat u Blizzardu a využít stejného systému, jaký používá Diablo III, kde hráči vidí pouze svůj lup. Borderlands 2 tak často hrají na nepříjemnou notu chamtivosti a soutěživosti, která by mezi hráči samotnými být neměla.

Vývojáři bohužel nevyužili úplného potenciálu vozidel, navíc i ovládání je lehce krkolomné a nepohodlné, z čehož vyplývá, že vám dopravní prostředky poslouží nejvíce pro rychlejší pohyb.

Když už jsem se dotkl vozidel, je třeba tuto oblast rozvést. Za volant se dostanete relativně brzy a jedná se o dobrý způsob, jak si zkrátit cestu, kterou byste jinak šli pěšky, což platí především při hraní s kamarády. Vývojáři bohužel nevyužili úplného potenciálu vozidel, navíc i ovládání je lehce krkolomné a nepohodlné, z čehož vyplývá, že vám dopravní prostředky poslouží nejvíce pro rychlejší pohyb, nikoliv unikátní zážitky z misí či zábavu v otevřeném světě. Škoda.

 

1 z 1

- +

1.

Nelze si nevšimnout ani vylepšené umělé inteligence. Už v prvním dílu nepřátelé excelovali v nadávkách a hláškách, které nechybí ani zde. Tentokrát se však mnohem pečlivěji kryjí a reagují na vyvíjející se situaci. Nedělá jim problém schovávat se za větší kolegy a pokud schytají kulku, často belhají do bezpečí. Nutno podotknout, že neúspěšně. Velmi příjemně překvapila i schopnost nepřátel navigovat terénem. Od takových tupých Bullymongů by člověk čekal tupé nabíhání před hlaveň, často vás ale napadnou zezadu, protože si to jednoduše zkrátili přes útes, který jste tak pracně obíhali. Možná i proto jsou souboje s bossy menším zklamáním, protože se z větší části soustředí na co nejrychlejší vystřílení zásobníků. Nutnost krytí je tu však prakticky nezbytná.

Kreslené krásy

Grafický styl kreslených komiksů bude mít vždy něco do sebe. Ví to Prince of Persia a ví to i Borderlands. Někdo by mohl namítat, že hra kvůli vybranému stylu nevypadá dobře a moderně, textury nejsou ostré a postavy nevypadají realisticky, nesmíte ale zapomínat na fakt, že se Borderlands berou s humorem, čemuž podřizují i vše ostatní. Titul má především šmrnc a výtvarníkům to chce hlasitě zatleskat. Z Pandory totiž doslova sálá život, což se o prvním dílu opravdu říci nedalo.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Celé herní prostředí je rozděleno na obří úseky, mezi kterými vás čekají nahrávací obrazovky. Ze začátku se budete muset spokojit s dobou ledovou, docela rychle však přesídlíte do městečka, pak narazíte na travnatá údolí a dojde i na savanu a poušť. Prostředí je tu konečně dostatečně různorodé na to, aby neunudilo a nekonečné skály tak nahradí vždy něco nového. Stejná péče byla věnována i postavám, kromě starých známých totiž narazíte na mnoho nováčků, kteří se vás budou snažit převést na svou stranu. Pokud bych však měl mluvit o celkovém grafickém pozlátku, rozhodně je na co koukat. Samozřejmostí jsou proklamované miliony a miliony druhů zbraní, každá z nich se liší designem, výrobcem a malými detaily. Napočítání celého seznamu by nejspíše zabralo celý život, z viděného však lze říci, že o různorodost rozhodně nebude nouze.

Zážitek nekazila ani rychlost snímků, takže si lze užít krásně plynulou akci. Optimalizace zkrátka dopadla na jedničku.

Především na PC pak lze využít mnoha dodatečných efektů v čele s vymožeností grafických karet Nvidie, funkce PhysX, která přidá do vzduchu o poznání více létajících částic. Ne, že by to byl tak extrémní rozdíl, PC hráči však rozhodně dostanou o pár bonbónků navíc. Na svém relativně průměrném stroji (Intel Core i5, 4 GB RAM a Mobility Radeon HD 5730 s 1 GB VRAM) jsem navíc rozchodil hru na téměř nejvyšší detaily bez sebemenších problémů. Zážitek nekazila ani rychlost snímků, takže si lze užít krásně plynulou akci. Optimalizace zkrátka dopadla na jedničku.

 

1 z 1

- +

1.

I když vás některé scenérie s paprsky slunce a lesknoucími se ledovci dokážou zabrzdit pro turistickou fotografii, není všechno zlato co se třpytí. Hra čas od času strádá naskakováním textur, což naštěstí není tak extrémní, jako například v případě GTA IV a vše naskočí relativně rychle. Problém to však je a jediné, co jej spraví je snad brzký patch. Občas jsem také narazil na několik bugů, jako je nepřítel zaseklý v prostředí nebo boss, co se ne a ne objevit na scéně. Tyto minely se však vyskytly jen sporadicky a na celkový zážitek ze hry to nemá příliš vliv.

Bez brilantního dabingu a soundtracku by však hra byla nejspíše poloviční. Dialogy jsou totiž napsány geniálním způsobem a každý druhý rozhovor dokáže vykouzlit úsměv na rtech, což se povede jen málokterým hrám, vyloženě rozesmát pak dokážou ojedinělé případy. Borderlands 2 si však rád utahuje ze všeho a všech, přitom se nemusí nutně jednat o situace, která mají něco společného s příběhem. Hláška střídá hlášku a člověk hraje dál jen kvůli tomu, aby našel další kvér a poslechl si další perlu. Korunku všemu nasazuje skvěle vybraný soundtrack. Už úvodní animace za doprovodu pecky Short Change Hero naladí na tu správnou atmosféru. A magořina Claptrapa je kapitolou samou pro sebe.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Do zbraně a za Pandoru!

První díl i přes svůj stereotyp a jednotvárnost přinesl velmi nečekané osvěžení na scénu FPS, sliby o druhém dílu tedy nejspíše nenechali chladným nikoho. Gearboxu se povedlo vychytat většinu chyb, které brzdily zážitek z předchůdce a vývojáři přidali do vínku i mnoho inovací, které pozvedly zážitek ještě výš. Borderlands 2 rozhodně není ideální hrou a jsou aspekty, jež vyloženě prosí o odstranění. To však nemění nic na faktu, že si každou minutu na Pandoře neuvěřitelně užijete.

Kompletní galerii z recenze naleznete zde.