Murdered: Soul Suspect – duch v cigaretovém kouři

Recenzovaná verze: PS4

Přiznám se radši hned v úvodu, abych uvedl věci na pravou míru a vyhnul se tak případným nedorozuměním. Novou hru studia Airtight Games jsem netrpělivě vyhlížel, vkládal do ní nemalé naděje a pokud měl letos zatuchlou herní produkcí zavanout originální větřík, věřil jsem, že to bude právě díky této duchařině. Bohužel tušíte správně, že ten minulý čas znamená povzdech nad tím, jak se dá originální koncept pohřbít prachobyčejnou hratelností. Murdered: Soul Suspect to jakožto nová značka nebude mít lehké.

Někdo nebe, jiný cigaretu

Přitom to na papíře všechno vypadá tak slibně. Hlavní hrdina, detektiv retro střihu, to hned zkraje schytá a záhy se vyklube na svět v průhledné podobě. Naštěstí zásah dostaly i jeho cigarety, které si neodpočinou ani na onom světě, aby je Ronan O´Connor okamžitě nezačal žmoulat v puse. S hlavou věčně zahalenou v kouři na vás tak zbývá hlavní motivace celé hry: najít svého vraha.

Ve světě ,,velké“ scenáristiky to zase takové terno není, hře to ale propůjčuje osobitý charakter a druhou takovou videoherní detektivku nenajdete. Mysteriózní příběh navíc není vůbec špatný a minimálně v herní konkurenci si své místo rozhodně najde.

Žádná sláva to ale není s postavami. Ať už vypadá Ronan jakkoliv švihácky, charakter z něho dělá pouze jeho pokroucená minulost a samotná prezentace jeho osoby přímo na scéně už tak slavná není. A tak to tady máte s celým herecectvem, které jako by se sjelo na sraz voskových figurín. Statická NPC jsou tu pouze od toho, aby vám zadávala vedlejší úkoly, a chcete-li od nich nějaký pohyb či život, budete se muset spokojit maximálně s knězem, jenž luxuje dokola a dokolečka asi tři metry čtvereční. Kupodivu na to nedoplácí atmosféra. Salem má, soudě podle jeho zesnulých obyvatel, dost pokroucenou minulost a vaše úmrtí rukou běsnícího sériového vraha je tak vlastně docela běžná věc.

,,Salem má, soudě podle jeho zesnulých obyvatel, dost pokroucenou minulost a vaše úmrtí rukou běsnícího sériového je tak vlastně docela běžná věc.“

Detektiv pátrá

Motivaci bychom tedy měli, musíme najít toho, kdo nám udělal díry do vesty a ještě měl tu drzost učinit tak naší zbraní. V těle ducha máte samo sebou spoustu výhod. Kdo by ale čekal nějaké větvení hratelnosti a široké možnosti volby, toho zklamu. Murdered: Soul Suspect je hra lineární, a i když často klame tělem, pocit volnosti je pouze iluzí. Lokací se sice můžete volně procházet, to co v ní ale máte udělat, má pouze přesně danou strukturu a jakákoliv invence nad rámec designerské šablony nepadá v úvahu.

To by ještě nic tak hrozného neznamenalo, kdyby herní náplň byla něčím zajímavá. Od začátku do konce Ronan nedělá nic jiného kromě hledání, hledání a zase jenom hledání. Řešení případu je vlastně variací na ,,hidden object“ hry, které mě osobně připadají jako královská ztráta času. Samozřejmě, že hratelnost zde není tak banální a občas musíte použít i hlavu, abyste nějaký důkaz odkryli. V globálním měřítku to však znamená, že se maximálně musíte do někoho vtělit a vybrat si z omezených možností, co v tělesné schránce dělat. Rovnou zapomeňte na volný pohyb, který by ani nedával smysl, zapomeňte ale i na to, že byste vy sami museli přijít na způsob využití jiné postavy. Hra vám jednoduše zpřístupní ty možnosti, které vám přinesou nějaký výsledek a se zbytkem už se designéři absolutně nepárali.

