Take On Mars – u rudého souseda

Když bylo na letošní E3 oznámeno, že se v pokračování série Take On od českých Bohemia Interactive podíváme na Mars, mnoho lidí to překvapilo. A světe div se, nejen mezi příznivci vesmírné tématiky, ale i mezi obyčejnými hráči se najednou našlo mnoho zájemců, kteří se začali těšit na objevování Rudé planety. Na začátku srpna Take On Mars konečně spatřilo světlo světa prostřednictvím Steam Early Access. Hry v této sekci obyčejně ještě nejsou hotové, což se teoreticky dá říct i o Take On Mars, ale i tak je hra jako taková v podstatě dokončená a v Early Access je spíše pro potřeby budoucího obsahu a nápadů hráčů, proto jsem neváhal a pustil se do jejího zhodnocení.

Agentura na vesmírné sny

Podobně jako Arma nebo Take On Helicopters, i Take On Mars je rozdělené na tři části. První z nich je kampaň schovaná pod názvem Space Program. V něm se ujmete agentury ne nepodobné NASA s prostým cílem: Zkoumat povrch Marsu, a to se dvěma druhy techniky. Prvním z nich je lander, nepohyblivé zařízení sloužící převážně k průzkumu nějaké konkrétní oblasti, druhým z nich je ikonický rover, který se pro změnu pohybuje podle libosti. Vaše kariéra průzkumníka Marsu přitom věrně kopíruje skutečné zkoumání Rudé planety, takže na začátku máte k dispozici jen drobný lander, u nějž je třeba kvalita fotografií, které pořídí, dost mizerná. Postupem času a také postupem po technologických levelech se vaše technologie zlepšují, a tak se od ovládání drobných landerů a roverů dostanete k řízení jejich mnohem výkonnějších a pokročilejších nástupců.

 

1 z 2

- +

1.

2.

A co že s technikou vlastně na povrchu Marsu přesně děláte? Už jsem naznačil možnost fotografování důležitých míst založené na zachycení důležitých bodů, dále vás čeká zkoumání hornin nebo atmosféry díky řadě nástrojů a také prosté objevování nových míst. Že to zní nudně? Možná, ale tady prostě nečekejte akci, Take On Mars je simulátor, který se drží reality. S tím prostě musíte počítat a jde o hlavní důvod, proč se hra nedá doporučit širokým masám. Pokud vám však tento fakt nevadí, můžete se začít těšit. Navzdory obyčejnému vzezření je každý úkol slušná zábava, alespoň já jsem se tedy rozhodně nenudil, zvlášť když vás hra zásobuje i informacemi, díky nimž se můžete o Marsu dozvědět leckteré zajímavosti. I když, postupem času u mě nastal drobnější stereotyp. Nešlo ale o nic hrozného a vždy se po krátké době našlo něco, co mě ke hraní znovu přikovalo. Třeba zkoušení techniky, kterou jsem si zrovna odemkl. Ale chápu, že v případě takto zaměřené hry nejdou moc vymyslet kdovíjaké čáry. Pokud vás každopádně objevování Marsu láká, budete se při průzkumu určitě bavit.

Na kancelářské židli

Všechno přitom řídíte prostřednictvím kontrolního centra, v němž máte k dispozici především mapu, jejímž prostřednictvím určujete mise, které budete následně s vozidly sami plnit. Díky vydělaným penězům můžete na povrch Marsu poslat další techniku, vše důležité ohledně zkoumání planety zkrátka řídíte přes ní a mezi centrem a Rudou planetou se můžete libovolně přepínat. Přitom se sluší říct, že Take On Mars nabízí tři lokality, a to okolí kráterů Victoria, Kaiser a Gale, k nimž však nemáte přístup hned, musíte si nejdříve zakoupit jejich satelitní snímky a teprve poté na nich můžete operovat. Ony ty peníze celkově hrají docela velkou roli, jak už to tak koneckonců bývá. Pokud budete svědomitě plnit všechny důležité mise, těžko se dostanete do finanční nouze, ale i tak vás mohou potkat úvahy, jestli stojí za to poslat za úkolem na kraji Victoria kráteru nový rover, nebo ušetřit peníze a naopak obětovat půl hodiny svého času tím, že tam dojedete roverem, který jste v rámci jiného úkolu nechali na druhé straně mapy.

