LEGO The Hobbit – nalakovaný Bilbo, zašlý koncept

Recenze z hraní PS4 verze hry

Když jsem byl v nějakých sedmi letech v Legolandu v Dánsku, což byl tenkrát opravdu velký sen hraničící až z nerálnem, opravdu jsem ani nepředpokládal, že ještě ve svých téměř 23 letech budu přicházet s Lego značkou do styku tak často. Ne že bych se pořád radoval z kostiček a stavebnic, jen jsem zhruba každého půl roku bombardován novými a novými pokusy o převedení libovolné značky do virtuálního Lego světa. Už jsme si tak hráli s Indiana Jonesy, Luky Skywalkery i s Iron Many. Co na tom, že je to pořád v podstatě ta samá zábava, když to lidi kupují a do split-screenu dnes neexistuje lepší alternativa.

Lego Lord of the… Lego Hobbit

Kdo z vás už nějakou tu Lego hru vyzkoušel, bude tady jako doma. Story kopíruje filmovou předlohu a hratelnost zase opisuje od předešlých Lego her. Do vínku tak dostanete někdy více jindy méně postav, jejich unikátní schopnosti využijete při překonávání nástrah a celé to pěkně odsýpá, když tedy zrovna nebojujete se zlobivou kamerou nebo nepřehlednou situací

Od určité Lego hry dokonce série laškuje i se systémem otevřeného světa a nejinak je tomu i zde. Pokud tedy zrovna neplníte příběhový quest, který vaši cestu linkuje podle pravidla ,,chyť se za ručičku a pojď“, tak se můžete po známých kulisách prohánět volně a plnit úkoly pro řadu postav v nesnázích. Takové snažení sice nepředstavuje nic těžšího než shánění mrkví a jiných vysoce nedostatkových předmětů, ale dokážu si představit, že pro hráče hrající v co-opu se může jednat o příjemné prodloužení jinak celkem krátké herní doby.

S příběhem opravdu nestrávíte desítky hodin. Lego Hobbit až směšně moc sází na to, že budete chtít vyzobávat veškerý obsah, který tvůrci vtěsnali do kdejaké neviditelné spáry hratelnosti. Pakliže ale na nějaký ten sběr volovin nejste, připravte se na pořádně krátký a v mnoha ohledech silně jednotvárný zážitek. Problém spočívá v postavách, které se sice navenek tváří jako by to byly právě ony, kdo ozvláštňují a rozrůzňují hratelnost. Opravdu se věc má tak, že Kili sice střílí lukem, Gandalf má svou kouzelnou tyč a Thorin třímá pavézu, ale když přijde na použití těchto ,,unikátních“ předmětů, herní mechanismy ztrácí dech a odpočívají ve stínu quick time eventů.

,,S příběhem opravdu nestrávíte desítky hodin. Lego Hobbit až směšně moc sází na to, že budete chtít vyzobávat veškerý obsah, který tvůrci vtěsnali do kdejaké neviditelné spáry hratelnosti.“

Existuje ale i řada lidí, kterým já osobně přezdívám Completionists a mezi něž se velmi často řadím i já. Jde o takovou skupinu lidí, kteří až chorobně baží po stoprocentním průchodu hrou. Sám jsem se už takto nechal zlákat spoustou titulů, znám ovšem míru a mám osobní budík, který zazvoní vždy, když vycítí generický obsah. Lego hry, a tedy i Lego Hobbit, mají právě s takovým umělým (vlastně umělohmotným) obsahem problém, přičemž já sám bych rád poznal toho šílence, který půl života strávil dohráním libovolné Lego hry na 100 %. Ode mě k tomu doporučení nečekejte.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

V zajetí stejného konceptu

Bohužel největší smůlu má Lego Hobbit jako další díl v sérii. Nemusím dokonce ani moc přehánět a hned v menu se cítím, jako kdyby od minule nikdo nehnul ani s fonty a vlastně ani s ničím jiným. K nové hře se dostanete úplně stejným způsobem jako posledně, hratelnost je zcela totožná a těch několik málo změn rozhodně neospravedlní nový díl. Není to ani měsíc, co si půlka herního světa stěžovala, že při koupi Metal Gear Solid V: Ground Zeroes zákazník platí za demo. Kdo si ale stěžuje dnes? Nikdo, stačí to samé poslat mezi zákazníky pod jinou značkou a rázem je každý spokojený.

V zásadě tak záleží na tom, pokolikáté přicházíte s herním Legem do styku. Pokud je Lego Hobbit vaše první kostičkovaná, pak si buďte jisti, že zábava se ukrývá ve hře ohromná. Koncept tvůrci odladili do dnešní doby tak, že servírují hru chudou na jakékoliv chyby, nicméně i přesto stále nedokonalou. Člověk by čekal, že po tolika nekonečných dílech už se tvůrci vypořádají s takovými problémy, jako je občasná nepřehlednost a zmatečnost. Skutečnost vypadá tak, že chyby z minula zůstaly a přibyly nové, jež plynou právě z novinek, které do konceptu přibyly.

