Yo-kai Watch – svět kolem nás je trochu jinačí

Jak začít tuto recenzi? To je těžká otázka protože toho mám na srdci opravdu hodně. Možná by bylo dobré začít trochou osobní i všeobecné historie Yo-kaiů. Sérii, i když v Evropě jde vlastně teprve o jeden díl, se celosvětově prodalo opravdu hodně kusů. Koncem loňského roku toto číslo přesáhlo magickou hranici 10 milionů prodaných kusů a netvrdím, že Evropa tímto hausnumerem po 29. dubnu nějak extra zahýbala, ale určitě se na něm trochu projevila.

Já sám jsem se pak s touto sérií setkal poprvé někdy před čtyřmi roky a musím říct, že mne ze začátku doslova odpuzovala a to typem hlavního hrdiny, vzhledem postaviček (myslím Yo-kaie, protože lidi jsou jako by z oka Levelu-5 vypadli) a také mne odrazoval dost nezáživný herní princip. Prostě jak jsem psal v dojmech z dema: další pokémoni. Časem jsem se ale nechal strhnout PR řečmi a ve výsledku jsem dost litoval, že Nintendo nechce tyto hry vydat na západě. No uběhlo pár (od slova “dva”) roků a s půlročním vydáním oproti USA, se tajemný svět Yo-kaiů usídlil i v Evropě.

 

1 z 1

- +

1.

Kde a kdo?

Hra Yo-kai Watch pochází z dílen studia Level-5 a jak asi sami víte (a čísla prodejů to taky potvrzují), tihle vývojáři vlastně ani neumí dělat špatné hry. Jen méně dobré, dobré a skvělé. A tahle patří… No asi už víte kam ji zařadit, ale přeci jen nám jde o recenzi, tak se usaďte a pokračujte dále ve čtení.

Oficiální text tvrdí, že se “ve hře YO-KAI WATCH hráči pustí do zkoumání podivností dějících se ve městě Springdale, kde doslova stovky rošťáckých a neviditelných Yo-kai působí místním obyvatelům řadu problémů. Coby majitelé Yo-kai Watch, hodinek se speciální čočkou umožňující vidět normálně neviditelné Yo-kai, se musí hráči spřátelit s tolika Yo-kai, s kolika jen dokáží a s jejich pomocí ochránit město před tajemnou silou.“

Ono slovní spojení a název hry “Yo-kai Watch” je krásnou ukázkou hravosti a geniality tvůrců a vlastně i zkráceným popisem předchozího odstavce. V Japonsku jsou slovem yokai (psáno bez pomlčky) označována monstra, duchové a démoni z místního folkloru. Ale tvůrci od samého začátku tvrdili, že nemáme yo-kaie spojovat s yokaii. No budiž, ale… Druhé slovo v názvu “watch” lze přeložit dvěma způsoby, a to jako “hodinky” nebo jako třeba “sledování”. A ve skutečnosti snad ani nejde podstatu hry samotné lépe vyjádřit. Díky svým hodinkám hledáte a sledujete yo-kaie, kteří vlastně nejsou yokai. Geniální a jednoduché jako celá hra.

 

1 z 1

- +

1.

Kdy a proč?

Po spuštění hry na konzoli 3DS si vyberete pohlaví hlavního hrdiny. Já, protože jsem si Natea (neboli Keity v originále) užil dost už v demu, jsem zvolil dívčí postavu jménem Katie (v originále Fumi-chan, ale jméno si můžete změnit). Což vlastně dělám vždycky, pokaždé volím něžné pohlaví. Možná budou někteří oponovat, že u 20leté ženské hrdinky je to celkem v pořádku a u 9leté holčičky to nemusí vypadat moc dobře, ale mně prostě kluci a chlapi ve hrách nebaví. S mojí hrdinkou jsem se pak hrdě nahrnul do lesa lovit brouky (což děláte i po zbytek hry), ale místo nich najdete gashapon. Takový ten automat na balonky, ve kterých děti najdou různé hračky. Moje postavička ale nezískala hračku, nýbrž dostala podivné hodinky a neskutečně ukecaného ducha, tedy vlastně prvního yo-kaie, jménem Whisper. Ten ale rozhodně nemluví moc šeptem a po prvním šoku vás seznámí se světem, o kterém nikdo z nás nemá ani potuchy a přeci se s ním setkáváme dennodenně.

