Watch Dogs – hack na pískovišti

Recenzovaná verze: PS4

Ach to proklaté E3 demo. Určitě si stejně jako já pamatujete na tu nádheru v pohybu, na ten příslib variabilní hratelnosti, která bude mít pramálo společného s ostatními sandboxy a nabídne konečně první pohled pod pokličku chystané nové generace hraní. GTA V pomalu vypadalo jako chudý příbuzný, jehož návštěva sice potěší, ale všichni stejně vyhlížejí toho bohatého strýčka z Ameriky –  Watch Dogs. Rok se s rokem sešel, obě hry jsou mezi námi a dopadlo to přesně naopak, což je zřejmě ten důvod, proč Ubisoft Watch Dogs odložil. Francouzský vydavatel bohužel předvedl naprosto nesmyslně přehypovanou reklamní kampaň, na níž nedoplatí jeho bankovní konto, ale hra, která vlastně není vůbec špatná. Watch Dogs to nebudou mít lehké.

Něco na způsob příběhu

Kvalitativně Watch Dogs hráče fackují neustále, celou hru. První ránu si pro vás hra nachystá náhle hned v úvodu a takhle drsnou podpásovku jsem nečekal ani v nejčernějších obavách. Celá slavná příběhová expozice, kterou dokázali v Ubisoftu za ta léta vymyslet a pilovat, je nakonec jen opravdu hodně nepovedenou snahou o to prostrčit do hry něco jako děj. Zápletka Watch Dogs nesnese srovnání ani se scénářem posledního Wolfensteina, natož s GTA V – žánrovým konkurentem a velikánem v oboru.

,,Celá slavná příběhová expozice, kterou dokázali v Ubisoftu za ta léta vymyslet a pilovat, je nakonec jen opravdu hodně nepovedenou snahou o to prostrčit do hry něco jako děj.“

Pokud pro vás děj ve hrách představuje jen jakousi třešničku na dortu, pak to se hrou asi nebudete mít tak těžké jako já. Značně vyčpělý koncept záchrany bližních je asi stejně zábavný jako placení pokuty a věřte mi, že pokud byste brali v potaz pouze tenhle hnací motor, daleko byste se hrou nedojeli. Pro takhle plytkou a rádoby dojemně přemýšlivou story jsou totiž Watch Dogs až přehnaně dlouhou hrou. Nějakých 20 hodin příběhových misí v objetí skutečně úmorných dialogů a pseudomelancholické atmosféry, prostě nelze hodnotit jako důvod ke koupi.

Vítejte mezi hackery

K tomu všemu vývojáři ještě přimíchali postavy, které smrdí tak zatuchlými archetypy, až mě to přivádí na myšlenku, že tohle s charaktery vlastně Ubisoft dělá celkem pravidelně. Někdy to však zážitku naopak pomůže, což dokládají zcela vypočitatelné postavy z Assassin’s Creed IV, jež díky svým lidsky obyčejným povahám vyloženě ožily.

Ve Watch Dogs příběhu dominují ,,lidé“, jejichž vizáž jakoby vypadla z cirkusové manéže. Taková Clara, Jordi nebo Iraq opravdu nevypadají jako lidé z tohoto světa a jestli se vám zdá, že jen programově nadávám, vzpomeňte si na GTA V, které nám jednak přineslo značně ujetou společnost, jednak ji dokázalo uvěřitelně odprezentovat. Ne tak zde.

Po příslibu v podobě posledního asasína jsem dokonce doufal, že to s hlavními protagonisty bude už jenom lepší. Aiden Pearce ale navazuje na tradici, kterou do her přinesl už asasín Connor a ukazuje svou šedivou nezajímavou povahu, která se od zbylého pelotonu hlavních postav liší snad jen tím, že umí strčit při chůzi ruce do kapes.

