Battleborn – milovníci MOBA přistupte

Recenzovaná verze: PC

Koncem loňského roku nám byl prezentován chystaný akční titul Battleborn, který na sebe okamžitě strhl pozornost širokého hráčského publika (více čtěte v našem článku z Kolína nad Rýnem). Povídání nás zaujalo nejen tím, že na něm pracuje tým z Gearbox Software zodpovědný za miliónové prodeje ztřeštěné série Borderlands, ale zejména proto, že se pokusí ukojit potřeby milovníků tzv. MOBA stylu. Ten se za posledních několik let stal jednou z nejpopulárnějších ikon e-sportu zdatně konkurující legendám jako je například Counter Strike. Po dubnové betaverzi Battlebornu byla před pár dny vydána verze plná, přičemž naše zvědavost byla o to větší, neboť se vydání překřížilo s betaverzí dlouho očekávané akční pecky od Blizzardu zvané Overwatch. A musíme se hned na začátku přiznat, že ačkoliv je tato dvojice svojí herní náplní diametrálně rozlišná, krátkému srovnání jsme se vyhnout nemohli. Ostatně jsme přesvědčeni, že někteří hráči na to vyloženě čekají.

Sám nebo s kamarády

Kampaň Battlebornu nabízí celkem osm hratelných epizod, ve kterých budeme bojovat o hvězdu zvanou Solus. Tu je třeba zachránit, neboť je pro vystrašené vesmírné obyvatele poslední nadějí a domovem před zánikem a zkázou. Ostatní hvězdy totiž vyhasly rukou tajemného nepřítele, a tak na řadu přichází hráč v roli velitele aliance zvané Battleborn čítající na pětici rozličných frakcí. Samotnou příběhovou linku lze hrát sólo nebo kooperativně se čtyřmi online spoluhráči. Jednotlivé mise se od sebe liší svojí náplní, prostředím, délkou a obtížností. Z těch zábavnějších zmíním The Archive. V ní měla naše pětičlenná parta za úkol eskortovat obřího mechanického pavouka do útrob vesmírného korábu, přičemž cestou jsme byli neustále napadáni dotěrnými nepřáteli, kteří se nám snažili v postupu zabránit. Po eliminaci slabších přišel na řadu obrovský boss, jenž na nás sesílal jedno kouzlo za druhým. Po chvíli jsme ale i tohoto otesánka pokořili a tak byla naše mise u konce. Její délka byla něco málo přes dvacet minut, čímž se řadí mezi ty časově méně náročnější. Některé epizody mi však klidně zabraly i padesát minut. Vše záleží na skladně týmu a jeho šikovnosti. Pokud nehrajete s kamarády, často se hráči nedomluví na výběru podpůrného hrdiny a tak není postup misí a natož její zdárné dokončení vůbec jisté. Každý sobecky myslí na sebe a tak si zpravidla vybírá útočníka, což není vůbec dobré. Ostatně výběr mezigalaktických hrdinů je pohádka na několik dlouhých večerů. V nabídce je jich hned 25, přičemž každý z nich je jedinečný svým vzezřením, unikátní zbraní, sílou a původem.

Naši hrdinové pochází z celkem pěti frakcí: Peacekeepers, Eldrid, Rogues, Last Light Consortium a Jennerit Empire, přičemž každý z nich může během hraní dosáhnout desátého tzv. Helix levelu. Po dosažení určitého počtu bodů jsem byl ve hře upozorněn, že si mohu tento systém vylepšit o nový skill. Každý získaný bodík tak lze během hry investovat do specifické dovednosti, která se u každé postavy výrazně liší. Vaše postava tak může získat vyšší útočnou sílu, rychlejší kouzlení a rychlost pohybu, odolnější ochranný štít nebo například u snipera Eminenta Domaina (ne, není to Eminem) lze jeho pušku opatřit kvalitnější optikou. Skillů jsou zkrátka desítky a do hry tak přináší spoustu možností a taktických výhod dané postavy oproti jiné.  Hráč by se tak měl vždy přizpůsobit konkrétní hře s přihlédnutím na samotné protivníky. Ne třeba dodávat, že každá dovednost je vhodná na něco jiného a před jejím použitím je žádáno si o jejím konkrétním uplatnění a účinku něco přečíst.  Na řadu tak přišly ohně, meče, plameny, výbuchy, rotační kulomety, lasery, teleporty, výskoky, ozdravné lázně a jiné. Dovednosti každé postavy jsou limitovány svým zařazením, které je rozděleno na tři základní: útočník, obránce a podpora.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Některé postavy jsou jednodušší a jiné poměrně složité. Vše ale závisí na vás, po jaké postavě sáhnete. A aby snad hráči neplakali, že je hra easy, každou postavu si lze ověnčit specifickými předměty, které jsou barevně odlišeny dle vzácnosti: bílé, zelené, modré, fialové a oranžové. Mezi nimi se hráč přehrabuje ve svém skladišti, kde se dají sesumírovat jedinečné kombinace, které lze přímo během hry vybírat a aplikovat. Díky jejich použití tak získá váš hrdina vyšší útočící rychlost nebo kritický účinek, rychlejší přebíjení a tak dále a tak dále. Předměty vám mohou náhodně dropnout a nebo si je můžete případně koupit na tržišti, kde utratíte svoje získané virtuální kredity. Díky kombinaci předmětů tak samotná hra získává na obrovské variabilitě a zejména složitosti. Navíc není problém mimo skillů si u každé postavy, v závislosti na její aktuální úrovni, měnit její vzhled a odemykat humorná gesta. Vhod přijde i přehledná statistika, v níž se hráč dočte veškeré údaje o svých online výsledcích a o úspěších v jednotlivých epizodách. I po bitvách se tak dá zabavit průzkumem výsledků a čísel.

