Metro: Last Light – jízdenku prosím

Recenze z hraní PC verze

Metro patří mezi tituly, které vidíme zřídkakdy a velmi rádi. V moderním herním průmyslu, který je odkojen americkými patriotickými tituly z řad Falloutu a jemu podobnými, se občas mihne ojedinělý a svým způsobem unikátní počin. Ať už jeho unikátnost pramení z jiného přístupu k materiálu či zkrátka jiného myšlení tvůrců, podobné tituly vidíme nesmírně rádi. Především z důvodu, že dokola neomílají stereotypní prvky a postupy a nabízí jiný pohled na věc.

Řadil bych sem oblíbenou sérii S.T.A.L.K.E.R. a samozřejmě herní adaptaci známého apokalyptického románu Metro spisovatele Dmitrije Glukhovského. Přitom obě série mají stejný základ, právě někteří tvůrci Stalkera totiž překočírovali do studia 4A Games, které má Metro na svědomí. Specifické rysy a atmosféra je tu zkrátka cítit, o tom žádná. I přes své kvality se však prvnímu dílu nepodařilo dosáhnout k dokonalosti, především kvůli množství chyb a nepříjemností, které parazitovaly na jinak skvělém hororovém zážitku. Jak se k tomu postavilo pokračování?

Když se usadil popel

Příběh, opět sepisovaný interně pod vedením Glukhovského, nás vrací do zašpiněných botasek Arťoma, hlavního hrdiny prvního dílu a člena Řádu, přibližně rok po závěrečných událostech jedničky. V tunelech metra se zdánlivě nic nezměnilo. Lidstvo, krčící se pod ruinami otrávených a polorozbořených měst, stále nedokáže najít společný jazyk. Klidné a mírumilovné stanice se snaží přežít pod nátlakem nacistů, komunistů a banditů. Situace je vyhrocená na maximum a vypadá to, že je občanská válka na spadnutí. Polena do ohně navíc přihazuje i fakt, že Řád stále tají umístění tajného vojenského komplexu D6, který podle našeptávačů schovává ve svých útrobách hory potravin, arzenál zbraní a kupu dalších radovánek, které by si všichni rádi přivlastnili. Vzájemné podřezávání hrdel je jen otázkou času, hned na začátku však Arťom naráží na nečekaný problém. Tajemná rasa Temných je možná vyhubená atomovým výbuchem, vypadá to ale, že někdo přece jen přežil. Je načase dokončit, co jste začali.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Je rozhodně cítit mnohem hutnější a vyhrocenější děj, což mi velmi imponovalo. Zatímco původní titul z větší části pojednával o post-apokalyptickém životě lidí a tajůplné hrozbě mutantů, demolujících vše okolo, Last Light jde více do hloubky. Snaží se vysvětlit konflikty a emocionální vazby mezi frakcemi, vypráví mnohem více o minulosti hlavního hrdiny a především se snaží vám zprostředkovat děj z první ruky. I přes velkou linearitu kampaně je scénář skvěle napsaný, nabízí dostatek nečekaných a přelomových situací a vhazuje hráče do víru dění. Arťom tak bude podstupovat záchranné a výzvědné mise, bude se snažit dopravit důležité zprávy a poslání a v neposlední řadě neustále bojovat se svými morálními zásadami. Spousta postav totiž nemá jednoznačně vytyčenou stranu a hráč je tak neustále ve stádiu nejistoty. Komu věřit? Kdo je přítel? A proč jsou všichni tak posedlí posledním přeživším Temným?

Na rozdíl od mrazivé jedničky je však nyní v Moskvě jarní počasí, sníh tedy nahradily všudypřítomné močály, bažiny a nízká mlha, což ještě více umocňuje úzkostlivý pocit.

Linearita příběhu mi osobně nevadila, ba naopak. V případě výběru těžké obtížnosti není problém prosedět u monitoru kolem 12 hodin, což je vzhledem ke struktuře hry slušné. Díky vyvážené intenzitě má navíc titul velmi hutnou a hororovou atmosféru, která by v případě volného prostředí nebyla možná. Konečně se častěji podíváme i ven, kde se mapy více otevírají a dávají hráčům možnost se trochu nadechnout. Na rozdíl od mrazivé jedničky je však nyní v Moskvě jarní počasí, sníh tedy nahradily všudypřítomné močály, bažiny a nízká mlha, což ještě více umocňuje úzkostlivý pocit. Ať si kdo chce říká co chce, Metro má neopakovatelnou atmosféru.

 

1 z 1

- +

1.

