The Order: 1886 – atmosférou nabitá akce

Se zbrusu novou značkou přichází nadšení a s ním ruku v ruce obavy. Netýká se to jenom herního průmyslu, ale celkově všeho. Je to zcela normální a oprávněné. O to větší pozornost na sebe strhává hra, která vyjíždí ze zajetých kolejí a snaží se věci dělat, chcete-li prezentovat jinak. To je podle mého případ titulu The Order: 1886, na který se snesla velká vlna kritiky ještě před vydáním kvůli krátké herní době, všudypřítomným filmečkům a quick time eventů. Jak tedy nakonec hra dopadla a dokázala zaujmout?

První minuty mě dostaly

Před recenzováním jsem si raději o hře nic moc nemyslel a snažil jsem se mít čistou hlavu, zapomenout na ty obavy a soustředit se čistě na mé zážitky. Hned v úvodu mě dostalo grafické zpracování, kdy jsem sledoval filmeček a najednou bez jakéhokoliv načítání, vyrušení nebo změny grafiky po mně hra chtěla, abych se zapojil a bojoval o svůj život. Byla to sice jen jedna QTE sekvence z mnoha, ale splnila svůj účel. Dokázala mě vtáhnout do děje a já chtěl vědět víc, dozvědět se, co se stalo a proč jsem musel udělat, to co jsem udělal.

Úvodní minuty nahlodávaly mou zvědavost a já si bláhově myslel, že v dalších minutách prokouknu zápletku, stejně jako v jiných příběhových hrách, a budu se těšit na závěrečné titulky. To se ale nestalo, deset minut uteklo jako voda a já ve slušivé zbroji stál na střeše jedné londýnské budovy s výhledem na zakouřené město. Vrhnul jsem se do prvního úkolu a začal přemýšlet, co se od té doby změnilo a hlavně, co bude následovat. Proč jsem viděl, co jsem viděl a co mě ještě čeká?

Kampaní proběhnete za 8 hodin. Polovinu tvoří filmečky s QTE, druhou přestřelky a boj tváří v tvář.

Na tyhle otázky a mnoho dalších odpoví The Order: 1886 za svou polovinou a minimálně u mne to fungovalo. Hra mě dokázala udržet v napětí a musel jsem se přemlouvat, abych se odtrhnul od televize a šel psát novinky. Upoutal mě příběh, který je z mého pohledu velmi dobře napsaný a sestavený, filmečky ho doplňují a QTE sekvence hráče vtáhnout do děje. Pravděpodobně některým čtenářům budu přidat jako fanboy, kterému tečou sliny jen při zmínce o The Order, ale na atmosféru a výše zmíněné věci nemohu najít nic špatného nebo něco, co by mě přesvědčilo o opaku. Několikrát jsem se cítil jako bych ten příběh prožíval na vlastní kůži, což už jsem dlouho nezažil a pravděpodobně zase nějaký ten pátek nezažiju.

Kdo jsem?

Jsem sir Galahad, vážený a zkušený člen elitního Řádu rytířů, který společně se svými druhy bojuje v alternativní historii ve viktoriánském Londýně s povstalci i odvěkým mocným nepřítelem. Jde o mutanty, napůl člověk, napůl zvířecí monstrum. Jsme tady od toho, abychom je zastavili a konečně se cítili bezpečně.

Vynálezce Nikola Tesla pro nás zkonstruoval moderní zbraně, s nimiž máme nad svými protivníky výhodu. Díky nim máme šanci se s nepřítelem vypořádat a ukončit válku trvající staletí. Výsledek války navždy určií další běh dějin. Pod hustou londýnskou mlhou na mne čeká spousta překvapení a zvratů, se kterými se budu muset vypořádat, ať to stojí, co to stojí. Ostatní o tom nevědí nebo nechtějí vědět, ale rebelové a monstra není jediný náš problém. Máme mnohem větší. Je tak blízko, že nás může kdykoliv nepříjemně překvapit a zasáhnout. Do toho všeho otravní rebelové, kteří nám nedají spát. My však máme výhodu v podobě zázračného elixíru, který vyléčí naše rány během okamžiku. Nebo snad ne? Co se skrývá v našem temném světě? O koho jde? Na to budete muset přijít sami. Já už vám z příběhu více neprozradím, protože právě o příběh v The Order: 1886 jde především.

Příběh, atmosféra a QTE na prvním místě

Od prvních minut vám bude jasné, že v The Order: 1886 je největší důraz kladen na vyprávění příběhu prostřednictvím filmečků, atmosféru a quick time eventy. Ty jsou dvojí, buď slouží pro zpestření/zapojení hráče do cut-scény nebo představují bojové sekvence, kde musíte ve správný čas zmáčknout příslušné tlačítko, jinak budete své poslední kroky opakovat. Pokud několikrát zemřete na jednom a tom stejném místě, tak zjistíte, že vidíte jednu a tu samou scénu, která končí pokaždé stejně. To působí malinko otravně, ale dá se to překousnout. Vypíchnout mohu jednu zajímavou bitvu, kdy před útokem velkého monstra musíte uhnout a pravou páčkou včas pohnout určeným směrem (QTE), abyste mohli na nepřítele podle svého uvážení zaútočit a bodnout ho nožem nebo mu dát pěstí.

Některé kapitoly se navíc skládají výhradně z filmečku. Hráč, který chce rovnou skočit do akce, se bude muset obrnit trpělivostí, nejen v pozdějších fázích hry, ale také na samotném začátku.

