Firewatch – kdo se bojí, nesmí hrát

Recenzovaná verze: PC

Firewatch od nezávislého studia Campo Santo nemá konvenčního vydavatele a dělá na něm kolem deseti lidí s podporou z týmu Panic Inc. V posledních několika měsících si ale hra získala velkou sledovanost. Mluvilo se o ní během E3, na všech větších webech a spousta hráčů se těšila, až konečně vyjde. A já jsem skutečně rád, že mohu říct, že se čekání opravdu vyplatilo.

Vlk samotář s nadřízenou po ruce

Ve Firewatch se ujmete role Henryho. Chlapíka z města, který se díky určitým událostem dostane do lesa jakožto hlídač požárů. Jeho úkolem je ze své boudy vyhlížet ohně, kouře, požáry, nelegální aktivity, zkrátka cokoliv, co může ohrozit samotný les nebo je v rozporu se zákonem. A asi netřeba tajit, že na něco takového přijde. Ale nebyla by to hra s krásným interaktivním příběhem, pokud by v tom nebylo něco víc, než se na první pohled zdá.

Pokud bych ale řekl něco dalšího, mohlo by vám to zkazit zážitek. Tahle hra si dává na samotném příběhu opravdu záležet a je to to, na čem Firewatch stojí. Mohu však prozradit, že v celé hře nebudete sami. Pomocí vysílačky můžete komunikovat s vaší nadřízenou. Ta si s vámi bude často povídat, vysvětlovat různé věci a obecně pomáhat.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Naštěstí je ale samotný příběh rozhodně na vysoké úrovni. Scénář, alespoň co se dialogů týče, je takřka prvotřídní záležitost a hra vás několikrát dojme, pobaví, překvapí a možná vás z ní i zamrazí. Tenhle efekt ještě umocňuje fakt, že cokoliv, co uděláte, má následek. Ať už malý nebo velký. Prozkoumáte tohle? Řeknete tohle? Půjdete tudy? Téměř vše se k vám dříve nebo později vrátí a trefí vás to rovnou mezi oči. Jediná manipulace s jediným předmětem může mít větší následky, než si dokážete představit nebo usmyslet.

Může a nemusí. Výhodou však je, že s naprostou většinou předmětů naopak manipulovat nemusíte, nemusíte o nich mluvit, případně nemusíte pomocí vysílačky ani odpovídat na valnou většinu věcí, které se z druhého konce ozvou. Hra ovšem na všechno reaguje. Je sice pravda, že největší události příběhu neovlivníte a každý hráč bude mít stejné body v příběhu. Jak se ale bude odvíjet zbytek, a především váš vztah s nadřízenou, je víceméně na vás.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Bohužel musím konstatovat jeden fakt, který se týká konce hry. A to ten, že je docela antiklimaktický. Do detailu netřeba zacházet, snad jen berte na vědomí, že konec vám pravděpodobně dech nevyrazí.

Běhání a šplhání, to je každodenní práce

Firewatch je walking simulator tělem i duší. Někam jdete, něco uděláte, něco seberete, případně si to prohlídnete nebo přečtete a zase jdete někam jinam. A zhruba takhle se to opakuje celé čtyři, pět hodin, během kterých stihnete hru jednou dohrát. Někomu ale může hra trvat pouze necelé tři hodiny, jiným naopak šest nebo více. Že to zní nudně? Zní. Ale je to nudné? Ani náhodou, protože samotná hratelnost je naštěstí až na druhé koleji. Ale poznámka o tom, že příběh zde hraje hlavní roli, už by bylo jenom opakování sama sebe.

Pokud máte vůči podobným hrám averzi a zkrátka vás nebaví chodit z místa A do místa B a jenom něco sbírat nebo s něčím manipulovat, tuhle hru si nejspíš neužijete. Pokud vám ale walking simulatory nevadí nebo je dokonce máte rádi, po téhle hře můžete bezmyšlenkovitě skočit hned teď.

„Výhodou však je, že s naprostou většinou předmětů naopak manipulovat nemusíte, nemusíte o nich mluvit, případně nemusíte pomocí vysílačky ani odpovídat na valnou většinu věcí, které se z druhé strany vysílačky ozvou.”

Od běžných walking simulatorů se ale hra přeci jenom trochu liší. A to samotným prostředím, které je vám víceméně dostupné skoro hned. Hra je sice pořád velmi lineární a častokrát narazíte na překážku, kvůli které se nedostanete do jiné části lesa, než ve kterém zrovna máte být, ale celému pocitu to tolik neubírá. V pozdějších fázích hry navíc získáte nějaké to nové vybavení, které můžete použít k tomu, abyste se přes několik takových překážek dostali, díky čemuž se před vámi objeví zcela nový kus přírody k prozkoumání. Nečekejte ovšem hodiny a hodiny chození. Z jednoho konce na druhý se dostanete poměrně rychle a ke konci hry už vás nejspíš tohle chození začne nudit, možná dokonce štvát, ale před tím se budete rozhodně bavit a kochat herním světem kolem vás.

