Just Cause 3 – prosluněný chaos

Recenzovaná verze: PC

Diktátoři a totalitní režimy jsou bez nejmenších pochyb pěkný sajrajt. Matka Forresta Gumpa by nejspíš řekla, že na sajrajt se musí se smetákem. Podle mě je ale mnohem účinnějším řešením Rico Rodriguez. V jeho kůži jsme měli možnost osvobodit země San Esperito a Panau a nyní se tenhle antihrdina pouští do křížku s dalším zlořádem, a to ve své rodné zemi a opět s řádně akčním přístupem. Stačí ale další nálož explozí v exotickém prostředí na to, aby Just Cause 3 dokázalo zabavit? Stačí.

Dovolená v plamenech

Rico Rodriguez se vrací do své domovské země Medici, aby za pomoci svého přítele Maria Friga a dalších kontaktů v čele s dobře známým Tomem Sheldonem zbavil Medici vlády diktátora Di Ravella a jeho ozbrojených sil. A to je vlastně celá podstata zápletky Just Cause 3. Příběh je samozřejmě jen takové lepidlo, které drží celou hru pohromadě a vysvětluje důvod vaší návštěvy na Medici. Ve srovnání s předešlými díly je na tom ale přeci jen mnohem lépe. Postavy jsou zajímavější, dialogy jsou zábavnější, příběhových misí je mnohem víc než posledně a i sám generál Di Ravello je přesvědčivější a charizmatičtější nepřítel než ta parodie na libovolného hláškujícího diktátora z prvního dílu a parodie na libovolného severokorejského diktátora z druhého dílu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Něco takového v konečném důsledku stačí, ale stále musí mít člověk na paměti, že příběh Just Cause 3 není nic víc než vysvětlení vašeho řádění na Medici. Tohle souostroví je určitě jednou z největších přednostní hry, v přeneseném i doslovném smyslu. Na rozloze 400 km čtverečních se rozprostírá působivá mapa rozdělená na tři regiony, která určitě splní sen každého, kdo chtěl někdy absolvovat pořádnou virtuální prohlídku po italsky laděných ostrovech kdesi na jihu Evropy. Medici je zkrátka obří, ale zároveň velmi působivě zpracované souostroví s mnoha městečky, vesnicemi, památkami, doly nebo vojenskými základnami, které je radost procházet, zvlášť s ohledem na to, že se od sebe často dost liší.

Tvůrci z Avalanche Studios zkrátka ušli od toho nevzhledného zeleného chumlu v prvním díle obrovský kus cesty. Nutno podotknout, že rozloha Medici je srovnatelná s velikostí Panau v Just Cause 2, ale to na mém úžasu z velikosti mapy nic nezměnilo. Vzpomínám na úvodní hodiny, kdy jsem ve hře koukal na mapu a v duchu si říkal, že vlastně není tak velká. A poté jsem trochu pootočil kolečkem myši a zjistil jsem, že koukám jen na pětinu celé mapy.

„Rozloha Medici je srovnatelná s velikostí Panau v Just Cause 2, ale to na mém úžasu z velikosti mapy nic nezměnilo.“

Ze země, z vody…

Vaším cílem v Just Cause 3 ale není obdivovat krajinu, tím koneckonců Di Ravella z jeho trůnu nesvrhnete. Musíte především způsobit pěkný chaos. Základny a městečka napříč Medici jsou plné červeně označených objektů, které musíte zničit, abyste určitou lokalitu zbavili vlivu Di Ravella. Každý ze tří regionů mapy je rozdělený na několik provincií a ve všech provinciích se nachází hned několik míst, kde můžete řádit jako černá ruka. Jejich osvobození vám zpřístupní určitou výbavu nebo výzvy a co je hlavní, osvobození určitého počtu provincií v regionu občas odemkne důležitou příběhovou misi.

