Recenzovaná verze: PC
Hororovou hru může v této době vytvořit prakticky každý. Indie studia se předhánějí v tom, kdo vydá lepší dílo. Nejvíce se asi v mysli většiny fanoušků tohoto žánru usadil survivalový strašák Amnesia: The Dark Descent, vytvořený nezávislým švédským studiem Frictional Games. To nyní přichází s naprosto novým titulem, který jede na podobné vlně jako jejich předchozí projekt. Dokáže Soma zaujmout a hlavně obstát proti pestré konkurenci?
Fotky kradou duši
Nebohý Simon trpěl bolestmi hlavy. Jeho cesta tedy logicky vedla k doktorovi, který měl tuto nepříjemnost napravit. Při vyšetření v podivné mašině se ale něco šeredně zvrhlo. Po probuzení Simon už neleží v útulném nemocničním pokojí, ale nachází se v tajemné kajutě podmořského komplexu Pathos-2.
Podmořská základna by mohla být klidným místem pro život. Problém je, že se tu, podobně jako v řadě jiných hororových příběhů, něco zvrhlo. Procházka růžovým sadem se nekoná. Místo ní na vás čeká boj o život.
Dle mého skromného názoru si tvůrci pro děj své hry nemohli vybrat lepší kulisu. Ocelový komplex pod hladinou oceánu připomíná mix lodi Nostromo a legendárního města Rapture. Jednotlivé koridory stanice jsou prostoupeny hutnou atmosférou, kterou bylo možné cítit například v prvním BioShocku. V tomto směru si rozhodně nemohu na nic stěžovat.
Děsivý Talos?
Při počátečním prozkoumávání Pathos-2 zjistíte, že jsou všichni příčetní obyvatelé pryč. Lépe řečeno skoro všichni. Na komunikačním kanálu totiž objevíte Cathrin, která bude Simonovy oporou při jeho boji o život. Po většinu času je vedlejší charakter opěrným pilířem zabraňujícím psychickému zhroucení hlavní postavy. Naštěstí se jí to daří. Druhého Isaaca Clarka bych asi snášel těžko, třikrát to už přeci jen stačilo.
Ve většině survival her jde jen o to přežít. Na začátku řeší hlavní protagonista též převážně tento aspekt. Postupem času ale Simon prochází určitým vývojem, díky tomu jeho myšlenky naberou i filozofický směr. Hloubka jako taková sice není moc velká, pro daný žánr je ale naprosto dostačující.
„Ukecaná hlavní postava sice extrémně neškodí celému zážitku, zároveň ale zmizelo určité kouzlo.“
Atmosféru stanice mi mírně kazil dabing, který není zrovna na ideální úrovni. Roli Cathrin bych možná ještě chápal. Pro Simona je to prakticky hnací motor, který ho žene neustále kupředu. Problém je ale v hlavní postavě. Ta po většinu času reaguje jako by byla v naprosto normální situaci. Díky tomu do jisté míry likviduje faktor strachu, který by měl být z hlavního protagonisty cítit. Škoda, že tento aspekt je v Soma pojat tak ledabyle.
Možná bych se tento aspekt nebál přirovnat k situaci, jež mi nedávno vyvstala u Armikrogu. I přes technické chyby šlo o ucházející titul. Navazoval na legendární Neverhood. Na rozdíl od něj však již byl plně namluven, což mu moc neprospělo. Soma má podobný problém. Ukecaná hlavní postava sice extrémně neškodí celému zážitku, zároveň ale zmizelo určité kouzlo přítomné např. v první Amnesii.
Originalita zabíjí
Správný horor potřebuje efektivně vypadající protagonisty. Těch v Soma rozhodně není málo. Jelikož za tímto projektem stojí tvůrci legendární Amnesie, narazíte při hraní na různé tvary a typy monster. Hoši z Frictional Games se dají v tomto směru označit za mistry. Každý jejich výtvor je určitým způsobem originální, což se dá ve výsledku brát jako velké plus.
Podobně jako u řady jiných hororových her i zde máte aspekt bezbrannosti. Boj s protivníky by přeci jen mohl odstranit faktor strachu. Soma v tomto směru není žádnou výjimkou. Jelikož nemáte žádné zbraně, budete se konfrontaci s nepřáteli vyhýbat jako čert kříži. Jejich přítomnost poznáte podle dvou indikačních prvků.