Je to film a my v něm hrajeme

Že hra bude trpět na hype, jsem osobně předpokládal a musím se přiznat, že pro mě Watch Dogs byli menším zklamáním. Situace není zdaleka tak zlá. Stejně jako u scénáře ale i variabilita misí dopadla do mírného nadprůměru, z něhož sice čas od času vykoukne (když se vám někdo nabourá do světa), daleko častěji v něm ovšem setrvává a nabízí stereotypně pojatý sandbox a to je, co si budeme povídat, na tak velikou hru docela málo.

Bezmála čtyřicítka příběhových úkolů jede přesně po vzoru klasické hratelnosti od Ubisoftu na velkou trojku – hledání, sledování a únik. Popravdě úplně nechápu, jak je možné, že taková berlička zakletému francouzskému vydavateli už tolikrát prošla. Záleží čistě na tom, jak umně se podaří jednoduchou šablonu ukrýt. Ve Watch Dogs to spíše vypadá, jako kdyby ji chtěli vývojáři co nejvíce propagovat a utáhnout si tak pořádně smyčku kolem krku.

,,Záleží čistě na tom, jak umně se podaří jednoduchou šablonu ukrýt. Ve Watch Dogs to spíše vypadá, jako kdyby ji chtěli vývojáři co nejvíce propagovat a utáhnout si tak pořádně smyčku kolem krku.“

Vzpomeňme kupříkladu na náplň misí ve stařičké Mafii. Watch Dogs souboj s dvanáct let starou hrou opouští jako zpráskaný pes, když naprostý vrchol vývojářské invence znamená sledování osoby nikoliv po dvou, nýbrž za pomoci kamer. Pokud se přeci jenom rozhodnete pro observaci hezky po svých, cítím povinnost upozornit na to, že s tím se sice počítalo, ale ladění bylo zřejmě odsunuto na vedlejší kolej. Umělá inteligence totiž reaguje až přehnaně vznětlivě. Těžko si představit, že strážní, kteří mají na starosti bezpečnost ctOS (operační systém, který dohlíží na město), rovnou střílí ze služebních zbraní, aniž by si ověřili identitu narušitele.

Problém tkví v jádru, které postavilo hlavní marketing na tom, že by Watch Dogs měli být uvěřitelnou hrou. Tak to rozhodně není a celé to připomíná spíše zdařilé filmové představení. Jak jinak si vysvětlit, že vámi pronásledovaná osoba sedne do auta, vedle něhož se nachází terénní motorka, připravená posloužit ve sledování hráči. Zase je to hlavně o tom, že si designéři nedokázali poradit s kulisami, když sice navštívíte loděnice, městskou zástavbu i vilovou čtvrť, to co se ale v těchto místech odehrává, zoufale splývá.

Přitom hratelnost sama o sobě nabízí velkou spoustu různých nástrojů k vyblbnutí. Celý hype okolo Watch Dogs ale může za to, že nás hra nemůže už ničím překvapit. Je v jádru dobrá, řemeslně kvalitní, ale nikdy vám z ní nespadne čelist.

Zvedni most zmáčknutím čtverečku

Z Chicaga ovládaného operačním systémem ctOS se stal ráj pro počítačové geeky z celých Spojených států. Nevyhnutelnou budoucnost celé urbanistické kultury ale v montrealském Ubisoftu vidí velmi jednoduše. Považuji za správný krok, že celé to slavné hackování je ve Watch Dogs vyobrazeno jaksi povrchně. Nelíbí se mi ale, jak vývojáři vykreslili jeho komunitu. Snad nikdo neuvěří tomu, že hackerové budoucnosti budou fungovat na principu ozbrojených gangů a i když je tahle představa z herního hlediska nejpřijatelnější, celé atmosféře dává pořádně na frak

Zjednodušení celého hackerského světa nejvíce pocítíte ve chvíli, kdy dojde na samotné hackování. Všechno lze uvést do pohybu stisknutím jediného tlačítka, což sice s ohledem na hratelnost chápu jako logický krok, některé úkony ovšem přeci jenom mohly vyžadovat trochu složitější přístup. Aby se vám povedla značková úniková akce, kdy nejprve prvního pronásledovatele pošlete do autonehody a druhého potom do luftu výbuchem parovodu, na to potřebujete pouhá dvě tlačítka a nijak veliký cit pro načasování.

