The Walking Dead: Michonne – nastavovaná kaše

Recenzovaná verze: PC

První série The Walking Dead od Telltale Games byla skoro až nečekaný hit, který rázem udal směr všech titulů studia. Není tedy divu, že se na tenhle úspěch pokusila navázat druhá série, která už nebyla tak kvalitní a zajímavá, ale pořád se těšila značnému úspěchu. A proto je v plánu i série třetí, protože kráva se musí dojit, dokud má mléko. Vývoj třetí série ale zatím vázne, a tak se v Telltale Games rozhodli zkrátit fanouškům čekání a zároveň podojit tu krávu víc, než je zdrávo. A tak vznikla třídílná minisérie The Walking Dead: Michonne, která dokazuje, že přehnaná snaha se může velmi snadno vymstít.

V kůži oblíbené šermířky

Stejně jako první dvě série The Walking Dead, i Michonne vychází z komiksové předlohy, nikoliv té seriálové. Už díky názvu musí být každému jasné, že tentokrát se ale Telltale Games nepokouší vymýšlet zcela vlastní příběh v již existujícím světě, ale navázat na příběh postavy, která je dobře známá jak z komiksů, tak ze seriálu. Tou postavou je oblíbená Michonne, jejímž poznávacím znamením je katana a praktický vynález způsobu, jak si nemrtvé chodce držet od těla. Čtenáři komiksů jistě ví, že v jeden moment se Michonne oddělila od Rickovy skupiny a později se zase vrátila a minisérie od Telltale Games se pokouší vyprávět příběh Michonne právě v době, kdy si odskočila na sólové dobrodružství.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Provedení této kapitoly The Walking Dead se ale bohužel moc nepovedlo. Samotná Michonne je samozřejmě stále řádně drsná postava a série těží z jejího charakteru a schopností jen to nejlepší. Ale bohužel to nestačí k tomu, aby byl děj, zaměřený na konfrontaci s komunitou žijící na lodích uprostřed řeky, dostatečně poutavý a zajímavý. Ne když se Michonne zaplete do událostí, jejichž obdobu bylo možné nesčetněkrát vidět v seriálu, komiksu i prvních dvou sériích. Kolem Michonne se navíc ochomýtají postavy, jejichž jména hned zapomenete a jejichž osud vám bude úplně ukradený, protože prostě nemají co nabídnout a ve srovnání s dříve viděnými charaktery nejsou ničím výjimečné.

Tady se Michonne dá dohromady s obdobou Leeho Everetta, támhle se střetne s generickým padouchem, jindy se spřátelí s další nevinnou rodinkou. Její součástí je přitom kluk, který dělá dojem, jako kdyby v Telltale Games vzali model Clementine, změnili oblečení, pokrývku hlavy, oči, pohlaví a dabéra a výsledek vydávali za novou postavu. Nicméně pocit recyklace starých postav a jejich modelů určitě nebude cizí těm, kteří hráli první i druhou sérii. Stačí si vzpomenout na postavy Molly a Jane.

„Kolem Michonne se ochomýtají generické postavy, jejichž jména hned zapomenete a jejichž osud vám bude úplně ukradený.“

Jedinou světlou stránkou příběhu je tudíž zajímavý pohled do minulosti a vlastně i mysli Michonne, a to se zaměřením na osud jejích dětí. Ale ani tenhle nápad nepomůže tomu, abyste se při hraní zcela zbavili pocitu, že sledujete otřepaný příběh plný klišé, stereotypů a nezajímavých, příliš obyčejných a prostoduchých postav. Nemluvě o množství voleb, které opět dělají dojem, že mění mnoho věcí, ale v praxi mají na vývoj událostí a jejich vyvrcholení jen minimální nebo nulový dopad. Ještě že tohle všechno končí docela slušně. Závěrečná epizoda se minimálně na PC neobešla bez drobných technických potíží a závěrečná volba, kterou někdo popisuje jako srdceryvnou, mi přišla neskutečně banální a povrchní. Ale i tak nabízí sice nepřekvapivé, avšak zároveň uspokojivé finále.