Kdo dřív přijde, ten dřív mele a vybírá hrdiny

Některé postavy mě bavily více a některé zase méně. S tím vývojáři určitě počítali a právě proto je jich k mání tolik a další docela jistě časem přibydou. Před každým zápasem si hráči vybírají svého hrdiny, který je po celou dobu utkání neměnný. Často mě zamrzelo, že mi některého z mých favoritů kolega vyfoukl rovnou před nosem. Ze začátku jsem se tak musel smířit s tím, že jsem hrál i za postavu, která mi absolutně neseděla a já jsem se tak na herním poli mnohdy trápil i více jak půl hodiny. Případné odpojení ze hry je totiž trestánu 24 hodinovou penalizací, navíc s ohledem na ostatní je takový postup velmi nekorektní – celá hra je takřka jistě prohraná. V prvopočátku má každý hráč většinu postav uzamknutou a tomuto martýriu se tak vyhnout nelze. Na druhou stranu mne tento systém přinutil vyzkoušet i role, na které bych se za normálních okolností ani nepodíval.

Z raných hrdinů jsem si oblíbil lučištnici Thornu, která se řadí mezi středně obtížné postavy. Ta mi umožnila použít několik kouzel na dálku jako je například možnost vystřelení pěti šípů najednou nebo vyvolat masivní energickou explozi. Dále zmíním jednoduššího Oscara Mika, který zastává roli vojáka budoucnosti. Mika je obtěžkán útočnou puškou, s níž střílí jednotlivé kulky na velkou vzdálenost nebo na blížící se nepřátele použije účinnější AOE granátomet. Tak či onak si určitě několik oblíbených postav najdete, je ale třeba vždy pamatovat na to, že se jedná o ryze teamovou hru. Pokud tedy někdo opomene na týmového ducha a bude hrát na vlastní pěst, celá skupina zapláče. Velkou nevýhodou/výhodou této hry je skutečnost, že ve velké míře záleží na skladbě týmu a samotných hráčích. Vaše šikovnost je samozřejmě také velmi důležitá, ale pokud nebudou v boji přemýšlet i ostatní, jsou vám vaše zkušenosti prostě na nic. Vřele tak doporučuji co nejdříve založit téma na nějakém fóru (třeba u nás na Zingu) a sehnat si několik kamarádů, se kterými budete takticky válčit. Uvidíte, že se dočkáte podstatně lepší zábavy, která navíc přinese výsledky v podobě vítězství a kreditů. V opačném případě se nebojím tvrdit, že vás hra – s ohledem na četné prohry – velice brzy omrzí a budete ji proklínat jako trávu sekajícího souseda při sobotní siestě.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Kdo se v tom má vyznat

U charakterů orientovaných na blízku jsem měl snad při každém větším boji problém s orientací. I když jsem hrál na 24“ širokoúhlém monitoru, na bojišti jsem se prostě neměl šanci vyznat a natož správně a účinně zacílit. Když se zapojí do hromadné bitky několik postav, mobů a do toho všeho lítají ze všech stran různá kouzla a efektní plošné výbuchy, je to jeden velký marast. Po mém výpadu jsem tak často raději volil ústup a po rozhlédnutí jsem pokračoval v další akci. Ne vždy ale šlo hodit kramle za hlavu a já jsem pro orientaci musel využívat mini-mapu, což není při rozhodujících kláních zrovna praktické.

Díky mapě se však ani jedinec se špatnými orientačními smysly neztratí, přičemž pokud byste snad i tak nevěděli kam, vaši bratři ve zbrani vás velice rychle přivedou na správnou cestu. A jestliže nezabere několik výhružných zpráv v chatovacím okně plných slov typu f**k, žlutý orientační bod vám ukáže kam jít. Ostatně abych řekl pravdu, přítomnost chatu jsem zprvu ani nepostřehl. Během hraní jsem měl neustále plné ruce práce, protože je třeba sledovat okolní dění. Ranní kávu si tedy vypijte ještě před spuštěním hry, protože studená obvykle tolik nechutná.