Hlavně se nezapomenout krýt

Když dojde na samotnou akci, tak ta by se dala výstižně popsat jako upravené Gears of War, což dává Ready at Dawn hned na začátku důrazně najevo, když vám mladá lady Ingraine řekne, že se máte krýt před střelbou od rebelů. Vynecháme to, že to působí poněkud zavádějícím dojmem; Galahad je mnohem zkušenější a válkou zocelený rytíř, a budeme pokračovat dál. Když dojde na problém, tak se jednoduše stačí schovat za překážku a opatrně vykukovat, abyste všechny postříleli. Pakliže nebudete tento styl respektovat a budete se snažit hrát drsnějším způsobem a půjdete po rebelech hlava nehlava, tak moc daleko nedojdete. Minimálně na střední obtížnost není umělá inteligence nepřátel hloupá a navíc jich není málo.

Přestřelky připomínají upravené Gears of War, musíte se neustále krýt.

V boji si můžete vybrat ze dvou zbraní (pistole a velká zbraň) a dvou typů granátů. Víc toho hlavní postava neunese. Velkou bitvu vycítíte předem, hra vám dá často možnost vybrat si zbraně, které budete chtít. Nutno podotknout, že jich není mnoho a minimálně já jsem si vystačil pouze s několika osvědčenými – kulomet pro rychlou a celkem přesnou střelbu a revolver, nebo přesnější puška a menší samopal. Zvolit si můžete také velmi účinnou brokovnici a v některých situacích se vám dostane do rukou granátomet, termite gun, arc gun a dalších několik hraček, třeba jedna pro přetížení elektřiny, čímž vyřadíte zámek u dveří nebo zničíte žárovky.

Velkou škodou je, že přestřelky představují jen polovinu hry. Oceňuji důraz na příběhovou stránku a nevadí mi QTE, ale The Order: 1886 by rozhodně neuškodilo, kdyby hra nabídla více přestřelek nebo méně cut-scén. Z velké části jde o solidní herní zážitek, který mi nabídl 8 hodin, ale bohužel nechybí hluchá místa, kdy musíte někam lézt, přeskakovat a další méně zajímavé věci, včetně stealth pasáží, kde potichu zneškodňujete hlídkující stráže, opět za pomoci QTE.

Grafické orgie

Po grafické stránce jde o hru, kde si vývojáři pohráli s každým detailem a efekty, které dotvářejí atmosféru, zejména potom šedý filtr. Ten může někomu připadat odporný a zbytečný, ale pokud dáte The Order: 1886 šanci, tak zjistíte, že tam není pro nic za nic. Můžeme debatovat nad tím, zda tam filtr není schválně, aby schoval jiné nedostatky. Možná ano, ale to nic nemění na tom, že to Ready at Dawn dělají šikovně. Prostředí je detailní, stíny plní svou roli a nechybí variabilní prostředí s různými maličkosti a detaily.

Na celé hře je poznat využití vlastního enginu, který dovolil vytvořit přesně takovou hru, jakou ji v tvůrčím celku chtěli. Není to tedy tak, že by vzali nějakou technologii a podle ní přizpůsobovali hru jako se to často děje jinde.

Kapitolou sama pro sebe jsou modely postav. Ať už samotný hlavní hrdina sir Galahad v dlouhém plášti, mladá lady Ingraine, sir Perceval, starší rytíř Sebastien Malory nebo dychtivý a víc riskující Marquise de Lafayette. Všichni mají detailní tváře, vousy či oděv, který reaguje na vítr a chová se realisticky. Tvůrci o nich tvrdí, že jsou lidštější, což si nevymýšlejí.

To vše by ale bylo k ničemu bez stejné úrovně zvuků, dialogů a epického soundtracku. Oproti tomu na škodu jsou černé pruhy, podobně jako u The Evil Within, kterými se tvůrci zřejmě snaží zmírnit zátěž na procesor a grafiku PS4.

Grafická stránka je velmi vydařená se všemi detaily. Takhle mají vypadat hry na nové generaci konzolí.

Trofeje jako důvod k dalšímu hraní

Spousta hráčů se ptá, jaký důvod by měli mít k tomu, aby si znovu zahráli takhle příběhovou hru. V případě The Order: 1886 jsou to trofeje, které jste nestihli posbírat při prvním hraní. Trofeje v The Order: 1886 jsou jednoduché a s přehledem je splní každý. Stačí jen zabít určitý počet nepřátel, vyhodit do povětří několik barelů, využít zpomalení času pro zabití více nepřátel á la bullet-time v Max Payne. Já jsem za první proběhnutí hrou splnit 51 procent všech trofejí.

Druhým důvodem mohou být různé poznámky, které vám ještě více poodhalí příběh. Na stolech naleznete novinky a různé fotografie. V šuplíku, ve skříních a truhlách potom audio záznamy.

Čekám na pokračování

The Order: 1886 rozhodně není špatnou 3rd person akcí. Pokud od ní nebudete očekávat zázraky a přejdete skutečnost, že přestřelky tvoří jen polovinu hry (v některých okamžicích se musíte potichu plížit), tak dostane po grafické stránce skvělou filmovou akci s dobrým příběhem a bohužel i spoustou otázek, který se vám začnou honit v hlavě po závěrečných titulcích. Když se totiž příběh začne více rozjíždět a vy se těšíte na další scény, tak vás čeká akorát hodně otevřený konec. To neznamená nic jiného než to, že v Ready at Dawn už kují pikle na druhý díl, který buď může pokračovat v příběhu nebo klidně se zaměřit na jiné období podobě jako Assassin’s Creed. Určité náznaky jsou přímo ve hře, ale ty objevte sami. Nechci vás připravit o překvapení.

The Order: 1886 vychází na PS4 již zítra. Kupte si hru v našem obchodě GameExpres.cz a podpořte Zing.cz. Na výběr máme klasickou edici za 1599 Kč a sběratelskou edici Blackwater se zajímavými bonusy za 2299 Kč.