The Book of Unwritten Tales 2

Když člověk nepočítá remastered verze, tak byla úroda adventur za posledních pár let skutečně slabá. Poptávka po nich totiž na některých trzích není zrovna závratná. V USA například většinu lidí tento žánr prakticky vůbec nezaujme. I přesto, že ani v Evropě nemá tento druh her na růžích ustláno, je zde situace pro něj přeci jen o něco růžovější. První díl The Book of Unwritten Tales, který by se dal nazvat kombinací Monkey Island a Simon the Sorcerer, by o tom mohl vyprávět.

Možná právě proto se tvůrci rozhodli, že s pokračováním půjdou na oblíbený Kickstarter a hru si nechají alespoň částečně zafinancovat. Na konci jejich kampaně vybrali 175 tisíc dolarů, což je na takový projekt celkem slušný výsledek. Minulý rok v září vstoupilo The Book of Unwritten Tales 2 do stádia Early Access. Do dnešních dní bylo vydáno pět kapitol a my se na ně dnes podíváme.

Mýdlová bublina

Poté, co naši hrdinové v minulém díle zachránili, co se dalo, chtěli žít své idylické životy. Mýdlová bublina však splaskla. Oblíbený gnóm Wilbur, který se v předešlém příběhu stal prvním gnómským mágem, začal učit na znovuotevřené škole čar a kouzel. S jeho výškou a rasistickým okolím to však nemá zrovna lehké. Nebudí totiž moc respektu, takže si z něj studenti a jejich rodiče dělají legraci. Takovou budoucnost si rozhodně nepředstavoval.

Elfka Ivo se po krátkém románku s pohledným Natem vrací do svého rodného království, kde na ni čekají princeznovské povinnosti a despotická matka, která jí chce mít plně pod svou kontrolou.

Na rozdíl od prvních dvou, Nate spolu s huňatým přítelem Critterem prožívají velmi intenzivní dobrodružství. Společně totiž bojují proti jejich úhlavnímu nepříteli Červenému pirátu. Nadešel však čas, aby se hrdinové znovu sešli, protože zlo a osud nikdy nespí a svět bude znovu potřebovat naše odvážné reky.

„Nikdo z nich si asi nepředstavoval takovou budoucnost.“

Před vstupem do příběhu si ale musíte nejprve projít tutoriálem, který se nese ve stylu Hry o trůny a jejího povedeného dioráma. V The Book of Unwritten Tales 2 však tento mechanizmus nefunguje zcela bezchybně, takže ho musíte v roli robota různě opravovat. Poté, co vás hra plně seznámí s ovládáním, se můžete plně vrhnout do Avatásie, v které se bude vaše dobrodružství znovu odehrávat.

Tu, krom vašich hrdinů, bude obývat ještě řada dalších poutavých postav. Ty dokáží oslovit jak svým originálním designem, tak i rozhovory, jež vám nabídnou zábavu spojenou s určitou formou zamyšlení. Pozoruhodným charakterem je dvouhlavý ogr, jehož osobnosti Blout a Zloff jsou naprosto odlišné. Jedna je intelektuální a druhá je mírně přihlouplá. Občas se ale dokáží dohromady shodnout.

Diamantový meč

Zásadním prvkem titulu je rozhodně vizuální stránka, která je vskutku povedená. Hra jako taková má svůj specifický grafický styl, který jí umožňuje plně zapadnout do pohádkového celku. Výborně tuto skládačku podtrhuje soundtrack. Ten má na svědomí živý orchestr, kterému se tento aspekt vydařil. Podobně je na tom i dabing, který všem postavám sedí jako hrnec na zadek.

