BioShock Infinite – okřídlené dobrodružství

Recenze z hraní PC verze

Irrational Games je osobitým studiem. Na svých hrách si dává záležet a ve většině případů se jedná o prvotřídní, ne-li unikátní záležitosti. Ať už mluvíme o System Shocku 2, zábavné akci Freedom Force, skvělé taktické hře SWAT 4 či neopakovatelnému zážitku jménem BioShock. Rozhodně nelze tvrdit, že vývojáři jen omývají kopie známých hitů. Jejich hry mají zkrátka duši, a i když druhý díl série BioShock nedosáhl kvalit jedničky, tvůrce to neodradilo. Všechno shodili ze stolu a začali od znova. Nový příběh, nový svět, nový hrdina. Vítejte v ráji.

Pohoda pro vyvolené

Příběh bohatě čerpá inspiraci z dřívějších titulů série BioShock i System Shock, i když s nimi scénářem nemá nic společného. Klaustrofobické chodby pod povrchem oceánu nahradila rozlehlá prostranství v oblacích a změna atmosféry je patrná na první pohled. Nenechte se však oklamat, unikátnost prostředí hraje v příběhu velmi důležitou roli. Hráč se vžije do postavy Bookera DeWitta, bývalého bezpečnostního agenta, který se zadlužil lidem, s nimiž by nechtěl mít nic společného ani Jack Rozparovač. Vaše schopnosti vás však dělají užitečným a úkol na smazání dluhu se navíc zdá být jednoduchý jak facka – vydej se do města Columbia, plovoucího v oblacích, získej dívku jménem Elizabeth a přiveď ji zpět.

Doslova rajské prostředí, symbolizující výjimečnost horních deseti tisíc a vytvořené pro lidskou smetánku, má s utopickou hrůzou Rapture společného více, než se může zdát.

Infinite pokračuje tradici svých předchůdců a ponechává strukturu postupného průzkumu a především epického úvodu, který dokáže uzemnit. Po adrenalinovém transportu do města je ihned cítit, jak moc se vlastně novinka podobá prvnímu dílu. Columbia, vypuštěná do oblak v roce 1901, byla vytvořena s podobným cílem, jako město Rapture. Doslova rajské prostředí, symbolizující výjimečnost horních deseti tisíc a vytvořené pro lidskou smetánku, však má s utopickou hrůzou Rapture společného více, než se může zdát. Prostředí je plné odkazů na známé události a architekturu přelomu 18. a 19. století, nechybí např. inspirace Světovou výstavou roku 1893 a dalšími událostmi moderní společnosti.

Jak jistě tušíte, dostat Elizabeth ze spárů místního politického šílence nebude ten nejtěžší úkol, je přece jen potřeba ještě včas vzít nohy na ramena. A to už bude podstatně tužší oříšek. Město totiž zdaleka není tak ideální a v ulicích zuří občanská válka mezi tvůrcem tohoto despotického světa, politickou stranou a odbojem Vox Populi. Jak navíc Booker časem zjistí, Elizabeth je klíčovým prvkem celého konfliktu a její schopnosti otevírat díry v časoprostoru jsou uctívány a zkoumány jako mocná zbraň, která může zvrátit běh každé války. Ach ano, a ještě je tu to jiskření mezi ústřední dvojicí, které neustále přerušuje hrozivý ochránce jménem Songbird.

Titul bohužel (nebo spíše bohudík?) postrádá multiplayer či jakýkoliv jiný online přídavek, velmi příjemným překvapením je však od vývojářů bonusový mód „1999“, který se odemkne po prvním překonání kampaně a jenž vzdává holt stařičkému System Shocku. Během příběhu často narazíte na menší i větší rozhodnutí, které určitým způsobem upravují chod děje, a vy nesete zodpovědnost za vaše činy. Jako by to samo o sobě nebylo skvělé, v módu 1999 budou mít všechna vaše rozhodnutí mnohem větší dopad a prý lze narazit i na takový okamžik, že se v určitém momentě zaženete do slepé uličky a bude následovat Game Over a restart celé hry. Tomu říkám dárek fanouškům.

