Recenzovaná verze: PlayStation 3
Možná nejsem úplně nejpovolanější, možná nejsem ani cílová skupina nových videoherních Transformerů, zcela určitě ale jsem fanouškem akčních her. Pokusil jsem se tedy v sobě na několik herních hodin probudit malé pískle jásající nad automobilem, který se mávnutím kouzelného proutku mění ve smrtonosného robota. Snažil jsem se v sobě též probudit toho hráče, jenž si před lety náramně užil Transformers: War for Cybertron. Něco se ale nepěkně pokazilo a Rise of the Dark Spark nejenže postrádá kvalitu výše jmenovaného předchůdce, ale zápasí též s hrůzostrašným provedením, které by se mělo prezentovat každému začínajícímu vývojáři se slovy: ,,Takhle teda ne!“
Za hodné i za zlé
Začněme ale něčím veselejším, ať se hned nebabráme v tom, co se nepovedlo. Transformers: Rise of the Dark Spark splňuje všechna kritéria lineární third-person střílečky a když něčím vybočuje, je to buď originální, ale nedotažené, nebo vás to zabaví jen na malou chvíli. V případě takové hry, ale buďme rádi za každý záblesk, co má tu moc, vytrhnout nás z všudypřítomné šedi.
,,Transformers: Rise of the Dark Spark splňuje všechna kritéria lineární third-person střílečky a když něčím vybočuje, je to buď originální, ale nedotažené, nebo vás to zabaví jen na malou chvíli.”
Takovou jiskrou naděje budiž třeba kampaň. Ta sice nenabízí nijak převratné herní mechanismy, skáče ale dynamicky mezi spoustou hlavních protagonistů, a kdyby vás některý třeba začal nudit, můžete si být jisti, že už za malý moment vás hra pošle do kůže jiného.
Taková roztříštěnost má paradoxně vcelku blahodárné účinky na scénář, který díky ní získává na ucelenosti. Zahrajete si za Autoboty a do rukou dostanete i Decepticony, což samo sebou nezachraňuje jednoduchý děj se spoustou zapáchajícího klišé, dává to ovšem hráči možnost poznat motivace obou stran, i když to v případě těch zlých opět znamená ovládnout galaxii a v případě těch hodných universum zachránit. Taková expozice sice smrdí víc než Listerův koš na ponožky, co se dá ale dělat, když byl celý vývoj evidentně pořádně uspěchaný.
Tisíc a jeden Tranformer
Vlastně i celá hratelnost tak nějak spoléhá na to, že si nevšimnete, jak vás autoři balamutí. Od začátku do konce v jednom kuse akorát střílíte a nebýt zábavných transformací, je na tom pohádka o temné jiskře opravdu hodně zle. Většinovou náplň misí tvoří větší či menší arény, jejichž zákoutí jsou vyplněna nepřáteli na odstřel. Jakmile se vypořádáte s daným počtem enemáků, spustí se skript, což znamená, že se na scénu dostane buď další, ještě silnější protivník, nebo jste na konci kapitoly. Nebudu si pro jednou hrát na videoherního intelektuála, i tak ale musím konstatovat, že obsah zoufale postrádá jakoukoliv originální invenci. Pouhé střílení je opravdu málo, když vezmu v potaz, že dohrání nových Trasformers zabere klidně i deset hodin.
Na druhou stranu samotných strojů napočítáte takovou spoustu, že alespoň na oko hra variabilitou přetéká. Máme tady roboty, co se mění na mouchy, na sporťáky a dokonce i na stíhačku dojde. Brzdit s Chevroletem těsně před nepřáteli a v sekundě se u jejich nohou zhmotnit jako obří robot s raketometem místo ruky, probudí dítě i v tom nejryzejším dospělákovi a já děkuji všem videoherním bohům, že Transformers: Rise of the Dark Spark fungují alespoň v tomhle ohledu.
Prohlédnete-li však tuhle řídkou mlhu, naskytne se vám pohled do reality, která už zdaleka není tak růžová. Na prostoru čtrnácti kapitol si zahrajete za mnoho transformerů, bohužel pravou podstatu téhle Potěmkinovy vesnice rozkryjete hned, jak dojde na zbraňový arzenál a na schopnosti jednotlivých robotů.
,,Brzdit s Chevroletem těsně před nepřáteli a v sekundě se u jejich nohou zhmotnit jako obří robot s raketometem místo ruky, probudí dítě i v tom nejryzejším dospělákovi a já děkuji všem videoherním bohům, že Transformers: Rise of the Dark Spark fungují alespoň v tomhle ohledu.”
Možností jak zničit nepřátele totiž vskutku není mnoho a vývojáři si nelámali hlavu ani s tím, že by různým Transformerům daly do vínku různé zbraně. Každý Decepticon i Autobot tak může používat zcela stejný zbraňový arzenál, kterýžto ani není nijak rozsáhlý. Po nedlouhé době jsem si tedy oblíbil jedno klasické a jedno těžké stříledlo a do konce hry jsem neměl mnoho důvodů svou volbu přehodnocovat. Arzenál navíc není nikterak pečlivě vyvážený a nejlepší volbu tak představuje univerzální raketomet s tepelně naváděnými střelami. Ne že by se ve hře nevyskytovaly i povedenější kousky, jejich užíváním si ale hru maximálně ztížíte a žádný prospěch vám nepřinesou.