Klasický zlozvyk open-world her se tedy nachází i v Just Cause 3, ale situace naštěstí není tak drastická jako třeba za časů druhého dílu nebo Mad Maxe. Misí, které musíte odemknout plněním postranních činností, je velmi málo, většina je přístupná hned, jakmile splníte předešlou misi. Příběh díky tomu hezky odsýpá a nemusíte ho zbytečně přerušovat třeba plněním nechutně generických vedlejších úkolů pro různé frakce. Ty v Just Cause 3 koneckonců vůbec nejsou a za to, že tvůrci nechali přístup k příběhu z Just Cause 2 v propadlišti dějin, jsem dost vděčný. Tentokrát prostě stačí rozsévat zkázu podle libosti a nejste ničím svazováni.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mezi objekty vhodné pro likvidaci patří například klasické palivové nádrže, generátory, sloupy s ampliony, billboardy, vysílací věže nebo vodní nádrže. V tomto případě se toho od dob Just Cause 2 příliš nezměnilo, ale likvidace všeho potřebného je tentokrát jednodušší a zábavnější. Zaprvé nemusíte hledat, co všechno je třeba na určitém místě zničit. Jakmile zbývá jen několik objektů v areálu základny či města, stačí otevřít mapu, kde se vám zobrazí ty zbývající. A zadruhé máte mnohem víc způsobů, jak všechno ničit. Samozřejmostí jsou klasické zbraně. V průběhu hry můžete narazit na několik příručních zbraní, primárních zbraní i řádně těžkých výbušných hraček, nechybí ani granáty a hlavně bomby, které máte tentokrát v neomezeném množství. Na první pohled se může zdát, že jde o zbytečné zjednodušování, ale opak je pravdou, tahle skutečnost hezky prospívá hratelnosti, navíc jste omezeni alespoň tím, že na jeden odpal můžete použít jen několik bomb. A navíc kromě předem určených objektů a struktur typu mostů toho vlastně příliš zničit nemůžete, takže na to, že srovnáte se zemí celá města, zapomeňte.

Přirozeně nesmí chybět ani různá vozidla. Obzvlášť tanky a ozbrojené vrtulníky, které lze opět ukrást i ve vzduchu, jsou při útocích na nepřátele zatraceně účinné, s trochou fantazie a šikovnosti jde využít také letadla, auta, motorky nebo lodě. Prostě všechno, co najdete nebo ukradnete. Jen škoda, že ovládání aut je i tentokrát dost mizerné. Nutno podotknout, že v průběhu těch patnácti hodin, které jsem v Just Cause 3 dosud strávil, jsem auta využíval jen výjimečně, ale i tak je škoda, že je řízení těžkopádné a dost nudné.

 

1 z 2

- +

1.

2.

O ovládání ostatních dopravních prostředků a jejich zbraňových systémů se to naštěstí říct nedá. Je prostě neskutečně arkádové, ale zároveň zábavné a pohodlné. Mimochodem, našince určitě potěší skutečnost, že řada zbraní a vozidel nese české názvy. V Just Cause 3 tak můžete střílet ze zbraně jménem U-39 Plechovka nebo létat ve vrtulníku Postolka a v obřím letadle Ptakojester. Důvod je prostý, komunitní manažerka hry je Češka a v týmu vývojářů se nachází i Slováci a lidé s českými rodiči.

Tvůrcům se navíc podařilo zajímavým způsobem vyřešit dostupnost vozidel a zbraní, a to prostřednictvím funkce zvané Rebel Drop. Plnění misí nebo odvážení vozidel do garáží, které se zpřístupní v osvobozených městech, vám dá možnost poslat si kamkoliv menší zásilku. Stačí jen vybrat vozidlo a zástupce všech tří kategorií zbraní, hodit světlici na vámi zvolené místo a pak už jen můžete sledovat, jak z nebe přistane kontejner plný toho, co jste si zvolili. Je to neskutečně nerealistické a někdy i komické, zvlášť když vidíte, jak se z malého kontejneru vyloupne obří nákladní letadlo. Ale stejně jako mnoho dalších věcí v Just Cause 3, i tohle zkrátka prospívá plynulé, výbušné a dost zábavné hratelnosti, v níž prostě na nic nemusíte čekat.

„Našince určitě potěší skutečnost, že řada zbraní a vozidel nese české názvy. V Just Cause 3 tak můžete střílet ze zbraně jménem U-39 Plechovka nebo létat ve vrtulníku Postolka a v obřím letadle Ptakojester.“

… a hlavně ze vzduchu

Někdo by mohl říct, že konvenční zbraně a vozidla jsou moc obyčejná. A proto má Rico v rukávu ještě pár dalších es. Vrací se ikonický hák, který se hodí při přesunu po Medici, krádeži vozidel nebo při boji. Z háku můžete vystřelovat lano, s nímž lze spojit dva objekty, takže není problém vytvořit třeba z vrtulníku, lana a hlavy sochy generála Di Ravella účinné beranidlo. Velmi užitečnou funkcí je pak možnost navíjení, takže pokud vám třeba při pročištění základny dojde munice, můžete spojit lanem určitý objekt a výbušný sud v povzdálí a klávesou Shift poslat sud přímo na objekt. S lanem jde tedy vytvářet i katapult a mou oblíbenou činností bylo spojit vojáka s plynovou bombou, do které jsem udělal díru, a zařídit tak nebožákovi menší letecký den.

