Shadwen – ve stínech království

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Letošní jaro je nabité k prasknutí. Ve stínu exkluzivních i multiplatformních velkotonážních AAA titulů vychází nová hra malého finského studia Frozenbyte, které v roce 2009 zazářilo s Trine, skvělou 2½D hopsačkou s pohádkovým nádechem, vynikajícím soundtrackem a skvělým vypravěčem.

Frozenbyte se Shadwen přešli do plnohodnotného 3D z pohledu třetí osoby ve stylu stealth. Středověké kulisy, do nichž je hra zasazena, trochu připomínají designovou vizi, jakou autoři vložili do Trine. Ujmete se kontroly nad asasínkou Shadwen, která se jednoho večera vydá zavraždit krále. Potká však hladovou sirotu Lily. Malou dívenku zrovna vyslýchá strážný, protože si dovolila vzít jablko spadlé ze stromu. To mimochodem celkem vypovídá o povaze režimu, který království vládne a královražda plánovaná Shadwen tak ve mně vyvolala jisté sympatie hned od začátku. Asasínka rychlým švihem dýky zbaví Lily potíží a děvčátko svoji zachránkyni přemluví, aby ji vzala sebou.

Takováto dvojice hlavních postav mi připomněla fantastickou dvojici Joel & Ellie z The Last of Us. V Shadwen jsem proto od začátku viděl příslib zajímavého vztahu mezi charakterově odlišnými postavami. Vše se nicméně rozvíjí předvídatelným způsobem a Lily vystupuje hlavně jako morální kompas. Interakce mezi postavami probíhá jen v krátkých dialozích na nahrávací obrazovce. Lily většinou Shadwen nezapomene vyčinit, pokud zabila strážné a Shadwen ji na oplátku usadí nějakou cynickou poznámkou.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Právě absence výraznější přítomnosti vyprávění je to, co Shadwen citelně schází. Přitom takováto hra, přímo žadoní o dobře napsané postavy. K Shadwen a Lily si nevybudujete žádné pouto a stávají se z nich spíše bezduché, nezajímavé figurky. O to více mrzí, že není dán prostor ani temným bytostem, hrozbě, která se rýsuje v pozadí děje a o níž se dozvíte hlavně z vyprávění strážných. Dále, než za povrchní zmínky se však hra nedostane.

Stealth hry předpokládají, že hráč prozkoumá terén, pozná nepřátele a jejich pohyb a naplánuje si další postup, aby ho pokud možno nikdo neviděl a neslyšel. V Shadwen jen málo motivuje k plížení. Je vám sice dáno do ruky lano, za jehož pomoci se můžete přitahovat k různým výčnělkům nebo zaháknout a shodit sudy či žoky sena, což odvede pozornost snadno předvídatelných strážných, ale to rychle omrzí. Navíc ve hře neexistují odměny za tichý průchod nebo postihy za zabíjení strážných. Pokud tedy nepočítáme lamentování Lily v intermezzech mezi kapitolami.

Možnost vyrábět si další nástroje pro usnadnění postupu úrovněmi na první pohled působí dobře a to pouze do té chvíle, než zjistíte, že projdete velkou část úrovně beztoho, aniž byste narazili na truhly s potřebnými součástkami. Nakonec skončíte u starého dobrého lana a dýky.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Co Shadwen nelze upřít, je inovativní přístup k stealthu. Podobně jako u FPS Superhot máte jistou kontrolu nad časem. Čas běží, pokud se hýbete vy anebo zmáčknutím R1. S pomocí L1 čas přetočíte o libovolný kus zpět. Co vypadá dobře na papíře, má ale v praxi omezené využití. Zastavování času se mi hodilo v podstatě jen při skákání z výčnělku na výčnělek, abych zahákl lano.

Hrstka toho dobrého, co se na Shadwen dá najít, podkopává špatná AI. Umělá inteligence je neduhem mnoha her, o tom si není třeba dělat iluze. Někde vám otravuje život více, někde méně a někde funguje na jedničku. Shadwen má tu chybu, že váš postup na AI dost závisí, konkrétně na Lily. A Lily je, slušně řečeno, otravná.

Musíte na ni neustále myslet a plánovat svůj postup tak, abyste ji umožnili přemisťovat se dál ke vratům, které vás pustí dále. Vrata lze ale otevřít pouze ve dvou. Jako člověk klidné povahy jsem zažil sérii zkoušek ohněm. Ostrým nadávkám jsem se nevyhnul a několikrát musel Shadwen vypnout, abych nabral dech. V duchu jsem proto děkoval Frozenbyte, že se alespoň rozhodli udělat Lily pro stráže neviditelnou. I tak se Lily může přemisťovat pouze na místa mimo zorné pole vojáků, které v Shadwen evidentně funguje nahodile, a to i za zády strážných, protože nejednou Lily zarputile nechtěla projít několikametrovou mezerou mezi strážným a zdí. S povzdechnutím jsem pak do něj zapíchl svoji dýku a očekával další komentář o tom, jak je zabíjení špatné. Podobné kiksy mě nakonec naprosto odradily od snahy procházet úrovně nepozorovaně a bez hromady mrtvol.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Ani design úrovní není něco, čím by hra vyčnívala. Úrovně se opakují a chybí jim větší nápaditost a hravost. Královské město působí mrtvě (čemuž v mém případě ještě dopomáhala dýka), šedě a stroze. Pohyby postav jsou kostrbaté a konkrétně podivně široká chůze strážných vyvolává jisté nelibé asociace. Není tak nic, co by vás nutilo pokračovat až dokonce nebo se ke hře po jejím vypnutí vrátit, a to ani za její poměrně nízkou cenu.

Shadwen je titul, který by si rozhodně zasloužil více času, protože svým způsobem má kouzlo. Potenciál ale nakonec zůstává nevyužit a Shadwen bohužel rychle zapadne v zapomnění.