Rayman Legends – Legenda se vrací

Recenze z hraní PC verze

Kdysi dávno…

Celý příběh hry Rayman Legends se stejně jako v případě předešlého Origins točí kolem nočních můr, které ovládly celý svět. Rayman a jeho přátelé spali celé staletí, ale jednoho dne jsou probuzeni mrňavou zelenou mouchou jménem Murfy. Ten zděšeně oznamuje, že se svět řítí do záhuby a jedinou záchranou je Rayman, který se musí přestat flákat.

Takhle jednoduše a prostě začíná dlouhá cesta za záchranou všeho živého před temnými nepřáteli. Jak urozený úkol. Skoro jako z legendy.

Pro malé i pro velké

Rayman Legends není nějakou béčkovou plošinovkou. Rayman Legends je plošinovka, kterou budete milovat, u které se budete bavit, u které budete brečet smíchy a u které se budete vztekat. A to navzdory faktu, že v jádru jde pořád o klasickou plošinovku, jež svými prvky dělá čest celému žánru.

Nový Rayman přitom sází na to, v čem vynikal předešlý díl. Na kvalitní audiovizuální stránku a zábavnou hratelnost. Nutno podotknout, že i když titul vypadá spíše jako datadisk, je zde spousta změn, díky kterým budete Legends milovat.

Pokud jde o ovládání, které je v tomto žánru vždy poměrně důležité, Rayman Legends nabízí klasické rozložení, a tak se musíte sžít s klávesami pro pohyb do stran, pro skok, skrčení a další akce, které vám mohou být docela nápomocné při úspěšném uhryzání ruky (doporučujeme gamepad). Rayman a jeho přátelé, mezi něž patří především zavalitý Globox a nově i válečnice Barbara, navíc disponují dalšími možnostmi jako běh, útok a vlastně vše, co jsme mohli vidět minimálně v Origins. V tomto ohledu se prostě nic nezměnilo, což už se ale nedá říct o zbytku hry.

Většina novinek je spíše menšího rázu a zvlášť si jich nevšimnete. Největší proměnou ovšem prošel design úrovní. Levely jsou akčnější, jsou více různorodé a jsou zkrátka zábavnější. Zapomeňte třeba na honění truhly se zubem a hlavně zapomeňte na stereotyp. I nepřátelé, které potkáváte prakticky na každém kroku, jsou zpracovaní přímo skvěle.

Proti drakům, ropuchám i obrům

Rayman Legends nabízí šest světů, které budete postupně odemykat. V prvních pěti (o šestém světě raději pomlčím, nechci vám kazit překvapení) najdete zhruba osm základních úrovní, dále jednu úroveň, za kterou si odemknete novou postavu, resp. jednu ze sester Barbary, úroveň s bossfightem a jeden hudební level, což je můj nejoblíbenější typ. Mohli jste je zahlédnout už ve videích. Je vidět, že Ubisoft sázel na to, že hráče chytnou. A řekněme si to na rovinu, v tomhle není pochyb. Běhání a mlácení nepřátel do rytmu převážně rockových songů skutečně neomrzí a dokáže vykouzlit nemalý úsměv na vaší tváři.

Největší změnou, co se týče hratelnosti samotné, prošel  Murfy, s nímž se setkáte poměrně často. Je přátelský, je milý, je zelený a hlavně je potřeba k dokončení několika vybraných levelů. Umí dělat téměř vše, na co samotný hráč nestačí. Umí jíst dorty, umí vytvořit želatinu, umí hýbat se štíty a umí přestřihnout provazy, je to zkrátka expert a všeuměl.

Na rozdíl od Wii U verze však nebude tohohle šklebícího se hmyzáka ovládat druhý hráč, ale vy. A to pouze omezeně pomocí tří kláves. Díky jedné dáte Murfymu pokyn k vykonání dané věci, další dvě slouží k rotování s některými objekty. Zní to jednoduše, ale někdy to může být i frustrující, zvlášť když udělá něco jiného, než chcete vy a musíte kontrolovat kde je, co dělá a kde jste vy.

