Polda 6 – to je ale bláznivý svět

Devět let jsem na obrazovce neviděl název společnosti Zima Software. A ne, není to kvůli tomu, že se k hraní na počítači vracím jubilejně jednou za dekádu, nýbrž proto, že tak dlouhá doba uběhla od vydání pátého a až dosud posledního dílu z populární série Polda. Za těch devět let se toho hodně změnilo, po neskutečně silných devadesátých letech se v novém tisíciletí ocitly point-and-click adventury prakticky na okraji hráčského zájmu, jenže i s přispěním velké spousty zapálených (nejen) evropských herních společností se jim opět podařilo vstát z (polo)mrtvých a zažít obrodu. Letos se k nim pokouší svým dílem přispět i zčistajasna oznámené a stejně kvapně vydané šesté dobrodružství popleteného bývalého policisty, dnes detektiva Pankráce. O spoustu humoru, úsměvná nedorozumění ani za vlasy přitažené bláznivé dobrodružství nebude ani tentokrát nouze.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jůesej, tam nám bude hej

Pankrác je samozřejmě protřelý a zcestovalý dobrodruh, takže hráče jistě nepřekvapí, že se opět vydává do světa. Tentokrát se své zkušenosti, „moudrost“ a důvtip pokusí prodat v zemi, kde by mělo být údajně nejsnazší plnit si své sny – v Americe. Konkrétně tedy v  hollywoodské továrně na sny, protože je povolán do samotného Los Angeles, aby pomohl vyřešit případ odcizené jediné existující verze seznamu vítězů letošních Oscarů, jehož zmizení by mohlo mít pro nadcházející ceremoniál katastrofální následky (zřejmě by se museli vítězové zfixlovat, nakonec nebylo by to poprvé).

„Pankrác je povolán do samotného Los Angeles, aby pomohl vyřešit případ odcizené jediné existující verze seznamu vítězů letošních Oscarů, jehož zmizení by mohlo mít pro nadcházející ceremoniál katastrofální následky.“

Český vyšetřovatel je pro filmovou akademii nicméně až nouzovým řešením, jelikož krizový štáb čítající slovutné detektivy jako jsou Sherlock Holmes, poručík Columbo a Jessica Fletcherová se nemůže z důvodu střetu zájmů vyšetřování zúčastnit. Sami totiž účinkují v seriálech a podezření padá na všechny herce, kteří by mohli mít s předáváním cen co dočinění (za seriály se udělují Emmy, nikoli Oscaři, ale zbytečně se v tom nevrtejme). Příběh se poměrně záhy trochu zkomplikuje a vy zjišťujete, že s tím ukradeným seznamem to možná nebude tak snadné, jak se zprvu zdálo. Rozhodně se nemusíte bát, že by byl příběh od začátku do konce naprosto průhledný a vy jste se během něj pohybovali výhradně po ulicích města andělů. Právě naopak, navštívíte celou řadu zajímavých kalifornských lokalit včetně pláží Santa Moniky či slavných filmových ateliérů. Škoda že těch prostředí není ještě víc a hra je tudíž relativně krátká.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Tolik tedy k zápletce, prozrazovat cokoli dalšího by bylo zbytečné, ba přímo kontraproduktivní. Snad jen ještě úvaha do placu – docela by mě zajímalo, jestli autoři viděli/nechali se částečně inspirovat filmem Vražda na večeři, který také pracuje s myšlenkou nejvěhlasnějších detektivů, kteří jsou pro pobavení diváka nahnáni na jedno místo – v tomto případě do odlehlého sídla –, kde musejí přijít na kloub vraždě, ke které teprve dojde! Tak či onak, tady jdou hvězdná soukromá očka stranou a hlavního slova se ujímá Pankrác.

Základním stavebním kamenem adventurního žánru jsou pochopitelně logické hádanky a jestli jste v sérii Polda nováčky, asi vás mnohdy zaskočí nesmyslnost jejich řešení. Pokud jste obeznámeni s předchozími díly, které na této nelogičnosti a absurditě z velké části stavěly, asi vás to zaskočí méně, ale to neznamená, že bychom to měli Poldovi odpouštět. Tvůrci jsou si tohoto údělu, který si s sebou série nese, zřejmě sami vědomi, takže se snaží nabídnout několik možností zjednodušení. První se týká všech hráčů, protože se na zmiňované nelogičnosti výrazně ubralo a hra rychleji odsýpá a zároveň se omezilo kombinování předmětů, k němuž nyní dochází pouze na předem určených stanovištích, tím pádem je takzvané zkoušení všeho na všechno zredukováno na minimum. Druhou novinkou pro netrpělivé či nepozorné hráče je možnost nechat si zobrazit veškeré aktivní předměty v dané lokaci, mnohdy otravný pixel hunting se tady nekoná. A jako bonus se v inventáři postupně vypisuje seznam úkolů, které je potřeba splnit, takže když se náhodou nedostanete delší dobu k hraní, nemusíte po zapnutí zdlouhavě pátrat v paměti, v jaké fázi případu jste naposledy skončili a co bylo třeba dále udělat. Oceňuju, že využití posledních dvou zlepšováků je čistě na vás, pokud chcete hrát postaru, nikdo a nic vám v tom nebrání.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Kdopak to mluví

