Sublevel Zero – moderní Descent?

Kdo ví jak dlouho a kdo ví kde, s celým vesmírem se začalo najednou něco dít. Celé sluneční soustavy mizely a objevovaly se jinde a černé díry se zničehonic tvořily a žraly všechno kolem nich. Lidstvo se tak postupem času rozprášilo všude možně do několika klanů a během toho zapomnělo většinu technologií.

Proto se vy jakožto průzkumník vašeho klanu vydáváte do dávno opuštěného zařízení, které jste náhodně objevili. S tím, že je chráněno automatickým bezpečnostním systémem. Samozřejmě, jak jinak. A tím tak nějak končí příběh. Během hry sice náhodně objevíte několik datapadů obsahující nějaký ten text, ale jestli se to jako celek dá označit za příběh, to nevím.

Přes stanici i doly

Ve zkratce – pokud jste někdy hráli nebo viděli hru Descent, tak máte vyhráno, protože přesně stejně se hraje i Sublevel Zero. Přesně tak. Mezi Descent a Sublevel Zero uvidíte na první pohled rozdíl snad jen v grafice.

Hry jsou si samozřejmě velmi podobné, ale to neznamená, že úplně stejné. Zatímco Descent má něco, co Sublevel Zero ne, tak je tomu stejně i naopak. Sublevel Zero má ovšem výhodu v moderní technologii.

Základem celé hry je ovládání vaší lodi ve třech dimenzích s možností se různě přetáčet a otáčet. Nepřátelé tak na vás můžou střílet doslova ze všech stran. A vy zase na ně. K tomu vám celkově dopomohou dva typy zbraní – primární a sekundární. Zatímco u primárních zbraní najdete například kulomet, plazmomet nebo plamenomet, u těch sekundárních zase najdete granátomet nebo raketomet. Od každého typu pak můžete mít na lodi dvě, to znamená celkem čtyři zbraně. Každá zbraň se samozřejmě hodí na něco jiného a je třeba mezi nimi pečlivě vybírat a nestřílet jako blázen, protože často můžete mít problém s nedostatkem munice.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Důležitým herním prvkem je fakt, že hra se žánrově zařazuje mezi rogue-like hry. Což znamená, že pokud zemřete, tak prostě zemřete a musíte začít úplně od začátku. K tomu si připočtěte, že hra obsahuje náhodně generované prostředí. Vyjde vám tak ve zkratce Descent smíchaný s indie hitem The Binding of Isaac ve vesmíru.

Nutno ovšem říct, že prostředí jako takové nevypadá nijak zvlášť zajímavě. Klaustrofobní a vcelku lineární vesmírná stanice občas řízlá nějakým dolem a několika dalšími typy prostředí sice zní na první pohled zajímavě, ale poté zjistíte, že vlastně nemáte moc prostoru nějak s lodí manipulovat a všechno vypadá pořád stejně. Nehledě na tu zmíněnou linearitu. Často se sice stane, že místnost má více cest, kam jít, ale ve většině případů je jedna cesta ve finále zavřená červenými dveřmi a vy se tak chtě nechtě musíte vydat druhou cestou.

Hra má celkově šest levelů (resp. sublevelů, jak jsou nazvány). S každým dalším se samozřejmě obtížnost hry zvyšuje. Abych se přiznal, hra mi začala dělat větší problémy už kolem druhého nebo třetího levelu. Ale jak se říká, cvik dělá mistra. Přesto může být dosažení konce hry pro leckoho velmi obtížný úkol. Zvlášť když budete mít během hry nejen problém s nedostatkem nábojů, ale především s nedostatkem „lékárniček” na opravu lodi.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Titul samozřejmě nabízí i pár dalších zajímavostí, jako je crafting. Ten ale není nijak zvlášť rozsáhlý a vlastně jsem ho za celou dobu použil jenom jednou. A to abych skutečně tento systém otestoval. Ve finále je tak relativně zbytečný. Alespoň prvních několik hodin, dokud nezískáte lepší plánky, které se vám náhodně odemykají po smrti nebo dokončení hry.

Kromě toho ve hře najdete i řadu odemykatelných lodí s různými statistikami. Je toho o trochu více – ačkoli ne hodně – ale jde o menší věci, které je lepší vyzkoušet na vlastní kůži. Ve finále je tak Sublevel Zero zábavnou hrou, která přeci jenom trochu drhne. Prostě necítíte, že vás hra nějak odměňuje, a to je špatně, protože máte pocit, že po půl hodině už vám nic nedá.

Grafická extáze? Tohle je sci-fi, ale ne až tak velké

Když už tedy něco hrajete, je důležité, aby to nějak vypadalo. A Sublevel Zero, pravda, nějak vypadá. Nedá se ovšem říct, že kdo ví jak skvěle. Hra má sice hezké světelné efekty a bloom, ale tím to opravdu končí. Nízkopolygonové modely, nekvalitní textury a příšerné kostičkované particly opravdu nejsou něco, na co se budete chtít koukat déle než maximálně pár hodin denně.

„Základem celé hry je ovládání vaší lodi ve třech dimenzích s možností se různě přetáčet a otáčet. Nepřátelé tak na vás můžou střílet doslova ze všech stran. A vy zase na ně.“

Bohužel ani zvuky nijak nevynikají, ačkoli rozhodně neurazí. A bohužel ani hudba, která sice nijak neruší, ale taky nehrozí, že by to do vás napumpovalo adrenalin. Snad jen hudba v menu je pěkná, ale jinak skutečně nejde o nic extra. Podprůměr to ovšem také není. Ve finále je grafika relativně minimalistická, ale nepřekážející. Ačkoli alespoň lepší efekty by byly opravdu potřeba.

Z estetického hlediska hra také nevyniká. Občas opravdu nevíte, kde je nahoře a kde dole, nebo jestli na vás letí nepřátelská střela, protože si toho většinou buď nevšimnete (a není to chyba toho, že jste prostě slepí jak krtek) nebo to vypadá jako vaše střela a nemáte tedy potřebu instinktivně uhnout. Pokud je zrovna kam, protože často se ocitnete v opravdu úzkých prostorách, kde můžete letět buďto rovně nebo dozadu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí ale není hra ani nijak náročná a bez větších problémů jí rozjede i toaster. Ani se samotným ovládáním nebyl jediný problém a myš a zaměřování – po troše nastavení – jede perfektně

Jen pro vyvolené

Sublevel Zero se dá označit všelijak, ale ve finále je tato hra určená opravdu jen pro konkrétní typ hráčů. Pokud máte rádi hry Descent nebo Forsaken a chtěli byste si zkusit zastřílet v generovaném (a generickém) prostředí, pak možná není co řešit. Na pár hodin vás to určitě zabaví.

Pokud se vám ale snadno zatočí hlava a rogue-like hry vás prostě nebaví, bylo by možná vhodné se od této hry držet dál. Nejde o špatnou hru, navíc má v podstatě minimum chyb, ale přeci jenom se skutečně bude líbit jen některým.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.