Homefront: The Revolution – novodobá americká revoluce

Recenzovaná verze: PC

Amerika pod nadvládou nelítostného diktátu

Čtyři roky po vojenské okupaci je Amerika a její kdysi svobodní občané na kolenou. Dříve tak populární americké vlaječky, jeden ze symbolů svobodné Ameriky, již nevlají na každém kroku, a Filadelfie, kdysi rodiště a symbol nezávislosti, se stala místem vůbec nejhorším. Její zesláblí občané žijí v policejním státě, kde jsou hrubou silou nuceni ke spolupráci a pokoře. Jedině tak mohou přežít a snad i věřit ke znovu získání dávno ztracené svobody. Poslední záchranou a nadějí jsou bojovníci žijící ve vybombardovaných ulicích Filadelfie, odhodlaní válečníci ochotni položit svůj život za svobodu ostatních. Úkol mají tuze nelehký, nicméně s trochou snahy se snad vše podaří; mnozí totiž tento konflikt považují za novodobou americkou revoluci.

Pod velením Jacka Parrishe jsem se v roli Ethana Bradyho ocitl v kůži charismatického nově rekrutovaného partyzána, který je hned se vším hotový a nebojí se tváří v tvář postavit nepřátelské severokorejské armádě KPA. Po prvotním nedorozumění jsem byl bez všech okolků vtržen do nitra bojů. Zatímco se první díl Homefrontu odehrával na západní straně Spojených států amerických, The Revolution je situován na stranu východního pobřeží. Herní oblast je rozdělena do zelených, žlutých a drsných červených zón. Všechny zóny navštívíte skrze příběhové a vedlejší mise, které vás pravidelně nutí běhat z jedné strany města na druhou. Při cestování mějte oči otevřené, protože táborů plných nelítostných korejských vojáků je všude habaděj. Různé rádoby pevnosti určitě navštívíte a při troše štěstí je zaberou a obsadí vaši přátelští partyzáni, kteří vám poskytnou palebnou podporu a odpovídající vybavení.

Cestování není samo o sobě příliš zábavné, neboť je zbytečně zdlouhavé a nezáživné. Trampování lze urychlit využitím tajných tunelů nebo osedláním motorky, které mne však příliš neoslovilo. Jízda je to vskutku šílená, protože udržet se na cestě není nic jednoduchého ani pro zkušeného pilota. Všude se totiž povalují trosky, které rychlejší přesun rázem změní na oslíkovu cestu. Mnohdy jsem tak dal přednost klasickému výšlapu, který se mi jevil jako spolehlivější a někdy i rychlejší.

Filadelfie plná imbecilů

Hlavní dějová linka mi zabrala více jak deset hodin hraní, nicméně jsem nechal za zády stále dost nesplněných úkolů a neobjevených skrýší a předmětů. Herní dobu tak hoďte do uvozovek, protože ta se může v závislosti na dalším plnění klidně i znásobit. Otevřený svět novému dílu Homefrontu velmi sluší; hráč se může chvíli věnovat hlavnímu ději, poté si vydechnout a zkusit splnit několik vedlejších úkolů s vidinou nové kořisti. Ne všem ale musí styl Far Cry 4 či Assassins Creed vyhovovat. Svět je totiž rozdělen do osmi větších částí, které je nutné nejprve odhalit pomocí elektronického zařízení, poté porazit všudypřítomné nepřátelé a zmobilizovat veřejnou podporu. Ostatně ani úkoly nejsou nijak překvapující a záživné, o což se velkou měrou postarali imbecilní nepřátelské jednotky a jejich zakrnělé mozkové závity.

Mnohdy jsem si myslel, že proti mně stojí stádo slepých ovcí, nežli dokonale vyzbrojená a vycvičená armáda. Nepřátelé útočí naprosto nesmyslně a bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy. Stačí se postavit na konec schodiště a jeden po druhém vám naběhnou přímo před mušku, kde popadají jak hrušky. Mimo tupých pěšáků se na mapě pohybují vozidla s kanóny, jejíž osádka je zřejmě po dvoudenní alkoholové trachtě, o střelci na věži ani nemluvě. Kus demence si ukrojili také droni se skenovacími lasery. Každý plechatýr před vás přiletí, začne skenovat váš ksicht a během toho se asi rozhoduje, co bude mít k večeři. Nežli vystřelí, padá díky vaší palbě k zemi a je hotovo.

