Aliens: Colonial Marines – Facehuggera na vás, pánové

Recenze z hraní Xbox 360 verze

Titul Aliens: Colonial Marines má za sebou opravdu dlouhý vývoj, který započal svou cestu v roce 2006, kdy Sega odkoupila práva na značku Vetřelců. V prosinci téhož roku byl oznámen titul Aliens: Colonial Marines, který si vzalo na starost studio Gearbox Software. Dlouhých šest let provázely vývoj vyhazovy ve studiu a další problémy, kvůli kterým bylo zrušení projektu velkou pravděpodobností. S ohledem na tyto události se sluší říci, že to tak možná skončit mělo. Po několikátých odkladech jsme se konečně dočkali a pravý herní následovník druhého filmu série se dostává na naše obrazovky. A jak dopadl?

Návrat na místo činu

Prozatím se budu držet v rámci slušného chování, takže si povězme něco o příběhu. Ten má úzce navazovat na konec druhého filmu režiséra Jamese Camerona a pojednává o záchranné misi, která se šeredně nezdařila. Nechme zatím stranou fakt, že se jedná o Dčkový scénář, který by propadl snad i v Africe, a zaměřme se na jádro pudla. Vžijeme se do role desátníka Christophera Wintera, který je společně s týmem mariňáků poslán na záchrannou misi k vesmírné lodi Sulaco, známé z filmu. Ta totiž dlouhou dobu nereaguje na výzvu k návratu a je tedy potřeba prověřit, o co go. Po několika úvodních minutách je však každému, kdo druhý film viděl, všechno jasné. Vetřelci se postarali o téměř kompletní vyhlazení nezvaných návštěvníků a to samé bude provedeno i s novým masem do mlýnku. O záchraně už tedy nemůže být řeč a vše je nyní nasměrováno na útěk z lodi, planety a vůbec celého vesmírného sektoru. Příběh nabízí ještě pár malých odboček, není to však nic, o čem by stálo za to mluvit.

Představte si Duke Nukem Forever ve vesmíru a máte zevrubnou představu o hře.

První perla, kterou mohl být neotřelý a originální scénář, je tedy fuč. Vzpomeneme-li si však na druhý film, Vetřelci nikdy nebyli o bůhvíjak originálním příběhu a to podstatné bylo schováno v mrazivě hororové atmosféře smrtícího nebezpečí, číhajícího na každém roku. Postaveno na tom, co udělalo původní Aliens vs. Predator tak úspěšné a co dělá kampaň mariňáka tak přitažlivou. Ostatně, právě to byl největší příslib Colonial Marines, a sic dlouhá kampaň soustředěná výhradně na pytlíky s masem jménem lidi. A jak to dopadlo? Představte si Duke Nukem Forever ve vesmíru a máte zevrubnou představu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nepříjemná nostalgie

Legendární fail jmenovaný výše jsem si nevybral náhodou, od samého začátku jsou totiž Colonial Marines až nezdravě podobné nejnovější eskapádě dlouho odkládaného Duka. Podobný vzhled, podobné mechanismy, podobná nuda. Přitom je zajímavé, nakolik obrovský krok dolů hra učinila od prezentačních videí, kterými nás vydavatel krmil několik let. Na nich totiž bylo slibováno to, co jsme všichni čekali. Horor, strach, úzkost. Zážitky, které k Vetřelcům patří. Ve výsledku jsme však dostali koridorovou střílečku bez špetky té potřebné atmosféry, která ničím nevyčnívá z řady Doomovek. Tím samozřejmě akční ikonu nechci nijak urazit, Vetřelci na to však měli jít úplně jinak.

Zbraní je hodně, nábojů dostatek, a když vás náhodou někdo přitlačí ke stěně, většinou se najde kolega, který se omylem trefí.