Akce, kterých hackováním dosáhnete ale i tak přináší parádní uspokojení. Hackování přináší do hry prvek odlišný od všeho, co jsme zatím mohli v konkurenčních sandboxech nalézt. Potřeba vyhrát si s každou akcí co možná ,,nejpočítačověji“, se stupňuje s každou odemknutou vlastností a odjišťovat granáty na postrojích žoldáků mě asi nikdy nepřestane bavit.

,,Potřeba vyhrát si s každou akcí co možná ,,nejpočítačověji“, se stupňuje s každou odemknutou vlastností a odjišťovat granáty na postrojích žoldáků mě asi nikdy nepřestane bavit.“

Podobně jsou na tom i hackovatelné gadgety. Vyrobíte si rušičky signálu, které poslouží, když se někomu zachce přivolat policii a vyrobíte si i zařízení, jež kompletně vyhodí proud. Bohužel opět i zde hra dojíždí na to, že se Ubisoft s těmihle trumfy vytasil už při marketingovém tažení a zasloužené ovace už sklidil.

Když tasíte zbraň

Skvělé si vývojáři poradili i se situací, kdy prošmajdáte tichošlápkovu obuv a vrhnete se k nepříteli s obuškem či pistolí v ruce. Osobně si pamatuji na Sleeping Dogs, kde střílení bylo citelně slabší než hlavní chod v podobě pěstních soubojů. Watch Dogs na druhou stranu akčnímu přístupu fandí a kombinovat hacking se střelbou je opravdu velká paráda. Chce to větší dávku umu, ale jakmile přijdete na kloub všem možnostem, které se okolo vás doslova povalují, klidně předvedete i akce, jejichž sofistikovanost překvapí možná i vás.

,,Chce to větší dávku umu, ale jakmile přijdete na kloub všem možnostem, které se okolo vás doslova povalují, klidně předvedete i akce, jejichž sofistikovanost překvapí možná i vás.“

Watch Dogs jsou unikátní hrou i z toho titulu, že vlastně podvědomě celou dobu doufáte, že se něco pořádně pokazí, abyste pomocí svého smartphonu mohli vyhrocené situace zažehnávat. Žene vás policie a vy se řítíte k mostu? Žádný problém zvedněte ho a znemožněte vašim pronásledovatelům honbu za vámi. Jindy zase otevřete dveře do garáže, v níž se během sekundy schováte. Pokud tedy rámcová náplň misí přinesla zklamání, hackováním hra získává na variabilitě a dohání tak záporné body, které si díky jednotvárným úkolům vysloužila.

Při akci využijete i spoustu různých vozidel. Sám bych sice viděl radši realističtější model řízení, i na arkádově pojatá přibližovadla se ale dá zvyknout a třeba takové motorky mě osobně bavily daleko více než v posledním GTA. Rozhodně stojí za zmínku, že v PS4 verzi lze nastavit i pohled z kokpitu, což při řízení ve vysokých rychlostech hodně pomůže.

Je libo parkour nebo pavoučí tank?

Kromě klasické akce a ,,normálních“ vedlejších úkolů nabízí Watch Dogs i poměrně rozsáhlou nabídku řádně švihnutých miniher. Jejich trvanlivost přímo závisí na tom, jak moc vás právě takové skopičiny v jinak vážné hře baví.

