Child of Light – jak velká může být malá hra?

Recenze z hraní PC verze hry

Tohle byste do Ubisoftu opravdu neřekli. Francouzský vydavatel, dnes známý spíše díky neustálému dojení svých tradičních značek, dá ve svém plánu prostor i menší plošinovce, která sice stopáží menší plošinovku nepřipomíná, produkčními hodnotami ovšem rozhodně ano. V době, kdy Ubisoft Asasína posílá z Damašku přes Florencii do Karibiku, aby každoročně uspokojil poptávku, je projekt typu Child of Light až neuvěřitelný úkaz. Plošinovka zkřížená s RPG, zasazená do pohádkového světa za přívětivou cenu? A nejen to!

Načančaná výprava

Sama skutečnost, že Ubisoft finančně zaštítil projekt, který nemá nic společného s jakoukoliv zaběhlou sérií, mi nasazuje růžové brýle. Child of Light navíc není žádnou sázkou na jistotu a podobně jako kickstarterová Banner Saga zapadá do fochu her, jejichž prezentace si žádá mnoho od svého konzumenta. Tahle kouzelná plošinovka opět zaměstná vaší představivost, a pakliže můžete hry, jejichž herní mechanismy nejsou nijak sofistikované, věřím, že se Child of Light trefí přesně do vašeho vkusu.

,,Tahle kouzelná plošinovka opět zaměstná vaší představivost, a pakliže můžete hry, jejichž herní mechanismy nejsou nijak sofistikované, věřím, že se Child of Light trefí přesně do vašeho vkusu.„

Výtvarný styl jistě nesedne každému a jeho infantilní nádech, s místy nevýraznými lokacemi, byl dlouhou dobu i pro mě těžko stravitelný. Umělecké jádro týmu ke všemu zvolilo celkem nešťastnou paletu barev a většinu úrovní tak zahalilo do lehce vyblitých kontur. Tyhle výtky ale berte s rezervou, neboť Child of Light pořád vypadá náramně originálně a rádoby nafintěnou videoherní konkurenci odhaluje v její veškeré nezajímavosti.

Když jsem zmiňoval Banner Sagu jako hru podobné nátury, měl jsem na mysli zejména vyprávěčské techniky, které sice v Child of Light nedosahují takového stupně propracování, ale stylem rozhodně severský příběh připomenou. Ne, v rozhovorech si nevyberete z možností a ani nedostanete na výběr, zda tuhle či tamtu postavu prokecnout podrobněji. Jde o to, že hra opět nechá většinu práce na představivosti hráče, neobsahuje namluvení postav a pomůže vám jedině několika málo grimasami, jež vyjadřují rozpoložení postav.

Už jsem to nakousl v úvodu a teď to musím pořádně zdůraznit. Child of Light je ryzí pohádka s klasickým scénářem, kde nechybí rusovlasá princezna, nadpřirozeno, ani jednoznačné zlo. To všechno citlivě doplňuje atmosféra, která má tendenci houstnout hlavně v místech, kam tvůrci přimíchali tradiční pohádkové prvky v netradičním provedení. Princezna tak za sebou místo kačera tahá meč a namísto udatného rytíře po vašem boku stane třeba šašek. Nemá smysl pozastavovat se nad skutečnou hodnotou děje. Po vzoru všech příběhů ,,pro děti“ tady ztělesněné zlo činí všechno jen proto, aby páchalo zlo a nikdo se nepozastavuje nad jeho motivem. Těžko ale tohle vyčítat skromné pohádce, když ani daleko ,,dospělejší“ tituly nejsou schopné předvést logickou scenáristickou kolizi.

,,Už jsem to nakousl v úvodu a teď to musím pořádně zdůraznit. Child of Light je ryzí pohádka s klasickým scénářem, kde nechybí rusovlasá princezna, nadpřirozeno, ani jednoznačné zlo.„

Role-playing fairy tale

Child of Light si rozhodně zapamatujete hlavně díky obrazové složce. Dokonce si myslím, že vývojáři z Ubisoft Montreal klidně mohli vsadit na kratičkou jednohubku, která by se herně choulila za sukní matičky grafiky. Takhle to ale ve skutečnosti není, a přestože se nemůže rovnat s elitou žánru, disponuje tahle pohádka překvapivě bytelným RPG systémem. Ten se chová tradičně –postavy levelují, učí se novým kouskům, sílí, do toho vyrábíte, bojujete a to je vlastně vše.

