Blackhole – vesmírná odysea naruby

Recenzovaná verze: PC

Ačkoliv mi to připadá jako včera, je to už několik let, co jsem dostal do rukou hru PacIn: Nermessova Pomsta od českého studia FiolaSoft. PacIn na mě sice z počátku působil jako levná napodobenina PacMana, ale postupem času se z něj vyklubal velmi povedený počin, na který si ještě dnes rád zavzpomínám. Nyní se FiolaSoft vrací na scénu, a to s poměrně ambiciózní sci-fi plošinovkou Blackhole, která toho podobně jako PacIn ukrývá víc, než by se na první pohled mohlo zdát.

Tvrdé přistání

Blackhole sleduje příběh posádky lodi Endera, která má za cíl chránit Zemi tím, že cestuje vesmírem a uzavírá černé díry. Jednoho dne se však situace vymkne z rukou a loď havaruje na jakési Entitě. Loď je zničená, prostředí neznámé, posádka ztracená, a tak musí situaci zachraňovat umělá inteligence lodi Auriel a vy sami v roli pouhého nosiče kafe. Právě na vás leží tíha poslání spočívajícího v záchraně členů posádky, opravy lodi a následného návratu domů, takže vám nezbývá než se oklepat z havárie a vydat se do neznámých prostor Entity, v nichž snad naleznete řešení celé té nemilé situace.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Příběh na první pohled působí dost obyčejným dojmem, ale zdání klame, postupem času se začne slušně rozvíjet a navíc si po celou hru udržuje velmi dobrou kvalitu. Díky tomu se jedná o ideální motivaci pro pokrok ve hře, především se ale jedná o ideální prostředek k představení několika zajímavých postav. Už jsem zmínil hlavního hrdinu a umělou inteligenci Auriel, těm ale sekunduje kapitán lodi Jetsen a posádka zpracovaná podle českých a slovenských YouTuberů. Mezi chudáky, které musíte v průběhu hry zachránit, tak patří například Smusa, Selassie nebo ATI, kteří se navíc sami nadabovali. Nemusíte ale mít strach, že hře nebudete rozumět, pokud nesledujete scénu YouTuberů. Já sám ji nikdy nesledoval, před oznámením Blackhole jsem upřímně řečeno nikoho z nich ani neznal, ale stejně jsem se díky nim velmi dobře bavil, a to hlavně díky velmi vtipným dialogům, kterých si užijete opravdu dost, a také, věřte tomu nebo ne, kvalitnímu dabingu.

Ohledně dabingu jsem měl zprvu velké obavy, už proto, že mě v minulosti první verze dabingu od Selassieho dost zklamala (což ale nemělo nic společného s tím, že je Slovák). Finální verze mě však velmi příjemně překvapila. I v ní má občas dabing několika postav své mouchy, ale většinou si udržuje dostatečnou kvalitu a určitě vám hru nebude kazit, spíše naopak. Obzvlášť bych chtěl pochválit dabéry Auriel, kapitána Jetsena a Skeleta, ale ani ostatní vážně nejsou k zahození a svou práci odvedli dobře. A fakt, že jde o poměrně známé YouTubery, s tím opravdu nemá co dělat, tahle skutečnost je v konečném důsledku opravdu bezvýznamná. A pokud by vám někdo z nich přeci jen vadil, vždycky máte možnost přepnout na anglický dabing, který je také dostatečně kvalitní.

