Dying Light – Dead Island trochu jinak

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Velmi nedávno jsem v jedné internetové diskusi narazil na názor, že „zombie her není nikdy dost“ a směle se k této myšlence přidávám. Zombie hry jsou prostě cool a stejný názor musí mít i vývojáři z polského Techlandu, kteří mají Dying Light na svědomí. Sami totiž stojí za neméně oblíbenou zombie sérií Dead Island, takže jejich zalíbení v těchto hrách musí být opravdu velké. Vyvstává tak otázka, zdali vůbec Dying Light přináší něco nového a neotřelého, když její tvůrci (a to poměrně nedávno) vytvářeli tematicky velmi podobný Dead Island.

Pojďme ale na vše hezky popořádku. Ihned na začátku hry se dostáváte do infikovaného města Harran, kde vás čeká speciální úkol. Jste Kyle Crane a vládní organizace si vás najala pro získání tajného dokumentu, který by mohl přinést vakcínu na zombie nákazu. Více už snad ani prozradit nemohu, protože co se týče příběhu, jde o spletenec obvyklých klišé a pokud jste měli tu čest s alespoň pár hrami či filmy s prostředí jakékoli apokalypsy, nebude pro vás větší problém příběh nejen předvídat, ale už na začátku hry prokouknout celou zápletku. Jednotlivé postavy včetně té hlavní jsou navíc tak nějak bez života a rozhodně k nim nijak nepřilnete. Naštěstí hry v otevřeném světě nikdy nebyly primárně o příběhu. Dying Light budete hrát především proto, že vás jednoduše baví samotná hratelnost. Rozhodně však nečekejte nějaké větší pnutí dozvědět se, jak to celé vlastně dopadne. A když ne o příběhu, o čem tedy hra je?

„Vaší hlavní zbraní oproti většinou se ploužícím zombie je rychlost, takže pokud ovládnete parkour, máte napůl vyhráno.“

O běhání. O takovém tom běhání, které nás všechny fascinuje, ale přitom si rozbijeme ústa při pokusu přeskočit zábradlí. Řeč je samozřejmě o parkouru, který je hlavní poznávací značkou hry a troufnu si říct i hlavní a téměř jedinou inovací. Vše kolem něj ale funguje prakticky bez chyby a jeho implementace je vskutku povedená. Celý systém je prakticky stejný s tím, který můžete znát z Mirror's Edge, tedy jedním tlačítkem skáčete a zároveň se jím chytáte všeho, čeho se chytnout jde. I svižnost a rychlost připomíná zmíněný Mirror's Edge a přestože se to může zdát takhle na papíře divné, do zombie hry to vše neuvěřitelně zapadá. Vaší hlavní zbraní oproti většinou se ploužícím zombie je totiž rychlost, takže pokud ovládnete parkour, máte napůl vyhráno.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.

Den a noc

A proč jen na půl? Hra je totiž rozdělena na dvě poloviny, které pravidelně převrací polaritu celé hratelnost a především vaší role v Harranu. Zatímco ve dne jste totiž spíše predátorem, kterému nedělá problém ani tucet zombíků, v noci je z vás náhle kořist. Právě v noci totiž vylézá nezvykle rychlá a smrtící odrůda zombie, která vám nic nedaruje. Zatímco ve dne se proháníte po střehách a pohlavkujete vláčející se zombie vším co najdete kolem, v noci se krčíte ve stínech a vaší hlavní starostí je, aby vás nezahlédl váš obávaný nepřítel. V ten okamžik totiž začíná neuvěřitelně atmosférická honička, která svým pojetím patří mezi to nejlepší v rámci celého žánru. Harran je navíc v noci opravdu temné místo, chabými zdroji světla jsou pouze občasné hořící vraky aut a vaší jedinou chabou útěchou v jinak černočerné tmě je vaše baterka, která rozhodně není všemocná. Právě jinak skvěle zpracovaná hra v noci má ale dvě velké mouchy. Jednak díky opravdu velké tmě nevidíte ani na krok a parkour, tedy vaše jediná zbraň, je vám téměř k ničemu. Díky tomu je hraní v noci opravdu velmi obtížné, což vede pouze k tomu, že v noci jednoduše hrát nebudete. Kdykoli je totiž možné jít spát v některém z mnoha úkrytů, noc přečkat a v misi pokračovat za denního světla. Ke hraní v noci vás nepřemluví ani dvojitá dávka zkušenosti, což je škoda, protože noční Harran je zpracován opravdu skvěle. Dying Light jsou tak prakticky dvě hry v jednom – až tak je noční hraní odlišné. O to víc zamrzí, že většina hráčů se nočnímu hrání zkrátka bude vyhýbat, protože je až příliš složité.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Z gázy a alkoholu vyrob lékárničku

Tím jsem bohužel vyčerpal vše, co se dá v Dying Light považovat za nové. Pokud jste hráli Dead Island, budete neustále narážet na podobné hratelnostní prvky, což ale nutně nemusí být zápor, protože jsou do hry implementovány vcelku povedeně. Jedním z nejvýznamnějších je crafting předmětů, který funguje prakticky stejně jako ve zmíněném Dead Island. Po městě nacházíte nejrůznější předměty a materiály jako jsou hřebíky, lepící páska nebo alkohol a z těch pak můžete vytvářet předměty jako jsou lékárničky nebo další zbraně jako házecí hvězdice či molotovovy koktejly. Obdobně funguje i upgrade zbraní, ten jsem ale ve hře moc nevyužíval. Jednak vyžaduje často velké množství předmětů a materiálů, především máte ale k dispozici neustále nové a nové zbraně, kterými se můžete ohánět, takže se o upgrade těch stávajících moc nestaráte. Ty se navíc brzo rozpadnou, takže s jejich pipláním se moc zdržovat nebudete.

