The Banner Saga

Sever ponořený do stoické atmosféry. Pláně připomínající moře klidu a lidé ve znamení líných pohybů, jen aby někde v oděvu neprofouklo, nenaběhla husí kůže a z cesty pro dříví se tak nestala mrazivá noční můra. Okolní ambient odráží rasa obřích Varlů, jejichž klid a pohodu rozhodí snad jen obouruční meč svištící kolem jejich uší. Dámy a pánové, povídám vám, že jsem dlouho neměl na stole tak osobitou hru, která by se vyznačovala tak dokonale ladnou atmosférou. Čím více se do Banner Sagy noříte, tím si stále jasněji uvědomujete, jak moc autoři celému světu podřídili zbytek hry a dokonce i takový velikán jako hratelnost, tentokrát musel padnout na kolena – omáčka zvítězila!

Vzhůru na pouť

Ten nádherný svět navíc doplňuje ta elegantně banální náplň scénáře. Příběhy se točí okolo putování severských družin. Odevšad na vás vyskakuje ten notoricky známý, seversky ostrý, styl, přičemž každá karavana má své specifické postavy, unikátní poslání a především perfektně napsané dialogy.

Zcela záměrně úvodní slova směřuji k výpravě a příběhu, neboť právě s nimi se váže nejzásadnější upozornění. Pokud nemáte trpělivost a nehodláte dát téhle hře hodně, vězte, že se připravíte možná o 80 % zážitku. Zapomeňte na namluvení (toho se dočkáte jen v několika málo předělových scénách), zapomeňte na to, že by postavy hýbaly ústy, když mluví, to všechno je na hráčově představivosti a pokud vám Banner Saga nestojí za moment soustředěného hraní/sledování, pak vám lehce ze hry opadají ta největší lákadla a zbyde vám jen opelichaný strom v podobě tahových soubojů, které jsou sice fantastické, ale ničím výrazně nevybočují.

„Pokud nemáte trpělivost a nehodláte dát téhle hře hodně, vězte, že se připravíte možná o 80 % zážitku.„

Pokud ale jste ochotni věnovat hře část své představivosti, ponoříte se do příběhu a necháte tu jedinečnou atmosféru prosakovat každou minutou hraní, věřte mi, že na Banner Sagu budete ještě dlouho vzpomínat. Na zážitku se podílí velmi silně i ,,bytelné obsazení“, postavy jsou zapamatovatelné, překrásně namalované a vůbec představují vrchol z hlediska dnešních her.

Celé se to navíc odehrává v poměrně propracovaném světě. Tedy, opět záleží na vás, mapu máte k dispozici takřka neustále – rozhodnout se musíte sami, jak moc se budete pídit po detailech, jimiž je protkána. Bohaté popisky pracují pro atmosféru výtečně a mně nezbývá než celé zasazení chválit do nebes.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vzhůru do války

Neherně bohatý zážitek by ale nestačil, kdyby tam někde hluboko ještě nebyla část herní, která tam skutečně čeká, nepřekvapí, ale zážitek parádně doprovází. Tahové souboje, na kterých celé hratelnostní jádro staví, jsou zábavné, taktické a nepostrádají ani nápadité prvky.

Do bitev vás hra posílá jen velmi zřídka. V praxi tak sledujete svojí karavanu, která putuje 2D herním světem, přitom vám čas od času zkříží cestu příslušníci rasy Dredge – ti zastávají roli starodávného zla, jež se vrací, aby severský klid pořádně rozpumpovalo akcí.

Když dojde na souboj a vaše karavana se dostane do války, úspěch či neúspěch se odvíjí od vašich voleb. Můžete rovnou zaútočit, přeskupit se, nebo prostě vyčkávat. V závislosti na vašich volbách následně v bitvě očekávejte ztráty poplatné vaší taktice, přičemž každý takový střet nakonec odehrajete vy prostřednictvím malé šarvátky mezi několika vašimi hrdiny a partou Dredgů.

Do každé bitky jdete s hrdiny, které si zvolíte. Údernou sílu představují Varlové – hodně vydrží a z jejich rány se nepřítel také jen tak neoklepe. Kromě nich ale můžete využít i lidských bojovníků, mezi nimiž naleznete i lučištníky, kteří sice mnoho nevydrží, zato ale mohou útočit na dálku, což je v případě tahových soubojů vždy velmi příjemné.