Dokonalost v každém tahu štětcem

Určitě znáte problém, kterým strádá většina současných herních hitů. Tím mám na mysli prázdné místo mezi epickými momenty, které je potřeba nějak smysluplně vyplnit. BioShock Infinite tím strádat nemusí, jelikož po celou dobu cca 12ti hodinové kampaně budete hledat čelist po podlaze. Nejde tu ani tak o nadílku epických momentů nebo neustálý děj, který vás táhne dopředu. Nejvíce práce totiž odře samotné prostředí Columbie, které je rozlehlé a neopakovatelně krásné. Je to už pěkná řádka let, kdy jsem ve hře musel permanentně civět po stranách, protože za každým rohem čekal další unikátní výhled, historická socha či emocionální scénka obyvatel města. Je opravdu nemožné slovy popsat zážitek, který člověk dostane z procházky Columbií, a vděčit musíme především brilantně vytvořené atmosféře, která v sobě kombinuje hned několik důležitých prvků.

Tím prvním je, jak jinak, samotné město, jeho architektura, která dýchá životem, a obyvatelé. Na rozdíl od dřívějších dílů, kde bylo prostředí prakticky mrtvé (bodejť by nebylo, když tam bylo mrtvol více, jak živých postav) jsou uličky mezi mraky plné života. Obchody lákají na drahé zboží, v restauracích posedávají občané a mezi tím vším běhá Elizabeth a snaží se dohnat vše, co ji bylo po dobu 12 let odepřeno. Něco se děje prakticky neustále a dokonce minimální hluché momenty, dané chvilkovým cestováním, jsou chytře zaplácnuty originálním dialogem našich hrdinů.

BioShock Infinite koupíte v našem obchodě Xzone.cz na PC za 898 Kč a na konzole PS3 a Xbox 360 za 1298 Kč. Navíc získáte zdarma retro tričko.

Prostředí je také značně interaktivní, prohledávat lze většinu nábytku a důkladný průzkum se rozhodně vyplatí. Kromě peněz a jídla na doplnění zdraví totiž lze najít sběratelské noviny, audio deníčky, poodhalující více o historii města, magické Soli pro doplnění vašich schopností a samozřejmě zbraně, které byste v opačném případě našli mnohem později a s velkou pravděpodobností násilným způsobem.

Elizabeth…jedině Elizabeth

Třetím a nejspíše i životně důležitým prvkem hry je samotná sličná bruneta po vašem boku. Elizabeth není jen důležitým příběhovým článkem, nýbrž také prvkem, oživujícím vše okolo, který dokáže z obyčejné situace vykouzlit neopakovatelnou chvilku. Již dříve nás vedoucí návrhář Ken Levine utvrzoval v tom, že bude Elizabeth postava s unikátně navrženou umělou inteligencí, teprve nyní však můžeme pochopit, co měl přesně na mysli.

Elizabeth se o sebe dokáže skvěle postarat, nemusíte ji hlídat během soubojů a dokonce vám sama vyhledává užitečné předměty z okolí, které po vás efektně hází.

Elizabeth je živý člověk, který má své vlastní sny, postřehy a nápady. Když se zrovna nic neděje, jde si prozkoumat krásy života okolo (pro člověka, zavřeného 12 let ve věži je zajímavý i sud s petardami), případně naslouchá obyvatelům a snaží se začlenit do společnosti (mnohdy značně vtipným způsobem). Množství postav navíc reaguje nejen na ni, ale i na vás, v závislosti na tom, o co se zrovna pokoušíte. Rozhodně nedoporučuji krást z kasy hospody plné unavených dělníků, to prostě nemůže dopadnout dobře. Elizabeth se navíc o sebe dokáže skvěle postarat, nemusíte ji hlídat během soubojů a dokonce vám sama vyhledává užitečné předměty z okolí, které po vás efektně hází. A když je nejhůře, dokáže vás i vytáhnout z onoho světa zpět mezi živé. I přes značně emotivní příběh si vývojáři našli čas na vtípky a fórky, kterých je hra plná. Ať už jde o pichlavé poznámky nad uměním Elizabeth páčit zámky nebo jejích schopnost manipulovat s časoprostorem, téměř vždy se najde téma k zasmání. Níže se například můžete podívat, co všechno naši dívčinu zajímá.