Řeky, skály a stromy všude kolem jsou opravdu krásné a možná narazíte i na nějaká skrytá tajemství nebo easter eggy. Já osobně našel třeba jeden přímo v mé kabině. V samotném světě toho ale není zase tolik, co dělat. Jde spíše o ten pocit toho, že se můžete kochat krásnou přírodou. Ta sice není fotogenetická jako v případě The Vanishing of Ethan Carter, ale originální audiovizuální styl rozhodně dodává téhle hře něco, co se v jiných hledá docela těžko. Má to prostě svoje kouzlo.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Duet dvou úžasných dabérů

Během celé hry uslyšíte hlavně dvě postavy – vás a vaší společnici na vysílačce. Bez pořádného dabingu by se tahle hra neobešla, a pokud by dabéři byli jen náhodní lidé z ulice, tak by to taky nedopadlo dobře. A hlavním důvodem je to, že tahle hra vyžaduje od herců emoce. Nadšení, zklamání, překvapení, sarkasmus, utrpení, žal… Tohle všechno ve hře uslyšíte a ve většině případů jde o perfektní a uvěřitelný dabing. O ten se postarali Rich Sommer, který si zahrál roli Harryho Crana v seriálu Šílenci z Manhattanu (Mad Men), a Cissy Jones, kterou naopak můžete znát jako Katju z první série The Walking Dead od Telltale Games.

Oba skutečně odvedli fantastickou práci a je radost je poslouchat. A že toho během těch několika hodin nakecají opravdu hodně. Jde o ryzí dabing, který se navíc ve spojení se skvěle napsanými dialogy mění v něco přinejmenším úctyhodného. A je to co, co drží tuhle hru opravdu vysoko nad vodou.

Pochvalu si ovšem nezaslouží pouze dabéři, ale také grafici a zvukaři. O prostředí už jsem něco málo řekl, ale jeho důležitou součástí je i estetika. Na první pohled jednoduché modely, nijak složité textury a téměř „komiksové animace” tvoří ze hry něco, k čemu si prostě můžete sednout s kafem nebo čajem v ruce, opřít se a užívat si.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Samotné zvuky také rozhodně neurazí, ale ty jdou spíše bokem. Během všeho toho tlachání a hudby (která je mimochodem také na dobré úrovni) se na něco takového dá těžko soustředit. Pokud ale přijde chvíle, kdy prostě jen tak jdete nějakou cestičkou kolem keřů a nikdo nemluví, tak si uvědomíte, že samotné zvuky, byť nikterak v popředí, dělají svou práci skvěle. Všechno zní, tak jak má a především to zní kvalitně. A to se vždy cení.

Když se kácí les, tak lítají třísky?

Firewatch není těžké zhodnotit. Spíše je těžké určit, komu se hra bude líbit a komu naopak ne. Hra má kvalitní audiovizuální stránku, příjemný a zajímavý příběh a dialogy, nemá ani moc chyb (osobně jsem narazil jenom na dva menší bugy) a všechno to do sebe pěkně zapadá. Pro někoho ale může disponovat povrchní hratelností a případně být i lehce předražená. Hra totiž bez slevy stojí 20€, což je přibližně 550 korun. A to pro někoho může být za zhruba pět hodin docela hodně.

Nevýhodou také může být optimalizace. Hru sice rozjede kdejaký šrot, ale „rozjede” je skutečně správný výraz. To, jestli si hru zahrajete na 60fps je už jiná otázka. Na GTX 970 s i5-6400 jsem musel položku World Detail snížit na High, abych hru bez problémů rozjel.

Kromě všeho výše zmíněného ale hra ničím jiným nedisponuje. Snad jen možností během hry fotit foťákem, přičemž výsledek můžete následně přes speciální web (ke kterému v nejhorším případě dostanete přístup po dohrání hry) sdílet nebo si dokonce svoje nebo cizí fotky nechat vytisknout ve fyzické podobě o velikosti 10cm×15cm a za 350 korun si je nechat poslat.

„Firewatch je walking simulator tělem i duší. Někam jdete, něco uděláte, něco seberete, případně si to prohlídnete nebo přečtete a zase jdete někam jinam.”

Tím ale výčet všech možností končí. Pokud máte rádi hry jako Gone Home, The Vanishing of Ethan Carter, The Stanley Parable, The Park, Dear Esther a jim podobné, ve Firewatch se budete cítit jako doma. Ostatním, kteří tomuto de facto žánru moc neholdují, bych spíše doporučil počkat na slevu, případně hru zkrátka vynechat. Za sebe ovšem mohu říct, že by byla škoda o takový zážitek přijít. A to sám walking simulatory přímo nevyhledávám.

Nutno ovšem na závěr upozornit na jednu věc – pro děti je hra docela nevhodná. Není tam sice násilí, sex nebo něco podobného, sprostá slova ale sem tam padnou a ve hře se velmi často setkáte s dospělými tématy, mezi kterými najdete třeba vraždu, únos, vydírání a další.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.