,,Murdered: Soul Suspect je hra lineární, a i když často klame tělem, pocit volnosti je pouze iluzí.“

V horším případě policisté na místě činu důkazy přímo označí čísly a na vás zbude pouze chození mezi žlutými značkami. Je až s podivem, jak málo stačí, aby hra vypadala zajímavě a ve skutečnosti byla fádní a nudnou záležitostí. Tvůrci si byli až příliš jisti atraktivitou samotné hry za ducha, až zapomněli vymyslet hratelnost. Tedy ne, že by se to nehrálo příjemně – to se ale hraje i Subway Surfer a není to kdovíjak ceněný umělecký artikl.

Mezi peklem a světem

Čas od času ve hře narazíte i na démony, jejichž absence by asi znervóznila nejedno marketingové oddělení. V tomhle případě jsou boje něco tak neskutečně frustrujícího, že v poslední době nepamatuji herní prvek, který by v kontrastu s obstojným zbytkem hry tak mocně vyčníval svou neodladěností.

V jednu chvíli v těle kočky běháte po stromě a přijde vám, že hra konečně tasí dobré nápady, aby v druhé chvíli přimíchala do lokace několik pekelníků usilujících o vaši duši. Všechny tyhle potvory vždy krouží v přesně daných koridorech, přičemž záleží na vás, zda se jim postavíte, nebo se pokusíte (hodně štěstí) prokličkovat mezi jejich zraky. Druhá možnost skoro automaticky ústí ve zběsilý úprk, kdy se Ronan musí schovávat v jakýchsi éterických kapsách, jež jsou rozmístěny napříč lokací. Před démonem se ukryjete i do těla jiného člověka a takový útěk konečnou v těle kočky, je opravdu originální adrenalinovou zábavou.

,,V horším případě policisté na místě činu důkazy přímo označí čísly a na vás zbude pouze chození mezi žlutými značkami.“

Problém spočívá v tom, že taková situace nastane vlastně až ve chvíli, kdy průběh hrou zkazíte a musíte hasit vaši chybu. Chcete-li démona odstranit a vypořádat se s ním, aby vám nebránil ve volném pohybu, musíte bojovat. A tady přichází ten největší kámen úrazu. Démoni jsou citliví až hrůza, takže se jim musíte opatrně dostat za záda. Když se vám to povede a nezradí vás opravdu hodně nevyzpytatelný systém, dostanete možnost démona poslat zpátky do pekel. Musíte pro to jen zkombinovat směr levé páčky na gamepadu s dalším tlačítkem. Proč to tak obšírně popisuji? Protože na celou tuhle akci máte asi tak milisekundu a než si vůbec stihnete uvědomit do jakého směru s kloboučkem, už zase zdrháte kapsami, což sice je zábava, ne ale po deváté za sebou.

Šedivý Salem

Osobně jsem recenzoval verzi pro PS4 a nevěřím, že by hra vypadala výrazně lépe na počítačích. Můžu tedy s klidným svědomím prohlásit, že technické zpracování nikoho ze židle nezvedne, což mě nepřekvapuje vzhledem k tomu, že hra vyšla i na staré konzole. Na PS4 bohužel vidíte každou neostrou texturu ještě intenzivněji, neboť šmouhu v 1080p rozhodně vidíte lépe než v nižším rozlišení. To mě přivádí akorát na myšlenku, že vlastníci nových konzolí budou ještě dlouho trpět díky staré generaci.

Možná to budete mít jinak, mě ale Airtight Games přesvědčili tak nějak napůl. Na jedné straně originální koncept, na poměry her slušný scénář a na straně druhé velká hromada ,,ale“. To vůbec největší patří náplni Murdered: Soul Suspect, která zůstala hluboko za očekáváním, a my dostali hru, kde sice můžete hrát za ducha, ale věřte nebo ne, žádnou svobodu hra nenabízí. Kromě hromady více či méně generických sběratelských předmětů pak ani omáčka nepřekypuje něčím, co by stálo za řeč.

Jedním dechem ale musím dodat, že přes zjevné nedostatky je to pořád nová značka a jako taková má vždycky těžší úlohu mezi hráči a lehčí mezi recenzenty. Žádná tragédie se rozhodně nekoná, na start nové série to bohužel ale stačit taky nebude.