The Legend of Zelda: Twilight Princess HD – světlo a stín

„Páni, vážně už uteklo devět let od toho, co vyšla původní Twilight Princess?“ Přesně tahle myšlenka mi proletěla hlavou, zatímco se na Wii U spouštěla HD předělávka klasiky. „No jo, fakt devět let – je to vidět.“ Stačil krátký pohled a bylo jasné, že realistickou grafiku Twilight Princess, na rozdíl od cel-shade stylu Wind Wakera, výrazně pocuchal zub času a nepomůžou tomu ani textury ve vyšším rozlišení. Nicméně jen co se ponoříte do hry, poznáte, že hratelností tahle legenda dokáže dávat lekce všem současným rychlokvaškám.

Nádherné dobrodružství

Ve své podstatě se Twilight Princess  (a většina her série The Legend of Zelda) řadí mezi akční adventury, kde není nouze o boje, skákání, řešení hádanek, minihry a prostě spoustu (tím myslím desítky hodin) zábavy. I když primární herní smyčka staví na jednom základu – najít dungeon, v něm objevíte cestu k bossovi a toho porazit, dokáže vás fascinovat kadence, s jakou umí herní tvůrci střílet svěží nápady.

Prakticky každá místnost dungeonu funguje jako malý rébus. Kam mám jít? Jak se tam dostanu? Jak porazím protivníky přede mnou? Stačí se na chvíli zamyslet, úvodní zmatení se rozplyne jako ranní mlha a vy postupujete vpřed se samolibým úsměvem na rtech. Přesně tenhle koloběh výzev a jejich pokoření představuje srdce hry a to buší na jedničku.

Silnou roli má i zmíněná nápaditost svázaná s postupně získávanými pomůckami, jež vám pomáhají se dostat dál. Ať už se jedná o magnetické boty, díky kterým může hlavní hrdina chodit po stropě, či třeba bumerang vyvolávající malá tornáda, vždy si můžete být jisti, že tvůrci z nové hračky vytěží maximum.

Ačkoliv dungeony představují nosný prvek hry, nejde jen o ně, protože jsou zasazeny do rozlehlého, uvěřitelného a fungujícího herního světa, kde si můžete užít další legrácky, ať už jde třeba o jízdu na koni, lovení duchů, či dejme tomu rybaření. Ach, ano, svět vlastně není jen jeden, ale jsou dva a to představuje hlavní myšlenku Twilight Princess.

 

1 z 1

- +

1.

Link v kůži vlčí

I když začínáte jako lidský hrdina (vlastně pouhý honák koz), netrvá dlouhou a stane se z vás vlk. A jaká to ironie: zatímco v lidské podobě můžete jezdit na své kobylce v Eponě, ve vlčí podobě si vás osedlá podivné stvoření jménem Midna. Dvě různé role představují dva odlišené světy (světlé Hyrule a země stínů Twilight Realm) a dva odlišné herní principy. Zatímco v lidské podobě můžete využívat různé zbraně a vybavení, či třeba mluvit s dalšími lidmi, v kůži vlka se musíte spolehnout na své zuby (a Midnu), ostrý nos a rychlé packy.

V úvodu nemáte moc nad tím, v jaké podobě se ocitnete, nicméně postupem času získáte možnost se volně transformovat a hra se zase o něco více rozvine. A to je i další jasný klad – příjemně bobtnající herní možnosti a stoupající křivka obtížnosti. Jako příklad si vezměme jezero rozlévající se uprostřed Hyrule. Zatímco na začátku v něm můžete leda chytat ryby a koupat se, stačí splnit pár úkolů, získat ocelové boty a speciální brnění na dýchání pod vodou a voilà – rázem dusáte po dně a máte cestu volnou k dalšímu z devíti nápaditých dungeonů. A podobných příkladů bych mohl vysypat spousty.

Pravda, ne vždy Twilight Princess šlape jako dobře namazaný stroj. Úvodní tutoriálový rozjezd se lehce vleče (uvědomíte si to hlavně při opakovaném hraní, kdy vše není tak nové) a tvůrci přestřelili s pár repetitivními pasážemi (sbírání Tears of Light), nicméně jako celek hra působí fantasticky a přistihnete se u toho, že stále zíráte do obrazovky, i když jste už dávno chtěli spát.

 

1 z 1

- +

1.

Leštíme klenot

Tohle vše platilo o původní verzi Twilight Princess a platí to i o HD remaku, protože tvůrci do původní verze moc nešťourali. Pokud přeskočíme už zmíněný vizuální facelift, jež hru udělal o něco méně rozmázlou, avšak nechal ji dost hranatou (nízký počet polygonů je prostě vidět), můžeme se přesunout k integraci Wii U prvků. V podstatě jde o ty samé prvky jako ve Wind Waker HD: mířit lze pomocí gyroskopu, na touch padu můžete mít inventář a mapu, či rovnou celou hru. Stejně tak přibyl nový Hero mód, ve kterém protivníci dávají dvojnásobné zranění a lze se léčit jen lektvary a vílami.

Drobná perlička na zpestření: Hero mód je zrcadlově převrácený stejně jako Wii verze – v původní Game Cube verzi byl Link levák (po svém tvůrci Shigeru Myiamotovi), nicméně kvůli pohybovému ovládání Wiimotem (většina hráčů jsou praváci) tvůrci Linka přetočili a s ním i celý svět.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zpátky k HD verzi. Novou obtížnost ještě doplnily samolepky pro Miiverse podpora figurek amiibo. Pokud ke GamePadu přiložíte Linka, doplní se vám šípy, Zelda a Sheik obnovují srdíčka života. Obojí platí jednou za den.  Ganondorf hru neulehčuje, nýbrž naopak – dostáváte od příšer silnější údery. Největší bonus však přidává nová figurka Linka ve vlčí podobě, jež odemyká přístup do speciálního dungeonu. Osobně nejsem fanouškem vázání herního obsahu na zvlášť kupované figurky, i když v tomto případě mě to až tolik nemrzí, protože samotná Twilight Princess je plná nejrůznějších miniher.

The Legend of Zelda: Twilight Princess funguje na jedničku i v HD verzi. Temně snová atmosféra dokáže pohltit a vzbudit emoce, stejně jako se to daří fantastickému hudebnímu doprovodu. A přestože bych raději přivítal zbrusu nový díl, užil jsem si toto příjemné zpestření při čekání podobně, jako původní Twilight Princess před lety.