Jedinou opravdu povedenou pasáží je tak paradoxně útěk ze zamořeného prostředí beze zbraně, který je přesně tím, co jsme od hry očekávali. Každý pohyb za rohem vyvolává strach, při zmerčení Vetřelce si není těžké ucvrknout do kalhot a hráč utíká s hořícím zadkem. A přitom stačilo jen odstranit zbraně. Jenže po deseti minutách si hra řekne „polibte si“ a vrací nás zpět do víru nudné a monotónní akce. Špatně na tom není ani obrana základny před agresivním nátlakem Vetřelců, podobné okamžiky jsou však roztroušeny jako vzácné kameny a podle všeho existují ve hře jen proto, aby hráč nepraštil s ovladačem už po hodině. Zbraní je totiž hodně, nábojů dostatek, a když vás náhodou někdo přitlačí ke stěně, většinou se najde kolega, který se omylem trefí. Říkám omylem, protože umělá inteligence NPC postav nepatří ke špičce oboru a zatímco přímočaré chování Vetřelců se ještě jakž takž dá tolerovat, tupé civění vašich bratrů ve zbrani na vše okolo už nemá s elitní jednotkou společného zhola nic. Mnohé pasáže vás navíc pustí dál pouze v případě, že kolega otevře nějaké dveře a nebylo výjimkou, že se dotyčný zastavil na obdivování krás planety a neprobudila jej ani kulka mezi oči.  To smazává i tu poslední špetku napětí a hráč tak jde kupředu vlastně jen kvůli tomu, aby viděl další filmeček a dozvěděl se, jak to vše skončí. Což, vzhledem ke scénáři, není těžké odvodit přibližně v polovině osmihodinové kampaně.

 

1 z 1

- +

1.

Něco navíc

Postup hrou provází systém hodností, který odemyká nové vybavení a skiny pro vaše zbraně. V jednoduchém editoru si tak můžete upravovat vaše oblíbené kousky, což se díkybohu přenáší i do hry více hráčů. To ale přináší několik minut uspokojení a rozhodně nedokáže zachránit singleplayerovou část hry. Jediným zábleskem naděje je kooperativní režim až pro 4 hráče, případně pro dva na rozdělené obrazovce, abyste si mohli projít příběhem hezky s kamarády. To je sice pěkné, ale vhodné tak akorát na skupinové nadávky a jediným opravdovým přínosem jsou inteligentnější vojáci po vašem boku.

Titul je plný odkazů na filmovou sérii, ať už jmény známých hrdinů či některými informacemi, které vám rozšíří poznatky o univerzu Vetřelců.

Jedno se Gearboxu upřít nedá, vývojáři se snažili přenést všechny prvky z filmu autenticky i do hry. Veškeré zbraně, vozidla, vybavení vojáků, zvuky a vzhled všeho okolo je tedy navržen tak, aby odpovídal filmu. Díky tomu hra vypadá autenticky a věrohodně, což trochu zachraňuje situaci. Titul je plný odkazů na filmovou sérii, ať už jmény známých hrdinů či některými informacemi, které vám rozšíří poznatky o univerzu Vetřelců. Ne, že bychom se dozvěděli něco extra nového, ale smysl pro detail rozhodně potěší. Dokonce členové vašeho týmu jsou jakýmsi vzdaným holtem původním mariňákům. Nechybí tedy přísný velitel, agresivní bijec ani drsná „Vasguez-like“ vojanda.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Relativně úspěšně dopadly i dodatky, vytvořené speciálně pro hru. Kromě klasických Vetřelců totiž Gearbox vytvořil několik unikátních, jako je odolný Crusher či vybuchující Boiler, stejně jako mrštný druh plivající kyselinu. Všechny dobře zapadají do univerza a vypadají originálně. Chybět nesmí ani ikonický nákladní robot, díky kterému si poradíte s větší havětí. Když už jsme však u autenticity, trochu nepochopitelným prvkem bylo odstranění nebezpečí kyseliny. Všichni ví, že se do Vetřelců má střílet opatrně a z dálky, jinak hrozí pořádně kyselý plivanec, který s vámi může zamávat. Zde však nic takového neexistuje, Vetřelci se rozprskávají na všechny strany a hráč může v klidu tančit na pozůstatcích, aniž by se bál úbytku na zdraví. Co na to říci, snad jen WTF?