A jsme u toho, co dělá souboje a vlastně i celý průchod hrou tak unikátní a osobitý. Elizabeth dokáže na počkání vytvářet díry v časoprostoru, skrze které umí přemístit předměty do vašeho světa, případně se přemístit na druhou stranu provizorního portálu. Během soubojů se jedná o velmi osvěžující prvek, díky kterému vypadají přestřelky jako takový menší sandbox. To si takhle pobíháte, střílíte, hodíte si přes červí díru bedničku s náboji a běžíte dále. Pak si zase do předem vyznačeného místa teleportujete střílnu, která odře práci za vás a aby toho nebylo málo, skočíte si na vzdušnou kolej a pokosíte zbytek chudáků za jízdy. Cestování po kolejích je vůbec skvělým prvkem, který přináší už do beztak originálních bojů další osvěžení. Většina otevřenějších map má kolem svého obvodu tyto koleje, které slouží jako výpomoc při taktických manévrech či způsob rychlého přesunu mezi určitými částmi měst.

Podpálím ti kšandy, chlape

Zbraně, nástrahy prostředí a aktivní výpomoc Elizabeth rozhodně nejsou jedinými vychytávkami vašeho arzenálu. I přesto, že se BioShock hraje jako klasická FPS střílečka, výše jmenovaných věcí by bohatě stačilo na to, aby souboje byly originální a různorodé. Vývojáři se ale nemohli obejít bez dalšího značkového prvku série, a sic speciálních schopností. V dřívějších dílech to byly Plazmidy, zde máme lektvary, neboli Vigory. Vyšší společnost se přece musí něčím zabavit, a jak jsem již zmínil v úvodu, oblíbené prvky série zůstávají i zde.

Vše lze vylepšovat ve speciálních prodejních automatech (stejně jako inventář, lékárničky a Soli) a dokonce dokupovat dodatečné efekty schopností.

Jak si to Booker šine městem, postupně nachází nové a nové lektvary, které jej dělají stále smrtonosnější strojem. Schopnosti se značně liší a nabízí jak klasické účinky (elektrické výboje, plamenomet, matení nepřítele) tak méně tradiční blbůstky (hejno havranů, snížení gravitace). Každá schopnost má navíc svou druhou, mnohem smrtonosnější verzi ve stylu pasti, kterou většinou hodíte někam na zem a pak se kocháte výsledkem. Každé kouzlení ale něco stojí a k tomu vám poslouží tzv. Soli, neboli zjednodušeně Mana. Ta se ve flaškách válí všude možně a velmi vítanou je i pomoc ze strany Elizabeth, která vám často v té nejnutnější chvíli hodí náboje či flašku „něčeho dobrého“. Vše lze samozřejmě vylepšovat ve speciálních prodejních automatech (stejně jako inventář, lékárničky a Soli) a dokonce dokupovat dodatečné efekty schopností. Jen mějte na paměti, že vše stojí peníze a ne zrovna malé, takže průzkum prostředí je životně důležitý.

Unreal k nepoznání

Infinite běží na silně upraveném enginu Unreal třetí generace, se kterými se vývojáři už za ta léta naučili pracovat a obohatili jej o vlastní engine pro práci se světlem a architekturou budov. O kvalitách Unreal enginu jsem se rozplýval už v recenzi na Gears of War: Judgment, BioShock je však úplně někde jinde. Nejde tu ani tak o dokonalou práci se světlem, jako spíše o prvotřídní výtvarný styl, za který by vývojářský tým měl dostat nejméně Nobelovku. Smysl pro detail, preciznost a pečlivost, to jsou hlavní faktory vizuálního kabátku hry. Slunce, prosvitající skrze listí vás uhrane možná jednou, dvakrát. Pak si ale všimnete megalomanské práce okolo, krásné architektury, soch, historického oblečení a unikátního spojení 19. století a moderních hydraulických a párových vynálezů, které v té době ještě neměly možnost vzniknout. A právě to je kouzlo BioShocku. Spojení něčeho tak všedního s něčím tak neobvyklým.