No a teď si představte, že těmito imbecily je celá mapa doslova poseta. Umělá inteligence je na tom zkrátka velmi špatně. Příliš moudrosti během povinné školní docházky nepobrali ani vaši spolustraníci, které uvidíte běhat vstříc nepříteli podobně, jako Rusové bránili Stalingrad. Není ani problém v jejich myslích rozpoznat sebevražedné tendence, které v praxi realizují pokusy o sebeupálení nad hořícími troskami.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Vše na co si vzpomenete

Výbavička zahrnuje standardní sortu známých zástupců palných zbraní. V rukou si obtěžkáte silné pušky, lehké kulomety, rychlé automaty, brokovnice, tichou kuši nebe dokonce raketomet. Velmi mne zaujal způsob, jakým se mění zbraň. Vše je řešeno výměnou její hlavní části, kterou hrdina jednoduše sundá a na její místo umístí námi vybranou součástku. Z obyčejné pistole se tak mrknutím okna může v okamžiku stát pneumatická pistole, případně z klasického útočné pušky je v mžiku smrtící kulomet. Každou zbraň lze navíc ověnčet celou řadou udělátek. Na řadu přijdou přesné zaměřovače, taktické lasery, dokonalé gripy nebo třeba tiché tlumiče.

Zbraně si koupíte v obchodě za tvrdou dolarovou měnu a unikátní vybavení za speciální herní kredity. Hrdina si však může na svůj výšlap vzít pouze primární a sekundární zbraň, mezi kterými si lze v boji plynule přepínat klasicky číslovkami nebo pomocí kruhového výběru, jenž se stal v současných hrách takřka pravidlem. Nábojů je vždy dostatek. Munici lze získat z padlých nepřátel nebo vyrabováním utajených skrýší, které jsou rozesety po celé Filadelfii. Vývojáři se tímto způsobem snaží hráče neustále motivovat k objevování nových míst, do kterých by jinak nemělo smysl ani chodit. Filadelfie je totiž naprosto zdevastovaná; všude leží trosky budov a hnijící mrtvoly. Občas si tak budete myslet, že odhodlaní revolucionáři použili místo zápalných koktejlů jaderné střely. Nutno však podotknout, že zdecimované město dokáže nastolit skutečně slušnou atmosféru.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Technické problémy všude kolem

Po grafické stránce mne Homefront: The Revolution příliš neoslnil. Za vyzdvihnutí stojí modely postav a obličejů, které CryEngine zvládl slušně, to je ale asi tak všechno. Okolní prostředí je dost fádní a zejména trosky budov a odlehlejší místa působí velmi uměle a nepřirozeně. Jakoby se tvůrci věnovali piplání těch částí, které jsou spjaty s příběhem a jsou všem na očích a na ostatní se vykašlali. Grafická stránka zkrátka nepůsobí příliš valně. Doslova katastrofou je pak optimalizace. Ačkoliv můj počítač s klidem předčí doporučené HW požadavky, FPS se mnohdy pohybuje pod 30 snímků, což herní zážitek nehorázně degraduje. Logicky tak přijde na řadu snižování detailů a různých efektů, které si poté žádají restart celé hry. Světe div se, ani po restartu martyrium nekončí, neboť se nové nastavení hry neuloží! Grafiku tak není možné nastavit dle svých potřeb, což je s ohledem na vydaný patch (necelé 3 GB) naprosto nepochopitelné. Hra se tak neustále seká a herní zážitek je tatam.

Důvodů může být celá řada, já si však myslím, že byli vývojáři nuceni hru vydat ve stanoveném termínu, ať to stojí, co to stojí. Někdo je prostě vytahal za uši a nechtěl slyšet žádné řeči. Ostatně letitý vývoj hry byl doprovázen celou řadou problému, mezi kterými připomenu například opakovanou změnu vydavatele.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Další negativní zkušeností byl multiplayer, který sliboval šestici kratších misí pro čtveřici online hráčů. Po výběru hrdiny jsem plný očekávání odkliknul rychlou hru, abych tak nemusel nic nastavovat a snad čekat někde na další hráče. A víte co se dělo potom? Nic. Čekal jsem a čekal, ale nikdy se do mé skupiny nepřipojil více jak jeden hráč, který to vždy po marném čekání vzdal a odešel kdovíkam. MP jsem si tedy neměl možnost vyzkoušet: buď nejsou hráči, což pochybuji, nebo, a to je pravděpodobnější, se MP potýká s technickými problémy.

Tvůrcům bych nyní doporučoval dát hlavy dohromady a začít pracovat na nějakém hodně slušné záplatě, která hru dá do pořádku. Na krku totiž mají hodně rozhněvaných hráčů, mezi nimiž jsem i já. Opravdu nechápu, jak v dnešní době, kdy není o silnou konkurenci nouze, může někdo vydat takový nedodělek jako je Homefront: The Revolution.

Počítač do redakce zapůjčil Grunex.com.