Týmový útěk

Pokud titul něco opravdu vytahuje z šedi průměru, je to plnohodnotný multiplayer. Ten naštěstí nepůsobí jako odfláknutý dodatek, díky čemuž se jedná o oblast, kde si užijete spoustu srandy. Po vytvoření své postavy v jednoduchém editoru a výběru oblíbených zbraní už se můžete vrhnout na výběr módů. Hru více hráčů lze hrát jak klasicky online, tak na privátním serveru či lokálně, možností je tedy spousta. K mání jsou čtyři módy. Týmový Deathmatch vysvětlivky nepotřebuje, Extermination proti sobě poštve 5 hráčů, kde jeden tým musí vyhodit do povětší hnízdo s vajíčky, zatímco druhý jim v tom musí zabránit. Survivor je frenetickým módem, kde se ve čtyřčlenném týmu snažíte přežít neutuchající vlně Vetřelců. Mým zdaleka nejoblíbenějším však byl mód Escape. V něm musí čtyřčlenný tým proběhnout úrovní do bezpečí, zatímco druhý tým jim háže klacky pod nohy. Neustálá změna prostředí a nutnost koordinovaného postupu dělá z tohoto módu nesmírně zábavnou záležitost, a pokud dokážete sehnat dostatečný počet lidí, je to ten pravý ořechový masakr. Akorát bez ořechů.

 

1 z 1

- +

1.

Multiplayer paradoxně ukazuje, nakolik zábavná by mohla být i příběhová kampaň, kdyby se vyvedla v podobném duchu, s tím už ale nic nenaděláme. Musím pochválit dobrou vyváženost obou týmů, vojáci spoléhají na svou palebnou moc a týmovou práci, jelikož je jejich zdraví jen špatným vtipem. Na druhou stranu jsou Vetřelci mrštní a odolní, navíc dokážou lézt po jakémkoliv povrchu a splývat s prostředím. Pod přímou palbou ale dlouho nevydrží. I oni tedy potřebují koordinovaný útok, aby zvládli splnit svůj úkol.

Celkově lze tedy říci, že multiplayer nových Vetřelců není špatný a svým způsobem působí originálně.

U multiplayeru lze vydržet delší dobu, a to nejen kvůli prvním příčkám online žebříčků. Jak totiž postupujete hodnostmi, odemykáte nové maličkosti pro vaši postavu, nové skiny, části brnění a zbraně, stejně jako jejich modifikace. Celkově lze tedy říci, že multiplayer nových Vetřelců není špatný a svým způsobem působí originálně.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Rozmazané krásy

Nebudeme chodit kolem horké kaše, Colonial Marines zkrátka nevypadají hezky. Opět se tu nemůžu vyhnout srovnání s novým Dukem, jelikož je audiovizuální kabátek kolegovi značně podobný. Jediné, co se zdá být pozitivní je detailní zpracování vybavení vojáků, stejně jako Vetřelců samotných. Gearbox se zkrátka snažil vnuknout hře co největší autenticitu a to se mu povedlo. Jinak se však jedná o po všech stránkách průměrnou hru bez výrazných grafických kvalit. Animace jsou často trhané, prostředí absolutně nezajímavé a monotónní. Navíc hra strádá z neustálého naskakování textur, některé povrchy se dokonce raději nenačítají vůbec. Ani filmečky nedokážou zaujmout něčím osobitým a synchronizace rtů s mluveným slovem je dost pochybná. Naštěstí jsem neměl problémy s plynulostí hry i během větších šarvátek, což je v tomto žánru důležité.

Hudba, zvuky zbraní i prostředí, stejně jako kvílení Vetřelců, dá vzpomenout na staré dobré časy se skupinkou mariňáků pod vedením Camerona.

Zakoupená licence se kladně podepsala alespoň na zvukové stránce. Hudba, zvuky zbraní i prostředí, stejně jako kvílení Vetřelců, dá vzpomenout na staré dobré časy se skupinkou mariňáků pod vedením Jamese Camerona a určitá dávka nostalgie se hře upřít nedá. To ale zkrátka nestačí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Co by kdyby

Jak by řekl desátník Hudson, „That’s some heavy shit man!“. Aliens: Colonial Marines měli být ultimátním herním počinem pro fanoušky Vetřelců, nakonec se z nich však vyklubala naprosto průměrná a ničím nezajímavá sci-fi akce, která prakticky vůbec nevyužila potenciál. A že na to měla veškeré předpoklady. Je naprosto nepochopitelné, jak mohli tvůrci hitovky Borderlands stvořit něco podobného, herní Vetřelci však nejspíše budou dalším důkazem, že se i mistr tesař někdy utne. Pokud patříte mezi náruživé fanoušky Vetřelců, běžte raději na filmový maratón a počkejte, až Colonial Marines zlevní. Na multiplayer totiž hra vůbec není špatná.