„Ne každý protivník vás zabije na jednu ránu.“
Prvním signalizačním znamením přítomnosti nepřítele je špatný signál obrazu, který se vám převádí do monitoru. Čím blíže protivník je, tím je porucha znatelnější. Druhým o něco výraznějším indikátorem je zvuk, který jednotlivá monstra vydávají. Ten představuje jeden ze základních kamenů děsivé atmosféry tohoto podmořského survivalu. Hlučné dveře budoucnosti k vám dokáží nalákat protivníky ze všech dostupných koutů stanice. Rámus může být v určitých okamžicích doslova smrtící.
No tak vstávej
Oproti jiným hororovým dílům je SOMA k hráčům trošku štědřejší. Ne každý protivník vás zabije na jednu ránu. Nepřátelé jsou různě silní, tím pádem vám někteří z nich dají šanci znovu vstát a ještě jednou vyzkoušet své štěstí při zkoumání podvodního komplexu. Ten je obrovským zdrojem informací o událostech, které se v něm staly. Pokud vás tedy zajímá příběh Pathos-2, rozhodně se vyplatí propátrat každou píď ocelového gigantu.
„Frictional Games znovu jasně ukazují, že se v tomto žánru vyznají.“
Krom informací naleznete na Pathos-2 i řadu hádanek. Při jejich řešení je většinou nutné zapojit jak mozek, tak i oči. Zraku občas pomůže baterka, kterou je váš hrdina vybaven. Když už jsem u vybavení, nesmím opomenout to, že v celé stanici prakticky nejsou žádné lékárničky. Roli léčitele tu zastupují podivné koláče chapadel. Ty vcucnou vaší ruku a následně do ní pumpují životadárnou energii.
Bude líp?
Kdyby hra jela stále plynule, možná bych fps lock byl schopen akceptovat. Frame rate však klesá poměrně často pod hodnotu třiceti snímků za vteřinu – oblast podmořského dna by o tom mohla vyprávět. Po grafické stránce nelze tento titul označit zrovna za skvostné dílo. Přestože vizuál podtrhuje atmosféru, není to zrovna výrazný aspekt. Tím pádem bych očekával lepší chod hry jako takové. Když k tomu ještě přičtu fakt, že Somu hraji chvíli po vydání, už se asi slunnějších zítřků nedočkáme.
Inovace neuškodí
Frictional Games znovu jasně ukazují, že se v tomto žánru vyznají. Jejich Amnesia: The Dark Descent je dosud jedním z nejvýraznějších hororových projektů, které jsou na trhu k dostání. Soma je ji v řadě prvků podobná. Přichází však s řadou inovací, které nemusí každému sednout.
Prvním osobitým krokem kupředu je mírné uvolnění hororového sevření. Místo něj tu máme atmosféru, která ve mně nabudila dojem, jako kdybych znovu četl jedno z děl autora děsivých sci-fi klasik Raye Bradburyho. Stejně jako on i autoři Soma dokázali vytvořit zajímavý a hlavně poutavý příběh. Ten je příjemně na kombinovaný se strachem, který je dávkován v přiměřeném množství. No a jako třešničku na dortu tu máme i filozofický prvek, který dává hře jako takové daleko větší váhu. Jediné, co mě u tohoto titulu trošku mrzí, je technická stránka, která se moc nevyvedla. Přesto bych se ale nebál tento inovativní projekt doporučit. Nesmíte však hledat jen děs a hrůzu, jinak vás možná čeká zklamání.
Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.
Recenze
SOMA – trošku jiný horor
Postavit titul jen na strachu je jednoduché. Takových děl máme na trhu mraky. Soma je jiná. Její tvůrci perfektně kombinují příběh, filozofii a strach do celku, který dokáže zaujmout. Pokud nehledáte čistokrevný horor, mohu vám hru Soma bez problému doporučit. Jestli vám ale stačí jen jednoduché lekačky, tak bych asi šel o dům dál.
Líbí se nám
- povedený příběh
- špetka filozofie
- perfektní atmosféra
- dostatečné dávkování strachu
- originální monstra
Vadí nám
- absence ukládání pozic
- pokulhávající optimalizace na PC
Nemelo by to byt i na xbox one ? ? ?
Hral jsem to na ps4, kazdopadne jedinou vytku bych smeroval k optimalizaci hry, na ps4 se to mistama skubne, ale nic co by me kazilo zazitek, ale na takove male studio fakt respekt…
Ratos: Jsem rád, že se ti tolik líbí. Já přemýšlím nad pořízením hry nad PS4, protože to je prostě nezapomenutelný zážitek.