To hlavní co dělá sérii Polda pro řadu hráčů nezapomenutelnou je pochopitelně nezaměnitelný český dabing. I šestý díl se může opřít o hlasy známých herců a dabérů; uslyšíte například Valérii Zawadskou, Miroslava Táborského, Jiřího Lábuse nebo Martina Dejdara a nijak mi nevadí ani to, že každý z nich namluvil bezmála tucet postav. Obsazení ale pochopitelně vévodí Luděk Sobota v roli Pankráce. Jeho hlasový projev krásně odráží roztržitost, zmatenost a jednoduchost hlavní postavy. Pokud se těšíte, až z Pankrácových a dalších úst uslyšíte novou várku památných hlášek, můžu vás uklidnit – ve hře jsou a není jich zrovna málo. Zdaleka ne všechny sice padnou na úrodnou půdu a zejména otírání se o českou politickou scénu mi vůbec vtipné nepřišlo (a ne kvůli tomu, že bych při pohledu na ni chtěl spíš plakat), zato narážky na předchozí Poldy a filmový průmysl jsem vzal většinou s povděkem, ačkoli se nedá říct, že by Pankrác a jeho spoluhráči – tj. vedlejší postavy – sršeli vtipem jako v dobách své největší slávy.

„I šestý díl se může opřít o hlasy známých herců a dabérů; uslyšíte například Valérii Zawadskou, Miroslava Táborského, Jiřího Lábuse nebo Martina Dejdara.“

Je dobré připomenout, že ačkoli se běžný člověk v průběhu života vyvíjí a jeho postoje a názory mnohdy mění, Pankrác je pořád ten starý známý ťulpas jako před šestnácti lety, kdy se na počítačových obrazovkách objevil poprvé. Jeho humor je sice pořád jednodušší, „lidový“ a spoléhá hlavně na první signální, ale proč měnit něco co funguje a většinový lid si to očividně žádá, no ne? Navíc se díky tomu ve hře opět krásně odráží typicky maloměšťácká čecháčkovská nátura, kterou sice ve skutečném životě vyloženě nesnáším, ale u Poldy jsem za ní vždycky viděl především zrcadlo nastavené naší společnosti. No, snad jsem celé ty roky nežil v iluzi.

Přimhouřit oko?

Na zvukové stránce mě nicméně mrzí dvě věci, jednak je většinu času šíleně nepřesná synchronizace pohybu rtů a hlasů, což se dá chápat u cizojazyčných her, kdy se překlad snaží trefit postavám do pusy při zachování významu původního sdělení, nikoli však u titulu, který byl vyvíjen v českém prostředí a primárně v českém jazyce, takže se na tom mohlo více zapracovat. Vynikne to zejména u animovaných sekvencí, jež naštěstí nejsou nijak četné, při běžném hraní to tak hrozné není i z toho důvodu, že postavy většinou stojí v povzdálí a pohyb jejich úst není tak na očích. Zklamáním jsou také hlasy některých vedlejších postav, které autoři obsadili sice známými, ale z dabingového hlediska zároveň nepříliš přesvědčivými herci – pokud jsem dobře slyšel, tak Jiří Mádl namluvil tři charaktery a jeho snaha o jakýsi rozverně mladický případně charizmaticky zastřený tón vyznívá ve všech případech dost nepřirozeně. A to je mi jako člověk velmi sympatický, takže žádnou nevraživost vůči němu za tím skutečně nehledejte.

„Polda 6 kombinuje 2D a 3D grafiku, malovaná pozadí jsou dvojrozměrná a modely postav naopak trojrozměrné. Zpracování je sice jednodušší, ale poměrně pohledné a pestré.“

Jak si můžete všimnout na okolních obrázcích (i když sám jsem si to uvědomil, až když jsem hru spustil), Polda 6 kombinuje 2D a 3D grafiku, malovaná pozadí jsou dvojrozměrná a modely postav naopak trojrozměrné. Zpracování je sice jednodušší, ale poměrně pohledné (kromě zmíněných postav, ty se moc nepovedly), pestré a některé scenérie mi díky němu daly vzpomenout na relativně zapadlý titul Tony Vočko a případ růžového tapíra nebo z velké části prosluněnou sérii Runaway. Osobně bych se sice mnohem raději díval na plně dvojrozměrné provedení, ale přesto mi stávající rozhodnutí vyhovuje daleko víc než u trojrozměrného pátého dílu, který mi přes viditelnou snahu jít s dobou paradoxně přišel ze série jako technicky nejslabší.

