Black Mesa: Source – nostalgie není žádná sranda

Ano, já vím. Recenzovat módy není úplně obvyklé. Určitě byste mohli namítnout, že když už recenzujeme Black Mesu, může se tu rovnou objevit recenze na cokoli dalšího. A vlastně máte trochu pravdu, a třeba takové DayZ se jednoho dne snad také dočká recenze, ale až bude ve finále, hodnotit alpha verzi je nesmysl. Black Mesa však ve finále je, a kromě toho jde o takový zázrak a zjevení na modařské scéně, že si prostě zaslouží být první a strhávat na sebe slušnou pozornost. A to z mnoha důvodů.

Subjekt: Gordon Freeman, Věk: 27, sektor C

Musím říct, že tvůrcům se celé Half-Life podařilo předělat mistrně. I když si původní Half-Life nepamatuji od začátku do konce, koneckonců už je to nějaká doba co jsem ho naposled hrál, stejně na mě na každém kroku dýchla notná dávka nostalgie. Ať už jde o úvodní jízdu vlakem v kapitole Black Mesa Inbound, procházení sektoru C v Anomalous Materials, jízda drezínou v On a Rail, pohled na přehradu v Surface Tension nebo opatrný průchod zaminovaným skladištěm v kapitole „Forget about Freeman!“. Všechno je přímo napumpované nostalgií a každou důležitou pasáž zaručeně poznáte. Stejně jako v případě samotného Half-Life navíc platí, že pokud jste danou kapitolu už dlouho nehráli, a nepamatujete si ji tudíž krok za krokem, můžete sem tam zabloudit, a tak máte často pocit, že se s tím či oním problémem vlastně setkáváte poprvé. Díky tomu se nemusí cítit ochuzeni naprostí nováčkové, kteří zatím s prvním dobrodružstvím Gordona Freemana neměli tu čest. I oni si Black Mesa: Source určitě královsky užijí.

Řada věcí však není úplně stejná jako v Half-Life. Většina kanceláří v Anomalous Materials je prosklená, při první jízdě vlakem vás čeká působivý pohled skrz obří okno na kaňony Nového Mexika, řadu změn lze pozorovat i v dalších částech hry. Navíc lze narazit na věci zcela nové. Mě osobně nejvíc utkvěl v paměti rozhovor mladého Dr. Kleinera a Eliho Vance, hlavní postavy z Half-Life 2 a obou epizod. Oba charaktery sice jsou i v původním Half-Life, Eli vás koneckonců osobně pošle na povrch hledat záchranu, ale Black Mesa nabídne opravdu působivý rozhovor, nemluvě o tom, jak je zvláštní vidět Eliho s oběma nohama a Kleinera majícího na hlavě nějaké vlasy. Dokonce se na Steam fórech vede rozsáhlá diskuze, jestli by tahle pasáž měla patřit do kánonu série Half-Life, nebo jen mezi další fanouškovské oživení.

V každém případě jde ale o víc než vítané oživení, díky němuž máte opravdu pocit, že jste součástí katastrofy, která předcházela sedmihodinové válce a následnému obsazení naší planety silami Combine. Samotný příběh se koneckonců nezměnil, takže si první Gordonův příběh užijete naplno, se všemi důležitými okamžiky. Mám na mysli především samotný start Resonanční kaskády za pomoci záhadného krystalu, což následně způsobí všechny ty průsery a zamoření komplexu mimozemskou havětí. Nebo odpálení rakety, která ve výsledku výrazně přispěje k pozdější invazi Combine. I ten G-Man na vás sem tam dohlédne. Škoda jen že zatím chybí celý Xen i konec hry, stejně jako multiplayer, ale o tom se vědělo už před vydáním, a kromě toho vám současná Black Mesa stejně zaručí víc jak osm hodin fantastické hratelnosti.

Lokace, zbraně i nepřátelé jsou v naprosté většině případů skvěle předělané. Samotná hratelnost však zůstala beze změny, což je jen a jen dobře.

Když průšvih, tak ve velkém

Ale zpět ke změnám. K lokacím se ještě sluší zmínit, že sem tam něco naopak chybí. Věrný čtenář s nickem HλLF-LIFEBLλZEN si třeba všiml, že chybí určitá pasáž v kapitole Surface Tension. A skutečně, drobný úsek celé lokace opravdu chybí. Naštěstí jde opravdu jen o malou část, a navíc jsem si osobně žádných dalších výstřižků nevšiml. Někdy se mi navíc zdálo, že bloudím až moc, rozhodně víc než v Half-Life. Jinak řečeno, některé pasáže jsou o něco víc nepřehledné než v případě originálu. Lokace a kapitoly však nejsou všechno.