„Pokud byste šli čistě po příběhu, je možné dostat se k závěrečným titulkům za zhruba nějakých dvacet hodin“

Za všechno vaše počínání pak dostáváte body a ty pak můžete investovat ve třech stromech dovedností. Zkušenostní body jsou ve hře dvojího druhu a jejich aktuální stav i přírůstky můžete sledovat v horní části obrazovky. Survivor body dostáváte především za parkour a další prvky, které vám pomáhají přežít. Power body dostáváte naopak za zabíjení zombie a ostatních nepřátel. V zásadě se nejedná o nic extra zajímavého či inovátorského, ale opět jde o dobře promyšlenou část hry. Získané body pak rozdělujete do třech různých stromů dovedností, jejichž nabídka je vskutku zajímavá. Samozřejmě obsahuje klasiky jako navýšení kapacity zdraví nebo možnost nést více předmětů. Tím nejzajímavějším jsou však nové schopnosti, které se postupně učíte. Nejvíce budete toužit po různých chvatech, které vám pomohou v boji s nepřítelem ale také po schopnostech zrychlující váš pohyb a šplhání.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Bodů je málo a vytoužených vlastností tolik, což vás vede k tomu, abyste plnily všechny nepovinné úkoly, na které narazíte a vše prozkoumávali do nejmenších detailů. Pokud si chcete odemknout opravdu všechny schopnosti, hra vám zabere několik desítek hodin. Pokud byste šli čistě po příběhu, je možné dostat se k závěrečným titulkům za zhruba nějakých dvacet hodin, což je samo o sobě poměrně vysoké číslo. Dying Light je ale přes své chyby velmi zábavnou a návykovou hrou a snad právě kvůli velkému množství různých schopností a dovedností k odemčení vám hra vydrží klidně i na třicet až čtyřicet hodin. Nové schopnosti, které mimo jiné přináší i možnost vytvářet nové zbraně a předměty, navíc značně inovují celou hratelnost, takže se i po takové době nudit nebudete.

Je tu však ještě další věc, která vás u hry dokáže zdržet na hodně dlouho. Podobně jako u Dead Island i zde nechybí kooperace až pro 4 hráče, která vám okamžitě vlije do žil novou dávku svěží hratelnosti. Většina misí je navržena tak, aby se dala hrát i v kooperaci a v naprosté většině případů jde ještě o zábavnější herní zážitek, než v případě osamoceného hraní. Nejde ale pouze o mise (ať už příběhové či vedlejší, kterých je požehnaně), ale také o samotné prozkoumávání města Harran, které je ve společnosti dalších hráčů daleko zábavnější a díky parkouru i na pohled velmi efektní.

I samotné město se rozhodně nemá po vizuální stránce zač stydět. Celkově hra sice nenabídne nic, z čeho by vám spadla čelist, ale svým vizuálem patří rozhodně k tomu lepšímu ze současné produkce. Textury jsou poměrně rozmanité (alespoň jak to na hru v otevřeném prostředí je možné) a celkový level design podtrhuje reálný pocit ze hry. O poznání horší je to při pohledu z větších výšek, které bohužel nejsou ojedinělé. To už město ztrácí na kráse a ke slovu se hlásí rozmazané textury a jejich špatné doskakování. Dobře zpracované jsou i modely postav, které především v podání ploužících se zombíků vypadají velmi dobře. Přesto si však nemohu nevšimnout velké podobnosti s nemrtvými z Dead Island. Dobré hodnocení podtrhuje i stabilní snímkovaní a velmi dobré ozvučení. Zvuky jednotlivých materiálů zní velmi uvěřitelně a jejich paleta je překvapivě široká.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jaký Dying Light je?

Dying Light rozhodně není žádným překvapením, ani převratem v žánru, jak se nám po oznámení hry vývojáři snažili vtlouct do hlavy. Rozhodně jde ale o povedenou hru a nejen v rámci svého žánru. Novinka v podobě parkouru je navíc svěžím větrem, který se zdá být v zombie hře v otevřeném světě velmi dobrým nápadem inovující celou hratelnost. Střídání dne a noci se pak zdá být taktéž dobrým nápadem, ale výsledné provedení je bohužel spíše ke škodě. Noční Harran je sice zpracován, co se týče vizuálu a atmosféry skvěle, ale hratelností zůstává daleko za hraním ve dne. Pro milovníky žánru jde ale i tak o jasnou volbu, což nedokáže změnit ani předvídatelný příběh, či dokonce občasný nesoulad dabingu a titulků.

Dying Light vychází ve fyzické podobě 27. února 2014. V našem obchodě GameExpres.cz ke hře získáte hned 4 bonusová DLC (Be the Zombie, Night Club, Cuisine & Cargo a Ultimate Survivor Bundle) a samolepku Warning Zombie Zone. Předobjednejte již dnes a podpořte Zing.cz – PC za 849 Kč, PlayStation 4 a Xbox One za 1499 Kč.