Já osobně jsem si minihry postavené na augmentované realitě užil královsky a často jsem v nich hledal odpočinek od vypjatého života hackera. Ve vašem smartphonu tak není problém přeměnit okolní svět během chviličky na parkourovou dráhu, na jejíž trase vyzobáváte zlaté bodíky. Bez potíží proměníte i sebe sama v obří pavoučí tank s jediným úkolem – rozpoutat v ulicích Chicaga co největší chaos.

Po cestě naleznete rozesety ale i tradičnější aktivity a pokud vám nesedí hry na mobilu, můžete se uklidit do baru, kde párkrát protočíte válce na hracím automatu nebo se zúčastníte pokerového turnaje. Oproti virtuálním hrám, ale Watch Dogs v tomto ohledu nenabízí nic převratného.

Online válka hackerů

Největší labužnický kousek si pro nás Watch Dogs připravili až na závěr. Schované pod tím vším marketingovým balastem totiž zůstalo online zápolení zakomponované do singleplayerové kampaně. Jak moc úžasná věc to v kontextu světa ovládaného počítači je, to pochopíte, až si ho sami ozkoušíte naživo.

V praxi si můžete nechat nabourat svět od jiného hráče, nebo přímo sami můžete stěžovat jiné životy. Když se vám do hry ,,nahackuje“ konkurent, dostanete kupříkladu časový limit na to, abyste ho odhalili a posléze zneškodnili. Když vychytáte zkušeného narušitele, klidně vám jeho identita zůstane do konce časomíry utajena. Ani nedokážu slovy popsat, jak úžasnou satisfakci vám přinese odhalení cizího hráče, který si dal opravdu záležet na tom, aby splynul s davem.

,,Ani nedokážu slovy popsat, jak úžasnou satisfakci vám přinese odhalení cizího hráče, který si dal opravdu záležet na tom, aby splynul s davem.“

Nová generace v Chicagu jen napůl

Jestli jste zvědavi na next-gen technické zpracování, budou pro vás následující řádky zřejmě jen částečným potěšením. Chicago představuje úžasné místo k vyblbnutí, disponuje velkou náloží různorodých lokací, ale grafická stránka hry zůstala tak nějak na půli cesty mezi starou generací konzolí a tou novou. Je to pochopitelné, jelikož hra není exkluzivním titulem nových mašinek. Vývojáři museli myslet i na řádně zaprášené třistašedesátky a třetí PlayStationy, což ale ani náhodou neznamená, že by hra vypadala špatně.

Večerní nasvícení představuje ohromnou podívanou, která společně s odlesky na vodě nastartuje solidní choutky navštívit reálné Chicago. Tak dobře hra sice ve dne nepůsobí, pořád ale vypadá velmi nadstandardně, a pakliže se zaměříte detailněji na lidi okolo sebe, zjistíte, že v tomhle ohledu hra v poklidu dotáhla i takřka perfektní GTA V.

Skvěle se poslouchá i zvuková složka hry. Možná vám to bude připadat jako detail, ale startování silnějších aut přináší takový zvuk, že klidně jen budete sedět a dokola otáčet klíčky v zapalování. Herní mise dost často doprovází i atmosférický soundtrack, který ničím extrémně nepřekvapí, často se ale zapíše do paměti díky takovým kouskům, jako je hiphopová skladba uprostřed přestřelky s bandou hoperů.

,,Večerní nasvícení představuje ohromnou podívanou, která společně s odlesky na vodě nastartuje solidní choutky navštívit reálné Chicago.“

Poražený hype, vítězná hra

Ubisoft mi připravil práci, která byla sice sakra příjemná (i díky české lokalizaci), ale pro recenzenta nezáviděníhodná. Dostal jsem na placce hru, jež přetéká obsahem a trpí díky nesmyslně přehypované reklamní kampani. Watch Dogs i přes všechny neduhy pořád plní roli velmi zábavné hry, jejíž stereotypní schéma zdařile narušuje hackování. Příběhově zřejmě neosloví každého, ale, ruku na srdce, jak důležité tohle pro klasické hráče vlastně je?