Robot na přání
Kromě zbraňové customizace, hra umožňuje i přiřazovat k vašemu robotovi různé hacky a tzv. T.E.C.H funkce. Prvně jmenovaná záležitost se týká gadgetů, které vám mají průchod hrou znepříjemnit. Jako odměnu za jejich použití se vám však znásobí počet zkušeností, jež po cestě sbíráte. Celé to funguje na banální koncepci, kdy kupříkladu silnější protivník znamená +200 zkušenostních bodů navíc, povede-li se vám ho odpravit. Hra už je ale v základu na normální obtížnost tak akorát těžká, tudíž jsem hacky využil jen pro potřeby recenze. Při vlastním hraní bych si jich patrně ani nevšimnul a osobně si nedokážu představit fajnšmekra, který je bude pravidelně užívat.
Zato T.E.C.H schopnosti jsem ocenil daleko více a využíval jsem jejich výhod pravidelně. Některé pasáže hry jsou totiž poměrně obtížné až chaotické a časově omezený boost zdraví tak přijde nejednou vhod. Zakomponování těchto zlepšováků kvituji i s ohledem na to, že úzce souvisí s levelováním vašeho robota.
Postupu na novou úroveň sice docílíte zas a znova pouze zabíjením a o nějakém komplexnějším systému nemůže být řeč, opět ale musím zdůraznit, že i taková herní mechanika je lepší než rána pěstí a motivuje ke hraní alespoň ve chvíli, kdy to samotná hratelnost jaksi nezvládá.
Sluší se uvést, že hra je takových dodatečných blbinek plná. Na hráče čeká i spousta výzev, jež se opět pojí, světě div se, se zabíjením. Ze začátku je situace dokonce tak nepřehledná, že jsem se ve všech těch postupem otevíraných boostech ztrácel, přičemž mi hra ani nedala moc důvodů pídit se po jejich významu.
,,Ze začátku je situace dokonce tak nepřehledná, že jsem se ve všech těch postupem otevíraných boostech ztrácel, přičemž mi hra ani nedala moc důvodů pídit se po jejich významu.”
Prezentace na pár facek
Opět se musím odkázat na Transformers: War for Cybertron. Pamatuji se totiž živě, že prezentací hra rozhodně nezklamala, ba naopak mile překvapila, proto jsem automaticky očekával, že podobného pocitu nabudu i po zahrání Rise of the Dark Spark. NE!
Celé je to dokonce tak otřesné, že mi hra po grafické stránce připomněla ty nejhnusnější hry z PS2, což, dámy a pánové, já prostě neodpustím. Před časem jsem recenzoval střílečku Alien Rage, která rovněž běžela na Unreal Enginu 3. Už tenkrát jsem si stěžoval na šedivou grafiku a nevýrazné lokace. Ani náhodou jsem nečekal, že mi Alien Rage bude v kontrastu s novými Transformers připomínat grafické orgie.
Testoval jsem verzi pro PS3, je tedy jasné, že verze pro PS4 nebude trpět minimálně na zubaté okraje, všude kam se podíváte. Rozmazané textury se ovšem neschovají ani na nové konzoli od Sony a na staré představují tak hrůzostrašnou podívanou, že jsem se v první kapitole dokonce vylekal, zda hra neběží ve 480p. Musím přiznat, že stísněné prostory sluší hře daleko více a postupem času situace není tak příšerná. Některé kapitoly by však měly být odstrašujícím příkladem pro každého začínajícího grafika.
,,Rozmazané textury se ovšem neschovají ani na nové konzoli od Sony a na staré představují tak hrůzostrašnou podívanou, že jsem se v první kapitole dokonce vylekal, zda hra neběží ve 480p.”
Ani zvuk na tom není nejlíp. Valnou většinu času si budete připadat, jako kdyby zvukaři nahrávali přes pet láhve. To co se ozývalo z reproduktorů, totiž znělo jako z podmořského světa a mě to jen utvrdilo v dojmu, že se dá audio složka hry i dnes v době technických majstrštyků pořád nehezky zmršit.
Klasická licence
Kolem a kolem to opravdu nebyl povedený zážitek. Když si ještě uvědomím, že jsem do hry vkládal naděje, poněvadž War for Cybertron nebyla vůbec špatná hra, vychází mi to na pořádný průšvih. Buďme ale spravedliví a řekněme si, že hra nabízí i co-op multiplayer, kdy s kamarády můžete čelit masám nepřátel a to byla vždycky zábava už od dob módu Horda z Gears of War. Nezachraňuje to celou hru, to v žádném případě, znovu to ale upevňuje fakt, že si celý produkt nehraje na nic víc než na zcela obyčejnou third-person střílečku. Tak je to! Čistý průměr…
Recenze
Transformers: Rise of the Dark Spark – hodní vs. zlí roboti
V herní historii pamatuji hned několik filmových adaptací, jež stojí za zmínku nebo dokonce za pořádné ovace. Transformers: Rise of the Dark Spark se mezi ně určitě nezařadí. Může za to odfláknutý a zjevně uspěchaný vývoj. Tuhle hru si vývojáři z Edge of Reality za rámeček rozhodně nedají.
Líbí se nám
- transformace robotů
- kampaň za Autoboty i Decepticony
- odsýpající akce
- co-op multiplayer
Vadí nám
- banální hratelnost
- zbytečné zlepšováky všude kolem
- OPRAVDU otřesná prezentace na PS3
- nevyvážený zbraňový arzenál
CZconnor: Jako jeden z mála
LuukCZ:
To jo, dokonce s dabingem .
s3Cr3: Ale zase když si vezmeš Harryho Pottera a Fénixův Řád tak ten byl docela dobrý DD
Filmy sou parádní, hry katastrofa
CrazyF1ZZ: Nesouhlasím, mě třeba film bavil. Ale je to tvůj názor a já ti ho neberu.
On tyhle hry na motivy filmů ještě někdo hraje?
Jakej film taková hra
Škoda, doufal jsem v důstojného nástupce Fall of Cybertron. Tak nic.