Stalo se vám třeba někdy, že jste byli unavení a nevěděli proč? Že jste někdy měli chuť utratit úplně všechny peníze a taky to udělali? Že vám to od rána mele tak, že okolí třeští hlava? Že vám celý den všechno padá z rukou? Určitě ano a za všechno můžou yo-kaiové! (Doporučuju si tuhle výmluvu zapamatovat a aplikovat ve škole, v práci, doma, kdekoli. Protože to tak prostě je!) Díky hodinkám a radám od Whispera postupně dokážete najít schovávající se yo-kaie, domluvit se s nimi a dokonce je i různě využít. Většinou s nimi ale budete bojovat a někteří z nich se pak přidají na vaši stranu, protože mít lidského kámoše se i ve světě neviděných stvoření vyplatí.

 

1 z 1

- +

1.

Jak na ně a co s nimi?

Ve vašem rodném městě Springdale (v originále Sakura New Town) totiž narazíte na nějakého toho yo-kaie prakticky na každém rohu. Vaše hodinky nefungují pouze jako vyhledávač/skener, ale také jako radar a tak vám dají vždy vědět, když se k nějakému yo-kaiovi přiblížíte. Ty pak najdete v odpadcích, na stromech, na telefonních sloupech, ale i v obchodech, ve škole a třeba můžou být převlečeni za reklamní poutač.

Sem tam se k vám některý z yo-kaiů přidá, jak už jsem zmínil dříve. Buď je to v závislosti na hlavním příběhu a pak máte yo-kaie víceméně v kapse, ale častěji je to až po souboji, kdy můžete daného nepřítele uplatit jídlem z inventáře. Ale ne všem chutná všechno (Enerfly třeba rád různé nápoje a Ratattel zase burgery) a úspěch úplatku ještě k tomu není vždy zaručen. Do souboje samotného pak jdete celkově s 6 spřátelenými yo-kaii a právě začátek akce je okamžik, kdy se začíná hra dost hodně odlišovat od starých známých Pokémonů. Princip souboje je totiž něco, co dělá ze hry na začátku neskutečně báječný zážitek.

Do samotného souboje vůbec nemusíte zasahovat. Yo-kaiové se sami rozhodují, na koho zaútočí, jestli se budou bránit nebo třeba i léčit. Ale když chcete, a příslušný yo-kai může, můžete jej nabít a spustit efekt jeho sekundární vlastnosti. To se provádí na spodní obrazovce, na které se spustí minihra typu roztočit kolečko, pochytej žluté bodíky nebo obtáhni předkreslenou čáru. Jednoduché, ale v souboji mírně stresující a hlavně vám to dává obrovský pocit interakce. Tyto vlastnosti se u jednotlivých yo-kaiů liší a může jít o plošné nebo cílené útoky, o naboostování sebe nebo spojenců nebo vytvoření štítu. Se vším musíte při plánování skupiny počítat, ale Level-5 mysleli i na děti a tak zmáčknutím L nebo R v menu vám hra samotná nabídne několik vygenerovaných možností z vámi nasbíraných yo-kaiů. Buď máte skupinu silnější v útoku nebo v obraně, či podle levelu yo-kaiů nebo vybalancovaný střed a vždy si můžete vybrat ještě ze dvou variant.

 

1 z 1

- +

1.

Pro koho a jak?

Předchozím odstavcem jsem se nepřímo dostal k otázce, pro koho je tento titul vlastně určen. Dle mého názoru pro hráče od doby kdy umí číst, do doby kdy přestanou vidět na obrazovku. Jednoduchý koncept (ano, opakuju to dnes do omrzení) dokáže zabavit na dlouho díky postupnému dávkování dalších (jak to jen pojmenovat) rozšíření nebo herních systémů. Když už vás omrzí základní yo-kaiové a prohledávání města (opravdu se vyplatí), přibydou vedlejší úkoly. Když už máte dost silné potvůrky, objeví se zajímavější nebo nová lokalita s jinými yo-kai. Najedou můžete cestovat na kole nebo vlakem. Otevřou se nové obchody, najdete zašité uličky s výzvami, nebo začnete místo hmyzu lovit i ryby. Yo-kaivé se třeba najednou začnou vyvíjet nebo je můžete po čase spojovat dohromady a vytvářet úplně nové typy, kterých je ve finále více než 200.