Take On Mars nabízí tři lokality, a to okolí kráterů Victoria, Kaiser a Gale.

Peníze také můžete použít ke stavbě vlastního stroje. V kontrolním centru totiž máte k dispozici laboratoř, kde si můžete kompletně od nuly postavit vlastní lander i rover. K dispozici je i testovací středisko, to abyste si nejdřív všechno vyzkoušeli na Zemi a nezlikvidovali hned nevhodně postavený stroj na Marsu, kam váš výtvor můžete kdykoliv poslat. Za zmínku také stojí, že s trochou snahy lze z testovacího centra zdrhnout a udělat si romantickou projížďku roverem po lese, za což dostanete jeden ze čtyřiceti hezky zpracovaných achievementů, které pro leckoho mohou také sloužit jako způsob, jak alespoň částečně odbourat postupující stereotyp. Už jenom proto, že se některé z nich vážou ke skrytým věcem a drobnějším easter eggům.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Space Program režim nabízí ještě jednu důležitou věc, a to volbu mezi reálným a simulovaným časem, kterou musíte provést na začátku vaší kariéry. V rámci simulovaného času si můžete podle libosti posouvat čas o hodiny, dny nebo týdny (což je doprovázeno dost ujetou cut-scénou), zatímco u reálného času nic nenaděláte. Pokud se zrovna vydáte na objevování Rudé planety v době, kdy je na skutečném Marsu noc, budete mít noc i ve hře a neuděláte s tím vůbec nic. Možná to působí jako maličkost, ale i taková maličkost přispívá k realistickému a uvěřitelnému dojmu z celé hry. No, a to by bylo ke Space Programu asi tak všechno.

Něco navíc

K simulátorům každopádně zpravidla patří i dost komplexní a mnohdy náročné ovládání. V případě Take On Mars ovládání určitě komplexní je, ale rozhodně není extra náročné. Naopak, stačí si ujasnit co kde je a co čím ovládáte a zvyknete si poměrně brzo. Problém ale je, že v současné době není tak lehké si to všechno ujasnit. Hra totiž zcela postrádá konvenční hratelné tutoriály, vše vás učí prostřednictvím tutoriálových videí. I ty však z velké části zatím chybí, přítomno je jen video o základech a ovládání kontrolního centra, takže pokud si hodláte hru koupit v blízké době, připravte se na to, že vám Take On Mars nic moc nevysvětlí a budete na všechno muset přijít sami, především z nastavení. Což je mnohdy docela frustrující. Sice se celá situace časem zaručeně napraví, v tuto chvíli to však chtě nechtě musím brát jako nezanedbatelný zápor. Ovládání každopádně nabízí i pár specialit, třeba možnost volné kamery. V jakémkoliv okamžiku můžete opustit vaše vozidlo a kamerou se volně pohybovat po celé oblasti.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ale abych se vrátil k tomu, co Take On Mars přesně nabízí. Kromě Space Programu je tu ještě režim Scenarios, tedy samotné scénáře, které jsou v tuto chvíli dva a jde přesně o to, co bylo ukazováno na E3. Zatím je tedy tato část hry relativně chudá, v obou scénářích si každopádně můžete snadno vyzkoušet základy objevování Marsu, a co víc, bez jakéhokoliv čekání máte k dispozici ovládání technologicky nejvyspělejších roverů. Pokud tedy chcete do zkoumání Marsu skočit po hlavě, Scenarios vám k tomu dají velkou příležitost.