Přimhouřit nad Poldou 6 oko nicméně nakonec není vůbec nutné, protože se finální produkt navzdory všem výtkám překvapivě povedl. Po katastrofálním pátém díle se samozřejmě jedná o velmi vítanou vzpruhu, ačkoli se nejnovější pokračování kvalitativně nemůže žádnému z  původních čtyř dobrodružství rovnat. Brání mu v tom ne vždy trefný humor, menší počet lokací a hlavně absence jakési nepopsatelné atmosféry, kterou jeho předchůdci – opět samozřejmě kromě pětky – disponovali. Uznávám, že v posledním bodě ze mě pravděpodobně mluví víc než cokoli jiného nostalgie, ale šestý díl má tu smůlu, že jej od jeho předchůdců dělí poměrně velká časová mezera a vzpomínkám, jakkoli zkresleným, holt neporučíš.

Druhý pohled

Autor: Martin „Cvrnda“ Cvrček

Je to už pěkná řádka let, co jsem poprvé zaslechnul drobného policajta s hlasem Luďka Soboty, jak si po ránu stěžuje na následky kotlet na hrášku. A ani po letech vzpomínka na tento okamžik nevyšuměla, naopak jí doplňují další vzpomínky na případy nešiky Pankráce, které si v mé hlavě rád uchovávám. Sérii Polda zkrátka považuji spolu s Ve Stínu Havrana a Horkým Létem za základ adventurního žánru v Čechách a i když je pro mě pátý díl dodnes zklamáním, k celé sérii mám i po letech velkou úctu. I proto mě nečekané oznámení šestého dílu příjemně překvapilo, ale překvapení brzy vystřídala obava, jestli se nebude opakovat zklamání z Poldy 5. Naštěstí se ale neopakovalo.

V první řadě jsem rád, že se zasazení a zápletka nového Poldy drží relativně při zemi a při cestách po Hollywoodu vás nečekají tak ztřeštěné nápady, jako je cestování časem nebo návštěva vesmírné stanice. V tomto ohledu se Polda 6 mnohem více blíží prvním třem dílům, což považuji za velký bod k dobru. Samozřejmě se nedá hovořit o nějakém návratu ke kořenům. Praštěných nápadů si i tentokrát užijete víc než dost, koneckonců takové Fantomasovo létající auto za příliš realistický a střízlivý prvek považovat nelze, ale většinou se hra drží nohama na zemi a nepředhazuje hráči nějaké šílené sci-fi nápady po vzoru pátého dílu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vše důležité ohledně hratelnosti řekl už Denis, já však jen doplním to, že mi Polda 6 přišel velmi jednoduchý a kvůli tomu hru opravdu projdete za poměrně krátkou dobu, ať už chcete, nebo ne. Hádanky jsou zpravidla prosté, nevyžadují moc přemýšlení a hra vám často přímo říká, co máte dělat nebo po čem se poohlédnout. Za ledacos může i již zmíněný fakt, že interakce mezi předměty je omezená na naprosté minimum. Podíl na jednoduchosti celé hry má ale i ovládání. Stačí pootočit kolečkem a na kurzoru se postupně objeví všechny předměty, které máte zrovna v inventáři. Po většinu hry tudíž stačí stiskem mezerníku zvýraznit všechny aktivní objekty na scéně a postupně na každý z nich najet kurzorem, párkrát protočit kolečkem myši a poté hned zjistíte, zda nějaký předmět lze použít. Tyto pomůcky samozřejmě nemusíte používat, a pokud chcete, můžete všechno vyzkoušet sami, ale pořád platí, že je oproti předešlým dílům šestý Polda značně zjednodušený a nepřekládá vám žádnou reálnou výzvu. Což je škoda.

Jinak si ale nemohu na nic dalšího stěžovat, ačkoliv souhlasím s tím, že některé postavy mohly být zpracované lépe (především sám Pankrác) a že hlas Jiřího Mádla není vždy úplně vhodný. V případě znuděného pikolíka a taktéž znuděného tenisty Nadávala mi vůbec nevadil, ale Barack Obama s hlasem Jiřího Mádla je podle mého názoru velký krok vedle. Naštěstí pan prezident dostane prostor jen v úvodu hry. Jinak ale považuji Poldu 6 za víc než důstojný comeback, který mi připomněl, jak mi vlastně Pankrác chyběl, jak může vypadat dobrá parodie a jak je příjemné během hraní poslouchat zpravidla kvalitní český dabing. Zkrátka, nehledě na nízkou obtížnost a z ní plynoucí krátkou herní dobu jsem se nakonec velmi dobře bavil a nezřídka došlo i k hlasitému smíchu. A to je přesně to, co jsem od nového Poldy očekával.