V kombinaci s hákem je obzvlášť šikovný padák, jenž doznal výrazného zlepšení, takže můžete za letu padákem i střílet. Někdy není nad to prostě kroužit nad nepřátelskou základnou a ze vzduchu střílet na nepřátele, kteří vás ne a ne trefit. Což možná bude tím, že umělá inteligence je tradičně spíše umělá demence. Obligátní dvojici hák plus padák pak nově doplňuje wingsuit, s nímž můžete prostě, jednoduše a hlavně rychleji a účinněji plachtit ve vzduchu a provádět zajímavé akrobatické kousky.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Díky těmhle třem hračkám je přesun po mapě i boj mnohem zábavnější, rozmanitější a dynamičtější. Nejspíš díky tomu mám dojem, že právě jejich zásluhou se stereotyp dostavil mnohem později než v případě prvního a druhého dílu. Samozřejmě se dříve či později musí dostavit, faktem zůstává, že navzdory všem novinkám a různým způsobům ničení děláte stále totéž, ale tentokrát zkrátka nástup stereotypu není tak výrazný a bolestivý jako v minulosti. Příběh Just Cause 3 jsem bez velkých přestávek kvůli stále se opakujícím činnostem dohrál v průběhu čtyř dnů, zatímco na dohrání příběhové linky Just Cause 2 jsem potřeboval půlroční přestávku, po které jsem se k dohrání těžko dokopával.

Stereotyp se snaží rozbít i již zmíněné výzvy. Po osvobození určitého osídlení či základny se vám zpřístupní výzvy, jejichž splnění vám dá určitý počet ozubených kol a ty vám odemykají vylepšení a modifikace všeho, co ve hře můžete použít. Chcete používat turbo v autech? Stačí splnit výzvu spočívající v časovém závodu. Je libo zvýšit počet bomb nebo vaše výbušniny obohatit o raketové palivo? Plňte výzvy, jejichž podstatou je způsobení pořádné exploze díky vozidlu naloženému výbušninami. Výzvy založené na prolétání kruhy ve vzduchu za pomoci wingsuitu z vás zase díky určitému vylepšení háku udělají Spider-Mana. Výzvy mohou velmi brzy omrzet, celý systém vylepšení je ale vymyšlený docela dobře a hlavně jednoduše. Vše se vlastně odemyká automaticky po dosažení určitého počtu ozubených kol v dané kategorii a po odemčení si prostě volíte, jestli chcete mít vylepšení aktivované nebo ne. Pokud vám třeba ze složitějšího vylepšování auta a postavy v Mad Maxovi šla hlava kolem, tady budete mít ve všem ideální přehled.

„Navzdory všem novinkám a různým způsobům ničení děláte stále totéž, ale tentokrát nástup stereotypu není tak výrazný a bolestivý jako v minulosti.“

Něco navíc

Just Cause 3 je open-world hra, a proto přirozeně nesmí chybět ani řada věcí, které lze sbírat a hledat. Například audio záznamy, hrobky nebo drobné svatostánky, v nichž podobně jako ve Sleeping Dogs zapalujete svíčky. Často také můžete narazit na náhodné události, které fungují jako miniaturní mise. Ty vám odemykají především kláštery, v nichž se lze schovat v případě, že je vám v patách až příliš velké množství nepřátelských sil. A samozřejmě nechybí ani nějaké ty easter eggy. Legendy a internetové pověry praví, že napříč Medici je možné najít kupříkladu odkazy na Hvězdnou bránu nebo Dark Souls. Hledání všech těch věcí určitě dokáže na pár hodin zabavit, ale nejde o nic, co by nebylo k vidění v jiných open-world hrách. V tomhle směru jde zkrátka o běžnou žánrovou rutinu, v jejímž případě stereotyp obvykle přichází velmi rychle.

Poslední věc, která stojí za zmínku, už je ale trochu svérázná. Jde o online žebříčky, které vás doprovází prakticky po celou hru. Na většinu činností je vázaný nějaký žebříček, díky němuž se můžete s dalšími hráči předhánět v tom, kdo déle padá s wingsuitem, kdo odpálil nepřítele na delší vzdálenost nebo kdo dokáže déle jet rychlostí 180 km za hodinu. V dnešní době už něco takového asi těžko překvapí, ale i tak považuji zahrnutí takových věcí za naprostou zbytečnost, která navíc řadu věcí komplikuje, protože je už v základu aktivní a já nenašel způsob, jak žebříčky zcela vypnout.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Přihlašování k serverům Square Enix zbytečně protahuje úvodní loading při každém spuštění hry a nedej bože, aby snad servery nefungovaly. To se vás pak hra ráda ptá, jestli se má pokusit o obnovení připojení nebo zůstat v offline módu, v němž žebříčky zkrátka nefungují. A po čase se vás třeba zeptá znovu, klidně v té nejnevhodnější chvíli. Jednou jsem třeba zažil, že na mně oznámení o výpadku serverů vyskočilo v průběhu příběhové cut-scény. Online žebříčky zkrátka považuju za otravnou zbytečnost. Jako by nestačilo vše svázat se Steamem, případně s PSN a Xbox Live na konzolích. Ale ne, hra prostě potřebuje ještě servery Square Enix.