„V praxi tak sledujete svojí karavanu, která putuje 2D herním světem, přitom vám čas od času zkříží cestu příslušníci rasy Dredge – ti zastávají roli starodávného zla, jež se vrací, aby severský klid pořádně rozpumpovalo akcí.„

Systém boje funguje zcela dle očekávání. Ke slovu se dostáváte na střídačku, s výjimkou poslední fáze souboje, kdy zbyde kupříkladu jeden nepřítel a tři spolubojovníci, což znamená, že může klidně dvě kola trvat, než se onen protivník dostane ke svému tahu – to závisí na počátečním rozlosování a na konkrétních, již padlých aktérech bitky.

Jednotlivé tahy v soubojích se pak dělí na pohybovou a útočnou část. Jakmile se dostanete na kobylku protivníkovi, můžete si vybrat z několika možností. Má nepřítel silný štít a váš Varl mu nanejvýš poškodí lak na zbroji? Zaútočte nejprve za cílem snížení jeho obranyschopnosti. Až potom se vyplatí atak na zdraví, potažmo na jeho bojeschopnost. A právě v hodnotě zdraví/bojeschopnosti tkví ta nejvybroušenější mechanika, kterou se mohou zdejší tahové války pochlubit. Hodnotu v červeném poli spolu totiž sdílí jak zdraví, tak síla. Čím blíže smrti váš nepřítel je, tím marnější jsou jeho útoky. Jednoduché? Ano, ale po čertech zábavné!

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vzhůru za statistikami

Za vším tím navíc šlape poměrně fortelný RPG systém, který se netopí v tabulkách, ale naopak nabízí jen několik schopností k vylepšení. Kromě obligátní síly/zdraví a obrany je tady kupříkladu síla vůle. Samozřejmě, tu najdete i v jiných RPG, tady je ale willpower skutečně poplatná svému jménu, a pokud například obětujete dva body, v bitvě za to budete moci uštědřit ránu o dva body silnější.

Své hrdiny můžete též osadit nejrůznějšími předměty. Jejich opravdová síla představuje spíše doplněk, jejich role v příběhu naproti tomu nemohla být pohádkovější. Mějte si mě za bábovku, já jsem ale rozměkl, když jsem dostal náhrdelník od holčičky, jejíž matku jsem před časem zachránil.

„Čím blíže smrti váš nepřítel je, tím marnější jsou jeho útoky. Jednoduché? Ano, ale po čertech zábavné!„

Vzhůru za volbou

Jak se vaše karavana harcuje krajinou, velmi často jste, jako její hlavní představitel, konfrontováni s řadou voleb. Ve hře se před vámi zjeví jednoduchá tabulka, v rychlosti vás seznámí s nastalou situací a hodí před vás řadu možností. Je jen na vás, jak se zachováte, mějte ale na vědomí, že ,,špatná volba“, jakkoliv je tohle slovní spojení scestné, vás může připravit o zásoby, členy družiny i o morálku.

Všechno tohle ke všemu souvisí s pečlivým managementem karavany. Jste dlouho na cestě? Zvyšuje se únava a klesá tak morálka. Příhodné je rozbít tábor, nechat vaše svěřence odpočinout a vydat se na cestu, až bude zase nálada lepší. Nehledě na to, že zranění z bitvy hrdinové také po cestě nevyléčí a musí si tak odpočinout v bezpečí tábora.

Když už jsme u toho ,,kempování“, slušelo by se dodat, že právě ono představuje velmi podstatnou část hry. Jakmile vztyčíte stany, otevřou se před vámi možnosti – prokecnout druhy ve zbrani, vylepšit postavy nebo se procvičit v boji. To, až na drobné výjimky, nemůžete nikde jinde než právě v táboře, proto je dobré kemping nepodceňovat a neharcovat se s vysílenou družinou.

 

1 z 1

- +

1.

Vzhůru za verdiktem

Zní vám to celé jako experiment, který staví hru do pozadí a zkouší to uhrát na atmosféru? Máte pravdu. V úvodu jsem vás varoval, že tahle hra si toho od vás hodně vezme. Ne, nesedne každému, dokonce bych řekl, že její cílovou skupinu tvoří poměrně úzký okruh herních degustátorů, kteří se právě takových experimentů nebojí. Ostatní dost možná zapláčou nad absencí pořádné hratelnosti, kterou naleznete až pod mohutným nánosem ambientního prašanu, na který je sice překrásný pohled, ale lyžuje se na něm mizerně. Záleží na vás. Mě Ubin, Ludin, Mogr, Vognir a další okouzlili natolik, že odpustím i tento ,jinak zásadní, nedostatek!