„Každý z oblíbenců společnosti to odnese jinak.“

Hra si stejně jako v prvním dílu dělá legraci z řady populárních her a filmů. Již na samém začátku před vás předhodí bez okolků Skyrim, Portal, Minecraft, Harryho Pottera či Pána Prstenů. Každý z oblíbenců společnosti to odnese jinak. Čím větší jste detailisté, tím víc předmětů a legrácek najdete. Velmi vydařeně na mne zapůsobila helma nordského válečníka, u které se elfská hrdinka mírně rozvyprávěla o rituálech dané kultury.

Víc než jeden

Oproti jiným adventuram se tento The Book of Unwritten Tales 2 liší hlavně v tom, že máte čas od času možnost mít pod kontrolou více postav, které spolu vzájemně spolupracují. Podobně jako v minulém dílu, i zde vám hra podává pomocnou ruku ve formě zvýrazněných předmětů. Když se dostanete do úzkých, zmáčknete mezerník a všechny důležité věci ve vašem okolí se krásně rozzáří. Mimo to každá z nich získá určitou ikonku, takže do určité míry již budete vědět, co s nimi dělat. The Book of Unwritten Tales II hráči nabídne řadu předmětů a kombinací, do kterých se dají zformovat.

„I perfektní diamanty mají občas kazy.’’

Hádanky jsou zde jako celek nenáročné, oproti mé předešlé zkušenosti s Grim Fandango je to prakticky procházka růžovým sadem. Na začátku máte například za elfku Ivo naplnit podivnou nádobu. Tu je nutné zalít vodou ze tří různých zdrojů. Z nebe padající tekutina je hned kousek od vás, stačí jen přiložit konvici k potrubí, jehož obsah padá přímo do malého jezírka. Měsíční pramen má pod kontrolou vaše matka, ale po pár dobře mířených větách je její poklad váš. Schází jen voda ze země. Tu si ale už musíte najít sami. Jak jsem ale již řekl, celkově nejsou hlavolamy nic nepříjemného. Spíše naopak jsou zábavné a mají hlavu a patu.

Neumí chodit

I perfektní diamanty mají občas kazy. Ačkoliv zde chyby nejsou extrémní, rozhodně je dobré na ně nezapomenout. The Book of Unwritten Tales II jich má skutečně poskromnu. Nejvíce mě iritoval špatný patfinding postav, které se občas dokázali zaseknout, takže jsem byl nucen restartovat danou pasáž a zabrousit do uložených pozic. Méně výrazným nedostatkem byla mluva některých charakterů, u nichž bylo jasně vidět, že něco říkají, ale pusa se jim nehýbá dle toho, co z ní vychází. Tento prvek se nazývá synchronizace rtů. Pravděpodobně je hra primárně dabována v němčině, takže možná právě proto vznikl tento nedostatek.

Nejvíce mě asi zasáhly bugy, které hra i přes vystoupení z Early Accessu stále obsahuje. Ty vám prakticky mohou rozhodit celý dosavadní postup, takže jestli se na tento výtvor chystáte, doporučuji ukládat jako o život. Když tak neučiníte, můžete přijít o drahocenný čas.

Některé hráče může od koupě odradit absence české lokalizace. Angličtina je v této hře však na základní úrovni, takže většinou stačí to, co se naučili ve škole. Při nejhorším můžou počkat na budoucí počeštění textů. Titulky jako takové občas působí až moc křiklavě, hodně mi připomínají Deponii, kam se naopak díky její grafické stránce hodily.

Znovu na výsluní

The Book of Unwritten Tales II jde úspěšně ve stopách svého předchůdce. Vydařený příběh, výrazně vylepšená grafická stránka a řada hádanek, podtržená perfektním hudebním doprovodem tvoří celek, který se dá označit za menší umělecké dílo. Které si drží své tempo a hlavně nenudí.

Adventury to v této době opravdu nemají lehké.  Tu a tam se ale najdou tituly, které dokáží prorazit a oslovit komunitu skutečně naplno. The Book of Unwritten Tales II je rozhodně jeden z nich. Takže zde není jiná možnost, než dobrodružství svérázné čtveřice vřele doporučit.