Vzhůru na vlastní tvorbu

Posledním režimem hry je editor. Ten se sice z hlediska ovládacích prvků podobá editoru Army, ale jinak si jde zcela vlastní cestou, už jenom proto, že je zcela in-game. Můžete kamerou projíždět každou z nabízených map (krátery Victoria, Gale, Kaiser i pozemské testovací středisko), všechno, co uděláte si můžete otestovat za běhu, vše je zkrátka plynulé a hlavně jednoduché. Ze začátku asi budete trochu zmatení, ale jakmile si vše osaháte, přečtete a budete dávat pozor na všechno co děláte, nebude pro vás tvorba v editoru kdovíjaký problém, i díky příjemnému uživatelskému rozhraní. Snad netřeba říkat, že i editor může zcela odbourat jakýkoliv náznak stereotypu. A také dost pomoci k získání achievementů. Mě se tak třeba povedl krok, kdy jsem vyfocením jediné fotografie získal čtyři achievementy naráz. Hack? Ale kdepak, tento krok může udělat každý. Je to svým způsobem sviňárna, ale zároveň legální praktika a další důkaz toho, že v editoru jde udělat ledacos.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Dělat si v něm vážně můžete prakticky vše, od umisťování a zkoušení veškeré techniky včetně vámi postavených strojů až po důkladné testování skvělé fyziky, díky níž lze zničit nebo utrhnout celou řadu součástí landeru nebo roveru (hlavně na skalnaté mapě Gale kráteru), a upravování jakéhokoliv aspektu hry. Take On Mars totiž do velké míry sází právě na možnosti editace, které jsou opravdu bohaté a pevně věřím, že to bude ráj pro tvůrce modů, zvlášť až přibude podpora Steam Workshopu.

Editor se ovládá skvěle a nabízí celou řadu možností, jak se vyřádit

Take On Mars se bohužel nevyhnulo ani řadě bugů. Nikdy jsem se sice nesetkal s něčím fatálním, ale i tak tu jsou. Kromě výjimečných pádů v průběhu Space programu jsem se setkal třeba s častými pády při práci s editorem. Občas se mi stalo, že Take On Mars spadlo, když jsem se snažil pustit mnou vytvořenou misi nebo těsně poté, co jsem něco uložil. Dále je tu je např. problém, kdy vám sice hra oznámí, že jste úspěšně analyzovali horninu, ale tváří se, jako byste nic neudělali a chce to po vás dál. Tomu se naštěstí vyhnete tak, že na horninu najedete z jiného úhlu.

Setkal jsem se i s problematickým přistáním landeru, kdy se pět a víc minut kolébal ve vzduchu (přistání totiž probíhá automaticky), stejně tak se mi jednou při přistání roveru nenafoukly airbagy a tak spadl na povrch Marsu plnou rychlostí, což mělo fatální následky. A pokud nejdřív pustíte Space Program a pak se dostanete do editoru, nebude vám fungovat. Jak už jsem řekl, nikdy nejde o vážné věci a stávají se jenom ojediněle, ale zatím tu jsou a můžou hraní trochu otrávit.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mars už čeká

Ve výsledku jsem každopádně z Take On Mars neskutečně nadšený, stále mě dokáže lecčím zabavit. Objevování Marsu, ovládání, stavba vlastního stroje, možnost volby mezi reálným a simulovaným časem, mocný editor a v neposlední řadě i solidní ozvučení, slušná grafická stránka a velmi detailní zpracování povrchu Rudé planety, to všechno tvoří dohromady skvělý simulátor, ze kterého by každý příznivec objevování vesmíru měl být nadšený. Jenom škoda prozatímní absence většiny tutoriálových videí, drobnějších bugů, nastupujícího stereotypu a pádů hry při práci s editorem. Jinak bych s radostí hodnotil hru ještě lépe.

Ale naštěstí by první dva problémy měli vývojáři brzy odstranit a stereotyp zase určitě odbourá moderská komunita, která má k dispozici úžasné hřiště. Už se nemůžu dočkat, až uvidím první pořádné výtvory, a kdo ví, možná bude díky modům hra přístupná i hráčům, které běžně taková tématika neláká. To ale ukáže čas, už teď je ale z Take On Mars báječný simulátor, který není bez chyb, ale má všechny dispozice k tomu, aby si našel věrnou komunitu příznivců, k níž se s radostí připojím i já sám.

Přečtěte si také rozhovor s Martinem Melichárkem, vedoucím vývoje Take On Mars.