Kromě hlavního příběhu nabízí hra mnoho nepovinných úkolů a časově omezených výzev. A nejde vždy o jednoduché “zajdi tam, přines to” nebo “poper se s tímhle yo-kaiem”. I vedlejší úkoly se zde dokážou často zamotat. Bohužel je to někdy spíše na škodu, když třeba musíte “ulovit” některého z yo-kaiů a hra se rozhodne, že se k vám yo-kai nepřidá. Dalším problémem je mapa. I když většinou víte, kde hledat řešení problému a můžete si na mapě nechat zobrazit danou lokalitu, nejde vždy o místo řešení, ale někdy odkazuje jen na zadavatele úkolu. Taky orientace v mapě je velmi nepříjemná a dokážu si představit, že pro děti i silně matoucí. Navíc si nemůžete označit v mapě žádný jiný cíl, než ten spojený s hlavním příběhem.

 

1 z 1

- +

1.

Pokud se ale rozhodnete držet striktně pouze příběhové linie, nebudete mít problém s takřka ničím. Vždy se vám ukazuje šipka se směrem, kam máte jít a v dolní části obrazovky je info s tím, co máte zrovna udělat. Hra má totiž věkovou hranici stanovenou na 7 roků, čemuž i odpovídá složitost úkolů a celkově dětský vzhled, ale tady mám pocit, že Nintendo šláplo silně vedle, když hru nelokalizovalo. Moje dcera od začátku hraje se mnou. Ještě ji sice 7 roků není, ale umí už číst, anglicky se učí od tří, ale sama by s Yo-kai Watch nehla. Neznám u nás moc dětí, které by totiž ovládaly v 7 letech angličtinu tak, aby si hru užily naplno, takže zde čeština opravdu velmi chybí

Taky neříkám, že většina hráčů Yo-kai  Watch bude mít zrovna 7 let. Tipuju, že průměr bude spíše kolem 16 roků (nebo i víc), já sám budu mít za chvíli 40 a hra mne neskutečně baví, ale vidím tady totálně promarněný potenciál. O druhém díle jsem četl, že si jej chodily v Japonsku kupovat celé rodiny. Hra vyšla ve dvou verzích s odlišnými startovními yo-kaii a otec si třeba koupil verzi Honke a syn verzi Ganso a kooperativně prošli celou hrou. Prodeje tak byly hned od začátku prakticky dvojnásobné a radost na obou stranách (prodejců/distributorů i kupujících) tím pádem větší.

Taky jsem u nás v našich obchodech hledal doprovodný sortiment. Společnost Hasbro dodává na trh hodinky jaké nosíte ve hře. Vytvořila medaile yo-kaiů, které ve hře dostáváte od těch, co se stanou vašimi kamarády. Ale z těch reálných medailí z obchodu můžete do hry naskenovat QR kódy a získat tak další in-game věcičky. K mání je celá řada akčních figurek, sběratelské karty a právě na tohle podle mne fanoušci Nintenda slyší. Nám holt nezbývá než nakupovat v zahraničí.

Konec?

Tak jak hru nakonec hodnotit? Nabídne vám titul to, co od něj čekáte? Dovolím si tvrdit, že ano a ještě daleko víc. Pih na kráse je málo, někdy vás rozzlobí, někdy je prostě ignorujete, ale vždyť pihovatý obličej máme stejně všichni rádi. Obtížnost hry je navíc velmi dobře vyvážená a nemáte nikdy pocit frustrace, a když se náhodou dostaví chvíle nudy, třeba když už vámi vytrénovaní yo-kaivé nepotřebují asistenci, přijde boss a vy se zpotíte až za ušima. Nebo když se jen tak procházíte po městě a najednou se spustí Terror Time. Poprvé nevíte co se děje, protože se objeví velký zlý rudý yo-kai, celý svět se ocitne v barvách šedi a vy se snažíte vyhnout jeho pohůnkům a utéci do bezpečí (dcera se při této minihře vyloženě bála).

 

1 z 1

- +

1.

Co pak hodnotím velmi kladně, jsou drobnosti, cílené na výchovu dětí. Postavičky sundávají ve vstupu do budovy boty. Nebo když ve městě narazíte na přechody pro chodce se semafory. Vždy svítí červená, ale tu můžete ignorovat a přecházet, ale to se pak po čase objeví yo-kai, proti kterému prostě nevyhrajete a to pak na shledanou nasbíraná výbavo. Yo-kaiové sice zůstanou, ale probudíte se doma a vyrážíte znova. Vsadím se, že časem začnete chodit pouze na zelenou. Level-5 prostě hry dělat umí.

Yo-Kai Watch koupíte v našich obchodech Xzone.cz a GameExpres.sk.