Recyklovaná je samozřejmě také audiovizuální stránka a archaický engine, jenž v Telltale Games používají už řadu let a díky němuž by nejspíš bylo možné hru rozjet i na kalkulačce. V tomto případě ale nejde nutně o zápor, spíš o upozornění, abyste nečekali nic nového. The Walking Dead: Michonne si udržuje vizuální styl charakteristický pro první i druhou sérii, bez nějakých viditelných chyb nebo odbytých objektů, a kvalitu si udržuje i ozvučení, dabing většiny postav a hudební doprovod. Alespoň něco si tedy po celou dobu hraní drží určitý standard kvality.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Více bezduchého mačkání tlačítek

Hratelnost totiž tuhle relativní bídu nemá jak zachránit. Zapomeňte na pokusy o její oživení, jaké lze vidět v případě Tales from the Borderlands a Minecraft: Story Modu. Základní telltalácká formule sestávající z rozhovorů, quick-time eventů, cut-scén a volnějších pasáží s možností pohybu po scéně a interakce s určitými předměty je stále stejná. Mění se snad jen určité ovládací prvky. V rámci PC verze musíte občas trochu víc hýbat myší a novinkou v rámci první epizody jsou i quick-time eventy, které nefungují tak, že musíte stisknout Q, o chvíli později E a pak dejme tomu směrovou klávesu. Tentokrát musíte v rychlém sledu stisknout danou kombinaci Q a E, aby došlo k nějaké akci.

Větší množství ještě hloupějších quick-time eventů vážně není dobrý způsob, jak ozvláštnit tradiční hratelnost. Následné akce naštěstí většinou vypadají velmi dobře, zpravidla se totiž vážou k Michonne a masové likvidaci chodců. Odměnou za správné zacházení s ovládáním je tudíž velmi efektní a dobře zanimovaná podívaná, která určitě potěší každého příznivce The Walking Dead. Jinak ale nečekejte zázraky a už vůbec nečekejte nějaké novinky, které by Michonne přiblížily ke klasické hře. Nové ovládací prvky v první epizodě jdou vlastně opačným směrem a titul více přibližují interaktivnímu seriálu. Tenhle dojem podporuje i naprosté minimum zmíněných volnějších pasáží, v nichž můžete trochu zkoumat prostředí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Nemrtvá zbytečnost

Tvůrci z Telltale Games se z mého pohledu stále víc chovají jako pes, který se honí za vlastním ocasem. Stále dělají totéž a očekávají, že ta stále se opakující činnost přinese jiné výsledky. The Walking Dead: Michonne víc než cokoliv jiného dokazuje, že takhle to prostě nemůže fungovat a pokud se v Telltale rychle nevzpamatují, obávám se, že kvalita dalších projektů, kterých si studio naložilo víc než dost, utrpí ještě víc. Což není nijak dobrá vyhlídka, protože Michonne je skutečně jen nastavovanou kaší, která oblíbené postavě hodné pořádné hry nedělá nijak dobrou službu. Vážně mě fascinuje, jak je možné s tak slibným materiálem, kterým postava Michonne a celé univerzum The Walking Dead bezesporu je, zacházet na tak malém prostoru tak lajdácky.

Nová, naštěstí poměrně levná minisérie o třech epizodách má zkrátka co nabídnout jen kovaným příznivcům The Walking Dead, kteří jsou ochotní přečkat mnohokrát viděné věci. Jestli vám stačí, že se můžete na zhruba čtyři a půl hodiny ponořit do dobře známého světa plného hrůzných chodců a ještě hrůznějších lidských přeživších, tenhle počin od Telltale Games by vám mohl stačit. Ostatním ale doporučuji Michonne ignorovat a modlit se, aby třetí sérii nepotkal stejný osud.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.