„Dabing si většinou udržuje dostatečnou kvalitu a určitě vám hru nebude kazit.“

Gravitace, věrný pomocník i nepřítel

Tím jsem snad uzavřel jedno kontroverzní téma a můžu se vrátit zpět k vašemu poslání. Entita se skládá z šestice různorodých lokací zahrnujících jeskyně, džungli, zvláštní knihovnu nebo prostředí připomínající starověký Egypt. A ve všech lokacích máte za úkol nejen vypátrat členy posádky a důležité součástky lodi, které se tam bůhvíjak octly, ale především posbírat selfburny. Jedná se o malá klubka nanobotů, která opraví vaši loď, tedy pokud jich nasbíráte dost, takže je vám nejspíš jasné, že právě selfburny jsou cíl číslo jedna, na nějž se musíte zaměřit v naprosté většině úrovní, které v Blackhole navštívíte. Úrovní je přitom opravdu dost, jsou dostatečně různorodé a navíc se v nich setkáte s jednou velkou novinkou v podobě otáčení prostředí. Velmi často se můžete setkat se zvláštními bíle ozářenými gravitačními plošinami, a pokud na ně vstoupíte, prostředí změní gravitaci a otočí se v určitém směru. Doleva, doprava, vzhůru nohama, záleží vlastně jen na pozici plošiny. Díky tomu se dostanete na místa, která by byla jinak nedosažitelná.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Právě tenhle zajímavý a originální prvek je podstatou hratelnosti a klíčem k sebrání všech selfburnů, které jsou leckdy umístěné na velmi rafinovaných místech. Je také klíčem k řešení a překonání překážek a mechanik, na které v úrovních narazíte, a že jich je požehnaně. Ostny a bodáky v mnoha podobách, láva, rampouchy, kladkostroje, čistá vesmírná temnota, lasery, rozpadající se bloky, trampolíny, to všechno také přispívá k různorodosti úrovní. Zatímco některé levely od vás vyžadují spíše logické uvažování, jiné po vás s ohledem na tyto překážky vyžadují hlavně zručnost. To poznáte například v několika povedených úrovních, které jako by vypadly z posledního Raymana a v nichž musíte utíkat stále se měnícím prostředím před lávou nebo lavinou. Většinou se ale po vás chce obojí, jak logické uvažování, tak zručnost a samozřejmě také dostatečná pozornost.

To má za následek jednu zásadní skutečnost. Blackhole je velmi náročná hra. Možná že budí dojem nějaké primitivní dětské skákačky, ale ve skutečnosti má laťku obtížnosti nastavenou nesmírně vysoko. Už při prvním spuštění hry na vás vyskočí tvrzení, že jde o hardcore plošinovku a tato slova tam vážně nejsou jen pro vaše pobavení. Tahle hra je zkrátka extrémně těžká a můžu říct, že jsem se u ní vztekal mnohem víc než u Super Meat Boy, dosavadního krále hardcore plošinovek. Umírání a časté opakování mnoha úrovní k hratelnosti Blachole prostě patří a jsem si jistý, že si často zanadáváte a budete vývojáře proklínat a posílat do horoucích pekel. Naštěstí ale platí, že každá situace má své řešení, jen musíte hraní věnovat dost času a tu velkou výzvu prostě přijmout.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jakmile ale akceptujete fakt, že vám hra nic nedaruje, jakmile budete ochotní jednu jedinou úroveň opakovat třeba dvacetkrát, do hraní se rázem vžijete a může vás přikovat k židli na velmi dlouhou dobu. Blackhole je zkrátka titul, který vás naučí nesmírné trpělivosti, ale následný pocit vítězství po zdolání úrovně, se kterou jste bojovali skoro hodinu (ano, i takové případy jsem zažil), za to ale stojí. Jestli za to stojí i klávesnice nebo gamepad, které nejspíš rozmlátíte vzteky, to už je otázka. Doporučoval bych ale mlátit spíš do stolu nebo nějaké jiné rovné plochy ve vašem dosahu. V souvislosti se zmíněnými periferiemi ale je ale třeba říct, že Blackhole je bez problému hratelná i na klávesnici a gamepad rozhodně není podmínkou. Kromě toho, stará dobrá klávesnice je praktičtější i v případě, že vás při hraní chytne amok a vy raději něčím hodíte, než že byste do toho mlátili. S klávesnicí se přeci jen hází hůř než s menším a kompaktnějším ovladačem.

„Tahle hra je zkrátka extrémně těžká a můžu říct, že jsem se u ní vztekal mnohem víc než u Super Meat Boy.“

Tenhle zvuk už jsem někde slyšel

Pokud by pro vás obtížnost sama o sobě nepředstavovala dostatečnou výzvu, můžete vzít zavděk ještě možností nahánět v úrovních co nejlepší časy a porovnávat je s přáteli. V prostředí hry lze také hledat černé skříňky, které odhalí různé detaily z minulosti Auriel, psí známky posádky a předměty spojené s konkrétními postavami. I tohle všechno může snadno nabídnout dodatečnou výzvu a já určitě doporučuji ji alespoň občas přijmout.