Dnes jsem to dohral a za me 10/10 perfektni atmosfericka hra u ktere se ani na minutu nenudite. Skoda ze soma nevysla i v krabicove verzi. Hned bych to bral…
Virus: Jo, v tomhle máš pravdu. Já do toho šel s tím, že jsem neočekával čistokrevný hororový žánr, ale spíš takovou "polohororovou" adventuru. A to se mi celkem splnilo, navíc mě fakt překvapila ta hloubka, co hra skýtala a opravdu mě donutila přemýšlet (což se u hry jen tak nestává) . Mimochodem já se bál i těch obyčejných příšer, i když byly dost hloupé a leckdy mě ani neviděly.
A WAU, to bylo pořádná pecka. Jednu chvíli jsem se bál vyjít z místnosti, protože by se určitě teleportoval za mnou.
Jako celkově bych to viděl tak na 7, 5-8/10.
Dal sis speedrun? [ odkaz ] Je boží.
Ja to projel na YT.
ElementGamer: Dívej se a plač.
SOMA, herní doba 12 hodin. A z toho jsem tak hodinu až dvě proseděl mimo hru u jídla a nebo prokecal na Steam konverzaci.
Jediný co jsem si ve hře musel najít, bylo zapnutí testu archy. Tam jsem fakt nevěděl, která data vybrat aby to šlapalo. Jinak jsem až na 2 nebo 3 kajuty prolezl celou hru, jak to šlo a přečetl vše co šlo.
Na ty kajuty jsem zapomněl, protože měly na sobě zámky a já to přehlédl. Viděl jsem červený panel aha tam to nejde a bylo.
Ke hře. Kdo nehrál, tak nečte, protože vše vykecám! ! !
Mám rozporuplné pocity. Zklamání, že to šlo udělat líp a očarování z celkového zážitku. Jde o to, že je to jen z části horor. Z části je to slušně filozofická hra. Tady to mělo být jedno a nebo druhé. Buď více horor, kdy budou potvory schopnější, častější a já s nimi nebudu hrát děcké hry, protože to je hra na babu, "Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum" a schovka. Ale fakt!
Až na teleporta to tak bylo. Ten a ta poslední svině byly slušný. Nejvíc krutej byl ten maník, kterého se celou hru bojím, čtu o něm strašné věci a on si pak tak komicky umře. 
A nebo to mělo být více ještě filozofické. Bral bych třeba různá rozhodnutí, která by měli v něčem nějaký dopad. Třeba když odpojím veškeré uvězněné lidi a tím je odsoudím. Nebo se je mohlo dát třeba zkopírovat. Do teď nevím, zda jsou všicí v té arše. A místo bubáků bych udělal jen ponurou atmosféru. Nelekal bych zrůdami ale držel strach z toho že tam třeba něco je. A až na konci bych tam dal to WAU monstrum. Mimochodem u toho vysvětlení WAU jsem si vážně říkal vau. Stačí stroj, umělá AI a gel na prdel a máme apokalypsu. Fakt vau teda.
Neříkám že se to nepovedlo. Má to svou atmosféru, určitě parádní hloubku a skvělý zvukový a hudební podkres. Ale kombinace maníka, co je jednu chvíli hotovej a druhou říká "Ježíš. Je tu zase zrůda. " a prozrazení konce už ve čtvrtině hry, takže se vytratí to tajemno, aby mohla nastat filozofická rovina myšlení, je nevydařená.
Dávám 6/10. Dobrý ale nemající pevný žánr.
MORTHSIR: Asi tak něco.
ElementGamer: Beru tě za slovo.
Hele toho se nebojím.
Za chvilu mě to čeká a to je rychlovka. "Srdce, plíce BPN, skočit na váhu, změřit výšku, bolí vás někde? Ne. Tak sundej trenky" – udělá se kontrola zboží v pytlíku a jde se dom.

Virus: Tak jo! Přijímám!
To říkáš teď, jen si počkej, až přijdeš od prohlídky lékaře… 
Virus: Takovej strach naruby.
ElementGamer: Vsadíme se, že tě dám o 4 hodiny? !
Si zapl hru, schoval se do úkrytu a šel spát ne?
Ale jako 20 hodinek je fajn doba.
Si pamatuji, jak jsem se u Dooma 3 bál rok a půl asi.
Hodně za to mohlo to, že se to pořád sekalo a člověk měl strach jestli těch 10 minut co mu hra pojede, hru přežije a nebo bude opakovat jeden kus pořád dokola. 
MORTH: Že jo? Polovinu herní doby jsem strávil v úkrytu, i když dočasném
ElementGamer: To je slusny cislo, na straspitla.
Virus: Trvalo mi to 20 hodin, muhaha