V jádru tradiční hru na hrdiny trochu narušuje absence pořádného lootu. Lemuria je sice protkaná spoustou truhel, jejich obsah je ale zoufale monotónní a to ani nemluvím o výbavě, která jaksi chybí. Nepočítejte tedy s tím, že z mrtvého bosse vypadne nablýskané brnění nebo kouzelný prsten. Nabídka herního světa se omezuje jen na ozdravné lektvary, elixíry many a další zlepšováky. Pořád se vyplatí brát v potaz, že Child of Light vlastně spadá do škatulky menších her. Když tedy srovnávám její nabídku s repertoárem rozsáhlých vysokorozpočtových fláků, berte to v každém případě jako ódu na vývojáře, kteří mě jako kritika postavili do svízelné situace a vás jako konzumenty před hru, která má úroveň a nepotřebuje k tomu kdovíjaké produkční hodnoty.

Život je boj a boj je tahový

To všechno okolo, o čem jsem vám tady doposud vyprávěl, ale musíme na něco nalepit, jinak by Child of Light moc ,,právověrných“ hráčů neupoutalo. Naštěstí i na hratelnost tentokrát v Ubisoftu mysleli a celou tu omáčku vystavěli okolo tahových soubojů. Pokud jste ale zvyklí na svatou nedotknutelnost tahů, a spořádaný boj ve frontě, pak se si pro vás Child of Light přichystá jedno malé překvapení, které ale podstatně upravuje klasickou formuli.

Jakmile se postavíte nepříteli, dole na obrazovce se objeví lišta s ikonami vaších hrdinů a soupeřů. Až se symboly na liště dají do pohybu, pochopíte, co je tady jinak. Každá postava (včetně protivníků) musí dosáhnout konce lajny, aby se dostala na tah. Nestačí, že už od základu je někdo pomalejší a někdo svižnější. Vaše princeznička Aurora hned zkraje uvítá v partě Ignicula, světlušku, jež výrazně ovlivňuje boj napříč celou hrou. Zatímco Auroru ovládáte na klávesnici, Ignicula simultánně korigujete na myši, jejíž levé tlačítko slouží k oslnění soupeře, který díky tomu po liště klouže daleko pomaleji. Někdy sice nastane chaos a vy nevíte, kam věrnou světlušku poslat dřív. To ale zase klidně řeší kamarád/přítelkyně/ratolest, kterým klidně můžete Ignicula svěřit.

Kromě potvor, jež celou hru usilují o váš život, tedy potkáte i pomocníky. Ty už sice nebudete venčit po mapě jako Auroru a Ignicula, ale bez jejich schopností se v bitvě těžko obejdete. Každá postava ve vaší partě má předem danou profesi, takže přerozdělováním jednotlivých skillů svou družinu ovlivňujete opravdu jen minimálně. Nové a nové úrovně vám navíc skáčou před očima rychlostí střihu Michaela Baye a stejným kvapem jste nuceni investovat i zkušenostní body do tabulek. Ty se sice snaží navodit pocit volby, nechají vás jít třemi směry, nikdo vám ovšem nebude věšet na nos, že většina skillů napříč větvemi je totožná a liší se pouze pár vyvolených.

,,Nové a nové úrovně vám navíc skáčou před očima rychlostí střihu Michaela Baye a stejným kvapem jste nuceni investovat i zkušenostní body do tabulek.“

Velká? Malá? Dobrá!

Já z Lemurie odcházel po nějakých deseti hodinách spokojený. Díky herní době Child of Light nestihla doplatit na značkovou hratelnost od Ubisoftu, kde třicet identických vedlejších úkolů vývojáři nepovažují za repetitivní nudu. Menší hra od velkého vydavatele ale zabodovala, kde to šlo a kde to nešlo, tam alespoň vystavila na odiv svůj vizuální šarm. Child of Light nepatří ani mezi velké, ani mezi malé hry. Je svá!