Blackhole ale není jen neskutečně obtížná hra, je také vtipná. Už jsem nakousl velmi povedené dialogy, které často obsahují množství narážek na všelijaká kulturní díla. Řadu narážek nebo zajímavých easter eggů a vtípků ale najdete také při samotném průzkumu prostředí. Skoro by se dalo říct, že ať už si vybavíte jakýkoliv vlivnější film nebo seriál, je docela velká šance, že v Blackhole narazíte na jeho pokud možno humorný odkaz. A nemusí jít nutně o sci-fi.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Pochválit ale musím i audiovizuální stránku. Grafika Blackhole vypadá na první pohled primitivně a minimalisticky, což je ale daň za hratelnost a možnost otáčení prostředí. Stále však platí, že takový vizuál bohatě stačí, dokonce dodává hře poměrně unikátní styl a při hraní by vám určitě neměl vadit. Stejné je to i s hudebním doprovodem, který je jednoduše skvělý, velmi dobře se poslouchá, hře dodává unikátní atmosféru a navíc se jen tak neohraje, což oceníte hlavně při častém opakování určitých úrovní. Hudební skladatel zkrátka odvedl perfektní práci, které prostě a jednoduše nelze nic vytýkat.

Skoro by se zdálo, že vlastně nelze nic vytýkat celé hře. Bohužel tomu ale tak není, protože Blackhole doprovází menší technické chyby. Na několika místech dochází k viditelným poklesům snímků za sekundu (ty nejhorší fps dropy naštěstí opravil první patch), výjimečně můžete narazit i na menší chybky v texturách nebo problematický pathfinding členů posádky, kteří se příležitostně zaseknou o nějakou překážku. Naštěstí jde ale jen o naprosté maličkosti, které by vaše hraní neměly nijak pokazit, většinou jde opravdu jen o kosmetické záležitosti. Druhou a naštěstí poslední vadou na kráse Blackhole jsou občasné chyby v českých textech. Místy chybí nějaké písmenko, jindy naopak přebývá, v několika dialozích jsem zahlédl chybnou shodu přísudku s podmětem, ale i v tomto případě samozřejmě platí, že nejde o nic, co by mělo na hladký průchod hrou jakýkoliv vliv. Tedy pokud nepatříte mezi lingvisty, kteří si hned z ojedinělé záměny koncovky slova musí trhat vlasy a lamentovat, že ta dnešní mládež už vůbec neumí česky. Nehledě na to jde ale stále o vadu, byť drobnou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Černé díry jsou zvláštní

Když se podíváte na Blackhole jako na celek, uvidíte v něm poměrně znatelnou inspiraci několika tituly. Najdete tu něco ze Super Meat Boy, něco z Raymana a dokonce něco z Portalu. Z těchto tří projektů si ale půjčuje jenom to nejlepší a zároveň přidává i něco navíc, ať už je to originální otáčení prostředím, slušný příběh, kvalitní český a anglický dabing, nádherný soundtrack, přijatelná cenovka 14,99€ nebo nesmírně vysoká obtížnost, kterou ale beru jen jako plus.

FiolaSoftu se zkrátka povedlo vytvořit svéráznou a velmi zábavnou plošinovku, které je těžké cokoliv vyčítat. Pokud zkrátka patříte mezi příznivce žánru plošinovek a máte rádi výzvu a dobrý humor, Blackhole vás nezklame. Můžu s klidem říct, že si mě tahle česká vesmírná dvourozměrná odysea získala a jsem si jistý, že u téměř patnácti hodin, které jsem dosud nahrál, nezůstanu. Jsem si ale také jistý, že si Blackhole získá i vás.

Blackhole vyšlo pro Windows. V dubnu by měly následovat verze pro Mac a Linux. Konzolové PS Vita, PS3, PS4 a Xbox One verze jsou naplánované na konec roku 2015.