Před samotným hraním online zápasům osobně doporučuji splnit alespoň několik epizod, za které budete odměněni vyšší úrovní, novými hrdiny a vybavením. Většina avatarů je totiž uzamknuta a zpřístupní se splněním určité podmínky. Například blonďatá dáma Phoebe vyžaduje dosažení 22 úrovně nebo zabití 50 protivníků v challenge módu, zatímco ke zpřístupnění plešatého kouzelníka Kleeseho je zapotřebí 36 úrovně nebo splnění všech příběhových misí minimálně na stříbrnou medaili. Záleží však na každém, jakým způsobem se k jednotlivým hrdinům propracuje. Hra nikoho nikam netlačí.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Mapy a módy jsou jedna velká slabota

Síla Battlebornu tkví zejména na online zápasech pro 10 hráčů, tedy  5v5. Multiplayer nabízí trojici herních režimů. Prvním z nich je  Incursion, ve kterém vaši počítačem řízení přisluhovači pochodují na nepřátelské území, kde se nachází dva Sentry roboti, které je třeba zničit. V módu Capture je úkolem zabrat předem vytýčené body na mapě a tyto se svým týmem co nejdéle udržet. Vyhrává tým, který první dosáhne 1000 bodů. V poslední módu Meltdown vaši přisluhovači pochodují střemhlav do střední části mapy, kde stojí spalovny. Tým s nejvyšším počtem bodů vyhrává. V případě módu Capture není často po cca deseti minutách co řešit, ale ostatní módy zaberou klidně několikanásobně delší dobu. Vše ale závisí na sledu událostí dané hry. Zprvu můžete vyhrávat a nepřítele hnát do kouta, nicméně z útočníka se velice rychle může stát obránce a tak se herní doba podstatně prodlouží. Každý mód má však pevně stanovenou herní dobu, po jejíž uplynutí hra definitivně končí. V Battlebornu je celkem šest unikátních map, které jsou po dvojicích předem zařazeny ke specifickému hernímu módu. Některá by se totiž svojí velikosti nehodila k módu Capture a naopak. Map je skutečně velmi málo a o herních módech ani nemluvě. Pokud bereme v potaz, že někomu některý z uvedených herních módů zrovna nesedne, bude hrát pouze čtyři mapy. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to je strašně málo a při dnešní drsné konkurenci tomu ani nemohu uvěřit. Tak nějak se mi zdá, že je podhoubí pro příchod DLC připraveno.

Battleborn aneb jak se stát virtuálním sběračem kovu

Po celé mapě se objevují střepy, které je žádoucí sbírat a následně je použít na výstavbu ozdravovny nebo důležitých taktických děl. Ta jsou rozmístěna na strategických pozicích a v boji dokáží zastat práce za několik chlapů. Po jejich výstavbě lze tato dělat navíc upgradovat na vyšší úroveň a tak zvýšit jejich účinnost a odolnost. Dále můžete střepy utrácet za aplikaci vámi předem vybraných boost předmětů, o kterých jsme se bavili výše. Hráči se tak klidně mohou domluvit, že zatímco někteří budou útočit, jiní se budou věnovat sbírání střepů a výstavbě. Hra se ale spíše snaží o to, aby se každý tak nějak věnoval všemu. Bojová situace tedy vypadá asi tak, že při pochodu k cíli shromažďujete suroviny, za které na určitém místě postavíte věž a poté se soustředíte na samotný boj. Máte tak neustále co dělat, a pokud byste snad měli čas přemýšlet nad nedělním obědem, tak vězte, že děláte něco špatně.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ze zpracování map jsem nebyl kdovíjak uchvácen a působily na mě velmi podobně. V případě Incursionu a Meltdownu bych to pochopil, protože tvůrci museli zachovat mapy v duchu MOBA, ale co se týče vlajek, zde mohli na kreativitě krapet zapracovat. Grafická stránka hry mne také příliš nenadchla, hodnotil bych ji jako průměrnou.  Dle mého názoru se ale dá tato skutečnost jednoduše ospravedlnit tím, že je hra určena pro hráče, kteří dávají přednost herní náplni a grafické oblázky řadí do polic až na poslední místo. Technickou stránku naopak chválím v případě skvělé stability herních serverů, která mi zaručila pohodlné hraní bez škubání a náhlého poklesu snímkování.  Mohu s klidným svědomím tvrdit, že mi hra za několik desítek hodin hraní ani jednou nespadla, což je na dnešní poměry nevídaný úspěch.

Battleborn vs. Overwatch? Nesmysl

Již za necelé tři týdny se dočkáme akční pecky Overwatch, kterou mají všichni tendenci srovnávat s Battlebornem. Zatímco Overwatch nabízí hrdiny s předem danými a hlavně neměnnými dovednostmi, Battleborn je díky široké škále skillů a doplňků v tomto případě o mílové kroky dál. Na druhou stranu hra od Blizzardu nabízí obrovské množství rozličných a hlavně nápaditých map, které nejsou nijak ovlivněny duchem MOBA, který je v případě Battlebornu všudypřítomný. Každý si tak musí dobře rozmyslet, co ho vlastně baví a čemu dá přednost.