Jednu velkou výtku bych směřoval k obtížnosti. Metro doporučuji hrát ZÁSADNÉ na nejtěžší obtížnost, která titul z akční FPS přeměňuje na survival horor s minimem nábojů a inventáře. V ideálním případě bych volil obtížnost Ranger, která nabízí zdaleka nejlepší ponoření do herního zážitku, vydavatel ale zvolil naprosto debilní a nepochopitelný krok, a sic zpoplatnění nejtěžší obtížnosti. Pokud si tak chcete Metro užít tak, jak se měl titul původně hrát, hezky vysolíte další stovku navíc. Obtížnost společně s několika bonusy dostanete zdarma k předobjednávkám, zdaleka ne všichni si ale titul objednávají s předstihem a jedná se o nekompromisní úder do rozkroku pro všechny fanoušky.

Hlavně potichu

Musím uznat, že se vývojáři poučili opravdu v mnoha ohledech a přiblížili Metro stylu, kterým se mají podobné tituly hrát. Konečně je tak stěžejním bodem kradmý a opatrný postup, který má hned několik pozitiv. Za prvé – poslechnete si množství dialogů, mini-příběhů a dalších maličkostí, které tvoří lví podíl celkové atmosféry (ruský dabing je geniální, o tom však později). Za druhé – často najdete drahocenné náboje, unikátní zbraně či se dozvíte více o příběhu, jednoduše proto, že jste nespěchali. A za třetí – tichým odklízením se vyvarujete spousty problémů. Umělá inteligence dostala od minula řádný boost a chová se mnohem živěji. V případě hluku jde zkontrolovat místo činu, obejde i blízké okolí a když se hlídkám nelíbí byť nějaká podivnost, ihned hulákají poplach. Poté už se seběhne podstatně větší dav lidí a začnou prohledávat všechny možné schovky. Když vás pak objeví, většinou se rozprchnou do rohů, aby to měl hráč co nejtěžší. A když je nejhůře, prostě vás zamoří plynem. Věřte, že boj se zvonícím budíkem na rukou není moc příjemný.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naschvál jsem zkusil projít některé místnosti několika styly a s radostí konstatuji, že jsou situace velmi proměnlivé a nečekané. Občas není problém se prostřílet na konec, když zkrátka máte štěstí, jindy potichu odklidíte všechny hlídkující. A občas se vám podaří proklouznout zcela nepozorovaně. I když ale zazní alarm, není vše ztraceno. Mnohokrát jsem unikl z oblasti zamořené vojáky jednoduše proto, že jsem se chytře pohyboval a čekal na správnou chvíli. Právě takové chvilky tvoří většinu atmosféry titulu a dělají z něj mnohem více, než jen akční střílečku.

Kalach ze šrotu

Jedním ze značkových prvků série Metro je její realisticky podaná životní situace v post-apokalyptickém světě. Žádné plasmové pušky, žádné obleky z Iron Mana, jen staré dobré hadry, plynové masky a po domácku vyrobené zbraně. Právě tyto detaily propůjčují hře velmi osobitý styl a kouzlo, které preferuji mnohem více, než desítku nápadů z Falloutu. V této oblasti nástupce nic nemění, což je spíše výhoda. Opět jsou v metru nejcennější měnou náboje, za které si pořídíte zbraně, vybavení i upgrady. Arťom dokáže nést tři zbraně najednou, nepočítám-li několik druhů granátů, vrhací nože či lékárničky. Při cestě na povrchu či v zamořených oblastech je vaším nejlepším přítelem plynová maska s výměnnými filtry, které opět budete hekticky vyměňovat, když vám začnou zběsile pípat hodinky.

 

1 z 1

- +

1.

Najdou se i novinky. Na hodinky už nemusíte koukat manuálně, čas je dobře vidět i tak. Přístroj navíc slouží i jako osobní detektor. Kdykoliv jste na světle, bliká modrá kontrolka, která signalizuje, že vás někdo může spatřit. Když nesvítí, jste v klidu. Ke schovávání ve stínech bych měl jen jednu výtku – nepřátelé nemají příliš vyvinuté smysly a není problém se schovat prakticky před nimi. Hlavně, že je tma. To trochu ubírá na realismu, jelikož nikdy není tak velká tma, aby si vás člověk, stojící o 30 cm dál nevšiml, rozhodně ale chápu, že se muselo trochu ubírat, aby obtížnost nebyla až moc vysoká.

Velmi se mi líbila nutnost manuálně čistit masku od nečistot. Ať už vám masku zaprasí déšť, krev či špína, musíte si vše hezky setřít rukou, jinak uvidíte houby. Je to sice maličkost, ale mě osobně ještě více vtáhla do prostředí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Letmo bych zmínil i arzenál. Vrací se většina starých známých kousků, a to jak po domácku vyrobených, tak více profi. Jistě nepohrdnete oblíbeným Bastardem, zrezivělou verzí AK47 či parádní rychlopalnou brokovnicí Uboinik. Také nové kvéry dobře pasují do atmosféry a přispívají k více přítomnému plížení. Rozhodně tedy využijete plamenomet, tlakovou ostřelovačku či jednorannou pistoli, která jednou přesně mířenou radou sundá většinu nepřátel. Všechny zbraně můžete samozřejmě vylepšovat, což ale není levné. Za cenné náboje si ale můžete přimontovat tlumič, optiku, prodlouženou hlaveň, větší zásobník a další prvky. Vše bude samozřejmě na zbrani vidět, takže má hráč vylepšení hezky na očích. Zmínit musím také vyvážení, všechny zbraně mají své místo a jsou dostatečně přesné, abyste ze samopalu neměli pocit brokovnice. Přitom ale přináší dostatečně realistický rozptyl, aby hráč neustále nestřílel bez míření. Mířit musíte, pokud nechcete zbytečně plýtvat náboji a krmit jimi omítku.