Nestačí vám obrázky ve článku? Pak navštivte naši velkou galerii z recenze.

To ale nemění nic na tom, že celková grafika je perfektní. Potěší především živé a jasné barvy, které svým sytým nádechem a kontrastem příjemně naladí a dají zapomenout na šedé chodby města Rapture. Columbia žije, oblaka křižují vzducholodě, vzduchem neustále plachtí listí a konfety z nedávných oslav a atmosféra se dýchá neuvěřitelně lehce. Možná si říkáte, že bylo těch superlativ nějak příliš, pravdou ale je, že BioShock Infinite jinak ani popsat nelze. Když už si navíc začínáte říkat, jak to vše vůbec bude náročné na vaši mašinku, zjišťujete, že si vývojáři dali tu práci i s precizní optimalizací. Na svém stroji s procesorem Intel Core i5, 4 GB RAM a grafickou kartou Radeon HD 1 GB jsem neměl problém hru spustit na nejvyšší detaily a FullHD rozlišení bez toho, aby se mi byť lehce sekala. Na zpomalení došlo jen chvílemi, kdy se na obrazovce odehrávalo až moc akce najednou. I to mi však nebránilo v pohodlné hře, ostatně stejně jako pohodlné ovládání pomocí klávesnice a myši, které lze nastavit podle potřeb každého.

Svůj vlastní odstavec jsem chtěl nechat také ozvučení, které nemá chybu. Soundtrack o sobě dává vědět často, a to hned v několika stylech. Buď posloucháte dobové skladby z rádií okolo, nebo už hra nasazuje epický soundtrack pro specifické příběhové momenty, který ideálně sedí tomu, co se odehrává na obrazovce. První setkání s Elizabeth je doprovázeno emotivním houslovým doprovodem a podobné skvosty jsou slyšet velmi často. Během bojů hudba značně graduje, a když už si myslíte, že to nemůže být lepší, uslyšíte Elizabeth pískat ústřední melodii z traileru Beast of America.

Elizabeth si zkrátka nelze nezamilovat, ústřední nepřátelé jsou správně praštění a nahánějí hrůzu a nesmí chybět ani posměšky a pokřiky ze strany četných vojáků.

Křivé slovo nelze říci ani o dabingu, se kterými si dal Levine osobitou práci. Herci Troy Baker a Courtnee Draper, kteří se postarali o postavy Bookera a Elizabeth, totiž dostali jen nástin scénáře a množství dialogů a textů bylo přidáno přímo během vývoje, aby herci vnesli co nejvíce své vlastní duše a dokázali oživit herní postavy. A to se jim zatraceně povedlo. Elizabeth si zkrátka nelze nezamilovat, ústřední nepřátelé jsou správně praštění a nahánějí hrůzu a nesmí chybět ani posměšky a pokřiky ze strany četných vojáků, kteří se snaží vás dostat na lopatky.

Hodný síně slávy

BioShock Infinite voní. Voní hezky. Léta vývoje jsou na něm zatraceně vidět a každý peníz šel přesně tam, kam měl. Svou strukturou je Infinite tradiční FPS střílečkou, geniální hru z něj však dělá veškerá omáčka okolo. Ať už jde o emotivní příběh, brilantní herní mechanismy, Elizabeth či živoucí svět okolo, chyby tu prostě nenajdete. Zahrát si nový BioShock musí každý, kdo to s videohrami myslí alespoň trochu vážně. Takovou jízdu znovu jen tak nezažijete.