,,V zásadě tak záleží na tom, pokolikáté přicházíte s herním Legem do styku. Pokud je Lego Hobbit vaše první kostičkovaná, pak si buďte jisti, že zábava se ukrývá ve hře ohromná.“

Ani kompletní zmapování Indiana Jonese, Star Wars, Batmana a dalších kultovních trháků nestačilo Traveller´s Tales k tomu, aby v sérii konečně začala kamera fungovat jako příjemné zrcadlo do herního světa a ne jako bestie, s níž musíme bojovat. V singlu se budete potýkat s tradičními problémy, takže zdánlivě banální skok díky nejasnému úhlu zopakujete klidně desetkrát. Nejvíce potíží však pocítíte zejména v co-opu, kde se obrazovka rozdělí a místo toho aby zůstala fixní, celou dobu tak nějak mysteriózně přelévá a kroutí obě dvě kamery, přičemž činí všechno proto, aby už tak nepřehlednou situaci ještě více zakydala hnojem.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Hra jako taková je sice skoupá na chyby, nutno však podotknout, že tím myslím chyby nové. Těch starých se asi v životě nezbavíme. Když si k tomu ještě přičtete, že se mi dvakrát hra zašprajcovala tak, že jsem musel restartovat checkpoint, abych tím jedním proklatým šutrem mohl trefit terč a spustit tak skript, pochopíte, že tady se moc peněz do ladění nenacpalo.

Ne každý hnůj smrdí?

Dosud jsem se s nejnovějším Legem nemazal a zkritizoval jsem prakticky vše, co mi přišlo pod prst na klávesnici. Byl bych ale pokrytec, kdybych to takhle nechal, protože nekompromisní ultimátum si Lego Hobbit rozhodně nezaslouží. Od poslední Lego hry sice neutekla dlouhá doba, i přesto v hratelnosti najdete několik změn, které celé franšíze prospívají. Jednou takovou novinkou je crafting, s nímž jde kostičku v kostičce lootování.

Nepředstavujte si nic přehnaně sofistikovaného, Lego předměty se rozbíjejí napříč celou sérií, rozdíl pocítíte akorát ve chvíli, kdy z rozmláceného kamene vypadne, vedle obligátních bodíků, i něco třpytivého. Co na tom, že se třpytí i dřevo a lano, když to můžete všechno sebrat a na jiném místě zužitkovat ke stavbě složitějšího předmětu.

Jakmile se tedy zaseknete a jedinou použitelnou věcí široko daleko bude stavěcí ponk, postačí vám už jen potřebný materiál, jehož kombinací spustíte jednoduchou minihru. V ní si volbou správných kostiček postavíte třeba katapult nebo jinou životně důležitou hračku. Hrajete-li navíc s někým v tandemu, stavění lehce přinese i prvek soutěživosti. Při konstrukci potřebného Lega totiž vybíráte z kruhového menu správnou kostičku, což ve dvou neznamená nic jiného než snahu o předehnání vašeho soupeře. Kromě bodíků, které ale stejně nakonec tečou do společného součtu, tu máme tedy ještě stavění, které nabourává jinak klasickou spolupráci a přidává do hry kompetitivní koření.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Moje kritické já chce sice opět zakřičet, že stavění není nikterak objevná novinka, jež navíc zase těží z velmi povrchní QTE hratelnosti. Ta ostatně trápí celou hru a nebýt zcela patrné cílové skupiny složené z dětí, asi bych Legu moc šancí nedával.

Na druhou stranu do split-screenu těžko najdete lepšího parťáka než právě libovolnou Lego hru. Hobbit dokonce tlačí na pilu ještě trochu více než jeho předchůdci, když některé překážky překonáte pouze spojením dvou postav. V určitých pasážích lze zkombinovat dokonce až čtvero hrdinů, což při hladké spolupráci s vaší drahou polovičkou/dítětem/kamarádem opravdu zatápí v krbu zábavy.

Stavebnici nebo hru?

Traveller´s Tales mají velkou potíž díky nenasytnému vydavateli. Samotný koncept funguje pořád, ale je na něm zatraceně cítit, že už ho tvůrci prohnali jemným faceliftem víckrát, než by se slušelo. Každý ,,nový“ díl tak vypadá jako potomek, na němž si rodiče nedali moc záležet, nechali staršího bratříčka, aby ho vychoval a sami mu vtiskli vlastnosti tak užitečné jako pádlování na motorovém člunu.