 

1 z 1

- +

1.

Deprese v každém pixelu

Metro: Last Light nejspíše nebude grafickým benchmarkem nového tisíciletí, už ze screenshotů je však cítit pečlivá práce vývojářů. Interní 4A Engine, který má své základy v enginu X-Ray, použitém ve hrách série Stalker, boduje především precizní prací světel a stínů, což jsou grafické prvky, na kterých Last Light stojí a padá. Právě nádherně zpracované světelné a částicové efekty propůjčují titulu tu správnou hororovou atmosféru, díky které budete v tmavých tunelech uchcávat strachy a v ruinách Moskvy žasnout nad západem slunce. Přitom se hra vůbec nemusí stydět i za ostatní aspekty. Postavy jsou skvěle vymodelované a detailní, prostředí precizně vymodelované a unikátní a všechny maličkosti, od oblečení až po zbraně, vozidla či stavení, mají ten správný vibe. Zkrátka si říkáte, že to takhle bude opravdu vypadat, když svět půjde do pekel.

Občas narazíte na menší kiksy, jako je poletující hrníček či nesedící oblečení, to se však objevuje velmi zřídkakdy a spíše pobaví, než naštve.

Bohužel není všechno bez chyb. Čas od času viditelně naskakují textury, které nejsou nejostřejší, a společně s hnědo-šedou barevnou paletou může vzniknout pocit, že je okolí jaksi rozplizlé (což samozřejmě není pravda). Občas narazíte na menší kiksy, jako je poletující hrníček či nesedící oblečení, to se však objevuje velmi zřídkakdy a spíše pobaví, než naštve. Pro mnohé největší překážkou bude pravděpodobně hardwarové náročnost. Titul je opravdu náročný a na testovaném stroji s procesorem Intel Core i5, 4 GB RAM a kartou Radeon HD 5730 s 1 GB paměti jsem musel zvolit FullHD rozlišení a jen velmi shovívavé detaily. Naštěstí hra vypadá skvěle i na nižší nastavení, což potěší majitele slabších počítačů.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Troufám si však tvrdit, že mnohem podstatnější je v titulu především zvuk a doprovod. Angličtina s ruským přízvukem je tu spíše na druhém místě, ostatně vývojáři pochází z Ukrajiny a bylo zcela samozřejmé, že se opět můžeme těšit na luxusní ruský dabing. A Metro nezklamalo. Podzemní svět je plný vtipných hlášek, malých příběhů, srandiček a ostrých výrazů, kterými vás bandité čechrají měrou vrchovatou. Ozvučení je natolik perfektní, že bych titulu prominul i mnohem horší grafické pozlátko. Jednotlivé dialogy a rozhovory vás totiž doslova vtáhnou, nejvíce si ze hry samozřejmě odnesou znalci ruštiny. Bohužel Arťom opět celou hru drží hubu a promluvit se rozhodně pouze během nahrávacích obrazovek, zde se tedy od minula nic nezměnilo. Našince rozhodně potěší kvalitní české titulky, které jsou až na pár výjimek velmi dobře udělané, dokážou přenést smysl vět a dialogů. Stejně perfektním je i hudební doprovod, ať už mluvím o napínavém soundtracku či rozličných písničkách, které v tunelech pořvávají přeživší. A když už se budete nudit, můžete si zapnout rádio a poslechnout si nějaké ty hitovky let minulých. Ozvučení tedy ode mě dostává bezvýznamnou, ale hezkou a vyleštěnou medaili.

 

1 z 1

- +

1.

Pokrok správným směrem

Z Metro: Last Light se nikdo na zadek neposadí, jedná se ale o povedené pokračování, které splňuje většinu podmínek správného druhého dílu. Solidní příběh prohlubuje, herní prvky vylepšuje a odstraňuje většinu problémů, které nás trápily v jedničce. Především ale zachovává samotné jádro titulu – dusivou a hororovou atmosféru, skvělý příběh a živé postavy, podpořené brilantním dabingem. Někomu možná bude chybět multiplayer, takový Horda s kamarády by sem perfektně seděla. Ten byl ale odstraněn s cílem více vypiplat příběh a singleplayer obecně, což se podařilo. Vývojáři navíc už dříve poznamenali, že se možná online hry dočkáme v pozdějším DLC. Jinak je Last Light sázkou na jistotu. Zkrátka pokračování, jak má být. Těšíme se na díl třetí.