Náročný porod

Hlavní problém ale v tuto chvíli spočívá v optimalizaci. Já měl očividně velké štěstí, a to jsem Just Cause 3 hrál na sestavě, která nesplňuje ani předepsané minimální požadavky. Byl to risk, ale zároveň experiment, který přinesl své ovoce. Navzdory požadavkům jsem totiž mohl hrát na střední nastavení, většinou v rozmezí 45 a 60 snímků za sekundu a jen s občasnými viditelnými záseky. Ostatní na tom ale mohou být hůř a zatím se zdá, že hra jede, jak chce a nikdo i se sebelepším hardwarem nemá jistotu, že ji spustí v řádné kvalitě.

Optimalizace Just Cause 3 tak může být velký kámen úrazu, především pro majitele grafických karet AMD, které zjevně problémy postihují nejčastěji. Znovu ale podotýkám, že já si mohl i se starým PC užívat hru na slušné úrovni, což je třeba zohlednit v hodnocení, i když je optimalizace jako taková spíše ruská ruleta. Mé dojmy přeci jen ovlivňuje především to, co jsem zažil já sám. A já si příliš stěžovat nemohu.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ani na horší grafické nastavení nicméně Just Cause 3 nevypadá vůbec zle. Rozhodně nejde o současnou grafickou špičku, ale i tak je vizuál hry víc než dostatečný, zvlášť s ohledem na to, co všechno hra musí v jeden moment vykreslovat. Problém nevidím ani s ozvučením. Vše zkrátka zní přesně tak, jak má a obzvlášť velkou pochvalu zaslouží herec David Tennant, který skvěle nadaboval hlasatele v rádiu oznamujícího a vysvětlujícího všechny ty škody, které v roli Rica napácháte. Často jsem se vážně těšil, jak vysvětlí právě zničenou základnu. Hudba přitom není tak výrazná jako v případě Just Cause 2, často se třeba opakuje jedna jediná melodie, ale i tak postačuje. Jsem si jistý, že hudbu většinou stejně nebudete příliš vnímat, alespoň já se na ní soustředil jen příležitostně.

I bugů bylo míň, než jsem čekal. Rico se při použávání háku v určitých místech podivně zasekne, se záseky má příležitostně problémy i umělá inteligence, a to při řízení důležitých vozidel. Díky funkci lana a jeho navijáku jsem ale mohl takové problémy rychle řešit a zaseknuté vozidlo vyprostit. Jen jednou nebo dvakrát jsem zažil bug, který způsobil selhání mise, třeba když letadlo, které jsem měl ochraňovat, najednou vyskočilo a bez důvodu vybouchlo. Šlo ale o výjimečný případ.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Exploze vládnou všemu

Ve výsledku je opravdu škoda té nedotažené optimalizace a zbytečných problémů typu řízení vozidel a přebytečných online žebříčků. Jinak je totiž Just Cause 3 skvělá akční šílenost, která potěší především každého, koho alespoň na chvíli zabavily předešlé díly, a obecně příznivce akčního žánru. Všechno je tak nějak jednodušší, ale v tomto případě není zjednodušování mnoha prvků na škodu, naopak podporuje zábavnou a plynulou hratelnost, o kterou jde především. Tvůrci navíc implementovali řadu prvků, díky nimž člověk nemá pocit, že hraje jen Just Cause 2 v lepší grafice, ať už jde o nové možnosti háku a padáku, vychytávky typu wingsuitu, Rebel Dropu nebo modifikací. Rád vidím i změnu celkového přístupu k příběhovým misím, díky němuž je riziko nastupujícího stereotypu mnohem menší. Chválím i celkové zpracování ostrova Medici a nižší cenu PC verze. Je až s podivem, že hra, která nabízí tolik obsahu, stojí už v den vydání o několik stovek méně, než obsahově mnohem chudší tituly. Ano Battlefronte, koukám na tebe. Tentokrát je zkrátka poměr ceny a obsahu víc než příznivý.

Pokud tedy hledáte akční šílenost s otevřeným světem a pokud při hraní nepotřebujete příliš používat mozek a stačí vám, že se můžete dosyta vyřádit, tahle hra je přesně pro vás. Just Cause 3 vážně není hlubokým příběhem o lásce, odvaze a soucitu. Je to prostě příběh o chlapovi, který na cestě za skalpem diktátora provádí šílené akrobatické kousky a s radostí ničí vše, co mu zkříží cestu. Radím vám, abyste od hry víc nečekali, a to i proto, že tahle premisa v konečném důsledku bohatě stačí a já se při hraní skvěle bavil.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.