Vítaným faceliftem prošli i nepřátelé. Nečekejte žádnou novou havěť, původní potvory koneckonců bohatě stačí. Vortiguanti, sonická prasata, Headcrabi, Barnacle visící ze stropu, Bullsquid plivající kyselinu, vodní Ichthyosaur, všichni jsou zpět, a sem tam dokážou pěkně zatopit. Totéž se dá říci i o mariňácích HECU a jednotkách Black Ops, jejichž odstřel je problém vždy a za všech okolností. Všichni nepřátelé jsou předěláni opravdu skvěle, mariňáci jsou dokonce velmi slušně nadabováni, a na tělech Vortigauntů jsou zřetelně vidět obojky s četnými rysy Combine technologie. Právě kvůli těm obojkům na vás koneckonců pořád útočí, dělají z nich otroky bez vlastní vůle.

Ruku v ruce s nepřáteli jdou i zbraně. I v tomto případě vás čeká přesně to, s čím jste bojovali v původním Half-Life, za všechny zmíním třeba páčidlo, brokovnici, MP5, můj oblíbený revolver, pár mimozemských zbraní či bazuku, účinnou především proti tankům, vrtulníkům a sniperům zalezlým v úzkých oknech. Zbraně přesně odpovídají svým předlohám, tedy s výjimkou revolveru, jenž tvůrci obohatili možností přiblížit zaměřování skrz Iron Sight. Pokud vám však něco takového vadí nebo vám to nesedí, není problém Iron Sight v nastavení vypnout. Osobně mi navíc udělala radost jedna věc, a to občasné stopy po krvi nebo kyselině, které chvíli zůstávají na zbrani i na Gordonových rukou. Něco takového je v rámci Source enginu výjimečné, a přispívá to ke skvělému dojmu z kdejaké přestřelky.

Tóny katastrofy

Když už jsme se dočkali parádní grafiky prostřednictvím Source enginu, nesmí chybět ani zcela nový soundtrack. Ten se od tónů klasického Half-Life v mnoha případech dost liší, ale stále jde o nesmírně atmosférické a hlavně vždy sedící a příhodné songy, jež ve vás pokaždé vyvolají správnou náladu. Jde tedy o vítanou změnu oproti vyloženě podprahové hudbě originálu.

Black Mesa však bohužel disponuje i určitými chybami. Už jsem zmínil občasnou tendenci k přehnanému bloudění, mimo to občas umělá inteligence zažije nepříjemný výpadek, a tak se mi občas stalo, že jsem vpadl do zad Vortiguantovi, jenž stál jako přibitý i když jsem mu doslova dýchal na záda. Totéž se dá říct i o vojácích HECU, kteří občas také nereagují na váš pohyb. AI si tedy rozhodně zaslouží trochu zlepšení. Jiné bugy jsou zase spojené se samotným Source enginem. Když třeba plavete ve vodě a narazíte na nějaký plovoucí objekt, z čista jasna se můžete trochu seknout a najednou jdete rychle ke dnu a chvíli trvá, než se dostanete zpět k hladině.

Některé chybky jsou však docela vtipné. I tentokrát mají různí vědci a sekuriťáci možnost vás nějakou dobu následovat. V jedné kanceláři jsem tak narazil na vědkyni, která se ke mně automaticky připojila, jenomže u dveří byly trosky skříně, a zatímco já jsem přes ně prošel bez problému, vědkyně se o ně sekla a doslova explodovala. Nebo to byl jenom vedlejší účinek Resonanční kaskády? Kdo ví, ale když v různých kreslených seriálech vybuchují třeba veverky, proč by v Black Mesa nemohli vybuchovat vědci? Docela mě mrzí i absence titulků. V nastavení sice možnost zapnutí titulků je, ale za normálních okolností se prostě neobjeví. Black Mesa tedy bez chyb rozhodně není, i když jde jen málokdy o něco závažnějšího. Na vážné bugy jsem vlastně nenarazil nikdy.

Vítá vás Black Mesa

Black Mesa se ve výsledku vážně povedla. V oblasti módů jde v současné době o jeden z největších klenotů, který prostě nesmíte minout. Stačí mít nainstalovaný Steam a nástroj Source SDK Base 2007, a máte zdarma k dispozici celé Half-Life ve zcela novém provedení. Krásy Source enginu, parádní soundtrack, zachování úžasné hratelnosti, všech lokací, zbraní a nepřátel, dokonce nechybí ani 25 achievementů. Co na tom že lze narazit na pár chyb a výpadky umělé inteligence, a že občas můžete skutečně zabloudit, tohle všechno je koneckonců v případě bezplatného projektu mnohem menší prohřešek než v případě placených her. Osm let čekání se ve výsledku opravdu vyplatilo, a pokud jste to už neudělali, tak byste měli začít co nejdřív stahovat, a po dohrání vyhlížet přidání Xenu a multiplayeru. Už teď jde ale o skutečný poklad.