Stejně jako v Origins, i v Legends se dají úrovně projít ve více hráčích. A stejně jako v Origins, i v Legends jde pouze o lokální kooperaci. Což je asi největší problém celé hry. Ne každý hráč má k dispozici někoho, kdo je ochotný přisednout ke klávesnici nebo gamepadu a hraní o samotě dokáže hru poměrně ztížit. Stále totiž zůstává skvělý prvek, že když vás nepřítel zraní, nafouknete se a kolega vás plácnutím zase vrátí mezi živé.

Jenže když žádného kolegu nemáte po ruce, máte prostě smůlu a odporoučíte se k poslednímu záchytnému bodu. To by online režim hravě vyřešil, protože na internetu by se určitě vždy našel nějaký ochotný spolubojovník. Ačkoliv se hra dá bez problému dohrát i o samotě, možnost online kooperace citelně chybí. Člověk by řekl, že po zkušenostech z Origins Ubisoft zmoudří, což se bohužel nestalo. Pokud vám ale v žilách koluje soutěživá krev, absenci online co-opu alespoň částečně může nahradit soupeření s přáteli skrze žebříčky a speciální denní a týdenní výzvy založené na rychlosti, hbitosti a důmyslnosti ve speciálně navržených úrovních.

Jak už to tak u plošinovek bývá, při své cestě musíte pořád něco sbírat. Každá úroveň v Legends, ať už hudební či klasická, obsahuje světlušky a Lumíky, přičemž Lumíky musíte osvobozovat a světlušky sbírat. Na konci každého levelu se pak vše sečte a za světlušky dostanete nějakou tu trofej či lístek a za Lumíky si odemknete nové úrovně.

Možná se ptáte, kolik levelů vlastně hra obsahuje. Rayman Legends se může pyšnit skutečně velkým množstvím rozmanitých úrovní. Konkrétně 120 levelů a 40 úrovní předělaných z Origins, které s trochou snahy přejdete za 10 hodin. Nemáte k nim však automatický přístup, je třeba si je odemknout právě skrze výše zmíněné lístky, z nichž můžete získat i dodatečné světlušky, Lumíky, nebo i menší specialitu v podobě příšerek. Ty se vám ukládají do speciální místnosti a každý den vám darují několik světlušek.

20 tisíc Lumíků pod mořem

Důraz byl také kladen na vizuální stránku hry, která, jak jen to podat slušně… Je prostě zatraceně skvělá. Barevnost a celková atmosféra všech světů je minimálně orgií pro oči a ručně malovaný styl je něco, co prostě k Raymanovi padne. O to více uchvátí dokonalý smysl pro detail, při opakování úrovní se vždy najde něco, co jste přehlédli a co vám vykouzlí další úsměv na tváři.

Stejný důraz byl kladen na zvukovou část hry. Na tu vývojáři sázeli už od počátku a je to znát. Šílené, přesto milé skladby a roztomilé zvuky sednou ke hře naprosto dokonale. Zpívající světlušky do rytmu nebo zpívající obři? Ke skvělému odreagování neexistuje nic lepšího. Však posuďte sami.

Zazvonil zvonec a legendy je konec

Rayman Legends si bere to nejlepší ze svého předchůdce, tedy stylovou grafiku, ozvučení, celkově vtipné provedení a chytlavou hratelnost a přidává také zcela nové prvky, které dělají z Rayman Legends nejen nádhernou podívanou, ale také neskutečně zábavnou hru. Zamrzí snad jen ovládání Murfyho, na které se ale po čase dá zvyknout, a hlavně absence online kooperace. To jsou však jen drobné vady na kráse titulu, který může ostatní hry bez problému učit, jak má vypadat originalita. Té má totiž Rayman Legends na rozdávání.